Amitiel76 komentáře u knih
Knížka byla hezká, ale taková nějak neslaná. Cosi mi v ní chybělo.... Postrádala celkovou dynamiku, nějakou zápletku, a z mého pohledu i vztah hlavních hrdinů byl takový nijaký. Neříkám že kniha byla špatná, ale četla jsem už mnohem lepší. I první díl této série, se mi zdál lepší.Ten jsem hodnotila plným počtem hvězdiček. Tady už musím ubrat... Protože tento příběh je jen vlastně kopií toho prvního, pouze změněné prostředí a jména postav.
Ke konci už jsem u knížky usínala, a děj se mi kamsi vytrácel. A to se mi stává málo kdy.
No, vrhnu se na třetí část. Pokud na tom budu stejně, do čtvrté knihy se snad už radši pouštět nebudu :-)
Poslední díl série přečtený, a za mě velká spokojenost. Kniha se četla hezky, nenudila, a příběh byl zajímavý. Oba hlavní hrdinové sympatičtí, a člověk jim od počátku fandil. A Cole byl naprosto úžasný :-)
Myslím že to bylo hezké a důstojné zakončení celé série.....
Pokud bych ji měla celkově schrnout.... Tak nejlepším dílem je bezesporu "Jamaica Lane", ten neměl konkurenci. Na druhé místo bych zařadila "London Road" a hned v závěsu za ním "Scotland Street", na třetí místo bych dala "Dublin Street" a jako nejhorší a nejslabší díl řadím "India Place". Ten se opravdu nepovedl....
Jinak celou sérii určitě doporučuji k přečtení. Nesáhnete vedle. Stojí za to :-)
Tak po přečtení třetí části série musím říct, že je to díl od dílu lepší :-)
Další krásný příběh, který mě ihned vtáhl do děje, a vypustil až na poslední stránce. Vztah Liv a Nata je tak slaďoučký :-) Hrají si na kamarády, a přitom se brání přiznat, že se od samého počátku milují. Dusí je vzájemná žárlivost, a současně se bojí ke svým citům přiznat. Sice to tak bývá většinou v každé romanci, ale proč ne. Tohle nikdy neomrzí, a pořád se to krásně čte....
Už se těším, co na mě čeká ve čtvrtém díle :-)
Další nádherný příběh od mé oblíbené autorky. Středověké romance prostě miluji....a ty ze Skotska obzvlášť.
A tento příběh byl ojedinělý i tím, že hlavní hrdinka nepatřila mezi ty " neuvěřitelně krásné a přitažlivé" ženy, jako je tomu ve většině příběhů, a přesto se do ní zamiloval ten "neuvěřitelně krásný a přitažlivý" chlap :-) A to dává nám obyčejným ženským naději ... Doporučuji k přečtení!!!
O této autorce jsem nikdy neslyšela. O to víc jsem byla překvapená, když se mi zcela náhodou dostala v antikvariátu do ruky její kniha....
Doslova jsem ji zhltla na posezení :-) Nádherný příběh. Romantika od začátku do konce. Byla jsem nadšená, a hned se sháněla po dalších jejích knihách.
Kniha nese označení "duchařský horor", což je ale velmi zavádějící. Duchy tu nenaleznete. Dokonce se nejedná ani o ten horor. Za to tu na čtenáře čeká celkem slušný psychothriller, který vás rozhodně v klidu nenechá.
Děj se odehrává v prominentním sanatoriu pro duševně choré, které úspěšně vede věhlasná lékařka. Ta se navíc stará o dvě osiřelá vnoučata, pro které se stala milujícím rodičem, a zároveň i učitelem. Protože tyhle děti, normální školu nenavštěvují. Žijí tu tak ve zvláštní izolaci. A píší si svou vlastní "Knihu monster".
Ale kdo jsou vlastně v této knize těmi monstry? Tajemné příšery, které v noci vykukují z pod postelí a nahlížejí zpoza rohů? Bubáci, kteří děsí malé děti?
V knize pochopíte, že ta nejhorší monstra žijí často vedle nás. A že pod rouškou laskavosti a přátelství, skrývají ty nejhrůznější činy...
Místy se mi čtení docela vleklo. Kapitoly z Knihy monster, zas tak moc zajímavé nebyly. Proto jednu hvězdičku dolů. Jinak bezva čtení, jako všechno od autorky.
