alexijova
komentáře u knih
Hledání Aljašky
John Green
Hvězdy nám nepřály jsou naprosto bez diskuse Greenova nejlepší kniha.
A proč?
Ze všech jeho předešlých knih vybrala to nejlepší, čímž sice dala vzniknout světoznámému a znamenitému románu, ale své "starší sourozence" skoro právem odsunula do kouta.
S každou další Greenovou knihou přečtenou po Hvězdách jsem postupně ztrácela okouzlení jeho příběhy-najednou máte po těch pár metaforách, přirovnáních a prvotřídních citátech pocit, že je to dobrý, jo, to jo, ale, že už jste to přece tak nějak jednou četli. A vlastně nejednou.
Hledání Aljašky jsem přečetla hned, jak bylo k dostání (jako cílová adolescentní skupina jsem podlehla komerčnímu nátlaku), což znamená, že mě zklamalo nejméně. Jedná se o skvělou, více než nadprůměrnou prvotinu. A dobře napsaný, netuctový, pochopitelný young adult.
Svět podle Garpa
John Irving
Kniha, která se opravdu musí dočíst až do úplného konce. A právě kvůli tomu je kniha velmi nepochopená-dočíst ji až do konce zvládne málokdo.
Kdo ovšem vydrží, bude nakonec mít radost.
(bez ukázek z Garpovy tvorby by kniha byla nejen kratší, ale možná i o trochu lepší)
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Jakási americká "Babička". Jak už to u Ameriky bývá, jejich verze je automaticky globální, což v tomto případě vůbec nevadí. Snad nejdůležitější americká povinná četba je velmi čtivá a má silné poselství i pro dnešní dobu, ačkoli se odehrává ve třicátých letech a mnohým se může zdát, že problém diskriminace obyvatel již není aktuální.
Eleanor a Park
Rainbow Rowell
Že je s knihou něco špatně poznáte, když vám je hlavní postava nesympatická už po první čtvrtině knihy.
Od začátku do konce
Robert Fulghum
Tato kniha je sice jednou z méně známých a oblíbených z tvorby Roberta Fulghuma, ale o to více umí člověka pohladit po duši. V Od začátku do konce si svůj příběh, radu, radost a potěšení najde opravdu každý, ať ho těší či trápí cokoliv.
S láskou Rosie
Cecelia Ahern
Kniha je velmi čtivá po několik prvních stránek, po chvilce se však stane lehce monotónní.
Díky zvolené formě vyprávění-dopisy, emaily, zprávy apod. se ovšem dá přečíst snadno za jedno, dvě odpoledne, i když to tak na první pohled pro velký počet stránek nevypadá-což neznamená, že by knize o pár stránek méně uškodilo.
Pointa a konec jsou samozřejmě jisté už od začátku, ale kniha si na nic jiného než na oddechovou romantiku nehraje a to splňuje dobře.
Jedná se ale o příběh, kde je výjimečně lepší film.