Amitiel76 komentáře u knih
Velice čtivá knížka, kterou jsem přelouskala za jediný den.....
Přesto mi možná trvalo nějakých sto stránek, než jsem se přeladila na "vysokoškolskou vlnu". Na všechny ty přednášky, testy, referáty, domácí úlohy..... školní spolky, bratrstvo a sesterstvo :-)
Ale jak jsem se přeladila, stránky už ubíhaly velice snadno.
Samotné téma knihy -znásilnění. Dost těžký kalibr. Která z nás to zažila, ta ví. Která ne, určitě si to umí živě představit..... Ať už jde o samotné znásilnění, nebo jen o nedokončený pokus. Pak všechny ty pocity kolem, které vás semelou. Strach, pocit viny, strach z reakce okolí, z možných následků a hlavně z dalšího napadení. Strach, že jste s tím vším sama, a nemůžete to nikomu říct. Dokud vám někdo nepomůže....
Ne vždy se totiž objeví Lucas, který vás zachrání. Ne vždy máte kamarádku, se kterou se můžete o svůj zážitek podělit. Ne vždy je tu rodina, která vás podpoří.....
Hlavní hrdinka se svému strachu dokázala postavit. Sebedůvěru jí dodal kurz sebeobrany, a hlavně Lucas, který se vždy nečekaně v pravou chvíli objevil na scéně....
Lucas. A jeho příběh. No, tak to byla teprve síla.... Kdo by tohle unesl?
Opravdu dobrá knížka, kterou doporučuji všem holkám k přečtení.....
London Road právě přečteno....u mě velká spokojenost. Tento druhý díl série, se mi opravdu líbil. Dublin Street jsem hodnotila jen třemi hvězdami, protože mi nesedla hlavní hrdinka. Ale u této knihy jsem s ní sympatizovala od první chvíle. Cítila s ní, a litovala jí. Jo, tahle holka to opravdu neměla v životě jednoduché.... Právě proto mi tento příběh přišel tak reálný. Protože co v životě je jednoduché....kdo má na růžích ustláno? A na koho čeká na konci ten nádherný, úspěšný miliardář, který vás zahrne přepychem, a žijete bezstarostně šťastní až do smrti? Na Johannu sice prachatý byznysman a milionář v jedné osobě nečekal (ona ho vlastně poslala k vodě), ale zato se dočkala prince na bílém koni v podobě úplně "normálního" (i když samozřejmě sexy ) chlapa.
Právě v tomhle jsem cítila ten rozdíl, mezi ostatní erotickou literaturou. Dnes se to všude hemží milionáři, úspěšnými podnikateli s velkými domy, rychlými auty, a většinou s menší, či větší úchylkou :-) Tohle byla vítaná změna. Oba dva mi totiž přišli normální....
Hned se vrhám na další díl. Uvidíme jaká bude spokojenost tentokrát :-)
(SPOILER) Knihu s podobným námětem jsem ještě nikdy nečetla. Skupina amatérských potápěčů, se vydá na dno oceánu, aby zde prozkoumala a zdokumentovala nález vraku zaoceánského parníku Arcadia. Trvalo více než sto let, než bylo místo jeho ztroskotání nalezeno. Ale doposud nikdo netuší, proč k němu vůbec došlo. Jaké tajemství Arcadia ukrývá? Jaké hrůzy tu na ně čekají?
Kniha měla trochu pomalejší rozjezd. Nic moc se nedělo. Ale když došlo k prvnímu ponoru, měla jsem už oči přišpendlené ke stránkám. Autorka si tu pohrála s dokonale tísnivou, klaustrofobickou atmosférou. Houstla s každou další stránkou. Boj o poslední zbytky kyslíku, panika, ztráta orientace. Uvíznutí v naprosté temnotě. Strach, úzkost, podezřívání jeden druhého....
A do toho....oživlé mrtvoly. A já zaúpěla. Už zase!? To je ta Darcy musí nacpat opravdu všude? Celkový dojem z příběhu mi to pochopitelně nahlodalo. Za to jednu hvězdičku dolů. Na konci jsem očekávala nějaké smysluplné vysvětlení. Že například z těch barelů které převáželi, unikala jakási chemická látka, která způsobila, že se mrtví pasažéři i posádka, probrali zpět k životu. Ale bohužel. Nic. Závěr si domysli každý sám.
