Africanus komentáře u knih
Klostermann se tu rozmáchl daleko více než v románu Ze světa lesních samot. Ten byl komornější a mimo jiné v sobě skrýval i přes těžký život a onu katastrofu přece jenom nějaký optimismus. Tady o něj čtenář skoro nezavadí. Tady je to všechno, jenom ne ráj. Kniha sice může dělat dojem, že autor skrze starého Seppa příliš moralizuje, ale je to moralizování nikoliv bezúčelné. Klostermann na Šumavě žil, znal dokonale tamní prostředí a lidi, uvědomoval si krátkozraké počínání obyvatel po kůrovcové kalamitě, takže těžko mu vyčítat, že před něčím takovým varoval další generace. Bez toho by ten zmar z románu dýchající byl téměř úplný. Šumavská krajina je tu opět líčena bez příkras, krajina, kde každý chybný krok či ztráta orientace může za špatného počasí nebo za tmy znamenat smrt. Příroda je ale pouze pozadím pro bezútěšný příběh, plný odhodlání, tvrdé práce, zaslepené touhy po bohatství za každou cenu.
Zážitek z četby byl intenzivní, drsný až nepříjemný. To ale neznamená, že špatný. Právě naopak. Klidně bych četl dál, a dočkal se příznivějších konců aspoň u některých. Klostermann je ke svým postavám až na výjimky nemilosrdný, a byť jsou z valné většiny nepříliš sympatické a některé z nich vyloženě bezcharakterní, přesto osud mnohých z nich vzbuzuje lítost.
Jakási tíha sedne člověku na duši, v tomto ráji šumavském.
Klostermann dokázal svým románem navodit u čtenáře dojem, jako by se ocitl na místě příběhu a byl přímým pozorovatelem děje, který ani na chvíli nenudí. Nutno vyzdvihnout i působivé popisy krajiny, přestože je jinak nemám nijak zvlášť v oblibě. Krásný květnatý jazyk povyšuje dílo na pravý poklad české literatury.
Stokrát může platit, že Wodehouse používá jednu a tu samou šablonu, ale co naplat, když je v ní geniální. Jeho humor je prostě moje krevní skupina. Na kvalitě se ovšem podstatnou měrou podílí i skvělý překlad.
Dusné, tíživé čtení. Velmi sugestivní znázornění promyšlené zrůdnosti stalinistického aparátu, jehož soukolí dokázalo semlít úplně každého. Antikomunistu, ideologicky nevyhraněného, stejně jako straníka, který se režimu znelíbil. Stačilo udání a osud byl zpečetěn. Rezonovalo to ve mě ještě dlouho poté, co jsem knihu dočetl.
Jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových knížek. Nádherné příběhy rozdělené do jednotlivých ročních období jsou napsané milým, hřejivým jazykem a úžasné, zasněné ilustrace Jana Černého dávají Modré lišce punc dokonalosti.
Mé druhé setkání s Dostojevským, po Idiotovi rovněž lehce rozpačité. Jak dokáže bravurně vykreslit mučivě rozervané svědomí vrahovo a dráždí nedoslovností, tak se utápí v dlouhých monolozích, jež příběh poněkud ředí.
Ne, tohle se prostě nedalo. Nudné, nezajímavé, obšírné popisy krajiny překypují autorovým nadšením, ale jeho zápal je jaksi nepřenosný. Asi nejsem ta pravá cílovka.
Vlastimil Marek byl vždy jinde, ale nikoliv v negativním slova smyslu. Díky svým zkušenostem se snažil poukazovat na to, co jiní (ani odborná veřejnost) neviděli nebo nechtěli vidět. Bohužel, mnohdy to byl boj s větrnými mlýny. V této knížce srozumitelně nabízí "návod", jak vychovat zdravě sebevědomého člověka se silnými základy nejen z dětství, ale už z prenatálního období. Jen mít otevřenou mysl, nelpět na zažitých vzorcích chování a zkusit přemýšlet jinak. Jde to. Souhlasím s tím, že by to měla být povinná četba nejen pro nastávající matky (ale i otce), ale i pro zmíněnou odbornou veřejnost.
Velmi útlá kniha, která už jen kvůli tomu nemůže obsáhnout popisované téma v celé šíři a tím pádem pouze klouže po povrchu. Některé poznatky zajímavé, mnohé mi ale přišly zavádějící a jednostranné.
Filozofie není nuda. I tahle kniha je toho důkazem. Nejvýznamnější světové filozofy Will Durant představil velmi čtivě a jejich nauku podal zajímavě a srozumitelně. Rád jsem si díky této knize rozšířil obzory. Je vhodná i pro ty, co s filozofií začínají.