amysa komentáře u knih

Nechci se stále opakovat, styl psaní této autorky mě baví, její knížky čtu ráda a hodlám v tom pokračovat i nadále. Roberta je odvážná, sympatická žena, která jde tak trochu proti proudu všech konvencí na přelomu 19. a 20. století... Dovolila si rozvést se záletným manželem, vrátit se s třemi dcerami do svého rodného města a dokonce si pořídí auto, které se naučí ovládat a využívá ho ke své obětavé práci zdravotní sestry. Nebojte se, neprozradila jsem nic, co by jste se nedočetli v anotaci nebo hned na začátku knížky. A jak to u této autorky většinou bývá, do svých příběhů často zařazuje daleko závažnější záležitosti, o kterých se často nemluví, ale raději mlčí... Pokud vás příběhy z této doby baví, zkuste se ponořit i do života Roberty a věřím, že jí budete fandit tak jako já:-)

3 16.02.2014

Včera večer jsem knížku dočetla a pocity mám stále zvláštní a smíšené.... Určitě souhlasím s komentáři, že i já jsem čekala zcela jinou zápletku a oddechovější téma, i anotace u knížky ji snadno nabízí. Kam a jak se bude nakonec děj vyvíjet, bylo pro mne o to překvapivější a někdy až smutné. Chviličku mi trvalo, než jsem se do knížky dostala, ale ráda bych vyzdvihla již zmiňované vyprávění a popis stejných situací a momentů z pohledu více osob, to mám moc ráda a i tady mi to "sedělo" a se všemi jsem ten příběh prožívala... Naopak mi vadily, rušily mě, sprosté, místy až vulgární výrazy, ale naštěstí jich tam nebylo moc. Možná moje hodnocení vyznívá lehce zmateně, ale přemýšlím jak a co vůbec napsat, abych pro budoucí čtenáře nevyzradila děj a přitom mi v hlavě zůstává otázka, jak to asi bylo dál.... Nebojte, konec není otevřený, jen já sama prostě přemýšlím třeba nad osudem bratra Alexandra a myslím si, že i vy budete po přečtení knížky nad ledasčím uvažovat a přemýšlet... Nemějte strach, až takový mazec to není, klidně se do příběhu Clare a jejích blízkých pusťte, myslím si, že by se vám mohl líbit:-)

3 15.02.2014

Moje úplně první knížka od Nicholase Sparkse a přiznávám, že je autor pro mne celkem milé překvapení a moc ráda se zase ponořím do jeho dalších příběhů. Tento jsem přečetla jedním dechem a moc se mi líbil. Čekala jsem spíš takovou příjemnou oddechovku o nenaplněné lásce z mládí, ale že se to nakonec vyvine tak nějak jinak a že i na dobré anděly dojde, to jsem tedy nečekala vůbec. I když se mi děj zdál místy lehce předvídatelný, chvílemi jsem četla až s lehkým napětím, jestli to dopadne, tak jak si myslím. Jste zvědaví, jak? Neváhejte a čtěte, myslím si, že nudit se určitě nebudete a i na nějakou tu slzičku dojde...

3 07.02.2014

Další přečtený příběh od této autorky mě přesvědčil o tom, že se mi její styl psaní líbí. Tato knížka mi navíc hezky zpříjemnila zcela neplánovaný pobyt v posteli a já se moc ráda ponořila do příběhu countryové zpěvačky Tess, která se po letech vrací do svého rodného města, aby se postarala o svou maminku, nastupující do nemocnice na operaci. Tess zde dostihnou nejen vzpomínky na své dětství a studentská léta, ale setká se znovu se svou rodinou, sousedy, spolužáky a uvědomí si, že při své práci, kterou má hodně ráda a nechce se jí vzdát, postrádá především lásku.... Líbivý příběh, který vás pohltí a nepustí, dokud nedočtete až do konce. Vůbec jsem se nenudila a těším se na další hezké příběhy od této spisovatelky.

3 24.01.2014

Zajímavé čtení a jsem ráda, že jsem jí dočetla. Nakonec je to moc hezký příběh. Zpočátku jsem se moc nemohla začíst a ty další historické linie mne spíš rušily od děje, ale vyplatí se vydržet a nakonec se ta minulost se současností hezky propojí...