Naprosto pekelná jízda ve stylu Darcy Coates a jejích Strašidelných domů. Jsem maximálně spokojená. Děj svižně odsýpal od prvních stránek, napětí se příjemně stupňovalo. Žádné nudné natahování děje a zbytečná omáčka okolo. Kniha mě okamžitě pohltila, a jen těžko jsem ji odkládala. K rychlosti čtení také přispívaly krátké kapitoly. Místy mi skutečně běhal mráz po zádech, obzvlášť v pozdních večerních hodinách. Nechtěla bych na takovém místě strávit jednu jedinou noc. A přesto. Tahle místa člověka prostě lákají....
Rozhodně si musím pořídit další část této strašidelné série. Už se moc těším :-)
K takovéto knize snad ani není potřeba komentář...
Hrůzy a zvěrstva které dokáže páchat jedna lidská bytost na druhé, jsou zdravým rozumem nepochopitelné. Šílené, zvrácené, sadistické. Jak tohle dokáže někdo přežít a nezešílet? A ještě v sobě sebrat tolik síly, a sepsat o svém utrpení knihu.
Nedá se jinak, než hodnotit plným počtem. Nezapomenutelná autobiografie.
Od této knihy a vlastně i autorky, jsem čekala asi něco víc. Příběh zajímavý, zajímavá lokalita obytných domů v Kruhu. Jen to zpracování mi přišlo na můj vkus příliš zdlouhavé, a těch napínavých scén tu bylo pramálo. Zato jsem si užila mnoho sousedských večeří, popíjení kávy s kamarádkami, a zase dalších návštěv, tlachání o tom co kde kdo a s kým. Každý tu podezříval každého, každý něco skrýval, každý si na něco hrál. Přišlo mi to nudné a utahané. Chyběl tomu ten správný spád. Prostě další sousedská detektivka, na způsob Shari Lapeny.
Takové průměrné tři hvězdičky.
Pan Karika je mým oblíbeným autorem. A "Smršť " je už celkově šestou knihou, kterou jsem od něho měla možnost přečíst. Dlouho jsem ji sháněla po bazarech, než mi štěstí popřálo. Tolik jsem se na ní těšila! Na to temné a houstnoucí budování atmosféry, na strach a hrůzu zalézající vám pod nehty. Na mrazení běhající po těle. Protože přesně tohle, jsem v jeho knihách vždy dostala. To on umí dokonale....
Smršť mi ale bohužel, nic z toho nepřinesla. Snad jen na několika málo stránkách. Jinak velké zklamání. Rozhodně nejslabší Karikova kniha. A to jsem si říkala, že jeho "Propast", bylo jen takové mírné ukročení od vysokého standartu, a že touhle knihou si u mě opět spraví reputaci. Ach jo. Nestalo se.... Kvalita jde od Trhliny a Strachu, nějak pozvolna dolů :-(
Tato kniha měla opět skvělý námět. Opět zajímavé lokality Slovenských hor, se spoustou nevysvětlitelných nehod a bezpočtu obětí. Místní legendy a folklór. Reálný základ. Ale místo očekávaného napětí, dostanete jakýsi filozofický rozbor, který vás totálně udolá, a zničí jakoukoliv budovanou atmosféru. A to i ve chvíli, kdy mu přízrak v černém dýchá pomalu za krk. Ani to se mnou nehlo.... Kniha je plná odborných slov a termínů, odkazů na autory o nichž jsem sotva slyšela, a jaké zastávají názory a teorie nemám ani páru. Všechno to šumělo nějak kolem mě. Transcendentálno mě zde opravdu neoslovilo.
Ale že je to můj oblíbený autor, dávám aspoň za tři :-)
Tak tohle byl perfektní thriller. Knížka se mi dostala náhodně pod ruku v knihovně, tudíž jsem o ní nic nevěděla, ani nečetla zdejší recenze. O to příjemnější bylo moje překvapení. Děj mě vtáhl od prvních stránek, a já ji přečetla za dva dny. Nedala se prostě odložit. Musela jsem nutně vědět, jaký autorka vymyslí konec. Byl překvapivý. I když celou dobu jsem tak nějak tušila, kdo za zmizením malé Alice stojí. Protože jek se říká, pod svícnem je vždy největší tma....
