AgnesDee komentáře u knih

Se sérií Skleněný trůn teprve začínám, a začínám s ní právě touto knihou, která je povídkovým prequelem. Je to ale také už třetí série Sarah J. Maas, kterou čtu, a už mám tedy nějakou představu o autorčině stylu a její výstavbě fiktivních světů. A tento její svět mě (zatím poznaný pouze z této knihy) bavil nejmíň. A co víc, tohle byla pro mě zatím tou nejhorší a nejnudnější knihou, kterou jsem od Maasové četla.
Trvalo mi strašně dlouho, než jsem se do knihy vůbec dostala. Než jsem pochopila, o co autorce asi tak jde. Vyprávění několika příběhů (kapitol hrdinčina života) v jednotlivých povídkách, je celkem dobrý nápad. Bohužel, za mě je poměrně nevyužitý. Bylo by mnohem zajímavější, kdybychom za pomoci povídkového formátu dostali i jiné pohledy, než jen hrdinčin. V jedné povídce sice máme i pohled mladé dívky, která se chce stát léčitelkou, ale v dalším ději už je irelevantní. Mnohem víc by podle mě sedl pohled jiných důležitých postav příběhu - Sama, Arobynna, dokonce i Lysandry, jejíž příběh zněl poměrně zajímavě.
Hlavní rozhodnutí, které hrdinka učiní v první povídce, je katalyzátorem navazujících událostí a změn osudu další řady postav, které jsou na úkor občasné repetitivnosti, a dokonce i nudě, upozaděné. Některé rozhodnutí tak díky tomu působí jako vytažené z prdele na poslední chvíli jen proto, aby zapadaly do vzorce autorčina způsobu vyprávění s skladby celého příběhu.
Ale úplně nejvíc mi vadila předvídatelnost. Nejsem úplně dobrá v predikování příběhů. Ani u detektivky bych si nehádala tipnout, kdo je vrah. Ale zde je konec v podstatě čitelný už z poloviny knihy. Nevím, jestli to byl autorčin úmysl, ale s jejími pozdějšími sériemi jsem tento pocit nikdy nemohla dostat, jelikož se vždy vytasila s nějakým šíleným plánem nebo událostí, která otočila směr plynutí příběhu o 180 stupňů. Tady to ale bohužel nefunguje. Možná je to ale i tím, že je tato knina napsaná až po dokončení (nebo v průběhu?) psaní celé série, takže čtenáři už vlastně věděli, jak kniha musí skončit. Ale vždy se musí počítat i se čtenářem, který bude tímhle začínat. A bohužel, jako vstup do, poměrně dlouhé, knižní série, je tohle prostě slabota.

