Akana komentáře u knih

Pro mě jako pro laika, který se o danou problematiku zajímá jen příležitostně, to bylo místy hodně těžké čtení. Ještě že je autor takový čtverák. Nadhledu a sebeironie si cením v jakémkoliv oboru.

1 08.04.2012

Jedna z nejtěžších knih co jsem kdy četl. Tímhle se prokousat vyžaduje nemalé čtenářské nasazení.

1 26.10.2011

Dovedu si představit, že kdybych četl Snídani o půlnoci v první půlce devadesátek, možná bych z ní měl oči navrch hlavy podobně jako tehdy z Topolovy Sestry nebo Caveovy Oslice. Dneska už mi ale tenhle syrový, halucinogenní styl vyprávění osrdí tolik netrhá. Je znát, že autor je doma v poezii, jeho imaginace je obdivuhodná a jsou tu nepochybně působivé pasáže. Ale jak říkám: jako čtenář jsem už trochu jinde.

25.01.2019

Mám rád finskou strohost, třeba v Paasilinnových románech funguje fantasticky. V tomto případě se ale obávám, že prostinký styl není dán národní povahou ani autorským záměrem, ale jednoduše neobratností. Přirovnání k Larssonovi možná není vzhledem k syžetu úplně mimo, ale pro Hiltunena vyznívá značně nelichotivě. Ei kiitos.

23.02.2018

Kniha nepochybně obsahuje množství užitečných rad a návodů pro začínající spisovatele, zároveň je ale i trochu školometská a konzervativní. Autor rozhodně nepatří k bořitelům stereotypů, základním měřítkem jsou pro něj ta nejklasičtější díla, která se ovšem dnes konzumují převážně jako povinná četba. Tím vůbec nechci naznačit, že klasikové patří na smetiště, dnešní spisovatelé stojí na jejich ramenou a měli by si toho vážit. Ale řekl bych, že mladí literární adepti mají přece jen trochu méně staromilské preference. Ani styl výkladu není bůhvíjak záživný natož zábavný (to asi ani nemá být). Na druhou stranu má autor s kurzy tvůrčího psaní bohaté zkušenosti, takže mu snad můžeme věřit, že jeho příklady a cvičení, které mi osobně někdy připomněly hodiny slohu na základce, zabírají.

22.12.2013

Kniha obsahuje spoustu přínosných informací i nezvyklých úhlů pohledu na vývoj naší civilizace v posledních cca 300 letech a ani čtivost se jí nedá upřít. Nevadila by mi ani jasná převaha faktů z autorova, tedy německého prostředí, ta myslím na celkový obraz nemá vliv. Ale trochu mě zaskočilo, že se kniha velmi zevrubně věnuje období zhruba od začátku 19. století do poloviny století 20. a poválečný vývoj je načrtnutý jen v posledním - a nepříliš rozsáhlém - oddíle, přitom právě rozbor tohoto časového úseku by mě zajímal nejvíc. A taky mi připadalo, že jde někdy jen o výčet událostí, čísel, jmen a vynálezů, zatímco nějaké hodnotící analýzy, nebo spíš jejího náznaku se dočkáme až na pár posledních stranách. Nebylo to zbytečné čtení, ale čekal jsem asi něco trochu jiného.

28.07.2013

Výčet autorů, jejichž příznivce by měl román potěšit, opravdu navnadí, ale ani s Murakamim ani s Ecem se Revazov nemůže měřit. Styl vyprávění je klopotný, hra na rafinovanost konspiračních thrillerů neúčinná. Snaha o postmoderní míchání všeho, citace vtipů a písňových textů - má to vypadat překvapivě, neokoukaně, snad to má i šokovat, ale celé je to prodchnuté jen snaživým amatérismem. Jediné, co oceňuju, jsou nakonec nějaké ty reálie současného Ruska, s nimiž v literatuře nepřijdeme tak často do styku. A ano, u některých pasáží jsem se i docela bavil, ale celek je nemotorný a nesoudržný.

04.01.2013

Zajímavé téma, ale po všech stránkách odfláknutá práce. Na hlavu překladatele a editora toho míří hodně, ale bez viny není ani autor. Jeho snaha o oživení dějů známých jen z nespolehlivých kronik pomocí zcela smyšlených detailů je populistická (což by nevadilo) a taky kostrbatá a nešikovná. Kim MacQuarrie mě přesvědčil o tom, že ho incká historie zajímá, ale už ne o tom, že je na ní odborník a už vůbec ne, že o ní umí psát.

21.12.2012