"POZOR SPOILER !!!" Ach jo, ach jo. Darcy, tady jsi mě opět těžce zklamala. První tvá kniha, kterou jsem sklapla nedočtenou... A přitom začala tak slibně! Dostala mě od prvních stránek. První příběh, který se neodehrává v současnosti. Jako kulisy jsi zvolila viktoriánskou Anglii, a já čekala příjemně mrazivý gotický horor. Jen že nebyla jsem ani v půlce, a celé se to nechutně zvrtlo. Ze zdí nám začaly vylézat oživlé mrtvoly, a další podobné příšery. Celá kniha nám sklouzla na téma Černé zimy. A to byl konec. Tohle vážně nee. Po přečtení první části, jsem se k té druhé už nedonutila. Škoda. Začínám se bát, že autorka už duchařinu vyčerpala, a teď je na pořadu dne její zombieland :-(
Má čtvrtá kniha od autorky, a tentokrát bohužel nečekané zklamání. U jejích knih jsem zvyklá na větší drama a adrenalin. Tento příběh mi i přes své závažné téma, přišel poněkud utahaný, rozvláčný, a řekla bych i zbytečně natahovaný. A co je nejsmutnější, hlavní postava doktorky Nadine, mě po celou dobu totálně vytáčela. Nejvíc svým chováním k dceři, které jsem jako máma nedokázala pobrat. Občas by s ní člověk s chutí zacloumal, aby se vzpamatovala. A pak to její pobíhání od čerta k ďáblu, kdy každému na potkání vykládala, jaké vzpomínky se jí vrátily a do všeho jen okatě bez rozmyslu šťourala, že tím ohrozila nejen sebe, ale i všechny okolo... U člověka s její inteligencí a vzděláním, by tohle jeden nečekal. No vážně. Takhle nesympatickou postavu abys pohledal...
Jinak téma sekt, jejich vlivu a dopadu na člověka, je jistě velice závažné. S jakou lehkostí dokáží manipulovat s lidmi, a vymývat mozky. Zastrašovat. Vydírat. A v zájmu věci, se neštítí ničeho. A odejít z téhle komuny? Nemyslitelné. Ponesete si následky. Protože on "se pořád dívá".
Za rozvláčnost a absenci napětí, dávám tři hvězdičky.
Teprve po přečtení knihy jsem zjistila, že už je na světě druhá část :-)
A já se tady rozčiluju, co je to zase za dílo, že je takhle useknuté. Bez jakéhokoliv vysvětlení, co vlastně vánici způsobilo, a zda takové hle počasí panuje opravdu po celém světě. No, teď už můžu být klidná. Druhá část nám jistě objasní víc....
Teď tedy k hodnocení. Jako horor to na mě tedy nepůsobilo. Ale atmosféra z toho sálá opravdu ledová a tísnivá. Nechtěla bych tam být s nimi. I když...za mými okny sněhová vánice, dvacet čísel sněhu, bílá kam se podíváš. Ideální atmosféra pro četbu této knihy. Brrrr....jak já nesnáším zimu!!
Skvěle vystavěný příběh. Sympatické postavy tří kamarádů. Rychlý spád a žádná hluchá místa. Za mě fajn čtení. Jediné co mi vadilo, byly Gradyho komentáře, ve kterých dopředu prozrazuje, co bude následovat. K čemu dojde. To si mohl odpustit :-)
Jinak hodnotím čtyřmi hvězdičkami
Tak nálepku "horor" bych tomuto kousku rozhodně nedala. Podle anotace jsem čekala něco ve stylu Darcy Coates a jejích strašidelných domů. Něco s notnou dávkou duchařiny. Ale tady to kráčelo trochu jiným směrem... Přesto to bylo ale dobré. Čtivě a podmanivě napsáno, a mě to opravdu bavilo. I když musím říct, že asi největším strašákem na celé knize, byla pro mě ztráta jejich malého syna. Tahle událost se jako nit táhla celým příběhem, a ovlivňovala chování všech postav. A že tahle emoční stránka tu byla zpracovaná opravdu mistrně. Až se mi z toho srdce svíralo.
Fenton House, přestože se to tu duchy nehemží, má svou podmanivou atmosféru, a rozhodně skrývá dost děsivé tajemství. Bludiště tajných chodeb, zapovězenou věž kam se nesmí vstoupit a k tomu téměř hororový pokoj původního majitele. To vše ještě umocňuje kouzelné prostředí Cornwallu, se svými srázy a skalisky.
Za mě spokojenost, hezké čtyři hvězdičky.
