Aja_CZ komentáře u knih
Velmi milá knižní jednohubka o tom, že být smutný nebo nešťastný je naprosto v pořádku. Kniha přináší vřelé a srozumitelné připomenutí, že bez prožitého neštěstí nebo smutku, neoceníme chvíle štěstí.
Z celé trilogie o tajemné skříňce se mi asi líbil jen první díl, kdy bylo vše zahaleno tajemstvím a Gwendy byla ještě dítě. Jakmile se příběh posunul do doby dospělosti hlavní hrdinky a začalo se kolem skříňky vše vysvětlovat, ztratilo to kouzlo. Třetí díl mě nebavil, jediné, co mě donutilo k dočtení, byly odkazy na Temnou věž a další díla, což mám u kingovek ráda.
Perfektní! Z děl, která Mistr napsal v poslední době, považuji tohle za nejlepší, a to i přesto (nebo možná právě proto), že se nejedná o úplně typickou "kingovku". Billy Summers je příběh o nájemném vrahovi a jeho poslední akci před odchodem do profesního důchodu. U jiných novějších Kingových děl mívám problém s tím, že se nemůžu začíst, nebo naopak začátek je perfektní a druhá polovina již pokulhává a následuje ne úplně dobrý závěr. Billy Summers je ale krásně kompaktní a všechno funguje od začátku až do konce. Po dočtení mi bylo líto, že už se musím s příběhem rozloučit a kniha není delší.
Plus speciální hvězdičku bych udělila za drobný odkaz na Osvícení.
Napínavý, uchvacující příběh, nechápu, že jsem se k němu nedostala dřív.
Z komiksu jsem nadšená, bylo to utěšené setkání! Krásné kresby, které oživují vzpomínky na dlouhou cestu k Temné věži. Příběh o Rolandově lásce a vlastně také přeměně na toho Rolanda, kterého známe z knih. Četla jsem se zatajeným dechem a měla jsem pocit, jako bych byla společně s ka-tet.. skoro jsem cítila naftu :) Těším se na další díl, tohle byl určitě krok správným směrem. Zároveň mě Zrození pistolníka nakoplo k tomu, že si celou Rolandovu cestu asi přečtu znovu.
Dlouhé dny a příjemné noci, a kéž se vám daří dobře!
Jak už tu několikrát padlo, souhlasím, že nápad dobrý. Ale pojetí se mi bohužel nelíbilo. Telepatie mezi "telefoňáky" byla jediná věc, co mi přišla, že do příběhu patří. Přirovnávání k počítačům pokulhávalo a trochu zklamání z nevýrazného záporáka. Za co dávám palec nahoru, jsou postavy, ty jsem si všechny zamilovala. Za to se zasloužil začátek knihy, který byl nejlepší. Chvílemi mě potom otravovala dětská teniska, která byla připomenuta při každé možné příležitosti. No a ten konec... zpočátku jsem byla zklamaná, ale pak jsem si uvědomila, že jakýkoliv jiný konec by byl ještě horší.
Co si z knihy odnesu je citát pana ředitele: "Mysl umí počítat, ale duch touží, a srdce ví svoje."
2+2=4 nebo 5?
Neskutečná kniha a přitom by to všechno mohlo být reálné. Doublethink..
Válka je mír
Svoboda je otroctví
Nevědomost je síla
Perfektní kniha, dobře se četla a myšlenky na ní zůstanou v hlavě hodně dlouho.
Kniha mě naprosto pohltila, za dva dny přečteno. Předchozí Pan Mercedes pro mě byl dá se říct zklamání, tak jsem se Práva nálezce bála, ale musím říct, že veškeré obavy byly neoprávněné. Strašně se mi líbily některé aspekty, které můžeme znát z předchozích děl - posedlý knižní fanoušek, který se nedokáže smířit s tím, jak skončila jeho oblíbená postava (Morrie je jednoznačně fanoušek č. 1) a vězeň, kterého před potížemi se spoluvězni zachrání jeho um (Morrie není úplně Andy Dufresne, ale hned jsem si na něj vzpomněla). Bill Hodges mi ze začátku vůbec nechyběl a když se on i jeho tým zapojili, bylo to příjemné zpestření. Všechno se vším perfektně provázané a ten konec? Mráz mi běhal po zádech a nemůžu se dočkat End of Watch.
Hlášky sice dost vulgární, ale k vykreslení postav jednoznačně sedí.
"Sračky jsou hovno." (asi mám námět na potisk trička)
"Kdyby měl tenhle chlapík morální kompas, ukazoval by v jednom kuse do prdele." (Bill Hodges).
A teď jedna filozofická, jak byste naložili s takovým nálezem vy, kdybyste byli v Peteově pozici a jednalo se o Kingovy zápisníky? ;)