Kniha by se dala nazvat "noční můrou" všech rodičů. Ztráta dítěte, je vždy bolestná. Šílená. Rána která se nikdy nezahojí. Ale pokud dítě zemře, můžete ho oplakat. Naposledy obejmout. Pohřbít a truchlit. Ale pokud je vaše dítě uneseno, tak tohle vše vám je odepřeno. Zůstane vám jen bolest. Strach, a nejistota, která vám drásá duši. Nevíte kde vaše dítě je. Co se mu stalo. Jestli je ještě pořád živé, a pláče pro vás. Zda mu někdo neubližuje. Netýrá ho. Nebo zda už není mrtvé. Tohle prostě nechcete zažít...
Autorka si tu dokonale vyhrála s psychologií postav. Na jedné straně Charlotta, která nedokázala dítě uhlídat a ztratila ho. Na druhé straně Harrieta, matka malé holčičky, která je unesena. Obě zažívají nepředstavitelné chvíle děsu a sebeobviňování. Ale jen jedna z nich zná pravdu. Co se vlastně stalo s malou Alicí?
Thriller rozhodně zaslouží plný počet hvězdiček.
Tak já se asi přikloním na stranu těch, kteří mají z knihy smíšené pocity. Opravdu nevím, co si o ní myslet. Styl psaní byl čtivý, a díky krátkým kapitolám děj svižně ubíhal. Za dva dny máte přečteno.
Začátek knihy mě navnadil, protože se tu objevila jakási podivná mysteriózní linka, a já si začala mnout ruce. Jen že s přibývajícími stránkami mé nadšení začalo opadat. Rozběhlo se vyšetřování, a všechno začalo směřovat k tomu, že Lauren nejspíš jen trpí podivnými bludy a poporodní depresí. Ono zůstat sama na novorozená dvojčata, když manžel odmítá podat pomocnou ruku, je pochopitelně k zešílení. Celou dobu se to ve mě pralo, čemu že mám vlastně věřit? Je Laurel duševně nemocná, nebo jejím dětem hrozí reálné nebezpečí, které nikdo jiný nevidí?
Bohužel ani konec mi nepřinesl konečnou odpověď. Protože i nad ním se vznášel kopec otazníků. Nejspíš je na každém čtenáři, k jaké verzi se přikloní. Chcete jednoduchou odpověď, k jaké se evidentně přiklonil i její manžel, nebo tu šlo skutečně o víc? Jaké zlo a křivda, tu číhá v zatopené vesnici na dně přehrady? Jaké tajemství tu mělo zůstat skryto, a čí vina měla být umlčena?
No, byl to takový podivný příběh. Myslím že znovu bych po této knize asi nesáhla, a hodnotím ji jako průměr. Takové tři pěkné hvězdičky.
Tak koukám, že tady půjdu asi proti proudu. Ale kniha mě neskutečně chytla a bavila.
Tohle byl opravdu akční thriller se vším všudy. Adrenalinová jízda od začátku do konce.
Boj o přežití v luxusní chatě u jezera, na odlehlém místě ve Skotsku. Zoufalý otec, který před pár měsíci tragicky přišel o syna, se snaží ochránit svou manželku a třináctiletou dceru před trojicí mužů, kteří se vloupají do chaty s úmyslem je všechny zabít. Není ovšem žádný akční hrdina. Je to právník. Táta. Obyčejný chlap, který nikdy nedržel v ruce zbraň. A teď je postaven před situaci, kdy je pro přežití jeho blízkých nucen udělat cokoliv.... Bavil mě ten krkolomný sled jeho myšlenek. Jeho strach, panika a pochyby. Ne každý může být supermuž. Nikdo netuší, jak by se zachoval v tak vypjaté situaci. Zda by vyděšeně utíkal a skrýval se, nebo se útočníkům postavil. Tom možná někdy zbytečně moc váhal, a promýšlel situaci déle než bylo třeba. Ale přesto byl jeho výkon obdivuhodný.
Rozuzlení příběhu mě ani v nejmenším nenapadlo. To už bylo hodně těžce vykonstruované a obtížně uvěřitelné. Trochu moc psycho. Ale přesto se s tím postavy popasovaly reálně a velmi dobře. Čtení jsem si užila, a můžu doporučit.
---SPOILER---
Na úvod nutno říct, že podle anotace jsem čekala něco úplně jiného....
