8422 komentáře u knih
Ten styl vyprávění mi ze začátku vadil, ale zvykl jsem si na něj rychle. Některé obraty mě doslova chytily. Pak jsem přišel na to, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. A na závěr mi z očí tekly slzy. Když se mi toto stane, na knihu už nikdy nezapomenu.
(SPOILER) Musím se přiznat, že jsem to nečetl, ale poslouchal. Byl to skvělý zážitek. A protože je to takový mazec, tak jsem to dal ještě jednou a bavil jsem se podruhé.
S vědomím, že se s některými názory pana Vondrušky neztotožňuji, koupil jsem si tuhle knihu a těšil se, jak mne ubije brilantní historickou extrapolací. Několikrát tam pan Vondruška zmiňuje, že dějiny se opakují ve spirále, tak jsem očekával, že na této teorii postaví zdůvodnění svých obav. Nedočkal jsem se, jen jsem zjistil, že mu vadí "aktivisté", různí komentátoři ", feministky, klimatologové, má strach z multikulturalismu, ekologického a genderového aktivismu, odmítá teorie klimatických změn a vysvětluje to tím, "že už to tady bylo několikrát"…
Snažil jsem se pochopit, co vlastně pana Vondrušku přivedlo k tomu, že napsal tento "svůj vlastní politický manifest", přestože tam několikrát píše, že není ekonom, politolog ani prognostik, ale historik a spisovatel. Proč se historik a spisovatel za každou cenu snaží přesvědčit čtenáře o těchto svých "pravdách"?
Pan Vondruška mi připomíná v některých svých myšlenkových pochodech mého kamaráda, který říká: "Cikány nemám rád, ale nejsem rasista. Chodím totiž nakupovat k rákosníkům". Podobných úvah se v knize vyskytuje celá řada. Nejvíce mne zaujala kapitola, ve které pan Vondruška rozebírá problematiku LGBT. Homosexuálové to v historii většinou neměli jednoduché, pan Vondruška na jedné straně přiznává, že by měli mít stejná práva jako heterosexuálové, ale současně mu vadí, když si tato komunita udělá jedou do roka mejdan, kam pozvou všechny, kterým je srdečně jedno, kdo má jakou sexuální orientaci…
Pane Vondruško, kdybyste náhodou měl pocit, že musíte napsat něco o Covidu 19 a uváděl tam svoje názory na nošení roušek, raději si to rozmyslete. Já bych si tuto vaši knížku určitě nekoupil.
Asi si budete myslet, že je autorka snílek, ale má potenciál ten entuziasmus šířit. Mě teda dostala! Může být člověk šťastný i když žije skromně a neobklopuje se za každou cenu luxusem? Určitě může, problém je však v tom, že to není lidská přirozenost...Je mi to líto, ale asi to bude muset být odstartované něčím vážným.
Ano, mohu potvrdit, že valná většina šéfů jsou opravdu kokoti. Existuje jen jeden šéf, který si to uvědomuje a navíc o tom ještě napsal vtipnou a čtivou knihu. Honza Vlachynský si uvědomuje, že čím více svým zaměstnancům šéfuje, tím rychleji likviduje jejich motivaci a kreativitu. Nesnažil se však napsat klasickou motivační knížku, vtipně analyzuje svoje vlastní chyby a hledá v nich poučení. Kéž by si tuhle knihu přečetlo co nejvíce šéfů…
Kniha o udržitelném světě bez honby za ziskem, bez růstu HDP a tradičních ekonomických ukazatelů. Myšlenka je samozřejmě asi jediná správná pro budoucí generace, ale v porovnání s dnešní situací v politice, trochu utopistická. Pokud by si tuto knihu přečetli i politici, možná, že by je mohla inspirovat. My přece nepotřebujeme přepych, kterým si drancujeme životní prostředí.