ajalon163 komentáře u knih
Ačkoli jsem učitelka češtiny, Babička mě děsí. Musela jsem ji číst dvakrát, poprvé jsem ji nechápala, podruhé jsem zase nechápala, jak ji někdo může k přečtení dávat dětem na základní škole. Podle mě patří do knihoven každého, kdo se zajímá o vývoj české lietratury, protože ten určitě ovlivnila hodně, ale ne do ruky ubohých malých dětí, které u ní budou trpět. No, prostě nejsem big fan, no...
Když jsem četla tyhle pohádky, nejen že jsem jihla nad jejich krásou a brečela pro jejich hrdiny, ale taky jsem nemohla pochopit, jak mohl být Oskar Wilde tak nenáviděn církví a společností své doby! Protože v málokterých pohádkách člověk najde tolik etických otázekjako právě tady.
Člověk docela zírá, když vidí jak se "nevinný" mladý muž nechá zkorumpovat životem! Skvěle napsané, dobře popsaná tíživá nálada. Kolikrát se setkávám s lidi, kteří stejně jako Leonard nic jiného přece dělat nemohli...
Jen jedno varování - nečíst nalačno (a vlastně ani při jídle)!
Pamatuju si, jak tuhle knížku četl můj táta mě a mým sourozencům uprostřed šumavské zimy a my si úplně dokázali představit Aljašské dobrodružství :) Mezi zlatokopy je od začátku do konce napínavé a plné drsných hrdinů, zkorumpovaných záporáků, indiánů a zlatokopů, kteří jsou si v boji o holé přežití tak trochu blíž než obvykle.
Sice je to slavná Jane Austen, která je jinak ztělesnění vážnosti, ale tahle knížka mě pokaždé rozesměje k slzám. Tak skvělá parodie prostě autorce jen přidává body. Už samotný koncept: že číst příliš mnoho knih může být pro člověka špatné (obzvlášť když se jedná o literaturu pochybné úrovně) je prostě geniální!
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.
Rozuzlení je tak šokující, ale plíživé zároveň. Prostě čtete, máte divnej pocit a pak vám to dojde, všechno, co jsem četla, má jinej význam, než jsem tomu přisuzovala. Tak, poslední stránka - a můžu začít znovu od začátku. Takhle nějak u mě probíhal proces čtení :D
Výborná knížka od skvělého autora, aneb jak jsem se ke sci-fi dostala...
Ti seveřani dokážou psát napínavě a pořádně naturalisticky zároveň. Všichni, včetně Lisbeth, jsou něčím poznamenaní a v něčem úplně mimo, což dává knížce docela cinický tón.
Hm, z nějakého nepochopitelného důvodu je tohle moje nejoblíbenější Durrellova knížka. Asi proto, že jsem ji četla jako první a naprosto mi učarovala. (Od té doby jsem jí četla ještě aspoň pětkrát a nadšení nevyprchalo. Prostě skvělá oddechovka!)
Moc se mi líbí základní filozofická myšlenka - i když víme, že si někdo vždycky vybere zlo ve prospěch dobra, máme právo omezit jeho možnost svobodné volby, nebo tím naprosto boříme pravidla svobody jako takové.
A ten pocit, když fandíte postavě, která dělá ty nejhnusnější představitelné věci, ale umí dokonale kouzlit s jazykem... Co to říká o vás?? No, musím říct, že jsem o Mechanickým pomeranči přemýšlela dloooouho po dočtení knížky!