Mé první léto v Sieře Nevadě
John Muir
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242497/bmid_me-prvni-leto-v-siere-nevade-olP-242497.jpg
4
45
45
Slavný americký přírodovědec, spisovatel a ochránce přírody vypráví ve své dnes již legendární knize o svém setkání s divokou přírodou kalifornské Sierry Nevady. Vodní toky, skalní útvary, vodopády či bohatost flóry a fauny území tvořícího dnešní Yosemitský národní park, které navštívil v létě roku 1869, dokáže Muir popsat s precizností vědce i místy až s dojemnou upřímností a extatickým nadšením. Současně si však uvědomuje, jak rychle může přírodní bohatství dosud nedotčené divočiny vzít zásahem postupující průmyslové civilizace za své. Podobně jako eseje a úvahy jeho přítele Henryho Davida Thoreaua, zůstávají i Muirovy zápisky dodnes aktuálním svědectvím o schopnosti vnímat přírodu jako nenahraditelnou hodnotu bez ohledu na její praktickou využitelnost. Právem se řadí mezi zakladatelské texty moderní environmentálně orientované literatury.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Ekologie, živ. prostředí
Vydáno: 2015 , PasekaOriginální název:
My First Summer in the Sierra, 1911
více info...
Přidat komentář
Zajímavé jako jediné setkání s dílem autorovým přeloženým u nás. Chtěla jsem se něco málo o této osobnosti dozvědět, protože u nás se o ní moc neví, ale z tohoto raného víceméně deníkového záznamu je pouze jasné, že miloval každý kousek přírody rostlinné i živočišné v oblasti, kterou již miloval (a vydrželo mu to do konce života), tedy v kalifornském pohoří Sierra Nevada.
Kvůli spíš strohým deníkovým záznamům, vyžadujícím hojné poznámky pro našince v závěru, si mohou tohle útlé povídání plně užít snad především botanici. Ale závěrečné slovo o autorovi užitečné je.
Netroufám si hodnotit, protože odborný obsah je asi důležitější než čtivost, a znalec tamní fauny a flory nejsem. (Ještě tak kdyby byly obrázky ...)
Deníkové záznamy, podle údajů uvedených v doslovu zřejmě před vydáním knihy mírně upravené. Pro někoho, kdo pohyb v horách miluje, je to krásné čtení - nadšené popisy krajiny i oblohy vyvolávají vzpomínky na vlastní výlety. Láska JM k přírodě je upřímná a rezonuje ve vás. Ale pokud se opotíte, jen si představíte stezku vedoucí do kopce a pochod krajinou podstupujete, jen pokud na konci čeká restaurace, pak není kniha určená pro vás. Její čistě literární hodnota totiž není nijak závratná…
Přes opakované pokusy během posledního zhruba roku nedočteno.
K J.M. mě přivedlo srovnávání s H.D. Thoreauem (dle anotace pro J.M. "inspirátor a velký vzor"), které je ale myslím nepřiměřené.
Asi nejznámější kniha H.D.T., Walden, je nadčasová už svým tématem, radikálně pojatým a poctivě odžitým "návratem do přírody", které H.D.T ale také nadčasově literárně zpracoval, v duchu transcendentalismu i s jeho prožitky, vizemi, názory, pocity a zkušenostmi, srozumitelným přirozeným stylem, který si na nic nehraje.
Z J.M. mám pocit, že si píše deník víc sám pro sebe, než pro někoho druhého. Do Yosemitu se vydává jako doprovod stáda ovcí, které cestou, dle jeho vlastních slov, plundruje na co přijde, včetně vzácných horských květin. Zaměřuje se pak na soupis výšek, šířek, tlouštěk, tvarů, počtů a drsností povrchu všeho možného od květin, kamenů, stromů, údolí, řek, hor a zvířat. Vše je pak blažené, radostné, nádherné a skvostné v teatrálním stylu průměrného autora z dob národního obrození.
Jsem schopen věřit J.M. jeho upřímný úžas a okouzlení panenskou přírodou i z něj vyplývající odhodlání ji chránit a uchovat. Jako literát je pro mne ale zastaralý, a myslím, že i na svou dobu spíš průměrný, třeba Adalbert Stifter ho strčí do kapsy.
Takže, bohužel, zklamání.
