Amole komentáře u knih

Geniální kniha, která mi mimo jiné jednoduše shrnula moderní dějiny lépe, než by to dokázalo cokoli jiného, mnohokrát mě pobavila a rozhodně zaujala.

Poprvé jsem se do této knihy nemohla vůbec dostat, ale napodruhé se to povedlo a jsem ráda, že jsem vydržela. Kniha je o ničem a zároveň o všem. Je postaven v zásadě hlavně na dialogu, což jako vášnivý čtenář fantasy né vždy ocením, ale tato kniha se nakonec stala mojí nejoblíbenější vůbec a rozhodně to bude ta první, kterou si jednou koupím do knihovny.

Od série Mistborn jsem měla po přečtení Warbreakera a několika recenzích velká očekávání, ale překvapivě je, minimálně zatím tento díl, rozhodně předčil. Když sledujeme ve většině fantasy knih nějaký zvrat, je to jako kdyby někdo zkrátka přehodil vyhybku příběhu, koruna padne do ruky někomu jinému, někdo zemře, něco se pokazí. U Brandona Sandersona je zvratem ale myšlena pasáž, kdy se dílky skládačky které člověk celých 600 stran sbírá spojí dohromady, vytvoří se nový rámec celého příběhu a člověk zpětně pochopí to, nad čím už skoro přestal přemýšlet. Každou věc která trochu drhne ale jejíž nedovysvětlení přejdete, protože ve fantasy nebývá vše jasné, vám autor osvětlí, vše začne dávat smysl a vy zůstanete jen s otevřenou pusou (a pravděpodobně i slzou na krajíčku) zírat do zdi a přemýšlet, jaký mozek může něco takového vymyslet.

Když většina autorů vydá knihy doplňující nějakou úspěšnou sérii, obykle to bývá spíš trochu propadák, upřímně ale mohu prohlásit, že Balada o ptácích a hadech má vedle Hunger Games své právoplatné místo. Je nesmírně zajímavé, řekla bych až fasinující, jak autorka vykresluje motivy hlavního hrdiny. Nesnaží se nám vnutit, že byl ve skutečnosti hodný, nesnaží se nám vnutit že to byl krvežíznivý netvor. Jednoduše popisuje, jak ho prostředí ve kterém vyrostl ovlivnilo a jak její svět není černobílý. Jako ten náš se totiž skládá z různých odstínů šedé.

Shusterman se opět předvedl. Kniha je čtivá, příběh a postavy dobré, ale nejlepší a zároveň nejmrazivější je svět, ve kterém se vše odehrává. Stejně jako u smrtky nás zde autor nutí k zamýšlení nad tím co je správné a co ne a zanechává v nás určitou stopu, jaké většina YA prostě nedosáhne.

Jedním slovem fascinující. Již první díl trilogie Medvěd a slavík mě zaujal svoji atmosférou, ve druhém dílu jsme se dočkali i akce, ale až v tomto posledním jsme se na těch pár stránkách stali součástí fantasy světa, který nás pohltil se vším všudy. Atmosféra stále skvělá, spoustu stran jsem četla se zadrženým dechem a zcela dokonale jsem se zžila s hlavní hrdinkou i ostatními postavami, které rozhodně nebyli černobíle, ale o to více sympatické. Co musím také ocenit jsou odkazy na pohádky a taky určitý historický základ, který tento díl měl. Nejsem náročný čtenář a se zadrženým dechem končím vlastně většinu knih co čtu, ale už dlouho jsem se nějakým fantasy světem, příběhem a postavami necítila tak pohlcená.

Popravdě vůbec nechápu jak muže být tato novela tak slavná. Příběh staví na velmi jednoduché a hluboké myšlence, což by nebylo špatné, kdyby ji autor buď rozváděl květnatým jazykem nebo přidával další dílčí myšlenky. Jenže tato kniha je opravdu jen jednoduchý příběh s jednoduchou, byď hlubokou, myšlenkou a jednoduchým jazykem a proto v díle nenacházím nějakou jedinečnost, která by podle mě měla pramenit právě z jazyka, nebo z myšlenek a příběhu.