15.03.2025

(SPOILER) Čtení této knihy byl opravdu zajímavý zážitek. Je to jako sledování influencerských reality-shows - víte, že to bude sračka, jdete do toho s tím, že to bude sračka, a stejně vás překvapí, na jakém levelu je zde přistupováno ke krajnostem, obsesi a především k romanci, která má být hlavním centrem příběhu. I když, dá se tomu vůbec říkat romance? Dá se vůbec zamilovat do člověka, který ve vás vyvolává tu největší hrůzu, aniž byste ho okem zahlédli? No, očividně ano, pokud má postelové skilly vylevelené na 200% a k tomu zachraňuje nevinné ženy a děti od pedofilů a obchodníků s bílým masem. To, že je to vrah, je irelevantní.
Chvílemi mi to připomnělo 50 odstínů nebo 365 dní. Ta formule je vlastně stejná - nevinná hlavní hrdinka, která se dostane do křížku s vyšinutým magorem, kterej má pocit, že aby se do něj žena zamilovala, musí ji vlastnit. Oproti dvěma výše zmiňovaným titulům má ale Haunting Adeline jednu nespornou výhodu, kterou jí musím uznat - hlavní hrdinka si zanechává vlastní autonomii, její stalker se ji nesnaží si koupit lacinýma dárkama a luxusem a je zde kladen větší důraz na jejich osobnost. Zade se ji totiž nesnaží oblbnout tím, jaký je to dokonalý muž. On ví, že není dokonalý, že je nebezpečný, že je magor - a chce, aby ho Adeline vnímala se všemi jeho nedostatky.
Jsou ovšem nedostatky a nedostatky. A je rozdíl zamilovat se do člověka, jehož nedostatkem je například bordelářství, a nebo potřeba stalkovat, děsit a ubližovat holce jenom kvůli tomu, že mu jsou z ní těsný kalhoty. A mám takový pocit, že se nás autorka snaží přesvědčit, že to romantické je. Určitě se našlo bezpočet čtenářek, které jí na to skočily.
Já vím, že to možná beru až příliš doslovně a měla bych to pořád brát jako fikci. Ale já to prostě nemůžu tak brát. Zvlášť, když i blbé pohádky od Disneyho sloužily malým divačkám v pozdějším věku jako role-modely toho, jak má vypadat vztah nebo jaké vlastnosti má správný budoucí manžel mít.
Ale abych nehanila jen myšlenku celého příběhu - atmosféra je tu budovaná parádně. Sama jsem měla husinu z první třetiny, kdy Adeline vnímala svůj stín pouze jako nebezpečného stalkera, který jí narušuje soukromý a vyloženě se bojí o svůj život. A myslím, že kdyby to autorka nechala na tomto levelu, byl by z toho slušný horor. I detektivní zápletka s vraždou Adelininy prababičky byla skvěle vystavěná a měla i krásný zrcadlový přesah do hrdinčina života. Bohužel se to však všechno pokazilo v momentě, kdy se na scéně objevila "The Society" a banda pedofilů provádějící krvavé rituály. Za mě je tohle naprosto zbytečná zápletka, zvlášť, když tam máme jiného skvělého záporáka přesahujícího do dalšího dílů. Nevím zatím, jestli bude mít "Society" přesah i do pokračování, ale za mě by se bez nich kniha bez problému obešla.
Asi jsem se rozepsala víc, než mám ve zvyku, ale tahle kniha trápila moje nervy poslední dva týdny, a já i po napsání tohohle komentáře vlastně pořád nevím, co si o ní mám myslet. Ale i tak vím, že moje prozkoumávání dark romance skončí u této série.

5 15.03.2025

Jak mě ze začátku kniha moc nezaujala, respektive jsem netušila, co od ní mám očekávat, a tak jsem byla zdrženlivější, tak s postupujícím dějem mě čím dál víc dostávala a nutila mě vymýšlet různé spekulace o tom, jaká bude tedy pointa a jak to celé vlastně dopadne. Kdo jsou postavy, o kterých čtu, a postupně si je zamilovávám? Jaký je vlastně smysl bytí? Jaký význam má myšlenka, přání, slovo? Je to nápaditý, je to chytrý, s námětem si to hraje po svém a s elegancí. Prostě doporučuju, nic jiného se ani nedá říct!

3 23.02.2025

Po přečtení této trilogie mám naprosto jasnou představu o tom, o čem Maasová ráda píše a jaká je její osnova. Protože když si vedle sebe postavím ACOTAR a Půlměsíční město, tak nejen, že některé zápletky jsou v podstatě stejné, ale zároveň i v určitých dílech se dají najít totožné příběhové oblouky, a dokonce i stejné vyvrcholení příběhu. Co se ale musí Maasové nechat, je nápaditost a "originalita" jejího vybudovaného fantasy/sci-fi světa. Postavy, jak kladné tak záporné, jsou skvěle vykreslené, mají osobnost a jde z nich opravdový strach a občas jsem cítila i frustraci. Žádná postava ani podzápletka nejsou v ději nadarmo - všechno má v příběhu své místo a význam pro pozdější dění. A všechno, co zazní, ať už replika nebo cokoli jiného, autorka vytěží do poslední kapky. Jistě, jsou zde i repetitivní pasáže, ze kterých mi už šla hlava kolem a nebavilo mě to, ale beru to tak, že autorka chtěla poukázat na určité myšlenkové pochody postav. A přeci jen, i my se občas v hlavě zasekneme na určité věci a omíláme si to pořád a pořád dokola. Ve výsledku mě ani tato kniha, ani tato trilogie, nijak neurazily, ale asi to ani není dílo, ke kterému bych se chtěla v budoucnu vícekrát vracet.

