Ailee komentáře u knih
Poezii jsem nikdy asi nepřišla správně na kloub, ale tohle se mi celkem líbilo. I když nedoporučuji číst Mršinu, když zrovna snídáte.
Značně pochmurné až deprimující, ale to už sám název napovídá.
Ne že by to nebyl dobrý díl, ale už to postrádá originalitu. Spousta keců o tom, kdo koho jak miluje, kdo koho jak vzrušuje, přitahuje, nenávidí atd. Sem tam víceméně bezdůvodná rvačka jen proto, aby bylo o čem psát, až se v tom hlavní zápletka úplně ztrácí. Jo a taky vojet všechno co se hýbe. Stejné fráze, stejná slova, opakování již řečeného. Asi mi přestává být líto, že u nás v sérii již nepokračují.
Skvělý nápad, asi i dobře vymyšlená zápletka, avšak špatně odvyprávěná. Jako kdyby se autor soustředil na věci, které nebyly až tak důležité, a to hlavní, to na čem mělo záležet, na ději samotném, hrozně uspěchal, čímž vzniklo cosi, čemu neuvěříte a navíc si to ani neužijete. Někdo umře? Ok. Někdo zradí? Hm, tak teda jo. Prostě vám to bude všechno úplně fuk.
Zajímavá odreagovačka. Ze začátku jsem se trochu nemohl sžít s představou magie, alchymie a počítačů, ale když už jsem to vstřebala, tak to stálo za to. Jednička končí hezky víceméně uzavřeně, takže teď jen váhám, jestli jít do druhého dílu, když vím, že trojka u nás nevyšla. (a nejspíš nevyjde)
Četla jsem spoustu komentářů, kde lidem vadilo Theino chování. Nerozhodná, zbabělá, zradila jediné lidi, kteří jí projevili náklonost? Nemyslím si. Ano, na začátku je Thea zlomená a myslí si, že než hrát svoji roli poražené, jí nic jiného nezbývá. Ale vždyť jí bylo šest, když jí před očima zabili matku! od šesti ji nějak formovali. Aspoň do zlomového okamžiku. Pak postupně získává odhodlání a živí svou nenávist, která postupně vytlačuje strach. A že zradí přátele? A koho? Cress? To že byla kamarádka? Přesně jak Thea řekla, pro Cress byla jen exotické zvířátko. Zvířátko pro rozmazlenou slečnu, která chce být císařovnou a nic jí v tom nezabrání. A Sóren? Jo, tam to bylo podlé, ale kdybych si měla vybrat mezi ním a svým lidem, lid by zvítězil.
Příběh Mercedes se kupí a roste, až se v něm občas začínám ztrácet. Zvlášť v díle jako je tento, kde se odkazuje na události, které se staly, tuším, v sedmém díle. Ač jsem ho nečetla zas tak dávno, některé části už mi splývají.
Přesto byl toto jeden z nejlepších dílů! Mercyin způsob vyprávění prostě vtáhne do děje a hlavně vás rozesměje. Jako byste slyšeli její hlas s ironickými poznámkami přímo v hlavě. Nebo spíš jako kdybyste stáli přímo vedle ní.
Další skvělý díl. Ty kratší a svižnější mi většinou sedí lépe, ale i tak to bylo výborné. Popichování mezi Haltem, Willem a Horácem mě pořád dostávalo do kolen. A děj byl originální a zajímavý. Zase trochu jiný. :-)
Jediné, co mi začíná lézt na nervy, jak čtu celou sérii rychle za sebou, jsou opakující se fráze a popisování. Jak Horác obdivuje Willův klid, přičemž sám je nervózní, jak Will obdivuje Horácův klid, přitom sám má nervy... To je snad v každém díle:-(
Když jsem byla mladší, celou sérii jsem nedočetla, protože se mi nelíbilo, jak rychle Will stárl. Teď naopak moc ráda sleduju, jak dospívá. U knihy jsem se opět nesmála, i když pořád nebyla tak svižná, jako jiné díly. Přesto jsem ji skoro nedokázala odložit.
V tomto díle se toho zdánlivě nestalo tolik. Call se potácel, nerozhodný a ztracený. Škoda toho konce. Fik fik a hotovo. Mohlo to být napínavější. Autorky si zjevně nechávají to nejlepší do finále. A hádám, že se je na co těšit.
Takové... nijaké to rozuzlení. Samé dohady, hádanky, otázky, ale odpovědi nic moc. Celkově mě to bohužel moc nebavilo.
Rychlé, napínavé a vtipné. Jen... takový předvoj k dalšímu dílu. Hlavní zápletka se začala rozvíjet až později a vyústila v otevřený konec. Jak jinak, než sáhnout rovnou po dalším dílu?
Další skvělý díl. Nevím, co víc by se k tomu dalo říct? Napínavé, vtipné, nápadité. Vše co je u dobré knihy potřeba.
Rychlé, svižné a od začátku se pořád něco děje. A ten konec! I když už jsem mimo cílovku, tak jsem z něho byla naměkko. :-)
Druhý díl mě asi bavil o něco méně než první, ale to mohlo být tím, že v knize je spousta odkazů na děj z prvního dílu, který jsem si bohužel už tolik nevybavila. Doporučuji číst oba díly najednou. Každopádně ten sladký epilog mě prostě přesvědčil, že MUSÍM dát čtyři hvězdičky. Jediná škoda, že Nix trochu ztratila ze své osobnosti. Zdála se mi v tomto díle taková... uťápnutější.
Krátký a příběh jednoho muže s toulavým srdce, který se nečekaně zamiluje, jen aby svou lásku zase ztratil. Zajímavé, přímé a s hlubokým podtextem. Na to, že klasiku moc nemusím, to šlo.
Další skvělý díl, i když mi přišlo, že se trochu vlekl, a ten konec taky mohl být napínavější. A celkově... občas jako kdyby si postavy svými slovy i činy odporovaly, i když ne nijak závažně. Ale vzhledem k tomu, jak to skončilo, jsem velice zvědavá na pokračování. A dám se do něho hned!
Nebylo to špatné, ale kromě první části, Poutníka, ani nijak záživné. Nejedná se čistě o "povídky". Vlastně to je Eragonův příběh, jen... jinak. První, Poutník, je vize zprostředkovaná Eldúnarí draků. Druhý, Čarodějnice, je návštěva jisté osoby přímo u Eragona v novém dračím doupěti, a třetí, Červ, je legenada, kterou Eragonovi vypráví Urgalové. Zatímco Poutník je napínavý a poukazuje na možnost dalšího příběhu, zbylé mi přišly skoro zbytečné a o ničem. Ale za přečtení ta jednohubka stála.
Nebylo to ono. Asi mi nesedlo to střídání mezi Adamem a Mercy. Ubylo zábavy a Mercyiných hlášek, i když se to Adamova skupinka snažila dohnat. Zbytečně zamotané, zbytečně ukecané.
Kouzle první lásky s hořkosladkou příchutí. Je to tak kraťoučké, že se do toho člověk nemůže hlouběji ponořit, ale i tak ho to donutí k zamyšlení. A to já na klasiku moc nejsem.
Po prvním čtení jsem hodnotila za tři, dnes, když jsem si dala repete, protože chci v sérii konečně pokračovat, zvyšuji na čtyři hvězdičky. Jako dějová linka, to, co tam mělo být napínavé a vážně, za moc nestálo. Ale ten zbytek, jak se Merit seznamovala se světem upírů, a jak se do něho zaplétala, to už bylo zajímavější. Takový... prolog. Prolog k dalším dílům. Věřím, že se mám na co těšit.