AgnesDee
přečtené 122
Dvůr mlhy a hněvu
2017,
Sarah J. Maas
Tahle knížka mě totálně pohltila. Pořád jsem čekala, kdy se to posere, a ono to nepřišlo. Postavy mají jasné motivace, jejich činy jsou, i když s nimi nebudete vždy souhlasit, pochopitelné, a opravdu to působí tak, že si autorka ke svému vlastnímu světu sedla a propracovala ho tak, aby v budoucnu fungoval a nezhroutil se jako domeček z karet. Nemá potřebu představovat další potvory a vysvětlovat mytologii magie, pokud to není nezbytně nutné pro děj. Nejsilnější na téhle knížce je ale vztah mezi dvěma hlavními postavami, který je pochopitelný, pracují na něm a vyvíjí se ve velmi přirozeném a nenásilném duchu. Autorka netlačí na pilu, dala oběma pozitivní i negativní vlastnosti, které dost vynikají, a hlavně pochopila, že být sexy není nejdůležitější vlastností, kterou musí něčí partner mít. Nejdůležitější je vzájemný respekt a úcta, pochopení a sounáležitost. Důvěra a pouto lásky, které je díky těmto aspektům skutečně nezlomné.... celý text
Dvůr trnů a růží
2016,
Sarah J. Maas
Žánru romantasy jsem se poměrně dlouho vyhýbala, ale nakonec jsem podlehla po poslechnutí podcastu S knihou v klíně, kde je zatím rozebírán první díl. Už když jsem si na obálce přečetla, že je to na motivy Krásky a zvířete, můj skepticismus jen vzrostl. Moc se mi nelíbí tyto typy příběhů, obzvlášť když mají tendence romantizovat únosce a věznitele. Autorka se ale tohoto tématu chopila s nečekanou grácií, humorem a notnou dávkou fantazie a upravila ho do velmi čtivé, zábavné a strhující jízdy, která stále stoupá vzhůru neúprosně zběsilým tempem. Nejsem moc zvyklá na to, že na rozdíl od jiných knih podobného typu, mají postavy srozumitelné motivace, mají pevně vybudovaný charakter, plány, a i když inteligence hlavní hrdinky místy zaostává a některé její myšlenkové pochody nedávají úplně smysl, je to velmi kompetetivní hrdinka, která si rozhodně nenechá srát na hlavu a je, alespoň za mě, dobrou reprezentací ženské síly a samostatnosti.... celý text
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Všichni, kdo v mém okolí tuto knihu četli, mi říkali, že se celou dobu řezali smíchy. Že nikdy nečetli vtipnější knihu, jako je tato. No... asi jsem moc vybíravá, nebo nemám smysl pro humor, ale já se za celou dobu zasmála od srdce možná tak dvakrát. Spoustě vtipům stojících na sprostých slovech jsem se nesmála už z principu, charaktery mi přišly sice zábavné, ale ne tak, abych se z nich lámala v pase, a ke konci knihy mě dokonce začínali srát. Hlavně pan hrabě, kterej mě svým židáctvím vytáčel skoro do nepříčetnosti. Velmi se mi líbila forma i pohled mladé holky pocházející z jiné kultury, jak se střetává s naší kulturou. Ale že bych si z toho sedla na prdel, se říct opravdu nedá.... celý text
Exorcista – souboj s ďáblem
1992,
William P. Blatty