03.02.2025

Z téhle knihy jsem upřímně zmatená. Nedokážu se rozhodnout, jestli se mi líbila, nebo ne. Příběh i zpracování jsou skvělé, to bez pochyby. Autorka pojímá téma s takovou brutální upřímností, až z toho opravdu mrazí. A chování postav je, troufám si říct, možná až příliš uvěřitelné, že jsem měla chuť jim dát pořádně přes držku. Z jejich myšlenkových pochodů - hlavně dvou hlavních mužských aktérů, se mi dělalo tak zle, že jsem musela na dva dny knihu odložit a rozdýchat to, co se děje. Bylo mi zle, ale zároveň jsem se do jejich situace dokázala nějakým způsobem vžít a pochopit motivaci k jejich činům. Jsou neodpustitelné, ale pochopitelné. I když mě dost trápí konec. Neříkám, že jsem čekala happy-end (i když díky západním médiím jsem na něj u takových příběhů zvyklá), ale spíš mi najednou chování postav přišlo místy nelogické a ne dostatečně dobře vysvětlené. Co jsme dostali, bylo repetitivní zopakování situací a informací, které jsme získali od protější postavy. Ale už jsme se jim příliš nedostali do hlavy. Obzvláště na konci u postavy Petera jsem byla dost zmatená. A pokud v knížce vysvětlení je, tak jsem ho asi dostatečně nepochopila.

3 05.01.2025

Velmi čtivě napsaná populárně-naučná kniha o ženách, které se pro dosažení svých cílů nebály využít jedovatých prostředků. Kniha je krásně rozdělena do kapitol podle motivací a každá kapitola obsahuje 5 příkladů žen, které se nebály vraždit (nebo se to o nich myslelo). Koho zajímá true-crime, neměl by tuto knihu minout. Navíc má krásné ilustrace.

2 27.12.2024

Na rozdíl od série ACOTAR (kterou jsem četla před touto), jsem vůbec nevěděla, co od této knížky čekat. A na rozdíl od ACOTARu se prvních asi dvě stě stran neskutečně vleklo. Na začátku je představeno tolik postav a tolik mytologie, že se mi z toho motala hlava a chvílema jsem vůbec nevěděla, o čem je řeč. Některé bytosti jsem si ani nedokázala podle popisu představit a musela jsem si pomoct fanarty na Pinterestu. Ale od konce první třetiny se děj konečně začíná rozjíždět a pocit zadostiučinění je obrovský. Když se pak na celou knížku podíváte zpětně, zjistíte, že nic není jen tak vytažený z prdele, ale perfektně to zapadá do děje. Každý střípek informace je hodný zapamatování, protože díky němu potom poskládáte celou skládačku. Je to neuvěřitelný příběh a už se nemůžu dočkat dalšího dílu.

3 26.12.2024

Příběh Richarda Ramireze je svým způsobem fascinující. Nejmladší z pěti dětí, který se dostane pod vliv nejen násilnického otce, ale i vyšinutého a traumatizovaného bratrance, ze kterého se díky těmto vlivům stane jeden z nejnebezpečnějších a nejnevyzpitatelnějších sériových vrahů, kteří kdy v Kalifornii, potažmo v celé USA, ohrožovali životy nevinných lidí. I díky tomuto příběhu byla kniha v první polovině celkem fascinující. Popisovala místa činu a činy samotné tak detailně, že i otrlému a zvyklému čtenáři je úzko. To se ovšem nedá říct o druhé půlce knihy, která je vleklou a nudnou estrádou stejně jako samotné soudní zasedání, které popisuje. Uchyluje se k naprosto zbytečným detailům, jako kdy kdo chodí na oběd, a eskapády obhájců byly postupem času čím dál tím víc otravné, až by si člověk řekl, že tím nejhorším záporákem v této knize není Noční lovec, ale Daniel Hernandez. Celkově se celý popis soudního procesu tak táhl, že jsem pomalu zapomněla, o kom to vlastně čtu. Tomu všemu korunu nasadila otřesná korektura, kdy často opakující se slova hned za sebou vyloženě bila do očí. Tuto knihu jsem měla díky vleklému tempu rozečtenou déle, než bych byla ochotná připustit. Mezitím jsem stihla přečíst dalších asi osm knížek, z nichž některé byly dvakrát tak tlusté jako tato. Už jen díky tomu nemůžu dát ani průměr. Velmi mě to zklamalo.

