Bez šance
Neal Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278111/bmid_bez-sance-pIR-278111.jpg
4
2012
2012
Bez šance / Unwind série
1. díl >
Fascinující a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Unwind, 2007
více info...
Přidat komentář
No co k tomu napsat, námět dobrý, ale už jsem se s tím setkal. Silně mi to připomínalo film Ostrov, kde si bohatí předplatili vytvoření svých klonů na "náhradní díly". Zde to byli sice děti, ale v podstatě stejné.
Že by mě to nějak obzvlášť bavilo, to tedy ne, ale poslechnout se to dalo. Vím, že to hlubokou stopu nezanechá a na 4 hvězdy to dá s odřenýma ušima. Styl mi moc nesedl a s Nealem jsem tímto skončil. 70%
(SPOILER) Bez Šance je kniha, na kterou jen tak nezapomenete. Respektive, zapomenete na postavy a konkrétní děj, ale na poselství knihy ne. Na rozdíl od Smrtky, tahle alternativní budoucnost mi připadá až děsivě pravděpodobná. Po celou dobu čtení vás bude mrazit - ne z toho, jak je kniha napsaná, ale proto, jak realisticky je svět vystaven. Ano, některé záležitosti jsou nedomyšlené (čápnutí; to, jak je vlastně nastaven systém rozpojování - je někde dáno, kolik dětí se může / musí nechat rozpojit?), a některé zápletky skvěle doplňovaly a dotvářely charakter světa (tleskači, Cy-fi). Postavy Connora i Risy mě nijak neobtěžovaly a Lev byl extrémně zajímavý konfliktní charakter. Vlastně všechny postavy, které se v knize objevily, byly skvěle vystavěné a každá z nich do děje něco přinesla. Závěrečná pasáž vygradovala neuvěřitelným způsobem a konečné zacyklení, kdy hrdina spatří paži s vytetovaným žralokem, mě šokovalo tak, jako už dlouho nic. Do dalších dílů se pouštět ale nebudu, stále mi nesedí autorův styl psaní, takže jsem velmi ráda, že děj skončil jakž takž uzavřeně. Škoda, že Neil nepíše o maličko lépe, protože fantazii má neuvěřitelnou.
Fu, to je síla. Pro mě hodně uvěřitelná budoucnost, když si vzpomenu na sběrné tábory a podobné věci, tohle lidi zvládnou hravě ... Občas se mi to ani nechtělo číst dál. Také knížka nutí k zamyšlení. Navíc nutně potřebuju vědět, že to aspoň ústřední dvojice přežije. U druhého dílu je napsáno, že je to pro mládež, no možná kvůli věku rozpojenců. Snad jsou ty dětští čtenáři odolnější než jsem já, stejný ročník jako autor.
(SPOILER)
Asi 120 stran jsem se nemohla začíst. Termíny jako buf, tleskač, čápnutí a nezleťáci jsou prostě šílené. Kdo tohle vymyslel?
Connor s Risou byli moc fajn, Lev mi neskutečně lezl na nervy a nespravil to ani na konci. Dějová linka s Cyfim byla vyloženě zbytečná a nezajímavá. Roland mě štval a jeho rozpojení jsem mu docela přála. A ten samotný proces byl prostě wau.
Moc se mi líbilo shledání všech částí admirálové syna.
Velmi silná kniha. Takto by si člověk nikdy nepřál ani přemýšlet, natož konat. Jako matka si nedovedu vůbec něco takového představit. Obrovská beznaděj pro rozpojence. Tábor pro čekatele na rozpojení a rozpojení popsáno tak, že jsem ani nemohla dýchat, knedlík v krku, představivost jela na plno a já si uvědomovala ten strach, bolest tak citelně fyzicky až to bolelo i mě. Nevím zda považovat knihu za skvělou nebo strašnou, zážitek to ale byl!
Další kniha z pera mistra Shustermana, která vám nedá spát a prostě ji přečtěte "na jeden zátah". Velice zajímavý námět, každá kapitola končí tak, že prostě chcete vědět, co je dál. Postavy prochází zajímavým vývojem. A část, kde je popsáno rozpojení... Uf, ta ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Za mě skvělý námět, ale příběhu jsem nevěřila, ke konci už jsem i počítala stránky, které mi zbývají...
Ne, nesedlo mi to...
Můj první Shusterman, první scifi/dystopie. Musím říct "Wau!". Skvělá kniha, kterou považuji za jednu z nejlepších které jsem v poslední době četla. Možná i z těch, které jsem vůbec kdy četla. Velmi mě bavily všechny postavy, příběh, myšlenka. Až tak, že jsem hned objednala druhý díl a nemůžu se ho dočkat!