Mel je zdržena prací ve městě, a za svou rodinou na chatu v horách, doráží s dvoudenním zpožděním. Bohužel ji nalézá prázdnou. Její manžel a dvě děti jsou pryč. V chatě zůstaly všechny jejich věci, a na vyhaslém krbu je připíchnutý vzkaz, že se jdou projít a brzy se vrátí. Čas ubíhá. Mel je čím dál tím víc vyděšenější. Kontaktuje horskou službu, která zahájí pátrání. Neúspěšně. Do případu se zapojuje policie. A na povrch začnou vyplovat první znepokojivé věci....
Až potud to bylo fajn. Člověk čekal thriller s možnou kriminální zápletkou. Vyděšená matka, která se zoufale pokouší najít svou ztracenou rodinu. Šílí strachy. Jen že pak se nám tu začnou objevovat průhledy do minulosti, vyprávěné z pohledu jejího manžela. A jeden nestačí žasnout.... Další forma násilí za zavřenými dveřmi. Jenže tentokrát se tu role prohodily.
Mel už nevidíte jako zoufalou vyděšenou matku, ale jako manipulátorku, tyranku a bezcitnou mrchu. A Luke? No, co k tomu říct. Nějak mi ta role oběti domácího násilí k tomuto muži naprosto neseděla. Vyrostl na statku, prošel vojenským výcvikem v armádě. Chlap jako hora. Versus jeho drobounká manželka, sahající mu sotva po ramena. A jak ta mu zatápěla! Jak ho napadala, bila, zraňovala. A on nedokázal její útok ani vykrýt natož odrazit. Při čtení jsem měla hodně smíšené pocity, a nevěřícně kroutila hlavou. Je jisté, že i u týraných osob se role obrací. Nemusí být nutně zrůdou jen muž. Ale tady mi to jeho chování připadalo ták přitažené za vlasy. Chudáci děti. Dost dlouho mu trvalo než se probral. A ten konec? Tak ten už byl teprve těžce uvěřitelný a překombinovaný. Tak že z mého pohledu tak 3,5 hvězdiček
Nečekaně silný příběh, který mě doslova pohltil. Když jsem pročítala anotaci, ani ve snu by mě nenapadlo, že v téhle knize půjde o tak vážné věci. Domnívala jsem se, že je hlavní hrdinka jen znuděná městským životem, nebo raněná bolestným rozchodem. Že hledá klid a samotu, na utřídění myšlenek. Jenže její rozhodnutí odejít do naprosté izolace mimo civilizaci, má zcela jiný důvod. A návrat z tohoto místa, jaksi není v plánu....
Katherinin příběh mě chytil za srdce. Nedokázala jsem se od čtení odtrhnout. Prožívala jsem s ní každý další vybojovaný den. Každý východ i západ slunce. Každý zelený výhonek, který vyrašil na jejích záhonech. Každou její bolest. Úzkost. Strach. Stesk po lidském hlase a doteku. Její samotu...
A když se pak na scéně objevil její "pozorovatel", dokonale jsem rozuměla všemu, co se v ní odehrávalo. Všem jejím pocitům, její bolestné touze. Tomu, že zatoužila znovu ucítit, jaké to je "být milována". Nehledě na okolnosti, a možné následky. Znovu cítit, že žije.... A svým způsobem jsem rozuměla i Dannymu. Chápala tu jeho obsesivní posedlost. Zatmění v jeho traumatizované mysli. Jeho pokroucené vnímání reality. Byl to ještě kluk, když zažil hrůzy Vietnamu.
A konec? Asi se dal předvídat. Ale přesto mě hluboce zasáhl :-(
Myslím si, že zrovna takováto kniha, si zaslouží nejvyšší hodnocení.
Díky poutavé anotaci, jsem měla asi přílišná očekávání, a samotná kniha pak pro mě byla spíš zklamáním. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Ani jedna z postav mě nijak neoslovila, bohužel ani hlavní hrdinka. Naopak mi chování všech zúčastněných připadalo strašně umělé. Často až nelogické, neodpovídající dané situaci. To jak byl "záporák" vždy o krok před nimi, jako by jim dokázal číst myšlenky ještě dřív než se jim v hlavách zrodily, to mě doslova vytáčelo.
Za mě byla kniha až příliš rozvláčná, a místy až zbytečně natahovaná. Možná kdyby měla o pár kapitol méně, nepůsobilo by to na čtenáře tak křečovitě. Naopak bych uvítala více stránek o Nickově dětství a dospívání. To bylo rozhodně zajímavější, než situace odehrávající se v domě na samotě.