1 26.12.2024

Nesta má jeden z nejlepších redemption arců, co jsem kdy četla. A rozhodně je to hrdinka, která si zaslouží být tam, kde je. Všechno, co umí, je díky tvrdé píli, odhodlání, pevné vůle a zaslouží si všechno, co se na konci stane! Na to, jak jsem měla chuť na začátku série Nestu praštit mezi oči, tak teď je za mě lepší a kompetentnější hrdinka, než její mladší sestra.

1 13.12.2024

Tahle knížka mě totálně pohltila. Pořád jsem čekala, kdy se to posere, a ono to nepřišlo. Postavy mají jasné motivace, jejich činy jsou, i když s nimi nebudete vždy souhlasit, pochopitelné, a opravdu to působí tak, že si autorka ke svému vlastnímu světu sedla a propracovala ho tak, aby v budoucnu fungoval a nezhroutil se jako domeček z karet. Nemá potřebu představovat další potvory a vysvětlovat mytologii magie, pokud to není nezbytně nutné pro děj. Nejsilnější na téhle knížce je ale vztah mezi dvěma hlavními postavami, který je pochopitelný, pracují na něm a vyvíjí se ve velmi přirozeném a nenásilném duchu. Autorka netlačí na pilu, dala oběma pozitivní i negativní vlastnosti, které dost vynikají, a hlavně pochopila, že být sexy není nejdůležitější vlastností, kterou musí něčí partner mít. Nejdůležitější je vzájemný respekt a úcta, pochopení a sounáležitost. Důvěra a pouto lásky, které je díky těmto aspektům skutečně nezlomné.

Žánru romantasy jsem se poměrně dlouho vyhýbala, ale nakonec jsem podlehla po poslechnutí podcastu S knihou v klíně, kde je zatím rozebírán první díl. Už když jsem si na obálce přečetla, že je to na motivy Krásky a zvířete, můj skepticismus jen vzrostl. Moc se mi nelíbí tyto typy příběhů, obzvlášť když mají tendence romantizovat únosce a věznitele. Autorka se ale tohoto tématu chopila s nečekanou grácií, humorem a notnou dávkou fantazie a upravila ho do velmi čtivé, zábavné a strhující jízdy, která stále stoupá vzhůru neúprosně zběsilým tempem. Nejsem moc zvyklá na to, že na rozdíl od jiných knih podobného typu, mají postavy srozumitelné motivace, mají pevně vybudovaný charakter, plány, a i když inteligence hlavní hrdinky místy zaostává a některé její myšlenkové pochody nedávají úplně smysl, je to velmi kompetetivní hrdinka, která si rozhodně nenechá srát na hlavu a je, alespoň za mě, dobrou reprezentací ženské síly a samostatnosti.

1 08.11.2024

Všichni, kdo v mém okolí tuto knihu četli, mi říkali, že se celou dobu řezali smíchy. Že nikdy nečetli vtipnější knihu, jako je tato. No... asi jsem moc vybíravá, nebo nemám smysl pro humor, ale já se za celou dobu zasmála od srdce možná tak dvakrát. Spoustě vtipům stojících na sprostých slovech jsem se nesmála už z principu, charaktery mi přišly sice zábavné, ale ne tak, abych se z nich lámala v pase, a ke konci knihy mě dokonce začínali srát. Hlavně pan hrabě, kterej mě svým židáctvím vytáčel skoro do nepříčetnosti. Velmi se mi líbila forma i pohled mladé holky pocházející z jiné kultury, jak se střetává s naší kulturou. Ale že bych si z toho sedla na prdel, se říct opravdu nedá.