Do knížky jsem se zprvu ani před #humbookfest2023 nechtěla pouštět. Pak jsem ale zapojila na insta do společného čteni. To že jsem knížku dočetla skoro měsíc po společném čtení je vedlejší.XD
A teda... jo, Neal sakryš umí psát. Četlo se to úplně samo, bylo to psané neskutečně čtivě, že se od toho ani nešlo odtrhnout. Během čtení jsem úplně umírala napětím. Neal zasadil děj do úžasně vymyšleného světa, který mě neskutečně fascinoval. A teda, co vám budu, nejednou mi tekly slzy po tváři.
Hlavní postavy mě neskutečně bavily a měla jsem je ráda všechny 3, i když jsem často jejich chování nezvládala a často jsem umírala strachem o jejich životy. Ale vlastně i vedlejší postavy si mě dokázaly v průběhu děje získat, protože každá z postav zde měla svůj smysl a svou hloubku.
A konec... jo, už se těším, až se pustím do druhého dílu.
Doporučuju úplně všem milovníkům sci-fi a fantasy. A pokud si vám získala smrtka, tohle vás taky nesmí minout.
5/5
instagram: sabi_z_knihy
Moje první kniha od Shustermana, po letech přečtená znovu a pořád stejně dobrá. Zajímalo by mě, jestli Neal od začátku uvažoval o přenesení na filmové plátno, protože kapitoly vždy končí takovým způsobem, že člověk musí číst dál. Kdysi jsme s jednou čtenářkou řešily scénář celotáborové hry s tématem Bez šance a moc by mě zajímalo, jaká byla nakonec realizace. (Když jsem o tom vyprávěla lidem, co knihu znají, shodně se ptali, jaká traumata si táborníci odvezli zpátky domů.) Při čtení většiny Shustermanových v ČJ vydaných knih (na Kosení se teprve chystám) jsem si říkala, co má ten chlap za problém, nebo co hrozného musel v životě prožít, že ho napadají taková témata. On sám k tomu na autogramiádě v Luxoru uvedl, že píše o věcech, na které musíte pořád myslet a nemůžete kvůli tomu v noci spát. Co se tématu rozpojení týče, musím mu dát za pravdu. I když na mě kniha neúčinkovala tak mocně jako poprvé, protože jsem si stále dobře pamatovala, co přijde, stále jsem na příběh a jeho aktéry musela myslet. A to nejen proto, že mám doma děti tři, které se někdy mění v upíry pijící krev dvěma dobrým lidem (= svým rodičům), ale přesto si nedokážu představit, co by se muselo stát, abych je poslala na rozpojení a koupila si letenku na Bahamy. Nejsilnějším momentem v knize je pro mě stále popis rozpojení ve sklizňovém táboře Happy Jack, a tím nejdojemnějším příběh o Humphreym Dunfeem.
Pasáž, v níž je čtenář svědkem procesu rozpojení, je velmi emotivní. Díky ní je pro mě kniha nezapomenutelná.
(SPOILER)
Přesto, že je kniha určena spíše mladším čtenářům, jsem velice ráda, že jsem s jejím přečtením pár let počkala. Mám obavy, že pro některé mladší čtenáře by toto téma mohlo být ... já nevím ... poněkud složité? Nevím, jak to popsat. Chci tím říct, že i přesto, že mi je 24 a už některé věci vnímám daleko jinak, než v pubertě, vím že by mě kniha zasáhla daleko víc, kdybych byla matka. Je to zajímavé a citlivé téma. Hlavně pro rodiče. A nejhorší je, že to ani není tak moc nereálné. O právu na život bychom mohli složitě debatovat, ale přesto ... je "lepší" "zabít" plod, který ještě není pořádně vyvinutý a nepoznal život a nebo je "lepší" "zabít" mladého člověka, který si už nějaký život zakusil?
Autor toto téma uchopil a velice dobře ho pojal. S takovými tématy se musí zacházet opatrně, je třeba je umět čtenářům vysvětlit. A myslím, že panu Shustermanovi se to povedlo. Neříkám, že se zde nenajdou nějaké nezodpovězené otázky, ale většina tématu je poměrně srozumitelně vysvětlena.
Kniha ubíhala velice plynule a bavila mě od začátku do konce. Dokázala ve mě vyvolat husí kůži a nepříjemný pocit uvnitř, což oceňuji. Chvílemi máte pocit, že čtete jen další young adult dystopii, kde se děti snaží utéct před systémem a stihnou se do sebe i zamilovat, ale pak se přistihnete, že ve vás myšlenka celé knihy hlodá a hlodá a donutí vás se zamyslet. A že opravdu přemýšlíte...
