Aghatte komentáře u knih
Poněkud jednoduchý příběh dívky, která bojuje za svou lásku. Nic nadpřirozeného, obálka i název zcela mimo obsah. Nepochopila jsem ale, proč o něj tak usilovala, když to byl nepoužitelný ňouma, který nedokázal dát dokupy souvislou větu. Inu, láska je opravdu někdy slepá. Ale šlo to.
Ta ženská Louise mi tak pije krev... Jedna z nejvíce nesympatických hlavních postav.
(SPOILER) Ta ženská Louise mi tak pije krev... Jedna z nejvíce nesympatických hlavních postav.
(SPOILER) Celé to je pošahané. Začíná to zajímavě, ale pak se do toho autorka sama zapletla, a konec náhle utnula, vybruslila z toho naprosto nesmyslně, takže se vlastně nikomu nic nestalo.
Hvězdičku za první část příběhu.
Tato docela šla, proti jiným z této edice se to dalo i docela číst, ale nic světoborného, do vlaku ucházejíci.
Šílená slátanina psána jazykem, který zřejmě někdo hodil do překladače.
Četla jsem to - jelikož jsem nečetla zdejší anotaci - abych zjistila, co je to tajemství dlouhověkosti, ovšem následná smrt a znovuoživení bylo jako parodie na všechny duchařiny světa.
Joyce byla velmi protivná a sebestředná, příliš si jista sama sebou a své krásy,
lásku jsem ji nevěřila ani minutu, a když pak chudák její milovaný manžel byl ve věku 55 let a ona se na něj nemohla ani podívat, a bylo-li mu 60, byla šťastná, že se o nic v noci nepokusil... Ještěže aspoň o svatební noci ji ukázal, o čem to je :-D
Její kriminální epizody s napadením a znásilněním..., trapas.
Prostě se tomu vyhněte obrovským obloukem. Přečetla jsem to díky Českým drahám a jejich každodenní mimořádné události na trati.
Seriál znám, ale nijak ho nesleduji, pár dílů jsem občas zhlédla.
Byla mi sympatická Maura, Jane vůbec. Matně si vybavuji, že jsem se v telce o Mauru děsně bála, ale už nevím proč..
Kniha mě moc nebavila, přišlo mi to dost zmatené, a sama jsem souvislosti neviděla, pak jsem zase nechápala, jak to mohli po 19 letech vyšetřit, když člověk neví, co bylo před rokem, natož před 10.
Začala jsem od půlky přeskakovat, přečetla si konec... Čekala jsem zradu od detektiva Tama, byl nesympatický.
Překvapilo mě, že Jane má dceru! Kdo ji vychovává a kde? A kde k ní přišla? Vůbec jsem nevěděla, že mají nějaké děti. Obě jsou takové bezpohlavní a vyloženě zažrané do práce. Odkazy na "Krysu" - také jsem nevěděla o co a o koho jde.
Celkem to šlo, některé povídky mě ale nebavily, a doslova mě vytáčí poznámky u každé sebemenší zmínce o čemkoliv, co by mohlo být českému čtenáři nejasné. Psáno jako pro blbečky. Vadilo mi to už u knihy Pan Doyle a doktor Bell, a zřejmě to provází všech 30.výtisků z edice SH :-(
(SPOILER) Tak zde už bylo špatně úplně všechno.
Paní neví nic o detektivní práci, o dětech, o mateřství, o nemocnici, ale strašně touží psát...
Nevím, čím dřív začít.
Matka v šestinedělí se vydá na projížďku na koni.
6.měsíční dítě kouká z kočárku a na kolemjdoucí osobu, kterou pozná, volá "máma".
Prarodiče se půl roku nezajímají o vnučku, o její výchovu, hlídání..
Zemře dítě (už v minulém díle), a dodnes o tom nikdo neví a nikdo se o to nezajímá.
Vrah ( z minulého dílu ) pobíhá na svobodě, a my sice máme možnost se dívat do jeho myšlenek, ale 3.vraždy jsou dávno zakopány a zapomenuty i v jeho mysli.
Psychicky narušená žena se vydává za učitelku v mateřské škole, nikdo to neověří, pobíhá s cizím dítětem po kroužcích a nikdo neověřuje totožnost....
Hrdinka se probudí po půl roce z kómatu a všechny rozčilují její výkyvy nálad...
Atd., + spousta planého filozofování.
Vracím do knihovny a jsem ráda, že to mám za sebou.
Je-li to příručka pro děti, pak ano, jinak je to vážně o ničem. Nedovedu si představit, že to někdo koupí a čte... Já ji našla :-)
Pro pěstitele je skleník. Šikovný si ho postaví, ostatní koupí...
Jídlo se nevyhazuje!
Použité oblečení dejte na charitu, dětské kamarádce, co má děti... :-)
Autorku jsem neznala, četla jsem s ní rozhovor v nějakém starším časopise, kde se zmiňovalo hlavně Jezero. Mám ho půjčeno také, ale začala jsem od kraje.