7 08.11.2024

Jako dítě jsem měla neuvěřitelnou fobii z filmové Regan, respektive z její tváře, která často figurovala jako velmi působivý a efektivní jump-scare v určitých hrách na internetu. Je to jeden z důvodů, proč se na ten film v životě nepodívám. Nebo, aspoň myslím... Kdo ví?
Ale příběh jako takový mě fascinoval, a jelikož se i ve svých skoro třiceti letech bojím podívat na film, neexistuje jednodušší způsob, jak příběh prožít, než si přečíst knihu. A že to teda byla jízda. Četlo se to velmi snadno, příběh byl strhující a neustále překvapivý. Způsob uvažování některých postav mi přišel neuvěřitelně fascinující, hlavně teda jezuitských kněží. Bylo osvěžující číst o kněžích, kteří nehledali odpověď jen a pouze v bibli a ve víře, ale uvažovali taky logicky a náboženský rituál pro ně byl ta nejkrajnější možnost. Možná, kdyby neexistoval film, kladla bych si více otázek, jako jestli skutečně byla posedlá, nebo ne. Což, mám pocit, byla hlavní pointa celé knihy - opravdu existuje ďábel, který tu malou holku posedl jen proto, aby se utkal se svým dávným sokem, nebo to byla autosugesce a opravdu se snažila takto šíleným způsobem upoutat pozornost? Je pravda, že čtenář dostane asi přímočařejší odpověď než postavy, které vlastně vůbec neví, co se skutečně stalo a neznají rozhřešení. Ale vzhledem k tomu, že nevěřím na existenci telekineze, telepatie, a podobné věci, je pro mě odpověď na onu otázku naprosto jasná. A i pro filmového diváka, který dostal jasnou vizuální odpověď, která se ani nedá jinak interpretovat.
Kniha mě dokázala vtáhnout na několik úžasných hodin, kdy jsem se snad poprvé při čtení "bála" a potřebovala jsem se po určitých náročných pasážích uklidnit. Nemůžu jinak, než všem, kteří mají rádi horor, tuto knihu doporučit. Strach z toho, že ztratíme kontrolu sami nad sebou, že se změníme v úplně jinou bytost, je přeci jen jeden z těch nejsilnějších. A myslím si, že v dnešní době je mnohem relevantnější, než jindy.

2 27.10.2024

Kniha je výplodem své doby. Je strašidelná, ale ne tolik, abych se bála sprchy. Bylo vtipné, jak na konci autor nezapomněl opomenout případ, který ho k napsání knihy vůbec inspiroval. A pokud případ Eda Geina znáte, tak tam spoustu podobností najdete. Jen nejsou tak brutální. Myšlenka ale zůstává stejná - vychází ze strachu z lidské povahy, z toho, že i lidé, kteří se zdají být "normální", můžou v útrobách své mysli skrývat monstrum. A taky připomíná pradávné moudro, že karma je svině.

4 13.10.2024

(SPOILER) Už jsem pár podobných příběhů četla - slátaniny bez děje, které spíš působí jako fanfikce od nadržených puberťaček, než klasické romantické příběhy. Nechci však všechny házet do jednoho pytle - občas se v té snůšce blbostí najde jedna fakt dobrá věc, která stojí za přečtení. Láska z Éroplánu však NENÍ ten případ. Na tomto případu jsou nejvíce zarážející a do očí bijící dvě věci, které u oficiálně vydaných knih prostě nemůžu přehlížet:
1) způsob vyprávění - začátek vypadá celkem slibně. Hrdinka popisuje své typické ráno, svůj normální život, předtím, než ho změní osudový okamžik. Od té doby jde ale všechno z kopce.
Místo dialogů, ve kterých bychom se dozvěděli užitečné informace, tu máme i na stránku dlouhé monology, kdy jedna postava vysvětluje, nebo převypravuje, dalším postavám určitou situaci. A ne jednou. Stejným způsobem často postavy zodpovídají otázky, ale navíc přidají i řadu nepodstatných informací, na které se nikdo neptal a doslova nejsou pro danou situaci důležité. Autorka úplně ignoruje snad nejdůležitější pravidlo při každém psaní - show, don´t tell.
Postavy mluví příšernou spisovnou češtinou, která snad není běžná ani v Praze. Neříkejte mi, že dnešní děcka nepoužívají hovorovou češtinu a v každý druhý větě není sprostý slovo. Tady všechny postavy mluví naprosto stejným způsobem - není zde jazyková ani kulturní rozmanitost.
Všechny zajímavý situace se zde buď nevyskytují, nebo se ztratí v letmém popisu událostí. Důležité okamžiky se řeší před skupinou minimálně pěti dalších lidí. Neexistuje, aby si postavy vyříkávaly věci v soukromí - obvzlášť, když potřebují řešit něco soukromého nebo tajného.
2) příběh - nemám nic proti tropu "zakázaná láska". Přijde mi to jako velmi zajímavý příběhový oblouk, se kterým se může dobře pracovat. Hlavně se s ním dá pracovat v kontextu vztahu mezi postavami a jejich vývojem. O což se, pravděpodobně, snažila i sama autorka. Co je ale naprosto, alespoň pro mě nepochopitelné, je téma oné zakázané lásky. Pár dní předtím, než jsem začala tuto knihu číst, jsem poslouchala podcast o klukovi, kterého v pubertě několik let sexuálně zneužíval učitel, kterého považoval za přítele. A když jsem si uvědomila, o čem tento příběh vlastně má být (protože jsem nečetla synopsi), chtělo se mi začít zvracet. Nejde o to, jaký je mezi nimi věkový rozdíl, a že to vlastně není pedofilie (jak nám několik postav taky řekne), ale že učitel chce píchat svou neplnoletou studentku. Když si určité situace představíte v opačném kontextu, je to automaticky naprosto nepřípustné a minimálně by ho měli na hodinu vyhodit. Ale ne - je to oboustranné, takže je to v pořádku. Chtělo se mi křičet a zvracet zároveň, vyškrabat si oči a stáhnout z kůže. Tak odporný to pro mě je. Postavy se navíc k dané situaci staví velmi laxně a vlastně to podporují. Jakoby to bylo něco normálního. NE, NENÍ TO NORMÁLNÍ!
Navíc je zde spousta vedlejších linek, které na celkový děj nemají vůbec žádný vliv, anebo vyšumí do prázdna, viz. Erikův muzikál. Když už tam nějaký konflikt chci dát, tak ho využiju do mrtě, a ne, že se párkrát zmíním o tom, jak to bude těžký, a pak neukážu, jak to ta postava má opravdu těžký.
Na blogu paní autorky jsem se dočetla, že chystá druhý díl. Je možné, že až ta kniha vyjde, tak dostanu nějaký zkrat a přečtu si ji. Ale pokud to bude psáno stejným stylem a bude to opět o hovně, tak to asi ani nemá cenu.
Tato kniha mě frustrovala takovým způsobem, že jsem se při čtení určitých pasáží smála ze zoufalství. A to se mi nestalo ani u čtení 365 dní.

