1.Agness komentáře u knih

Komentářů je tu spousta, a tak jen v bodech:
Krátký příběh nabitý velkými myšlenkami.
Jednohubka.
Filozofie života podaná zábavnou a odpočinkovou formou.
Hra - ať je to hra života, osudů, imaginace nebo autorova hra se slovy.
Hledání - hlavně toho smyslu života, tygra, nebo smyslu autorových slov, což spolu souvisí.
Podobně vrstvený příběh jako je dobrodružství Malého prince. Říká si o to, abychom se k němu znovu po čase vrátili a našli další tajemství.
Kdo by nechtěl svýho tygra, parťáka na život i na smrt.
Jinými slovy - doporučuju.

11 03.02.2019

Upřímně mě překvapuje, kolika lidem se tu kniha dobře četla. O knize nemůžu říct, že se mi líbila a vím, že se k ní už nikdy nevrátím. Kniha je totiž dokonalá. Lustig tak uvěřitelně a živě dokázal vystihnout hrůzy páchané na Židech, působí na smysly čtenáře, detailně popisuje pachy a zvuky... tak dokonale, že se čtenáři dělá špatně, a také proto jsem knihu nejdřív odložila. Jsem ale ráda, že jsem ji pak zvládla vzít do ruky ještě jednou a dočíst až do konce. Tahle četba by měla být povinná pro všechny, aby se nezapomínalo, čeho všeho je člověk schopen a aby se nebagatelizovaly hrůzy páchané na lidech. A čemu se zoufalý člověk snaží věřit v bezvýchodné situaci. Jsme přece lidi, že...

11 31.01.2019

Překvapují mě komentáře i celkové hodnocení knihy, protože já jsem ji přečetla opravdu jedním dechem. Mé nadšení možná ovlivňuje fakt, že jsem po detektivce dlouho nesáhla, ale přesto jsem snad schopná svůj názor obhájit:
1. zaujalo mě originální prostředí, s nímž mě navíc vypravěč/ autor jen tak mimochodem seznamuje
2. přesto jsem se nenudila, právě naopak, byla to taková třešnička na dortu, mírné zpomalení ve všem tom zmatku
3. příběh svižně ubíhá, čte se úplně sám
4. detektiv má minulost, která logicky ovlivňuje jeho jednání - za mě propracovaná charakteristika hlavní postavy
5. zápletka možná jednodušší, ale dává smysl od začátku do konce, styl vyprávění mě neskutečně bavil.
No a abych nepřechválila, příběh mě bavil, jen mi autor nedal větší možnost zapojit se do pátrání spolu s detektivy, případ je před nás položený a sám se odvíjí. V porovnání se Synem, kterého jsem četla už dřív, je za mě Netopýr možná slabší detektivka. Zklamaná ale vůbec nejsem a určitě vím, že se jednou pustím i do dalších dílů.

10 16.09.2020

Kniha rozhodně není odpočinkové čtení. Remarque mě dokázal tak vtáhnout do děje, že jsem měla pocit, že všechny ty hrůzy zažívám s ním.

9 02.02.2018

Bohužel jsem knihou dlouho opovrhovala. Naštěstí jsem ale nemohla žít s tou ostudou, že bych ji nepřečetla a naprosto mě dostala. Nutí k zamyšlení nad důležitými otázkami, které často bývají opomínány. Rozhodně přečtu znovu.

8 02.02.2018

Pan Werich překvapil. Různorodé pohádky pro velmi různorodé čtenáře. Upřímně, určité brutální části jsem opravdu nečekala, ale kouzlo a vtip mají všechny pohádky.

7 21.08.2018

Zlodějka mě bavila, naprosto si mě dostala svým osobitým vyprávěním, hrou s jazykem. Někdy mi trochu vadilo předvídání, náhledy do budoucího dění a osudů hrdinů, ale vlastně to tam všechno patří, děj tak běží velmi rychle a čtenář čeká, co bude dál. Autor podle mě dokázal vybalancovat těžkost doby humorem a zároveň příběh vylíčit věrohodně. Já mu uvěřila, dojal mě a určitě se k němu znovu vrátím.

7 14.02.2018

Viewegh - často zmiňovaný jako nejznámější a nejprodávanější český spisovatel. Proč? Najel na populistickou scénu a knihy směřuje nejširšímu publiku. Tahle je ale ještě přemýšlivá a má něco do sebe. Výstižná 90. léta v politice i literatuře. Vtip i důvtip. Hra se čtenářem, s realitou a fikcí. Co je co? Hledej šmudlo, křičí na nás autor celým dílem.

