AgnesDee komentáře u knih
Na mé poměry jsem knihu dokázala přelouskat za zhruba dva dny. Příběhu už jsem dříve dávala šanci, ale délka první kapitoly mě vždy spolehlivě odradila. Nyní mám takovou "tolkienovskou" mánii, takže když chci přečíst Pána prstenů, musím přeci přečíst i Hobita. A rozhodně je to za mě jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Škoda, že jsem si k tomuto příběhu pro děti našla cestu tak pozdě, ale jsem ráda, že vůbec někdy. Nebude to určitě příběh pro každého - rozhodně ne pro toho, kdo nemá rád fantasy, ale je to v celku krásný příběh o dobrodružství, dobru, zlu, chamtivosti, důvěře a navíc se odehrává v jedním z nejlépe propracovaných fantasy světů, který byl kdy vytvořen.
Autor svou informační střídmost v knize odůvodňuje v podstatě tím, že je to moc informací najednou a že by nebyly dost zajímavé, a tak místo precizní analýzy Napoleonových největších životních úspěchů, bitev a selhání jak v osobním, tak politickém měřítku, věnuje stránky strohým popisem, jaký měl sexuální život, jaký měli sexuální život jeho sourozenci a v kapitolách skáče z roku na rok tak rychle a tak často, že jsem se v událostech naprosto ztrácela. Některé témata nakousl, aby je o kapitolu později znovu otevřel, ale rozhodně ho nerozvedl nijak uspokojivě. Nemůžu říct, že jsem se o Bonapartovi nedozvěděla nic (rozhodně jsem se dozvěděla víc věcí, než si pamatuju ze školy), ale čekala jsem od historické biografie trochu víc.
Takový příběh by se dal napsat opravdu jenom v Polsku. Vysoce nesympatický hlavní hrdina, který využívá hlavní hrdinku v podstatě jen na sex a na zplození násedníka, a myslí si, že je to láska. Zakazuje vlastní ženě vídat dokonce vlastní rodinu, když to neprospěje jeho obchodu a drahými dárky si kupuje jejich lásku. Hlavní hrdinka je na tom však ještě hůř. Plete si chtíč s láskou, vždy, když se objeví nějaký problém a naštve se, nakonec dá stejně za pravdu svému únosci, a nechala se rozmazlit do takové úrovně, že i problémy za ni řeší někdo jiný. Ale to jsou pouze problémy hlavních postav, a zdaleka nejsou všechny. Kniha má skoro 400 stran a za celou tu dobu se náznak děje objeví na začátku asi na padesáti stranách a pak na posledních sto stranách. V knize se vůbec nic neděje. Je složená pouze z popisu toho, jak je Massimo krásný, toho, co má Laura na sobě, co si chystá k jídlu - protože když otěhotníte, máte hlad jako Obelix, a v neposlední řadě nesmím opomenout sexuální scény, které se většinou objevují na každých asi pěti stranách. Sexuální scény jsou kapitola sama o sobě. Když postavy zrovna nemají sex, tak na něj myslí a v podstatě je to jediný způsob, jak spolu můžou být, protože pouze před ním nebo hned po něm spolu mají nějakou smysluplnou konverzaci. Popis těchto scén je vždy velmi detailní a po pěti scénách je pořád stejný, takže když je přeskočíte, ušetříte si čas. Což je dost smutný, vzhledem k žánru této knihy. Tento skvost je protikladem pro všechno, o co se jiné ženy v moderní společnosti pokoušejí - vrací ženu zpět do stereotypu ženušky, která je majetkem svého muže, je dobrá maximálně tak na sex a plození dětí a nedej bože, aby chtěla být nezávislá, měla vlastní hlavu a vlastní sny. A to nejhorší - aby se rozhodla sama za sebe, co chce dělat a s kým chce žít. A to ani nemluvím o práci. Tento mindset je neodpustitelný. Romantizuje násilí na ženách, manipulaci a prezentuje chtíč jako pravou lásku s tím, že jakmile je chlap hot a vy jste z něj vzrušená, můžete mu všechno odpustit. Dělá se mi z této knihy zle a je mi líto, že jsme museli v erotické literatuře takto klesnout.
Nevýhoda těchto typů příběhů je v tom, že se strašně snadno a rychle čtou. Knížku jsem měla přečtenou snad za tři čtyři dny a nemohla jsem se odtrhnout. Na druhou stranu za to může jednoduchost a zábavnost celého příběhu. Bohužel se z toho v posledních ani ne sto stránkách stává strašnej patos plný klišé a růžových vyznání lásky, ze kterých mi bylo trochu zle a měla jsem chuť se na to vykašlat a nedočíst. Celkově je příběh klasická hra typu After, postavy spolu neumí komunikovat, nejstále se hádají a manipulují sebou a já se stále divím, že tohle ještě někdo v dnešní době považuje za atraktivní.