Hodně slabý průměr, tak že jen tři hvězdičky.
Po "Smršti" moje druhá kniha od autora. A s lítostí musím říct, že předešlá kniha nastavila laťku hodně vysoko, a tudíž jsem z této už tak nadšená nebyla. Děj se rozjížděl hodně pozvolna, a místy byl hodně rozvleklý. Možná bych uvítala více kapitol které sahaly do minulosti, protože ty příběhu dodávaly šťávu a budovaly skvělou atmosféru. Člověk pak lépe chápal to, co se děje v současnosti.
Přesto se mi ale kniha líbila, a jsem spokojená. Téma psychiatrické léčebny se školkou pro děti pacientů, bylo zase něco nového. Labyrint opuštěných, tajemných chodeb pod ústavem a zaměstnanci, z nichž mnozí skrývají nějaké tajemství. Téměř celou knihu si lámete hlavu, kdo z postav příběhu je vlastně ten "narušený", a jestli by správně on neměl být na druhé straně zdi. A ten konec? Tak ten zůstal hodně otevřený.... A jelikož je kniha už nějaký ten rok stará, nejspíš pokračování mít nebude. Tak že je na každém z nás, jak si závěr přebere, a jaký si ho udělá.
Nenadchne, ani neurazí. Podle anotace, jsem měla asi trochu jiné očekávání, a byla knihou více méně zklamaná. První polovina se mi strašně táhla, a já se nemohla vůbec začíst. Na můj vkus tu byla spousta nudných dialogů, a rozvláčných popisů, které knize ubíraly na tempu. Četla jsem se zaťatými zuby, a sama sobě dodávala odvahu, abych se tím prokousala... Druhá půlka už se trochu rozhýbala, ale pořád to bylo takové nemastné neslané. Konec nás měl asi šokovat, a nechat s pusou dokořán, ale nějak se to míjelo účinkem. Žádné "Wau" se nekonalo. Už někde za půlkou jsem totiž tušila, jakým směrem se to bude ubírat.
Podtrženo, sečteno, takový hodně průměrný thriller, po kterém bych nejspíš znovu nesáhla.
No páni! Tleskám!! Po velkém zklamání ze Záhady domu Marwicků, a totálního fiaska Hlasů v bouři, si u mě autorka spravila reputaci. Naše stará dobrá Darcy je zpět!! :-))
Z tohohle příběhu jsem stejně nadšená, jako kdysi z Duchu domu Ashburnů. Napětí a mrazení v zádech od začátku do konce. Kniha vás tak vtáhne, že máte problém ji odložit, a jít normálně fungovat. Je napsaná tak uvěřitelně a reálně, že tomu prostě musíte věřit!! :-)
Hlavní hrdinka omezená nedostatkem financí, kupuje starý zchátralý dům mimo civilizaci. Dům obklopený lesy, má děsivou minulost. A hned první noc, kterou zde stráví, o sobě duše tragicky zemřelých dávají vědět.... Mara ale dlouho odolává, a neustále hledá nějaké racionální vysvětlení pro úkazy kterých je svědkem. Odmítá rady a pomoc svého přítele, který se ji snaží chránit. Čím víc na ní působí energie domu, tím víc se stává zatrvrzelejší, a propadá jeho vlivu. A smyčka se pomalu utahuje, až už se zdá, že je na záchranu skoro pozdě.
Perfektní děj, a navíc kniha doplněná o ilustrace, vztahující se k příběhu. Paráda!! Za mě plný počet hvězd !
Přišlo mi, jako by se autorka tak trochu inspirovala od Ellen Marie Wisemanové, a její knihy "Tmavé stěny Willardu". I tady se prolínaly dvě časové roviny. Tajemství ukryté v zapomenutých kufrech, ve zrušené psychiatrické léčebně. Opět příběh mladinké dívky, odložené vlastní rodinou, na toto šílené místo... Ta podoba obou příběhů mě bila přímo do očí. A bohužel nutno napsat, že kvalit Willardu, tato kniha nedosáhla ani náhodou. Přestože se to četlo dobře, autorka má pěkný styl psaní, tak zá pár dnů už nejspíš nebudu vědět o čem příběh byl. To co se dělo za zdmi ústavu Ambergate, je jen slabounký odvar druhé zmiňované knihy, ze které mi běhal mráz po zádech, a vháněl slzy do očí. To byl ten správný příběh, na který nezapomenete. Kdo jste ji ještě nečetl, doporučuji všemi deseti. Tato mě bohužel nenadchla....