Z mého pohledu spíše zklamání. Zaujala mě anotace, která slibovala poutavý thriller. Ale bohužel, nic moc napínavého jsem tu nedostala. Snad jen popisy děsivého domu na Ostrově jeřabin, byly opravdu působivé. Brr. Úplně jsem cítila tu plíseň, zatuchlinu, a rozkládající se mršiny. Samotný příběh Lisy a jejího synka, mě nějak moc neoslovil. Čekala jsem více tajemna. Více pronásledování, děsivé minulosti, domácího násilí. Rozuzlení s nějakým "Wau" na konci. I samotné chování malého Joea bylo dost na hraně, a jeho důvody člověk pochopil až na konci. Jinak byl na pár facek.
Na druhé straně příběh Grace, už byl o hodně zajímavější. Převýchova děvčátka ve vojína první třídy, byla opravdu neskutečná. Život v izolaci, na osamělém místě bez vody a elektřiny, bez interakce někoho zvenčí. Život ve vojenském drilu, s otcem trpícím postraumatickým syndromem z války v Iráku. Její příběh, mě zasáhl.
Na konci se osudy Lisy a Grace proplétají. Spojí je dům na Ostrově jeřabin.
Bohužel brzy po přečtení nejspíš zapomenu celý děj. Vyšumí do ztracena. Další knihy od této autorky, asi vyhledávat nebudu. Takové průměrné tři hvězdičky.
Strašidelné domy mě vždy bavily a baví. Ne jinak je tomu i u této v pořadí již sedmé knihy této série. Vždy jsem velmi zvědavá, jaký další příběh tu autorka rozjede, protože šablona zůstává pochopitelně vždy stejná. Muž nebo žena zdědí, nebo zakoupí zchátralé staré sídlo, které se pokouší zrenovovat, a k němu jako návdavkem získávají i nevyžádanou společnost :-)
Tentokrát tu však Darcy trochu přitvrdila. Entita se kterou se tu Guy setkává, je poněkud vyzrálejšího zrna. Chová se totiž skoro jako hmotný člověk, přemísťuje a hýbe s věcmi, může se vás dotýkat a působit vám fyzická zranění. Umí měnit realitu, v jakousi pokroucenou iluzi, a vůbec se vám dokáže dostat pěkně hluboko do hlavy. Jak by taky ne. Za života šlo o pěkně narušenou psychopatku, manipulátorku a stolkerku.
Guyovi flashbecky do minulosti, kde se seznamuje s příběhem svého předka Thomase a jeho rodiny, byly však na celém příběhu to nejlepší. A pokud by to záleželo na mě, dala bych tomuto větší prostor. Více bych si užívala vyhroceného chování pomatené Amy. Protože není na světě horšího nepřítele, než je zhrzená, odmítnutá žena. To byl vážně surový horor....
Naopak bych o nějakých pár stránek zkrátila ty Guyovi pokusy o útěk. Protože po pár kapitolách jsem už toho měla dost. Neustálé Amyino maření jeho šancí na odchod z domu, už mě značně iritovalo. Když se náhle Guy objevil v křesle psychiatričky, která mu vysvětlovala, že se vše odehrálo jen v jeho traumatizované mysli, tak jsem málem zatleskala. Říkala jsem si : To je vážně dobrý!!! Ale bohužel, jen další iluze....
A za linku se Savannah, dávám jednu hvězdičku pryč. Přišlo mi to jaksi nadbytečné a přitažené za vlasy. Navíc jen díky tomu, mi byl hlavní hrdina nepříjemný. Jinak fajn čtení.
Dlouhou dobu jsem již neměla v ruce historickou knihu. Kdysi jsem se jich nějak přesytila, a sklouzla k jinému žánru. Proto když jsem otvírala tento příběh, který se odehrává v šestnáctém století, byla jsem trochu na pochybách, zda je to to pravé ořechové. A ono bylo!! Zasadit napínavý thriller do historického období alžbětínského Londýna, se opravdu moc povedlo. Autorka píše skvěle. Už z její knihy "Dům stínů" jsem byla nadšená. A tímto dalším výběrem jsem rozhodně nešlápla vedle.