Mňam. Co věta, to perla. A protože jsem knihu nečetla v originále, musím zmínit překladatele Jana Hokeše, který mi svou prací umožnil vychutnat si tak skvělý čtenářský zážitek. Víc než příběh tu najdeme lyrické popisy krajiny, oblohy i místní flóry - to podotýkám pro ty z vás, kteří vyhledávají trochu akčnější čtivo.
Obdivuji, co J. Muir ve své době dokázal ohledně ochrany přírody a krajiny (díky němu byl založen Yosemitský NP, Sequiský NP a mnoho méně známých lesů a míst). A neméně obdivuji jeho neutuchající nadšení z přírody a pozorovacích schopností každičkého detailu. Je fakt, že mi líčení přišlo občas až extrémně poetické a nadšené, jako by viděl v přírodě jen to slunečné a opomíjel drsnou stránku, která k ní neodmyslitelně patří. Je to možná zkresleno časem (mezi dobou, v níž žil, a tou dnešní, ale také odstupem času mezi cestou a samotným napsáním knihy). A pak ty naivní okamžiky (pobavilo mě promluva k bernardýnovi, že by neměl honit horské sviště, či snaha naučit buranského pastevce pozorovat kytičky).
Knihu jsem s sebou měla na vandru za polárním kruhem a i když je místní květena (nebo spíš "kamenina") i téměř zimní počasí velmi odlišné od letní kalifornské louky (jak jsem mu občas záviděla!), díky čtení jsem se zaměřila na detaily přírody, často se jen tak zastavila (pokud to vítr a déšť dovolil) a vložila trochu poetiky i do mého putování.
Co na závěr musím zdůraznit, je opravdu výborná překladatelská práce, protože tolik synonym a celkově bohatou slovní zásobu oslavující oblohu a lístečky bych opravdu nevymyslela.
Veliké díky Johnovi, že mě vzal s sebou do nádherných hor Sierra Nevada. Jeho popis je tak skutečný a hmatatelný, jako bych tam byla, jako bych se ve všech těch řekách vykoupala, jako bych s ním lezla na stromy a skály a pozorovala hvězdnou oblohu.
Nádhera. Autorova úcta a láska k našej Zemi je môjmu srdcu veľmi blízka. Až mi srdce stískalo pri tých nádherných opisoch. Pre mňa ako čitateľa ktorý nenavštívil toto územie bolo náročne spracovať toľko opisov rastlín, stromov a zvierat ktoré som nikdy nevidela. Ale stálo to zato. Obdivujem tohto autora ktorého láska zmenila toľkým ľuďom pohľadom na našu Zem a tým sa zaslúžil o ochranu mnohých území. John Muir by mal byť pre nás veľkým vzorom. ( Pridávam niekoľko citátov z tejto knihy k autorovi. )
Tak to je ta jedna z knih, která se právem řadí do oddělení hodnotné literatury. Takovou velkou osobnost, jakým byl John Muir si nelze nezamilovat. Kniha ve mně zanechala již nesmazatelný doživotní dojem... "Hory volají a já musím jít" ...
Už po první kapitole jsem byla nadšená. Rozhodně to není žádný suchopár. Popisy rostlin se střídají s poetickým velebením krajiny a vtipnými postřehy z cesty. Obdivuji přenesení intimních pocitů z pobytu v přírodě do slov a dále na čtenáře.
"Není divu, že prvními božími chrámy byly vrchy a háje, a čím víc je kácíme a z jejich otesaného dřeva stavíme katedrály a kostely, tím vzdálenější a mlhavější se nám jeví samotný Bůh."
“Většina zázraků, o nichž se dozvídáme, není ani zdaleka tak úžasná jako ty nejběžnější přírodní jevy, které důkladně pozorujeme."
Nakladatelství Paseka by zasloužilo metál, ne-li rovnou celý batalion metálů. A stejně tak i překladatel Jan Hokeš, v jehož podání každé slovo Muirova ryzího, mladickým nadšením hýřícího textu jen zvoní, tančí, zurčí, švitoří a zpívá. Kéž by se někdy v budoucnu dostalo podobně příkladné péče také knihám Lorena Eiseleyho, Henryho Bestona či Rachel Carsonové!
Bez debat nakladatelský počin roku.
Mé první léto v Sieře Nevadě
Ne, tohle se prostě nedalo. Nudné, nezajímavé, obšírné popisy krajiny překypují autorovým nadšením, ale jeho zápal je jaksi nepřenosný. Asi nejsem ta pravá cílovka.