Za včerejšek S. román + Mrtvý muž.
Její postavy jsou tak smutné a doslova beznadějné. Cynicky předkládají fakta svých životů.
Nic mi to nedalo, jen pocit marnosti.
Lépe napsat přeskákáno než přečtena. Nalákala mě krásná obálka a pochvalná hodnocení, pro mě osobně krok úplně vedle. Nemám ráda fantasy, a ani tady jsem si nedokázala najít nic, co by mě u knížky drželo. Pošlu dál, určitě nějaký čtenář uvítá.
Poslední díl byl opět skvělý. Oblíbila jsem si japonského soudruha Masa, který Erasta doprovázel již v minulém díle, líbí se mi jejich soužití, domácnost, cvičení a bojovné akce.
Povídky v tomto díle byly jako den a noc, jedna lehká, humorná a druhá naopak temnější něž nejhorší peklo. Bylo mi moc líto Erastova pomocníčka a jeho sestřičky.
Všech pět dílů vracím do knihovny, škoda, že nejsou další.
Vůbec mi to nesedlo, vadil mi takový nepřátelský náboj od první stránky.
Protivní hlavní hrdinové.
Škoda, všude čtu, jak pan Jansa umí psát a moje první setkání s ním skončilo fiaskem.
A ta obálka je také hodně nepovedená.
Dokonalé - vše se zdá tak jednoduché.
Ale aplikovat na vlastní každodenní život - nemožné.
Vyzkoušela jsem pár tipů, pro získání "důkazu", a bylo to až strašidelné, jak to funguje. Ale žít tak každou minutu, na to jsem příliš při zemi. Možná v příštích životech.
Nedočteno, nehodnotím. Méně někdy znamená více. Mám tu ještě dva kousky, ale zřejmě tohoto slavného autora opustím a už se k němu nevrátím, my jsme si tedy nesedli.
(SPOILER) Patřím k 5% žen ( dle této knihy 95% žen nezajímá nic jiného, než boty), které se o boty vůbec nezajímají. A zřejmě i procento mužů je vysoké.
Byla jsem fascinována poznáním, co taková bota dokáže udělat s lidmi.
Jinak mě to nebavilo, přeskakovala jsem, tudíž mám pocit, že tam byli 3 různí pachatelé, všichni ujetí na boty, a chytli jen jednoho, takže další dva běhají v lodičkách po svobodě??? Ale nevím, možná kecám, přečtěte si to sami :-)
Vůbec mě to nebavilo.
Bez jiskry, bez života, bez sympatií. Velké zklamání.
Přečetla jsem to, ale bez předchozího nadšení.
Magistra mi pila krev od první stránky, jak cokoliv řekla, šli všichni do kolen, jaká je to posila týmu. Doufala jsem, že ji přetáhne pařížská strana a do Prahy se už nevrátí :-))
Nezajímalo je, s kým hrál zavražděný osudný večer poslední zápas - tak to jsem už nerozdýchala, nevím to dosud :-) Také nevím, co bylo v obálkách, ale uhodnout to nemohl nikdo, jelikož to asi nevěděl ani autor. Viz moje další poznámka:
A nakonec pachatel, vůbec nechápu, co tím chtěl autor říct.
Nudila mě i omáčka okolo.
Jelikož prostě vždy musím přečíst celou sérii, jdu na další díl. Doufám, že to bude lepší!
Přečetla jsem "Můj manžel a já" , z úcty k právě zesnulému jsem se zdržela hodnocení.
Mám velké výhrady k autorce, která 30 let mapuje královskou rodinu. Její podání je diletantské a nesourodé. To, co mi vadilo na předchozí knize, se zde opakuje.
Občas udává naprosto nepodložené informace, "drby", občas si protiřečí, občas začne zajímavou myšlenku, kterou ale dále nerozvede a nedokončí, skáče z jednoho na druhé, postrádá systematičnost..... atd.
Diana mi z toho vyšla velmi nedobře. Působila jako toxická ženština, která zamořila na spoustu let královský palác svými výbuchy. Chudák Charles působil jako oběť, a děti to odskákaly na celé čáře. S nevěrou začala ona sama, už 5 let po svatbě!
Hledání viníků - rodina, dětství, "nová" královská rodina, která ji nepodržela... Výmluvy a výmluvy. Poskytly jí vše, včetně zástupů lékařů, ale působila spíš dojmem, že ji pálí blahobyt. Nechtěla se uzdravit a přijmout zodpovědnost za svůj život.
Takže je mi líto, ale krásná a laskavá modla se díky této knize změnila v rozcapeného spratka, který si nevážil ničeho a nikoho. Úplně jsem se styděla to i číst. A nevěřila jsem jí, že by kdy Charlese milovala.
Smrt si samozřejmě nezasloužila, to nikdo na světě. Je to tragické, a byla to nehoda. Nikdy se neprokázalo cizí zavinění (opilý řidič bohužel stačí), stejně jako se nikdy neprokázala žádná Philipova nevěra - to mi zde vadilo, bulvární drby.