O příběhu Berena a Lúthien jsem v minulosti slyšela jen jedinou věc - že se jedná o možná nejlepší romantický příběh vůbec. Proto, když jsem na tuto knihu narazila v knihkupectví, nečekala jsem ani vteřinu a knihu si koupila, abych se o tomto příběhu mohla dozvědět víc. Příběh jako takový je úžasný a má snad všechno - lásku na první pohled, úkol pro hlavního hrdinu, odvahu, odhodlání a neohrožené hrdiny. Beren je pro lásku Lúthien ochoten jít doslova na smrt a stát se otrokem a vězněm, a Lúthien není žádná křehká květinka, kterou by musel Beren každou chvíli zachraňovat. Aktivně se zapojuje do děje, stará se o něj v nemoci i ve zdraví a obětuje pro jeho lásku doslova celý svůj život. Překvapilo mě, že Tolkien napsal rovnou dvě verze jejich příběhu, přičemž jedna je ve formě prózy, a druhá je lyrická. A tam pro mě nastává problém, kvůli kterému dávám této knize "pouze" čtyři hvězdy. Strašně špatně se mi ta báseň četla. Byla příliš dlouhá, místy jsem se ztrácela a nedokázala jsem se orientovat. Navíc zde vystupovalo strašně moc postav, že jsem se v nich ztrácela a občas vůbec nevěděla, kdo je kdo. Vím, že ke všem postavám jsme dostali informace před jejich objevením v ději, ale to mi nezabránilo se v tom množství a jménech, která často znějí dost podobně, ztrácet. Ale rozhodně je to úžasné obohacení Tolkienova světa Středozemě, které má určitou návaznost na budoucí děj jeho dalších knih. Pro fanouška Tolkienova díla je toto prostě nutnost!

4 17.08.2024

Čtení tohoto dílu jsem si asi ze tří předchozích v této sérii užila nejvíc. Bavilo mě prostředí, slovní přestřelky, jejich charaktery a vývoj vztahu. Na rozdíl od jiných děl s podobnou zápletkou spolu postavy skutečně mluví, únos má hlubší význam a je zde reálně důvod, aby se do sebe zamilovali. Co mi trochu vadí, a tady mě to trklo asi nejvíc, je absence vedlejších postav a vyšumění vedlejších zápletek do prázdna. Podobný problém měla už Falešná manželka, ale tady mi to vadilo asi víc. Vedlejší postavy nemají vlastně žádnou konkrétní úlohu, která by měla smysl ve vztahu k ději, a Andrew se jen tak na poslední chvíli rozmyslí, že už nebude dělat svou práci. Ale chápu, je to pohádka, tak asi nemůžu čekat nic propracovanějšího. Svůj účel však kniha splnila a já jsem celkově více než spokojená.