Za mě tak 3,5 hvězd
Další skvělý psychologický thriller, který se mi dostal pod ruku. Děj mě vtáhl od prvních stránek a nepustil, přestože byl dá se říct, lehce předvídatelný. Do poslední chvíle jsem tak nějak doufala, že přijde jakési šokující odhalení. Něco, co vám totálně zamíchá kartami. Že bude všechno jinak, než jak nám bylo naservírováno. Toho jsem se bohužel nedočkala. Ale nevadí. I tak se to četlo parádně. Díky vsuvkám z minulosti, jsem mohli dokonale nahlédnout do myslí a životů obou hlavních aktérek. Protože ono to není vždy jen černo-bílé. Nedá se jen lehko odsoudit chování jedné, když neznáte důvody a události, které tomu předcházely, a nekompromisně fandit té druhé....
V tomto příběhu jsou vlastně obě dvě ženy obětí. Ať už se na to díváme z kterékoliv strany. Staly se obětí bezcitného a sobeckého muže. Kdysi dvě sokyně, stojící proti sobě, jsou nakonec donuceny okolnostmi se spojit, a napnout síly proti němu.
V knize je také krásně ukázáno, jakou moc mají peníze. Co vše si lze za ně koupit. Včetně lidských životů. A na druhou stranu ten kdo je nemá, mnohdy ztrácí i jakoukoliv možnost boje soudní cestou. Protože to je jen výsadou bohatých....
Jako většina komentujících, jsem i já jako první zhlédla filmové zpracování, ze kterého jsem bohužel nebyla nijak nadšená. Takový průměrný horor, u kterého jsem se vlastně vůbec nebála a víckrát bych ho vidět nemusela. Proto jsem se rozhodla sáhnout po knižní předloze. Protože jak je známo, kniha je prostě kniha, a i sebelepší film se jí málokdy vyrovná.... No, nevyrovnal. Je mi líto. Kniha mi přišla stejně průměrná jako film. Po přečtení zdejších nadšených komentářů, se to úplně zdráhám napsat. Kniha byla čtivá, a zvládla jsem ji za dva večery. Ale samotné zpracování mi vůbec nesedlo. Myšlenka a nápad celého příběhu byl skvělý. Ovšem forma jakou je kniha napsaná, mi byla doslova proti srsti. Navíc je to psáno tak nějak ploše. Bez hlubších emocí. K žádné postavě si nedokážete vybudovat jakýkoliv vztah. Možná tak k Malorii, ovšem v negativním smyslu, protože mě po celou dobu pěkně štvala. A to její chování k dětem? Jako máma to prostě nepobírám, i když samozřejmě nejspíš nikdy nezažiji okolnosti, ve kterých ona vychovávala děti. Z knihy si odnáším spoustu negativních emocí. Beznaděj, strach, deprese, úzkost. A spousty otazníků, protože v knize není skoro nic vysvětleno.
Knihu hodnotím jako průměr. Po druhém díle sáhnu nejspíš ze zvědavosti, ale vracet se k nim určitě nebudu.
OMG!! A to bylo jako co? Právě jsem dočetla, a v hlavě mám úplný guláš. Marně jsem čekala na rozuzlení příběhu. Na objasnění legendy o Bábě Motyce. Kdo, nebo kým vlastně byla? Co se skrývalo ve sklepení Bondorffovic vily? Co se stalo s Julií a Samuelem, a všemi těmi ztracenými dětmi? Konec nám nevysvětlil ani prd ...
Buď jsem úplně tupá, nebo se sám autor do příběhu tak zamotal, že nevěděl kudy z toho ven. A tak konec vyzněl do ztracena, a ty si drahý čtenáři nějaký vymysli sám....
Když jsem knihu objevila v knihovně, hned jsem po ní skočila. Anotace hlásala finského Kinga, a slibovala parádní horor. To jsem si prostě musela přečíst!
Do poloviny knihy jsem bojovala s nutkáním odložit ji nedotčenou, a radši se pustit do něčeho jiného. V půlce se ale děj rozhýbal, začalo to vypadat docela slibně, tak jsem vydržela. Jenže konec to zas celé zabil.
Námět měl potenciál, ale autor se s tím moc dobře nepopral. Za mě tři hvězdy, víc bohužel nee