Četla jsem na doporučení a moc jsem se těšila, protože jsem jako malá čtenářka přelouskala všechny autorčiny knížky... Ale tentokrát se pro mne nijak velký čtenářský zážitek nekonal, bohužel... Ničeho nelituji, jen zatím nemám chuť pokračovat ve čtení zbývajících dílů této trilogie... Sonda do těžkého života obyčejných lidí na prahu 17. a 18. století byla sice zajímavá, ale vypravěčský styl byl pro mě víceméně strohý, plochý a hodně dlouho mi trvalo, než jsem si na něj vůbec zvykla... Hodně se mi pletla i jména v jednotlivých generacích, ale to je vlastně jedna z mála rodinných tradic, která se od našich předků zachovala až do dnešních dnů...

Nadšeným čtenářům se tímto omlouvám a ty budoucí rozhodně neodrazuji, všechno se má jednou zkusit:-)

2 20.10.2016

Jednorázovka, kterou jsem dala během pár chvil... A nijak mě nezdržela, nenaštvala, ale vlastně ani nenadchla... Matka v krizi se mi líbila víc, ale možná je to i tím, že jsem toto volné pokračování četla s asi dvouletým odstupem... A za tu dobu jsem přečetla tolik pěkných věcí, že se mi ten žánrový žebříček asi přeci jen zkvalitnil a já jsem za to moc ráda. Ale určitě musím sama za sebe potvrdit, že pokud si sama porovnávám současnou místní románovou tvorbu, tak zrovna Simona se mi čte stále dobře a hlavně mě svým stylem vůbec neštve a neirituje..., což se mi třeba u Magdy Váňové, Evy Urbaníkové nebo už i u Táni Keleové - Vasilkové stává a proto už je ani nečtu a číst nechci... Po knížkách Simony čas od času klidně sáhnu a neberu to za ztracený čas...
Takže třeba zase někdy příště:-)

2 17.01.2016

I když se jedná o docela milý, příjemný a od samého začátku předvídatelný příběh, tak já prostě musím snížit hodnocení za naprosto příšerné češtinářské patvary a opakované chyby v textu... Zkrátka se to tentokrát vydavateli ( překladateli a korektorovi ) hodně nepovedlo a mně tím úplně nadobro zkazili čtenářský zážitek a nepomohl ani fakt, že se jedná o mou oblíbenou autorku, vlastně spíš naopak, mrzí mě to o to víc:-(

2 14.06.2015

Čas od času si velmi ráda přečtu nějaký ten dívčí románek, protože ty, které se píší a vydávají dnes, jsou oproti těm, které jsem kdysi četla já, mnohem živější a poutavější... I tento příběh se zpočátku jevil a tvářil jako velmi zajímavý, citlivý a slibující příjemný čtivý zážitek... Nicméně místo aby mé nadšení pomalu gradovalo a nutilo mě číst dál a dál, tak spíš pomalinku upadávalo, až tak nějak postupně vyšumělo... Knížka to není vůbec špatná, ale ten počáteční dobrý potenciál nebyl dle mého názoru vůbec naplno využit... nemá otevřený konec, to vůbec ne, ale prostě jsem čekala víc, takový lepší a hlavně vypracovanější happyend:-) Netuším, jestli to bylo překladem a nebo spisovatelskou nezkušeností autorky... jiná kniha jí v češtině zatím nevyšla, tak nemám možnost porovnání, ale třeba jí někdy příště ještě nějakou další šanci dám:-)

2 23.05.2015

Nebylo to špatné, ale už jsem přeci jen náročnější čtenářka a tak bych ocenila trošku lépe poskládaný a i propracovanější příběh... Myšlenka to není vůbec špatná, ale asi by se mi líbilo víc, když bych si ty příběhy mohla přečíst postupně a uceleně, takhle mě to přeskakování z jednoho do druhého spíš rušilo a získala jsem tak pocit, že se vlastně ani nic nestačilo pořádně rozjet a to je škoda... Třeba se tak stane v dalším pokračování, po kterém možná někdy i sáhnu, ale tentokrát zabrousím zase zpět mezi dospěláky...

2 08.05.2015

Autorku a její styl mám ráda, ale tohle byl krok vedle, prostě jen velmi slabá a eroticky nabitá harlekýnka... A já přitom čekala zase příběh, který bude lehce romantický, vtipný a hlavně čtivý a napínavý... No asi si dám zase Závist, ta je pro mne zatím nepřekonatelná a nejlepší!

2 09.01.2015

Zajímavý, čtivý a hned od začátku napínavý příběh se zcela nečekanou a překvapivou zápletkou. Jen se mi postupem času začalo zdát, že mi děj sklouzává nejen do předvídatelné linky, ale hlavně tam začalo být těch dějových zvratů až nějak moc a chvílemi mi to přišlo čím dál tím víc "přitažené za vlasy". Ale špatná knížka to určitě není, autorku čtu moc ráda a tady je docela zajímavé, jak ten příběh tentokrát poskládala dohromady, aby z té pro mě zcela nečekané detektivky i nějaký ten romantický nádech vypadl:-)
Klidně si jí někdy přečtu s odstupem času znovu, třeba jsem na ní zrovna neměla tu správnou čtecí náladu...

