Adp
komentáře u knih
Nikdykde
Neil Gaiman
Srdcovka už od střední. Zvláště pak dvojka Croup-Vandemar, takové "couple goals" pro většinu záporáckých dvojic.
Ohlédla se k ohníčkům na druhé straně místnosti. Pak se zase podívala na Richarda.
"Máš rád kočku?" Zeptala se.
"Ano, kočky jsou moc fajn."
Anastázie se ulehčeně usmála. "Stehýnko?" zeptala se. "Nebo prsíčka?"
Vyšlapaná čára
Sara Baume
Jedna ze zvláštních knih, u které jsem dlouho nevěděla, jaký názor na ni vlastně mít. Nečetla se mi totiž úplně snadno, a to ani ne tak kvůli dějové vleklosti (pocitové pasáže, vzpomínkové odbočky), ta se od tohoto typu knihy asi i dá očekávat. Spíše neustálé babrání se ve vlastní osobě zastanu sama, takže číst podobné myšlenkové procesy někoho jiného bylo velmi, velmi vyčerpávající a třeba na jeden zátah bych knihu přečíst nedokázala. Depresivní nádech (což je v tomto případě opravdu jemné označení) tomu taky moc nepomáhá. Co mne velice bavilo, byly pasáže s asertivností Frankie, kterou jí bezmezně závidím - scénu s nevítanou návštěvou SJ a její řešení pro ni typicky pasivním přístupem považuji za jednu z nejlepších. Autorce smekám za schopnost smysluplně formulovat všechny obsažené myšlenky a trefné postřehy. Plné hodnocení jsem nakonec zvolila nejen z výše zmíněného důvodu, ale z četby tohoto kousku jsem si odnesla tak rozporuplné pocity, že mě to donutilo se sem zaregistrovat. A to se počítá :).