Kniha vás strhne od prvních stránek. Poutavý příběh osiřelého děvčátka, které je vzato na milost svými bohatými příbuznými. Nejprve v roli společnice, později jako služebné. Mezi sirotkem Mary a urozenou slečnou Catherine, se vyvine zvláštní vztah. Milují se jako sestry. A přesto... Ten společenský rozdíl, se nedá dost dobře překlenout. A když dívky dospějí, jejich osudy naberou teprve ten strmý spád. Jak daleko je od lásky k nenávisti? Co všechno jste ochotni udělat, aby jste uchránili své tajemství? Čeho všeho jste schopni pro lásku k dítěti a rodině? Možná i vraždy.
Knížka neměla chybu, a hodnotím rozhodně plným počtem. Jen ten konec mohl být trochu jiný. I když jak se říká : Co kdo zaseje, to taky sklidí....
Mé první setkání s paní autorkou. A bohužel myslím, že bude i poslední. Pokud má být toto její vrcholové dílo, tak po těch dalších se nejspíš shánět nebudu. Její styl psaní, mi absolutně nesedl....
Jediné plus které kniha má, je dokonale vykreslená arktická zima, a ledová pustina severní Aljašky. A to tak dokonale, že ten mráz cítíte i teď v červenci, na gauči v přehřátém bytě. Ale označit knihu jako "mrazivý thriller", bych se přesto neodvážila. Spíš by jí slušela škatulka psychologického románu. Protože víc než čímkoliv jiným, se kniha zaobírá pocity a komunikací hluchoněmé holčičky. Z tohoto světa se dozvíte opravdu hodně. Ale co se týče napětí, dramat a vyhrocujících se situací jaké čekáte u dobrého thrilleru, toho jsem tu tedy moc nedostala. Když už se tu nějaká taková situace objevila, autorka ji doslova šetrně zametla pod koberec. Skvělý námět měl velký potenciál. Ale paní Rosamunda, se s ním moc dobře nepoprala. Škoda. Člověk by býval přimhouřil i očko nad nereálností děje, ale kdyby ten děj nebyl tak táhlý, nudný a bez náboje. Občas jsem se přistihla, že mi oči poletují nad písmenky, a myslí jsem úplně někde jinde. Nevnímám co čtu. A to je prostě špatně....
Za mě tak 2,5 hvězdiček.
Katarina přežila svou vlastní smrt. Když se ale probere z kómatu, jako by někdo její vzpomínky na osudnou nehodu vymazal. Co k ní vedlo? Byla to opravdu nehoda na zledovatělé silnici? Nebo do vodní nádrže vjela dobrovolně? Nebo se stalo něco úplně jiného? Vzpomínky se jen nejasně vynořují z mlhy. A proč je nyní její milovaný manžel tak chladný a odtažitý? A chování její malé autistické dcerky tak znepokojující?
Má třetí kniha od tohoto autora, a opět jsem nadšená. Jeho knihy jsou naprosto úžasné. Tajemné, napínavé, trochu mysteriózní a místy až doslova hororové. S dokonalými popisy krajiny a prostředí. Nádherné lokality, které vás inspirují vyhledat je na netu. Děj pozvolna graduje, a nutí vás otáčet stránku za stránkou a nepustit z ruky. Naprosto vás pohltí. Celou dobu si v hlavě tvoříte nějaké teorie a závěry, aby jste na konci zjistili, že jste se úplně mýlili...
Lokalita Dartmoorského národního parku, jeho nekonečná vřesoviště, mokřady, bažiny a četné menhiry, mi naprosto učarovaly. Autor umí vždy navodit přímo dokonalou atmosféru.
"Ach, modré světýlko, je hluboká noc.
Ach, prosím, prosím tě, bojím se moc... "
Takový průměrný béčkový horor, co nenadchne ani neurazí.
Dobře podaná anotace nám slibovala noční můru biblických rozměrů... Odkrývání tajemného vraku Noemovi archy, ukryté v turecké hoře Ararat. Skryté zlo, které tu po tisíce let dřímalo, je znovu probuzeno. Tým badatelů, uvězněný v trupu archy ve sněhové bouři. Boj o život.
V první polovině knihy autor dobře buduje napětí. Ledová a mrazivá atmosféra, pomalu se plížící strach, který vám dýchá na záda. Čekáte, že děj bude gradovat. Napětí se zvyšovat, a úzkost nabere na síle.... Jen že ve druhé polovině, se to všechno nějak zvrtne. Děj se změní v klasickou, tuctovou vytloukačku. Únik z hory za záchranou, už navíc působí doslova trapně. Škoda.
Od knihy jsem čekala více mystična. Více z onoho biblického příběhu. Více archeologického bádání a odkrývání příběhu z počátků lidstva. Z toho jsem bohužel nedostala téměř nic.