Jako dítě jsem měla neuvěřitelnou fobii z filmové Regan, respektive z její tváře, která často figurovala jako velmi působivý a efektivní jump-scare v určitých hrách na internetu. Je to jeden z důvodů, proč se na ten film v životě nepodívám. Nebo, aspoň myslím... Kdo ví? Ale příběh jako takový mě fascinoval, a jelikož se i ve svých skoro třiceti letech bojím podívat na film, neexistuje jednodušší způsob, jak příběh prožít, než si přečíst knihu. A že to teda byla jízda. Četlo se to velmi snadno, příběh byl strhující a neustále překvapivý. Způsob uvažování některých postav mi přišel neuvěřitelně fascinující, hlavně teda jezuitských kněží. Bylo osvěžující číst o kněžích, kteří nehledali odpověď jen a pouze v bibli a ve víře, ale uvažovali taky logicky a náboženský rituál pro ně byl ta nejkrajnější možnost. Možná, kdyby neexistoval film, kladla bych si více otázek, jako jestli skutečně byla posedlá, nebo ne. Což, mám pocit, byla hlavní pointa celé knihy - opravdu existuje ďábel, který tu malou holku posedl jen proto, aby se utkal se svým dávným sokem, nebo to byla autosugesce a opravdu se snažila takto šíleným způsobem upoutat pozornost? Je pravda, že čtenář dostane asi přímočařejší odpověď než postavy, které vlastně vůbec neví, co se skutečně stalo a neznají rozhřešení. Ale vzhledem k tomu, že nevěřím na existenci telekineze, telepatie, a podobné věci, je pro mě odpověď na onu otázku naprosto jasná. A i pro filmového diváka, který dostal jasnou vizuální odpověď, která se ani nedá jinak interpretovat. Kniha mě dokázala vtáhnout na několik úžasných hodin, kdy jsem se snad poprvé při čtení "bála" a potřebovala jsem se po určitých náročných pasážích uklidnit. Nemůžu jinak, než všem, kteří mají rádi horor, tuto knihu doporučit. Strach z toho, že ztratíme kontrolu sami nad sebou, že se změníme v úplně jinou bytost, je přeci jen jeden z těch nejsilnějších. A myslím si, že v dnešní době je mnohem relevantnější, než jindy.... celý text
Psycho
2022,
Robert Bloch
Kniha je výplodem své doby. Je strašidelná, ale ne tolik, abych se bála sprchy. Bylo vtipné, jak na konci autor nezapomněl opomenout případ, který ho k napsání knihy vůbec inspiroval. A pokud případ Eda Geina znáte, tak tam spoustu podobností najdete. Jen nejsou tak brutální. Myšlenka ale zůstává stejná - vychází ze strachu z lidské povahy, z toho, že i lidé, kteří se zdají být "normální", můžou v útrobách své mysli skrývat monstrum. A taky připomíná pradávné moudro, že karma je svině.... celý text
Láska z Éroplánu
2021,
Kateřina Křikavová
ztráta času
Už jsem pár podobných příběhů četla - slátaniny bez děje, které spíš působí jako fanfikce od nadržených puberťaček, než klasické romantické příběhy. Nechci však všechny házet do jednoho pytle - občas se v té snůšce blbostí najde jedna fakt dobrá věc, která stojí za přečtení. Láska z Éroplánu však NENÍ ten případ. Na tomto případu jsou nejvíce zarážející a do očí bijící dvě věci, které u oficiálně vydaných knih prostě nemůžu přehlížet: 1) způsob vyprávění - začátek vypadá celkem slibně. Hrdinka popisuje své typické ráno, svůj normální život, předtím, než ho změní osudový okamžik. Od té doby jde ale všechno z kopce. Místo dialogů, ve kterých bychom se dozvěděli užitečné informace, tu máme i na stránku dlouhé monology, kdy jedna postava vysvětluje, nebo převypravuje, dalším postavám určitou situaci. A ne jednou. Stejným způsobem často postavy zodpovídají otázky, ale navíc přidají i řadu nepodstatných informací, na které se nikdo neptal a doslova nejsou pro danou situaci důležité. Autorka úplně ignoruje snad nejdůležitější pravidlo při každém psaní - show, don´t tell. Postavy mluví příšernou spisovnou češtinou, která snad není běžná ani v Praze. Neříkejte mi, že dnešní děcka nepoužívají hovorovou češtinu a v každý druhý větě není sprostý slovo. Tady všechny postavy mluví naprosto stejným způsobem - není zde jazyková ani kulturní rozmanitost. Všechny zajímavý situace se zde buď nevyskytují, nebo se ztratí v letmém popisu událostí. Důležité okamžiky se řeší před skupinou minimálně pěti dalších lidí. Neexistuje, aby si postavy vyříkávaly věci v soukromí - obvzlášť, když potřebují řešit něco soukromého nebo tajného. 