Sice mi trvalo asi tři měsíce tuto knihu přelouskat, ale hlavně to bylo kvůli tomu, že na podobné příběhy musí mít člověk náladu. Ale jakmile jsem náladu měla, mohla jsem přelouskat klidně i dvě stě stránek za den, zatímco můj denní průměr může být tak kolem padesáti. Filmová adaptace této knihy je hodnocená jako jedna z těch nejhorších. A je pravda, že jako dítě jsem Ohnivý pohár vůbec nechápala. Nedocházely mi souvislosti mezi jednotlivými událostmi ani motivace postav (i když to taky mohlo být tím, že jsem úplně blbá :) ). A popravdě přesně tohle mám na Harry Potter sérii asi nejradši. Knihy jsou dost nabušené informacemi o backgroundech vedlejších postav a často i vedlejšími (na první pohled ne až tak důležitými) příběhy těchto postav, ale právě tyto příběhy jsou pro jejich charakteristiku to nejdůležitější. Do filmu se tím pádem nemůže vejít všechno, a tak příběh osekají na to nejdůležitější, takže v podstatě z knihy nepřijdete o to nejpodstatnější info. Ale jakmile se začtete do knihy, tak se dozvídáte spoustu nových informací, které vám dění ve filmu o něco rozšíří, a zároveň je to neuvěřitelná zábava, která stále přitahuje čtenáře z celého světa. Chápu, že si teď spousta lidí, co četla knihy hned po jejich vydání, budou posměšně říkat, že jsem objevila Ameriku, ale já myslím, že je to jeden z důvodů, proč Harry Potter série a celý jeho svět stále ještě žije a fascinuje čím dál tím víc nových lidí. Miluju, když se můžu podívat na film, a následně si přečíst jeho knižní předlohu, která mi rozšíří vědomosti o zajímavé osudy, ale ZÁROVEŇ se jedná o dvě plně funkční samostatná díla.
Lobotomie je operativní neurochirurgický zákrok, kterým se léčili pacienti s depresemi nebo úzkostmi. Některé pacienty tento zákrok vyléčil, jiní začali být apatičtí a ztratili svou tzv. "životní jiskru". A přesně takhle jsem se během čtení a po přečtení téhle "knihy" cítila já. Autorka očividně chtěla napsat knihu, ve které by otevřeně a neskrývavě psala o sexu, což je na polku evidentně dost odvážný krok. Nicméně to neznamená, že by se jí povedlo napsat něco duchaplného, nebo dokonce dobrého. Z některých pasáží mi bylo až fyzicky zle, z autorčina pojetí lásky mi zůstává rozum stát, a postavy se chovají tak nelogicky a iracionálně, že je mi za jejich jednoduché smýšlení nad vztahy a nad sebou samými smutno. Kniha spíše působí, jakoby se autorka jednou podívala na Kmotra a hned poté se podívala, nebo si přečetla, Padesát odstínů šedi, a řekla si, že by nebyl špatný nápad spojit násilný a manipulativní vztah s prostředím sicilské mafie (o kterém autorka ví asi tolik jako o těch vztazích). Nevím, kde se vzala ta potřeba a touha žen blížící se střednímu věku, dostat se do násilného vztahu, kde jim týpek pomalu musí dovolit se bavit s vlastní rodinou. Jestli tohle některým holkám přijde sexy, tak prosím, ale pak si nemají co stěžovat, když si najednou uvědomí, že jsou ve vztahu, ve kterém jsou spíš z donucení a vězněny, než se své svobodné vůle. Holky, násilí není romantický, a chlap, co se k vám tak chová, se nikdy nezmění. Utečte z takového vztahu, dokud můžete, a rozhodně si ho neidealizujte! Pro svoje vlastní dobro.
Film je mým nejoblíbenějším dílem z celé série, a tak nastal čas, abych si konečně přečetla i knihu. Nechápu, proč jsem se knihám tak dlouho vyhýbala. Nejen, že jsem se konečně dozvěděla účel chroptící chýše, který ve filmu není vůbec vysvětlen, ale zároveň jsem se dočkala origin story pánů Náměsíčníka, Červíčka, Tichošlápka a Dvanácteráka, který je naprosto luxusní. Je to ale bohužel nejzajímavější část celé knihy. Ne že by příběh nebyl celý zajímavý - to, jak je celá linie se Siriusem Blackem propracovaná, celou dobu získáváte střípky a na konci se dozvíte celé propojení, je naprosto úžasné pracování s napětím čtenáře. Bohužel jsme ale dostávali neustále nějaké pasáže ze školy, hlavně z vyučování, které mě vůbec nebavily. Strašně dlouho jsem se dokázala seknout na jednom úseku a nechtělo se mi v tom pokračovat. Na polovinu knihy jsem čekala jako na smilování, a začala jsem se pořádně bavit, až když přišlo na třetí dějství. Svědomí mi nedovolí dát čtyři hvězdy, už kvůli konci a filmu, ale kdyby byla prostřední pasáž trochu zkrácená, vůbec bych se nezlobila, ba naopak.
Řekla bych, že je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Jeden z nejdůležitějších románů posledního století, možná i vůbec, do jehož pochopení se musí dorůst. Proto jsem taky tento román četla tak pozdě. A rozhodně nejsem zklamaná. Nadčasové dílo, které do nejen dnešní, válkou na Ukrajině obdařené, doby, ale celkově i do systému, který jsme si vytvořili a ve kterém setrváváme, sedne jako prdel na hrnec. Reálně jsem měla chuť při čtení některých kapitol a hlavně výroků O´Briana pochybovat o všem, co se v dnešní době, a nejen v dnešní době, děje a prezentuje jako realita. Protože realita je strašně snadno ohybatelná a dnes hlavně sociální sítě s námi můžou manipulovat, jak se jim zachce. Ale to zahýbám moc do konspiračních teorií, kterým sama nechci věřit.
Tohle dílo by si měl za život přečíst asi každý, nejen ti co se zajímají o politiku či literaturu.