aktijnov komentáře u knih
Z knihy jsem spíš na rozpacích. Zajímavé prostřední i postavy. Ale tím to asi končí. Rozhodně se k ní už nebudu vracet.
Člověk se díky Winterovi (a jeho znalostem získaným ze Smolných knih či kšaftů) přesouvá nejčastěji do 16. století... Skrze jeho slova "vidí" člověk, jak vypadalo vybavení tehdejších měšťanských domácností (kde spali, kam ukládali věci, čím zdobili místnosti, v čem vařili...). Ne všechna slova jsou pro dnešního čtenáře čitelná. Často si člověk musel pomáhat slovníkem a internetem. Ale kniha rozhodně stojí za přečtení...
Nenáročná odpočinková četba na jeden večer. Nedá se srovnat třeba s Herriotem, ale je to takové milé povídání...
Nejdřív jsem byla trochu na rozpacích, protože ze začátku autor jen opakoval příběhy, které jsem už znala z jiných knih. Pak ale přišly věci, které o V + W + J tak známé nebyly. Spousta zajímavostí.... Občas jsem se textem ale těžce prokousávala, věci byly psány těžkopádně. Člověk se musel i vracet. Hodně mě vadily chyby (dokonce i v "y" a "i"). Škoda, že kniha neprošla jazykovou korekturou....
Odpočinková knížka, od které člověk čeká jen trochu pobavení a uklidnění...
Nejprve jsem byla zmatená obrovským množstvím postav a ke spoustě věcí jsem se musela znovu a znovu vracet. Ale námět je úžasný a kniha určitě stojí za přečtení.
Opravdu stojí za přečtení. Poslední kniha, kdy se z kata opět stává lékař a začíná žít šťastný poklidný život, je méně uvěřitelná. Ale dohromady je to zajímavý a poutavý příběh.
Kdysi jsem od tohoto autora četla Holuba a nijak mě kniha nezaujala. Naopak Parfém člověka vtáhne a musí dočíst až do konce....
Docela čtivý román. Škoda, že je Kramoliš už téměř zapomenutý regionální autor.
Když se člověk "prokouše" úvodem se spoustou cizích slov a autorovým neustálým bojem s vědeckými konkurenty (např. "tento autor špatně pochopil problém rozebíraný v mé starší knize..." nebo "... podotýká v textu, v němž velkoryse bere na vědomí mou práci ..."), pak se dostane k docela zajímavým informacím. Kniha není příliš čtivá, ale pro nadšence o danou problematiku by mohla přinést docela dost nového...
Zase další kniha, kde si autor připravil konec pro další díl... Občas zajímavé a napínavé pasáže, občas dost nudný popis.
Asi nejnudnější kniha, co jsem za posledních několik let četla. Ze začátku poutavé čtení se brzy změnilo v pouhý soupis faktů a historických událostí. Hlavní hrdinka je sebestředná, hloupá, marnivá, vypočítavá, marnotratná... Smrt manžela oplakává jen proto, že jemu vděčí "za své vysoké postavení a význam". Děti porodí a nestará se. Hlavně, že se sama dobře baví a užívá si života...
Knížka o malé Haničce je jakýsi protipól známého deníku Anny Frankové. Text spíš pro menší děti.
Opravdu velmi "odpočinkové" čtení. Kniha spíš pobavila než by se člověk u ní červenal. Ale věřím, že ve své prudérní době musela být pro některé dost náročný text....
Příběh zajímavé ženy je pouze první částí knihy. Ve druhé jsou její recepty, kterými léčila své blízké. Dobrý odvar z božího dřeva pro nápoj na pocení nebo zaručený prostředek a osvědčený truňk na čtvrtodenní horečku dnes už asi vařit nebudeme, ale rozhodně to stojí za přečtení.
Z knihy jsem spíše na rozpacích. Pokud by příběhy dostal do rukou někdo, kdo umí psát, byla by to zajímavá četba, ze které by běhal mráz po zádech.
Tentokrát mi trvalo asi prvních sto stran, než se mi podařilo začíst. Ale jako nenáročná, odpočinková četba to bylo fajn.
Soubor přednášek, které autor napsal kvůli svému vystoupení z kláštera v Emauzích. Obhajoby a argumenty, kterými se snažil obhájit svůj tehdy pro veřejnost "skandální a naprosto pohoršující krok". Uvědomil si, že chce žít jako "antický člověk". Ten nežil "mlhavým vidinám záhrobního života. ... žil pro tento život, pro tento život, o kterém jediné určitě věděl, že existuje. V tomto životě chtěl býti šťasten a blažený, v tomto životě chtěl býti celým člověkem..."
Napadá mě tady srovnání s Drašarem Terezie Novákové. Ten na rozdíl od autora tohoto spisku zemřel v naprosté chudobě a opovržení. Nevymohl si možnost oficiálního sňatku. Nepodařilo se mu najít to štěstí, po kterém toužil.
Text popisuje důvody, proč do kláštera vstoupil, život v klášteře ("Celý život klášterní je jediným řetězem velkých maličkostí, sloužících ku výchově lidí nesamostatných. Účelem bylo zlomiti v člověku poslední zbytek hrdosti a sebevědomí, udělati z dospělého muže velké dítě. .... Velkých dětí potřebuje církev vůbec. ... Všechno to běhání, okuřování, uklánění se, není než zaměstnanou zahálkou, která se do dvacátého století nehodí. ..."). Naráží na víru v "zázraky", na rozpor učení církve a vědeckých znalostí ("Ve víře katolické nalézají se věci, jež činí rozumu potíže."), na nerovnosti v postavení jednotlivých obyvatel klášteru (bratři laici x vysvěcení kněží).
Povídání o Horácku plné vzpomínek na tradice a zvyky prokládané recepty našich babiček...
Trvalo mi velmi dlouho, než se mi podařilo knihu dočíst. A s hodnocením jsem na rozpacích. Na jednu stranu silný příběh položený na pro mne naprosto neznámých historických faktech, na druhou stranu řada postav jen černých nebo bílých. Špatní, zákeřní, úskoční ti ze strany nepřátel a hrdinští, čestní a pouze pro vlast žijící bojovníci nově vznikajícího státu...