2) příběh - nemám nic proti tropu "zakázaná láska". Přijde mi to jako velmi zajímavý příběhový oblouk, se kterým se může dobře pracovat. Hlavně se s ním dá pracovat v kontextu vztahu mezi postavami a jejich vývojem. O což se, pravděpodobně, snažila i sama autorka. Co je ale naprosto, alespoň pro mě nepochopitelné, je téma oné zakázané lásky. Pár dní předtím, než jsem začala tuto knihu číst, jsem poslouchala podcast o klukovi, kterého v pubertě několik let sexuálně zneužíval učitel, kterého považoval za přítele. A když jsem si uvědomila, o čem tento příběh vlastně má být (protože jsem nečetla synopsi), chtělo se mi začít zvracet. Nejde o to, jaký je mezi nimi věkový rozdíl, a že to vlastně není pedofilie (jak nám několik postav taky řekne), ale že učitel chce píchat svou neplnoletou studentku. Když si určité situace představíte v opačném kontextu, je to automaticky naprosto nepřípustné a minimálně by ho měli na hodinu vyhodit. Ale ne - je to oboustranné, takže je to v pořádku. Chtělo se mi křičet a zvracet zároveň, vyškrabat si oči a stáhnout z kůže. Tak odporný to pro mě je. Postavy se navíc k dané situaci staví velmi laxně a vlastně to podporují. Jakoby to bylo něco normálního. NE, NENÍ TO NORMÁLNÍ! Navíc je zde spousta vedlejších linek, které na celkový děj nemají vůbec žádný vliv, anebo vyšumí do prázdna, viz. Erikův muzikál. Když už tam nějaký konflikt chci dát, tak ho využiju do mrtě, a ne, že se párkrát zmíním o tom, jak to bude těžký, a pak neukážu, jak to ta postava má opravdu těžký. Na blogu paní autorky jsem se dočetla, že chystá druhý díl. Je možné, že až ta kniha vyjde, tak dostanu nějaký zkrat a přečtu si ji. Ale pokud to bude psáno stejným stylem a bude to opět o hovně, tak to asi ani nemá cenu. Tato kniha mě frustrovala takovým způsobem, že jsem se při čtení určitých pasáží smála ze zoufalství. A to se mi nestalo ani u čtení 365 dní.... celý text
Beren a Lúthien
2023,
J. R. R. Tolkien
O příběhu Berena a Lúthien jsem v minulosti slyšela jen jedinou věc - že se jedná o možná nejlepší romantický příběh vůbec. Proto, když jsem na tuto knihu narazila v knihkupectví, nečekala jsem ani vteřinu a knihu si koupila, abych se o tomto příběhu mohla dozvědět víc. Příběh jako takový je úžasný a má snad všechno - lásku na první pohled, úkol pro hlavního hrdinu, odvahu, odhodlání a neohrožené hrdiny. Beren je pro lásku Lúthien ochoten jít doslova na smrt a stát se otrokem a vězněm, a Lúthien není žádná křehká květinka, kterou by musel Beren každou chvíli zachraňovat. Aktivně se zapojuje do děje, stará se o něj v nemoci i ve zdraví a obětuje pro jeho lásku doslova celý svůj život. Překvapilo mě, že Tolkien napsal rovnou dvě verze jejich příběhu, přičemž jedna je ve formě prózy, a druhá je lyrická. A tam pro mě nastává problém, kvůli kterému dávám této knize "pouze" čtyři hvězdy. Strašně špatně se mi ta báseň četla. Byla příliš dlouhá, místy jsem se ztrácela a