6 22.08.2019

Překvapují mě negativní, až nenávistné reakce tady v komentářích. I když bych si knížku nepořídila, protože podle mě neoplývá žádnou přidanou hodnotou, je bez nápadu a nelíbí se mi její celkové zpracování, tahle tematika i pro menší děti nám v knížkách chybí a určitě bych se nebála ji dětem ukázat. Přeci jenom je to stále svět kolem nás, se kterým chceme děti citlivě seznámit a knížky tohoto typu nám s tím jednoduše pomůžou. Proč bychom před dětmi tohle téma měli schovávat, bát se ho, bát se, jak na ně děti budou reagovat. Naopak je naučíme, že jsou mezi námi i lidé, kteří sice milují stejné pohlaví, ale milují stejně jako ostatní, i když jsou v menšině. Tyto příběhy ukazují dětem, kteří jsou vychováváni gay rodiči, že nejsou o nic horší, než ti, kteří mají "normální", tradiční rodiny. Tato knížka je právě pro ně, i když... Škoda toho zpracování...

6 27.07.2019

Detektivka mě bavila, nemůžu si ale pomoct, častokrát mi připadalo, že se autor stylizuje do Eda McBaina. Ten je ovšem jiná liga. Další minus byla gradace, příběh na konci spíš vyšuměl, protože rozuzlení už dávno proběhlo a žádné další se nekonalo. Autor mě ale i tak zaujal, i když se zrovna v této knize snažil skloubit možná až moc, každopádně až bude čas, třeba po něm sáhnu znovu.

6 30.05.2018

Pokud někdo vybírá povinnou četbu a má ji v seznamu, určitě po ní sáhněte. Autor velmi citlivě a zároveň intenzivně popisuje těžké období heydrichiády prostřednictvím dvou mladých a zamilovaných. Příběh se mi dobře četl, je krátký a impulzivní, velmi se mě dotkl, dostal se mi pod kůži. Krásné, neuvěřitelné a tak skutečné.

6 08.05.2018

Urban je zpátky! Černý a gotický, má spád a napětí, erotiku a absurditu, chemii. Nakonec všechno absurdně zacvakne dohromady. Protože je hlavní postava spisovatel, můžeme se zase jenom dohadovat, kolik o sobě Urban prozradil tentokrát. A i když jsem zvlášť ze začátku vyčítala autorovi iracionální motivy spisovatelova příjezdu do města, doufám, že Urbana ještě nějaká ta múza oslní, během čekání bych se do KARlových Varů klidně vrátila znovu a našla v příběhu třeba druhý rozměr. Protože i tahle knížka je v první řadě hra, autorovo zúčtování s rodným městem.

5 30.06.2019

Zpočátku mě příběh moc nezaujal, první část jsem si pouze zvykala na autorčin styl... který je na mě asi příliš jednoduchý. A i když mě později osudy hrdinů vcelku chytli, na styl jsem si nezvykla. Vyškrtala bych půlku zbytečných a očividných poznámek a vnitřních monologů, které nemají žádnou výpovědní hodnotu. Autorka se často opakuje a když některé dialogy čtěte jen napůl, vůbec o nic nepřijdete a navíc se nemusíte tak často chytat za hlavu. A taky díky tomu se Osm čte pěkně svižně... Co se zápletky týče, po tak dlouhém příběhu a poznávání postav jsem čekala mnohem víc, klidně nějaký úlet, vzhledem k charakterům postav. Štítek "detektivka" je mírně matoucí, ale funguje - díky němu po knížce sáhne mnohem víc čtenářů než po profláklém románu pro ženy...

5 10.06.2019

Číst ji jako první Kunderovu knihu, upřímně nevím, jestli bych měla chuť sáhnout po další. Části z přítomnosti mě bavily, bavily mě autorovy cynické komentáře, jeho humor. Pak ale přišly části, které mě moc nebavily a přišly mi zdlouhavé. Každopádně je to zajímavý experiment, ve kterém autor zkouší různé podoby románu a jak je tento žánr široký. Tedy... zkouší... autor ví co od tohoto románu chce a o čem píše. Jen mi to ze začátku přišlo trochu chaotické, člověk se ve vyprávění musí zorientovat a nesledovat linku děje, ale linku myšlenek autora, tématu knihy. Autor od čtenáře vyžaduje pozornost, knihu nepovažuji za jednoduchou, ale rozhodně stojí za opětovné přečtení.