První díl této série mě velmi zaujal svou jedinečností a chytrostí, druhý díl bylo zdařilým pokračováním, i když postavy mi sedly o dost méně a děj byl sice rychlejší ale předvídatelný, ale závěr je pro mě jedna z nejlepších knih vůbec. Kniha je plná zvratů a pro vyvrcholení nemusí člověk čekat na konec, protože nám jich autor servíruje několik již v průběhu. Narozdíl od předchozích dílu bych děj vůbec nebyla schopná jednoduše popsat a vysvětlit, protože se toho děje prostě tolik. Zároveň má ale vše hlavu a patu a i když člověk není s každým vývojem postav spokojen, cítí, že to tak musí být a že nakonec je vlastně vše správně tak jak má.

Dalo mi dost zabrat vžít se do nových hlavních postav a pohled Jarviho mi chyběl, ale nakonec mi i (pro mě na začátku nesympatická a arogantní) Trnka přirostla k srdci. Oproti Půl Krále je zde méně sarkasmu, alegorií a narážek, ale kniha vás stejně chytne a nepustí, ani nevíte jak. 6/6

S podivem musím prohlásit, že převládající vlastnost této knihy je vtipnost. Člověk nemusí s jeho činy souhlasit, ale chytrost se mu přiznat musí. Co by dle mého názoru ale mohl vynechat jsou dlouhé pasáže věnující se prognostice, které jsou, minimálně pro mě, až moc odborné. Jak se dalo očekávat naváží se také do svých oponentů, ale dokážu mu to odpustit vzhledem k vtipu a elegancí se kterou to dělá. Zásadní problém mám spíš s faktem, že kniha opravdu není hlavně o jeho omylech. Člověk po přečtení sice rozhodně nezíská objektivní pohled, ale získá pohled autora a to je svým způsobem téměř cennější. Oproti očekávání nemůžu nakonec jinak než dát 5/6.

Od této knihy jsem neměla vůbec žádná očekávání a možná právě pro to mě tak moc překvapila. Samotný nápad znovuzrození je zajímavý, přesto občas trochu děravý, ale na tom ale kupodivu kniha vůbec nestojí. Z mého pohledu je to příběh mimo jiné o tom jak relativní a subjektivní je pojem zlo a dobro, o tom že člověka člověkem dělají vzpomínky více než cokoli jiného, o tom jak nebezpečné muže být hrát si na boha a o tom, že úděl smrtelnosti vlastně není tak špatný. I když příběh se zpětně muže zdát až moc jednoduchý, a vyprávění chaotické, rozhodně člověk prožívá každou stránku, větu i slovo.

Kniha měla pomalejší start a i když mě bavila, rozhodně mě hned nezaujala, ale čím dál jsem postupovala, tím hlouběji jsem se do autorčina světa ponořovala a tím více jsem si při čtení připadala jako v transu. Chování a nepochopení obyčejných lidí bylo líčeno velmi realisticky, stejně jako studené prostředí severní Rusi a hlavní hrdinka byla opravdu sympatická. Fantasy faktor mě první moc nezaujal, ale nakonec si to celé sedlo a velmi pozitivní pro mě bylo, že i když je to první díl trilogie, měl své vlastní, dramatické, veselé a zároveň velmi smutné vyvrcholení.

Kniha je to rozhodně přínosná a relativně čtivá, předpokládá ale (nejen) základní znalosti o moderních dějinách a prezidenty a jejich činy popisuje spíše povrchně. Možná je to ale spíše plus, protože většinový čtenář nepotřebuje číst tlusté pojednání aby se alespoň zorientoval a proto svůj úkol vlastně plní velmi dobře.

Moje průvodní kniha do světa fantasy, která i přes své nedokonalosti a zpětně možná i zdlouhavý děj, bude mít v mém srdci zvláštní místo.