adellza komentáře u knih
Jedno ze základních děl antického drama... Kniha skvělá, osobně jsem si antiku docela oblíbila, avšak Oidipus mi připadá docela nahlouplý, když mu tak dlouho nedochází, že se věštba naplnila
Když jsem začala číst tuto knihu, čekala jsem pohodové čtení, trochu tajemné atmosféry... Nicméně kniha se velmi brzy vybarvila dost drsně - zápletka se zamotávala, život ve městě byl těžší a těžší... Od četby jsem se nemohla odtrhnout. Ano, uznávám, že mě mrzí, že nevím, jak to dopadlo s miniaturistou a jak žila rodina dál... Za mne bych ocenila pokračování nebo aspoň odpovědi na otázky...
Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne. Dobře se mi četla a bavila mne (ale možná je to tím, že mám zálibu v antických dramatech...). Jen pro mne bohužel nebylo zřetelné, zda je nebo není Medeia čarodějka, zda je nebo není v právu... Chtělo to trošku času na usazení, prostudovat popis hry i autora. Euripides, jakožto nejmladší z trojice významných antických dramamtiků, už totiž antické drama bere víc s nadsázkou a rozvolňuje "stereotypy", které byly tehdy běžné (např. chování bohů, postavení žen ve společnosti...), a tak je třeba to brát v potaz a v tom duchu nad hrou přemýšlet.
Nemohu si pomoci, ale s několika lidmi jsme se po přečtení shodli, že je to jen láska dvou puberťáků, kteří to dokázali dotáhnout do extrému. O to víc možná Shakespeara cením, že z takového příběhu dokázal udělat "zakázanou lásku", která nás provází již několik staletí.
Maryša je jednoduše "neohratelná" klasika, nádherné dílo, na které se vždy ráda odkážu a doporučím.
Doporučuji těm, které zajímají pokusy a výzkumy, dále znají nebo alespoň ignorují spoustu odborných výrazů. Pro ostatní to bude možná jen nesrozumitelné trápení.
Na tuto knihu jsem se těšila asi rok - a bylo proč! Kniha odsýpala a přitom nebyla strohá. Byť jsem věděla, o čem je, byla jsem téměř celou dobu překvapená a napjatá. Vážně ji doporučuji.
Myslím, že snad každého z nás někdy napadlo, jaké by to bylo být někým jiným, žít jinak než žije celý svůj život... A v knize najdete jednu z možností, jak by něco takového mohlo skutečně vypadat.
Už je to nějakou chvíli, co jsem Noci v cirkuse četla a musím říct, že na ni ráda vzpomínám. Magický realismus jsem si v poslední době oblíbila. A ano, kniha vede člověka k mnoha otázkám na autorův účet, avšak ruku v ruce s tím dává prostor k fantazii, což je v dnešní době velice cenná přidaná hodnota.
Hrabě je na takové pomyslné hranici akurátních metafor, epitetonů a realistického, šedého (až pochmurného) pohledu na svět. Jeho básně mám velice ráda, avšak nemohu se ubránit té neustále snaze si je i v hlavě recitovat v rytmu blues...
Před pár dny jsem dočetla knihu Mistr a Markétka. Vybrala jsem si ji, protože jsem v kultuře narazila na odkazy, které mě k této knize vedly a samotná kniha je také odkazů plná. Už několikátý den na tuto knihu myslím, velice mě obohatila a zaujala. K mému překvapení se mistr a Markétka v knize neobjevovali hned od samého začátku a s napětím jsem očekávala, kdy se objeví. A co se záporáků týče... dlouho jsem nechápala, co a proč to všechno vlastně vyvádějí a pochopitelně jsem z toho nadšená nebyla, ale nakonec jsem si je taktéž oblíbila. Doporučuji všem, kdo má rád nečekané a mírně komplikované události, a těm, kdo se rádi nad věcmi zamýšlejí.
Tato kniha mi byla jako první doporučena, jakožto zájemci o výchovnou dramatiku, a jsem velice spokojena s tímto výběrem. Kniha začíná praxí, a teprve pak přechází k teorii, čímž člověku názorně ukáže, jak teorii v praxi využít, aniž bychom se v ní měli ztratit. Jelikož je tento obor relativně nový, umožňuje kniha komplexnější náhled na celou problematiku a také "okénko do historie" dramatické výchovy. Jsem velice spokojena.