3 08.08.2024

Obvykle tento typ zápletky nemám ráda - lhaní v takové míře hned na začátku vztahu, ze kterého má pak být vztah na celý život... připadá mi to příliš, obzvlášť na romantickou knihu. Navíc, když ve většině případů vlastně ani hlavní hrdinka nemá důvod to svému protějšku okamžitě neříct - její výmluva většinou zní: "Nevěděla jsem, jak ti to říct..." Tady ale konečně máme motivaci, která je pochopitelná a uvěřitelná. To, že se mu to zdráhala říct, je pochopitelné, asi bych se taky zdráhala. Ale to, že s tou lží vůbec začala, dává smysl ve vztahu k ději, k její hlavní motivaci vůbec do Ameriky doplout a pokračovat v ní, protože jako žena kapitána z hraběcí rodiny má větší možnosti, než jako neprovdaná sestra jednoho z pohřešovaných důstojníků. Byla bych asi ale ještě o něco spokojenější, kdyby mu o její motivaci řekla narovinu. Alespoň by to pak nevypadalo jako prosté zneužití jeho titulu a majetku. Možná, že by pak ta romance byla o něco žhavější.

2 05.08.2024

Líbí se mi, jak Julia Quinn vezme v podstatě průměrnou až podprůměrnou klasickou romantickou zápletku a dokáže z ní vytěžit za pomoci dialogů a chemie postav něco, co je velká radost číst. Na rozdíl od jiných autorek, které svými plytkými a nesympatickými knihami vydělávají po celé planetě miliony, jsou její knihy poutavé, zábavné, nezapadnou do patosu a ani u nich nemáte pocit, že jsou hlavní hrdinové nekompetentní či otravní. Hlavní hrdinka je velmi aktivní, sympatická, drzá a dokáže se o sebe postarat. Není fňukna, kterou by musel někdo nutně zachraňovat z jakékoli situace (když nepočítáme zlomený kotník). Hlavní hrdina možná není ze začátku tolik výrazný, ale díky pohledu do jeho hlavy s ním dokážu soucítit, má důvod chovat se tak, jak se chová, a rozhodně se nechová toxicky, manipulativně nebo majetnicky. Ve výsledku, i když by se to nemuselo na první pohled zdát, mají mezi sebou velmi zdravý vztah založený na vzájemném pochopení, důvěře a respektu. Což je vlastně ta nejvíc sexy věc, kterou mohli ve svém vztahu nalézt.

7 05.08.2024

Na tuto knihu jsem narazila náhodou, a protože jsem sama bývala pokojská, chtěla jsem si přečíst jiný druh příběhu s tímto povoláním v hlavní roli. A jsem lehce zklamaná. Příběh jako takový je, dle mého, už otřepaný. Nepřijde mi nijak originální, ani zajímavý. Na to, že je to thriller, jsem očekávala dramatický děj s lehce drastickým koncem. Celá zápletka je velmi snadno dešifrovatelná už od prvopočátku - ne přímo všechny okolnosti nebo aktivity, které jisté postavy provozují, ale jakmile se nějaká postava objeví na scéně, hned víte, jestli je kladná, nebo záporná. Není tam žádný nádech tajemna, ani nemusíte provádět vlastní detektivní práci, abyste pochopili, že je ta daná postava prostě špatná, nebo dobrá. Skoro všechny postavy mají ve svých charakterech lehce zakódovanou morální šedost, ale jediná čistě morálně šedá postava je hlavní hrdinka. Ostatní postavy mají spíše chameleonský charakter (což nepovažuji za morálně šedý, ale ohýbání si postavy autorkou, jak se to zrovna v určité části příběhu hodí). Celkově knihu asi nemůžu úplně doporučit. Spíš než thriller navozuje kniha pocit, že čtete velmi odfláknutou detektivku s přeslazeným koncem, který je možná chvíli uspokojující, ale ve výsledku knize spíše uškodil.

5 22.06.2024