nedokázala jsem se orientovat. Navíc zde vystupovalo strašně moc postav, že jsem se v nich ztrácela a občas vůbec nevěděla, kdo je kdo. Vím, že ke všem postavám jsme dostali informace před jejich objevením v ději, ale to mi nezabránilo se v tom množství a jménech, která často znějí dost podobně, ztrácet. Ale rozhodně je to úžasné obohacení Tolkienova světa Středozemě, které má určitou návaznost na budoucí děj jeho dalších knih. Pro fanouška Tolkienova díla je toto prostě nutnost!... celý text
Trochu jiná slečna Bridgertonová
2020,
Julia Quinn
Čtení tohoto dílu jsem si asi ze tří předchozích v této sérii užila nejvíc. Bavilo mě prostředí, slovní přestřelky, jejich charaktery a vývoj vztahu. Na rozdíl od jiných děl s podobnou zápletkou spolu postavy skutečně mluví, únos má hlubší význam a je zde reálně důvod, aby se do sebe zamilovali. Co mi trochu vadí, a tady mě to trklo asi nejvíc, je absence vedlejších postav a vyšumění vedlejších zápletek do prázdna. Podobný problém měla už Falešná manželka, ale tady mi to vadilo asi víc. Vedlejší postavy nemají vlastně žádnou konkrétní úlohu, která by měla smysl ve vztahu k ději, a Andrew se jen tak na poslední chvíli rozmyslí, že už nebude dělat svou práci. Ale chápu, je to pohádka, tak asi nemůžu čekat nic propracovanějšího. Svůj účel však kniha splnila a já jsem celkově více než spokojená.... celý text
Za vším hledej Bridgertonovy
2017,
Julia Quinn
Líbí se mi, jak Julia Quinn vezme v podstatě průměrnou až podprůměrnou klasickou romantickou zápletku a dokáže z ní vytěžit za pomoci dialogů a chemie postav něco, co je velká radost číst. Na rozdíl od jiných autorek, které svými plytkými a nesympatickými knihami vydělávají po celé planetě miliony, jsou její knihy poutavé, zábavné, nezapadnou do patosu a ani u nich nemáte pocit, že jsou hlavní hrdinové nekompetentní či otravní. Hlavní hrdinka je velmi aktivní, sympatická, drzá a dokáže se o sebe postarat. Není fňukna, kterou by musel někdo nutně zachraňovat z jakékoli situace (když nepočítáme zlomený kotník). Hlavní hrdina možná není ze začátku tolik výrazný, ale díky pohledu do jeho hlavy s ním dokážu soucítit, má důvod chovat se tak, jak se chová, a rozhodně se nechová toxicky, manipulativně nebo majetnicky. Ve výsledku, i když by se to nemuselo na první pohled zdát, mají mezi sebou velmi zdravý vztah založený na vzájemném pochopení, důvěře a respektu. Což je vlastně ta nejvíc sexy věc, kterou mohli ve svém vztahu nalézt.... celý text
Falešná manželka
2019,
Julia Quinn
Obvykle tento typ zápletky nemám ráda - lhaní v takové míře hned na začátku vztahu, ze kterého má pak být vztah na celý život... připadá mi to příliš, obzvlášť na romantickou knihu. Navíc, když ve většině případů vlastně ani hlavní hrdinka nemá důvod to svému protějšku okamžitě neříct - její výmluva většinou zní: "Nevěděla jsem, jak ti to říct..." Tady ale konečně máme motivaci, která je pochopitelná a uvěřitelná. To, že se mu to zdráhala říct, je pochopitelné, asi bych se taky zdráhala. Ale to, že s tou lží vůbec začala, dává smysl ve vztahu k ději, k její hlavní motivaci vůbec do Ameriky doplout a pokračovat v ní, protože jako žena kapitána z hraběcí rodiny má větší možnosti, než jako neprovdaná sestra jednoho z pohřešovaných důstojníků. Byla bych asi ale ještě o něco spokojenější, kdyby mu o její motivaci řekla narovinu. Alespoň by to pak nevypadalo jako prosté zneužití jeho titulu a majetku. Možná, že by pak ta romance byla o něco žhavější.... celý text