2 16.07.2014

Velmi zvláštní kniha popisující příběh jedné rodiny - ano, souhlasím s bookcase, taky se mi při čtení vybavil Hotel od Irvinga. Knížka se čte překvapivě dobře, chvílemi se tváří možná lehce rozpačitě, ale zajímavé je, že mě při čtení ani jednou nenapadlo, že bych jí odložila nebo nedočetla, pořád vás to nutí číst dál a dál, co se vlastně stalo, stane, bude dít? A vůbec nelituji, že jsem vydržela až do konce, po dočtení nemám pocit, že by mi něco uniklo, spíš naopak - tak nějak to do sebe všechno zapadlo... Spíš se zamýšlím nad tím, nakolik je tato autorčina prvotina autobiografická. Knížka se mi líbila, 4 hvězdičky si ode mě určitě zaslouží a čím asi tak mohu nalákat budoucí čtenáře? Já sama nebo určitě každý z nás se v myšlenkách často vrací do svého dětství a nalézá situace a vzpomínky na lidi, které potkal, kteří mu chybí a kteří ho nějak ovlivnili, směrovali a vůbec to nemusí být jen člověk z rodiny a vůbec to nemusí být jen pozitivní vzpomínka. Elly je úžasná bytost, byla mi sympatická nejen krásným sourozeneckým poutem se svým bratrem, ale i tím, že byla velkou oporou nemocným, potřebným a také své kamarádce z dětství, když jí potřebovala. Ne všechny věci jsou jednoznačně vysloveny, ale i méně pozorný čtenář pochopí, že stačí opravdu málo a někdy se ten život prostě jednoduše zamotá...

2 22.06.2014

Po přečtení této knížky mám docela chuť vidět i film, který vznikl ještě dříve než tato knížka... Sice ty válečné filmy málokdy skončí dobře, ale já ráda čtu nebo sleduji příběhy, které se skutečně staly a i tento byl inspirován skutečným osudem Lisy Villameurové, která působila za 2. světové války ve francouzském odboji. Knížka se čte dobře, místy je i napínavá, ale místy na mě i dost krvelačná, protože já nemám ráda mučení a týrání, ale chápu, že to tak za války prostě bylo... Musím se teď pustit do něčeho romantičtějšího, ale ani tady láska nechybí... Zkuste jí, třeba i vás knížka naláká ke shlédnutí filmu:-)

2 20.05.2014

Tak já nevím, druhá přečtená kniha autorky a tedy žádná sláva... Omlouvám se za kritiku, ale mně se prostě ten zbytečně překombinovaný a zbytečně dramatický styl psaní nelíbí... Na nezvyklá jména jako Riva, Jorika, Oliva, Donáta se zvyknout snad i dá, ale proč autorka většině postav přisuzuje takový ten věčný a urputný zápas o život a pozice na úkor druhých, kdy všichni mají jen ostré lokty, myslí jen sami na sebe a na svůj vlastní píseček a pohodlíčko? Těch kladných momentů, lidí a jejich myšlenek je tu opravdu tak poskrovnu, že já z toho prostě nemám dobrý pocit. A hlavně proto já knížky čtu, abych se při jejich čtení cítila příjemně a hezky... Nejsem naivní a vím, že někdy takový život skutečně i je a že některé skutečné příběhy opravdu dramatické jsou, ale tady prostě cítím, že to nebylo na místě. Autorka tak důrazně tlačí na pilu a snaží se do příběhu vklínit co nejvíce postav a co nejvíce dramatických a tragických situací, že by nebylo na škodu, kdyby lehce zvolnila, ubrala a příběh mohl plynout na mírnější, laskavější a láskyplnější linii. Pak by nebyl zase tak úplně špatný a hlavně by nevyzněl tak smutně a hlavně prázdně... Je to věc názoru, chápu a respektuju, že se tento "akčnější" styl a častější setkání se smrtí může někomu líbit, ale já asi mezi nadšené čtenářky patřit nebudu a ani nějak nemám chuť to zkoušet dál... A to tady mám ještě dvě knížky Pavouk v síti a S tváří beránka. Co myslíte, mám jim dát ještě šanci? Mám doufat, že to drama nebude tak "přitažené za vlasy"? A abych ani já nekončila nijak dramaticky, trošku to odlehčím:-) Vyloženě jsem se několikrát pobavila, jak autorka neustále "upozorňovala" a popisovala stav Daliborova ohryzku:-) Jestli vás zajímá, kolikrát to bylo, neprozradím, spočítejte si to sami, ale věřte, že i mým slabým odhadem vám nebudou stačit obě ruce:-)

