Aneth komentáře u knih
Tūla je důkazem toho, že kvalitní literatura nevzniká jen v Americe, Německu či Francii, ale psát umí i v Litvě. Škoda jen, že se o tom moc neví.
Kniha má co nabídnout. Když se prokoušete mírně zmateným (ve snaze býti poetickým) začátkem a zvyknete si na autorův specifický styl psaní, pohltí vás příběh zbloudilé duše, tuláka a alkoholika, přežívajícího v sovětském světě, jenž se léčí nejen ze závislosti, ale taky z nešťastné lásky. Tak trochu Kerouac v hávu magického realismu.
Pro někoho, kdo je nepolíben reáliemi Litvy, budou některá místa hluchá, nicméně při troše dobré vůle se věci nepochopené dají dohledat.
I navzdory zde převažujícím negativním reakcím jsem po knize sáhla, a to hlavně ze zvědavosti, jak se píše na Vysočině, v mém rodném regionu.
Příběh je zajímavý, nepostrádá myšlenku a má co nabídnout. Nicméně je tu vedle toho i pár ALE, jež značně ubírají na kvalitě. Zřejmě to bude nevypsaností autora, ale některé pasáže jsou chaotické, další části by si zasloužily více rozepsat a některé dialogy mi přišly vcelku umělé. Textu by rozhodně neuškodila ani důkladnější a kvalitnější jazyková redakce, protože syntax a návaznost vět ne vždy fungují tak, jak by měly, což při čtení dost ruší.