Pokojská
2022,
Nita Prose
Na tuto knihu jsem narazila náhodou, a protože jsem sama bývala pokojská, chtěla jsem si přečíst jiný druh příběhu s tímto povoláním v hlavní roli. A jsem lehce zklamaná. Příběh jako takový je, dle mého, už otřepaný. Nepřijde mi nijak originální, ani zajímavý. Na to, že je to thriller, jsem očekávala dramatický děj s lehce drastickým koncem. Celá zápletka je velmi snadno dešifrovatelná už od prvopočátku - ne přímo všechny okolnosti nebo aktivity, které jisté postavy provozují, ale jakmile se nějaká postava objeví na scéně, hned víte, jestli je kladná, nebo záporná. Není tam žádný nádech tajemna, ani nemusíte provádět vlastní detektivní práci, abyste pochopili, že je ta daná postava prostě špatná, nebo dobrá. Skoro všechny postavy mají ve svých charakterech lehce zakódovanou morální šedost, ale jediná čistě morálně šedá postava je hlavní hrdinka. Ostatní postavy mají spíše chameleonský charakter (což nepovažuji za morálně šedý, ale ohýbání si postavy autorkou, jak se to zrovna v určité části příběhu hodí). Celkově knihu asi nemůžu úplně doporučit. Spíš než thriller navozuje kniha pocit, že čtete velmi odfláknutou detektivku s přeslazeným koncem, který je možná chvíli uspokojující, ale ve výsledku knize spíše uškodil.... celý text
Dalších 365 dní
2022,
Blanka Lipińska
ztráta času
Pokud knihu číst nechcete, ale zajímá vás, jak celá tahle šaškárna skončí, stačí si přečíst úvodní kapitolu. Pokud trpíte sebevražednými sklony jako já, vyhraďte si pár nekonečných chvil. Proč nekonečných? Protože při čtení budete mít pocit, že to utrpení nikdy neskončí. A je mi jedno, že autorka dala na konec knihy poznámku o tom, že nepodporuje ani neglorifikuje násilné a manipulativní vztahy, a že Massimo nemá být vnímán jako hrdina. Mám totiž pocit, že i naše autorka se do něj tak trochu zamilovala, když ho pořád popisuje jako nebesky krásného a dokonalého, poté, co zneužije svou vlastní manželku. Popravdě, ani náš nový kladný hrdina není nic moc. Pokud bych si měla vybrat mezi manipulativním únoscem, a stalkerem, tak si nevyberu ani jednoho a uteču do neznámé země pod novou identitou. Taky by mě zajímalo, kdy měla být Laura chytrá? Poté, co se nechala snadno zmanipulovat? Nebo poté, co nezabila svého násilnického manžela, když k tomu měla dokonalou příležitost? Být toto thriller, a ne naivní romantika, tak by byl Massimo na konci mrtvý fyzicky a Laura psychicky. Příběhů o manipulativních vztazích, kterým se snaží autoři čtenáře varovat, jsou mraky. A některé z nich jsou opravdu bravurně napsané. Ale série 365 dní, byť toto téma naservírovala, pravděpodobně ve stravitelnější míře, většímu okruhu čtenářek, ho nedokázala uchopit s úctou, chytře a na konci není dožadovaná satisfakce. Celé téma je uchopeno a zpracováno neuvěřitelně povrchně. Autorka se bojí (a nebo je jen líná) zajít víc do hloubky, a místo toho, aby nám přes sexuální násilí či frustraci pootevřela dveře do Massimovy zvrácené duše, čteme pořád a pořád dokola, jak má pěknej zadek a velký péro. Možná to někoho překvapí, ale i erotické romány mohou být napsány chytře. Ale asi už jsem příliš náročná.... celý text