5 10.05.2018

Tomuto dílu jsem se vždycky vyhýbala, jako se vyhýbají všichni rozumní kříži u potoka. Stejně tak Světlé a dalším snaživým obrozenkyním. Snad od základky jsem si nesla, že se to nedá číst. Teď jsem se k němu dostala opět díky povinné četbě a vůbec toho nelituju. Je to patos, o tom žádná. Je až neuvěřitelné, kolik hlubokých myšlenek a sociálních ideálů dokázala autorka zakomponovat do jednoho příběhu. Člověk se pobaví nad její naivitou a někdy nad její neuvěřitelnou snahou všechny své ideály jasně prosadit. Je to propaganda, ale má spád, postavy jsou černobílé, ale chytnou za srdce, mě osobně dostal Ambrož. Ze začátku jsem se chvílemi ztrácela kvůli složitější kompozici, ale možná i právě proto se ke knížce ještě někdy vrátím.

4 08.05.2019

Jako vždy se mi Ládíkovo vyprávění líbilo, ocenila jsem naučné části a zajímavosti, upřímně jsem se nad knihou zasmála. Bohužel můžu srovnávat a v porovnání s předchozími mi přišla kniha trochu slabší. Jak jsem četla v dalších komentářích, nejsem jediná, komu kniha přišla trochu repetitivní. Na druhou stranu, Zibura píše o tom, co zažil, takže očekávat pokaždé strhující vyprávění možná pak jen zbytečně kazí celý dojem z knihy. Já jsem se i přes to od knihy nemohla odtrhnout. Autor se při své cestě tentokrát více sžil s lidmi, strávil s nimi více času i díky stopování, a tak je jeho kniha plná lidských příběhů, které s ním lidé sdíleli spolu s lahví vodky. Zibura ukazuje společnost těchto národů, jejich rozdíly, vystihuje postavení žen. Co mě rušilo, byla občasná nekoherentnost textu, ztrácela jsem se při přechodu mezi odstavci, kdy jedna příhoda nebyla ukončená a bez úvodu začínala druhá. Místy tak text působí jako výčet událostí. Abych nekončila negativně, humor Zibura neztrácí, a tak jako oddychovku a sondu do společnosti Arménie a Gruzie rozhodně doporučuju.

4 26.03.2019

Pan spisovatel vystihl úspornými slovy a pár úžasnými obrázky velmi mnoho. Krásné na pohled i pro duši, emotivní, napínavé... Kniha nejen pro děti, kniha k zamyšlení :)

4 06.12.2018

Zpočátku jsem se pozastavila nad líčením krajinky, naštěstí mě chytil za srdce Douša a jeho osud, který s příchodem na hlídací stanici začal nabírat obrátky. Výborný psychologický román, nepředvídatelné obraty. Alespoň pro mě, protože anotaci jsem četla naštěstí až po přečtení knihy a jsem za to ráda :) Doporučuju.

Moje třetí kniha od Torey, čtu teď jednu za druhou, a tak se mi dobře srovnává. Tenhle příběh se vymyká tím, že Torey pracuje s adolescentem, popisuje jeho neskutečný příběh, který se mnou upřímně dost pohnul. Navíc mě kniha zaujala tím, jak autorka odhaluje do jisté míry i svoje soukromí, je cítit, že dětem se doslova odevzdává, věnuje jim velké množství svého času. Tím příběh posunuje opravdu na osobní výpověď, dokáže chytit za srdce a celý příběh prožíváte s ní. Obdivuju ji, kolik dětí a kolik projektů zvládá, jak psychicky, tak fyzicky...
V komentářích celkem často píšete, že vás kniha ze začátku nevzala. Je to rutinní, Kevin se vrací ve smyčkách tam, kde začínal, a Torey se s ním musí znovu odpíchnout ze dna. To podle mě dělá příběh opravdovým a jsem ráda, že autorka se se svojí prací touhle formou dělí, upřímně, otevřeně a celému světu ukázuje, že to hlavní, co uplatňuje je trpělivost a vytrvalost a nebojí se říct, že neví, co je dobře a co špatně. Ukazuje, že to nejdůležitější je se člověku věnovat, být s ním.
Trošku jsem od knihy očekávala, že mi ukáže, jak jednat se staršími problémovými dětmi, ale Kevin patří do úplně jiné skupiny dětí, kteří nepoznali dětství a nemůžou najít sami sebe. Nicméně Kevina jsem si oblíbila, držím mu palce a těším se na další nemluvňátko.

3 30.03.2020

Moje první a rozhodně ne poslední autorčina kniha. Je skvělá jak pro ty, kteří se rozhodli pracovat s dětmi, tak pro ty, kteří mají svoje vlastní. Autorka velmi čtivě popisuje své vlastní případy na oddělení s dětmi s elektivním mutismem, četlo se mi to svižně jako detektivka, přemýšlela jsem společně s autorkou, co se mohlo s stát s Cassandrou, jaké tajemství ukrývá Drakeova rodina. Text, který pobaví a zároveň dává vhled do lidských duší.

3 21.02.2020