2 16.04.2014

Četla jsem už několik věcí od autorky a musím přiznat, že tato útlá knížečka se mi zatím líbila úplně nejvíc. Nezdá se mi až tak humorná a pohodová, jak se tady uvádí, ale nijak depresivní taky ne. Jedná se zkrátka o životní náhled do jedné rodiny, kde se jejich život a momentální situace rozebírá z více stran a z více pohledů členů rodiny. Některé věci nebo dialogy vtipné jsou, ale mezi řádky cítíte, že vás ten příběh vtahuje do sebe a prožíváte s ostatními příběh plný smíšených pocitů, zrady, křivdy, nevěry, pochopení, lásky, štěstí, radosti i smutku a i vy sami se alespoň na chvilku zamýšlíte a bilancujete nad svým vlastním životem....
Já sama jsem to tak tedy cítila a moc ráda si knížku přečtu kdykoliv znovu a jsem hodně zvědavá, jestli ty pocity budu mít i příště naprosto stejné... Schválně zkuste, co to udělá s vámi:-)

2 10.04.2014

Já jsem se na knížku tak moc těšila, ale tentokrát to nějak "dřelo"... Četla se dobře, to jo, ale asi jsem očekávala nějak víc... Jako že bych se řehtala smíchy, tak to tedy ne, ale zase na druhou stranu udělat si srandu z toho, že někdo skončí v blázinci, to jen tak někdo nezvládne. Ale to je prostě celá Ivanka, ta to zkrátka umí, mám jí ráda a to nejen proto, že z jejích knížek cítím autobiografický nádech. Knížku četla i moje maminka a té se líbila, možná je to i tím, že k sobě mají věkově přeci jen blíž a trápí je stejné neduhy stáří, jako třeba nespavost... Zkusím jí ještě někdy příště, s odstupem a bez očekávání a těším se, že mě něčím ještě překvapí:-)

2 25.03.2014

Knížku jsem přečetla rychle, zase až takové utrpení to nebylo, ale tak nějak jsem asi čekala víc... Saša mi tím svým sebestředným sobectvím lezla pěkně na nervy, Irena zase byla spíš taková matka Tereza a další linie příběhu jsou tak nějak snadno předvídatelné.... Ale jo, jako dívčí románek to není až tak úplně špatný, ale zase vůbec nic nového, co by se nedělo i v normálním reálném životě...

2 18.01.2014

Hodnocení dopisuji až s několikaměsíčním odstupem a pocit, že se mi tato knížka zatím líbila asi nejméně, stále přetrvává... Nebylo to špatné, to vůbec ne, autorčin osobitý styl už přeci jen trošku znám a ráda vyhledávám. Tentokrát ale opravdu musím souhlasit s tím, že má mysl neustále utíkala k rozklíčování všech těch postav umělců, protože téměř všichni se mi motali na jednu velkou hromadu... A taky mi připadá, že tentokrát autorka příliš nešetřila smutkem a zmarem a většina postav tak byla neustále něčím frustrovaná a smutná...

Jilly, věř, že se k Tobě ráda vrátím... A než se do Tvých dalších romantických příběhů zase ponořím, dopřeji si delší pauzu, abych si je příště o to víc užila... A možná, že se po těch dlouhých letech vrátím na úplný začátek a vyzkouším si, jestli na mě lišák Rupert ještě zafunguje:-)

1 08.03.2017

Rozhoduji se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale ty tři asi budou vážně stačit...
Námět není vůbec špatný, ale i tak jsem se s knížkou docela trápila... Vůbec mi nesedělo celkové poskládání příběhu... myšlenky a výpovědi ostatních mě spíš rušily... vadily mi i neustálé časové odkazy na kvízový večer... Už na začátku je přeci zmínka, že se tam určitě něco stalo, a to mi prostě stačilo, abych četla dál a snažila se tomu sama přijít na kloub... Stačilo se zmínit jednou, dvakrát... no asi bych to autorce kapku předělala:-)...
Ale zase na druhou stranu musím přiznat, že závěr se jí velmi povedl a celý ten příběh pro mě nakonec zachránil a pozvedl! Takže u mě dobrý a určitě zkusím i další knížky z pera této autorky...

1 29.12.2016