Za mě průměrná kniha, po které po druhé asi nesáhnete.
Tak především, bych tuto knihu rozhodně nenazvala thrillerem. Protože ono se jedná spíš o psychologický román. Takové to ženské čtení o problémech ve vztazích, a strastech provázejících mateřství.
Kniha je jakýmsi pomyslným oknem do života hned několika mladých matek, žijících v poklidné "dobré" čtvrti Australského Melbourne... Navenek dokonalé rodiny, šťastná manželství, báječné děti. Jaké to ale je, když přísně střežená tajemství začnou vyplouvat na povrch? Každá rodina tu má své vlastní kostlivce ve skříni. Nic není takové, jak se na první pohled zdá. A jak to dokáže zamávat hned s několika životy najednou, když se ta dokonalá fasáda začne hroutit?
Kniha nebyla až tak špatná, když opominu, že jsem se těšila na napínavý thriller. Proto mi první polovina knihy přišla hodně nudná, zdlouhavá, a zmateně jsem se pohybovala od jedné rodiny ke druhé. Udržet si v přehledu pět paralelních příběhů, mi tady dalo vážně zabrat. Nakonec jsem byla nucená udělat si tahák :-) kdo ke komu patří, a jak se jmenují.
Knihu bych hodnotila asi tak 3,5 hvězd. Protože nejspíš už za pár dnů, nebudu mít ponětí o čem vlastně byla ...
Papírová princezna po česku? Hmm....
První polovina knihy mi přišla hodně amatérská. Úplně mě to bilo do očí. Takový dívčí, romantický počin umístěný na Wattpadu. Pro mou náctiletou dceru fajn čtení. Ale pro nás "zkušenější" čtenáře? Bojovala jsem, abych ji znuděně neodložila. Tohle asi nedám...
Ale ve druhé polovině, jako by autorka nabrala vítr do plachet. Místy jsem měla pocit, jako by její ruku vedl někdo jiný. Styl se hodně změnil, a konečně si získal mou pozornost. To už bylo vážně lepší. Jen ten konec mě překvapil. U podobného druhu literatury, bývají většinou šťastné happy endy. Nebo snad né? No, nejspíš nemůže být každý den posvícení :-)
Za mě tak tři a půl hvězdičky.
Anotace byla velmi lákavá, ovšem samotná kniha nám nabídla něco úplně jiného než slibovala. Alespoň já mám ten dojem.... Čekala jsem nějaké psychologické drama. Téma posttraumatického stresu, je samo o sobě dost těžkým kalibrem. Navíc, když je způsobené stresem z války. Proto jsem v knize očekávala spíš více tohoto vážného tématu. Možná i nějaké kapitoly odehrávající se přímo v Afghanistánu, aby nám lépe přiblížily běsy, se kterými se Fisher potýkal.
Místo toho, jsme dostali kopec cukrové vaty. A to doslova. Oba hrdinové jen celou knihu provzdychali, že nemohou být spolu, ani bez sebe, a jak k uzoufání moc se milují.
Ten cukr se na vás valil z každé stránky, a přestože mám ráda romantiku, tohohle už na mě bylo vážně moc. Děj skoro o ničem. Žádné drama, žádné napětí, žádné vypjaté emoce. Knihu jsem dočítala doslova silou vůle. A nezlobte se na mě, já jim tu lásku až za hrob prostě vůbec nebaštila :-))
Ale jedno se musí nechat. Kniha má opravdu nádhernou obálku...
Perfektně napsaný thriller, který musí zamávat snad s každým, zvláště pak s ženami. Nejděsivější je, že nejde o žádnou fantasy, ale o naprosto šílenou realitu. Únosy dětí, a obchod s bílým masem, jsou totiž rozlezlé po celém světě a bohužel, dějí se i v jednadvacátém století naší vyspělé společnosti dnes a denně. Jde mi z toho mráz po zádech. Při čtení se mi kolikrát dělalo až zle. Člověk si hned představil na místě malého Mikose své vlastní dítě..... Nad všechny hrůzy které jsou v knize popsány, vystupuje však jeden silný prvek. A tou je mateřská láska. Která se nezastaví před ničím, a obětuje cokoliv. Ať už v lásce k vlastnímu, nebo i cizímu dítěti.
Kniha je napsaná z pohledu hned několika osob. Bylo to fajn. Neměla jsem problém se zorientovat. Určitě ji doporučuji k přečtení.