adelkahul komentáře u knih
Knihy Keplerovic dua obvykle zhltnu na jeden nádech. Byla jsem připravená na to, že tahle bude jiná než ty předchozí, ale myslela jsem si, že mě přesto bude bavit - pomalu ale zjišťuju, že mě tyhle klasické detektivky, kde se celou dobu nic moc neděje a potom se dospěje k finále s neuvěřitelně propracovaným rozuzlením (obvykle v knihovně), nějak neberou. Pokud máte takové příběhy naopak rádi, tak se do tohoto v klidu vrhněte, v takovém případě mu asi nic zásadního nechybí. Pokud se však do knihy chcete pustit z lásky k severskému krimi, asi ji s klidem přeskočte.
Zhltla jsem ji na posezení. Skvěle napsané, strhující, překvapivé. A to mě thrillery až tak často nepřekvapí.
Malý život považuji za jednu ze svých nejoblíbenějších knih vůbec, na Do ráje jsem se tedy ohromně těšila. To srovnání ale tomuto románu dvakrát nesvědčí. Na rozdíl od Malého života, který vás vtáhne, pomele ve víru insantního utrpení a nakonec zase vyplivne se zlomeným srdcem a kupou posmrkaných kapesníků, je román Do ráje celý hloubavější, pomalejší, dospělejší. Každá ze tří časových rovin je silná jiným, vlastním způsobem, ale každá se dobře četla a i po přečtení jsem se přistihla, že se ke knize v duchu často vracím. Jediné, co bych vytkla, je to, že bych asi ocenila větší propojení jednotlivých částí, přesto hodnotím velmi pozitivně.
Forma mě bavila moc, zápletka naopak nijak zvlášť. Vypravěč je vtipný, místy sarkastický, zároveň to není nijak křečovité – stylem vyprávění a břitkými komentáři jsem se často opravdu pobavila. Postav ale bylo moc, vyšetřování se vůbec neposouvalo, až najednou v závěru grandiózní odhalení s tolika detaily, že nedávalo smysl, jak by na ně vypravěč přišel. Dávám 3/5 s tím, že případným dalším knihám autora rozhodně dám šanci.
Asi půl roku jsem si tuhle knihu musela po kouscích dávkovat, protože pro mě byla opravdu těžce nasírací. Ohromně zajímavá a neskutečným množstvím dat podložená knížka ukazuje, jak v nejrůznějších oblastech života ženy táhnou za kratší provaz, kde všude se na ně prostě zapomnělo i v čem všem nám jako společnosti škodí, když je muž brán jako člověk a žena jako odchylka. (Léky, které jsou testované jen na mužích, protože s ženským hormonálním cyklem by to bylo moc složité? JAKO PARDON??)
Jímá mě z toho zoufalství, ale i tak rozhodně doporučuji k přečtení!
Čte se tak lehko a přitom neuvěřitelně těžce. Autor zpracovává téma gaslightingu tak bravurně, že jen bezmocně přihlížíte tomu, jak hlavní postava v toxických vztazích víc a víc ztrácí rozum, sebeúctu i sama sebe. Srpny budu ještě chvíli zpracovávat, rozhodně se ale už teď těším, čeho se od autora dále dočkáme.