Kniha ve mě dokázala občas vyvolat takový šok, že jsem si musela rukou zakrýt ústa.
(Ani nevím, proč se to vlastně dělá - kvůli potlačení výkřiku, který málokdy přijde? .... Další věc k zamyšlení :D )
Hlavně pokud se jedná o scénu s rozpojením ... z pohledu "pouhého čtenáře" si říkáte: "hmm, čekal jsem to horší, tak hrozné to zas nebylo". Ale když se zkusíte do scény opravdu vcítit a představit si tam sebe ... není vám z toho moc dobře, co?
Nezajímavější a asi nejnepříjemnější část knihy ... A je úplně jedno, jak velký kr**én to byl ...
Postavy mi byly sympatické, kupodivu jsem si asi nejvíc zamilovala Leva. Ze začátku mě trochu štval, ale pak se změnil a štval mě ještě víc :DD Neumím to vysvětlit, ale mám ho z naší trojice asi nejraději. Jen doufám, že to s ním dopadne dobře. Co se týče Connora a Risy, tak ti nám během knížky taky pěkně "vyrostly".
A já jsem hrozně zvědavá, kam je jejich cesta dál zavede ...
Téma knihy mě velmi zaujalo, protože debata o právu na život je pořád aktuální. Autor to uchopil zajímavě a poměrně originálním způsobem pokládá otázky jako: Kdy začíná právo na život, může o něj člověk přijít a kdo o tom může rozhodovat?
Knížka mě donutila k zamyšlení a i přes docela těžké téma mě bavila a byla srozumitelná - což je velké plus, protože je určená pro mladší čtenáře.
Ale pořád jsem čekala něco víc, úplně to viselo ve vzduchu nad stránkami - víc emocí, hlubší pohled do duší rozpojenců a do svědomí rodičů, kteří podepsali souhlas s rozpojením. Víc důsledků, víc souvislostí, víc historických faktů, jak se lidstvo mohlo dostat až sem? A ono to něco víc nepřišlo, proto z hodnocení ubírám jednu hvězdičku.
Kniha byla napínavá od samého začátku, až do překvapivého konce. Rozhodně ji všem doporučuji
Asi budu mít opačný názor než většina, ale mě tohle dílo moc nenadchlo. Přesněji řečeno, téma sama o sobě je dobré, ale mohlo jít podle mě mnohem lépe zpracovat. Od autora jsem přečetla již několik knih, všechny se mi líbila, ale tahle mi přišla docela slabá.
(SPOILER)
Taková young adult verze výborného námětu sci-fi ze kterého mrazí. Skvělý nápad přetavený v zajímavý příběh, který mě po celou dobu bavil až na pasáž se hřbitovem. Postavy byla charismatické, cítil jsem ale, že kniha mohla být víc drsnější a šokujicí. Na druhou stranu "POZOR SPOILER" Scéna s rozpojováním Ronalda na mě hodně zapůsobila a i přes nesmírnou děsivost a krutost ji považuji za nejlepší a nejpůsobivější část knihy.
Škoda trošku naivního konce, který se dal asi očekávat, ale i tak, knihu můžu rozhodně doporučit a už mám v knihovně připravené další knihy autora. Je vidět, že si v těchto zvrácených dystopií hoví a mně se to líbí! :)
Ronald
Po trilogii se smrtkami jsem se vrátil k tomuto autorovi a jeho tvorbě a jsem mile překvapen. Opět si vybral zajímavé téma potratů puberťáků, zasadil ho do dystopie, okořenil zajímavou směsí hlavních postav a výsledek stojí za to! Celá kniha mě bavila, četla se rychle, svižně, líbilo se mi vyprávění z pohledu jednolitých postav a jestli mě něco fakt dostalo, tak byl popis rozpojování... uf, I feel it!!
(SPOILER) Má první kniha od tohoto autora a musím říct, že je to trochu zvláštní čtení a zvláštní téma. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, pak už to bylo trochu lepší. Samozřejmě nejsilnější z celé knihy je popis rozpojení jedné z postav. Naopak opravdu divný a vysoce nepravděpodobný je radostný večírek "všech součástí "Admirálova syna. Jinak se tak trochu obávám, že být medicína natolik na výši, že by bylo možné rozpojení provádět, není zas až tak nereálné, že by se do toho některá světová velmoc nepustila.
Dlouho jsem hledala slova, jak tuto knihu okomentovat. V knize jsou pasáže, od kterých jsem se nemohla odtrhnout, a pak zase části, které jsem měla problém přečíst.