Angie_Missfit komentáře u knih

Milá a laskavá kniha, která zahřeje u srdce menší i větší čtenáře. V dětství jsem ji chápala spíš jako pohádku a moc se mi líbily princovy výlety na jiné planety. Nejvíc jsem na knize oceňovala (a oceňuji i dnes) znázornění rozdílů mezi bezelstným a hravým dětským vnímáním a světem dospělých, v jejichž duších stále někde dřímá malé dítě, ale pro všechnu práci a starosti na ně zapomněli. Tento "střet realit" je přitom čtenáři předložen nenásilně, prostřednictvím miloučkého příběhu, v němž je zpodobněno mnoho lidských vlastností i pocitů, kterými si občas procházíme bez ohledu na to, jak staří nebo mladí jsme. Musím uznat, že příběh obsahuje jisté filosofické přesahy, ale podle mého názoru nejsou zas tak hluboké a v takové míře, jak to někdy na základě nadšených komentářů a masového „vzývání“ knihy vypadá. Trochu se mi zdá, že poslední dobou došlo ke „znovuobjevení“ Malého prince a je tak nějak v módě se tvářit, že nám jeho přečtení změnilo život a jak strašně je kniha hluboká a geniální. Ano, je to krásná a moudrá kniha, v níž si najde svoje malé dítě, dospělý i stařec, a pro každého z nich bude její krása spočívat v něčem trochu jiném, ale tím to alespoň pro mě končí. V každém případě se jedná o knihu, která by neměla chybět v osobní knihovničce a minimálně za jedno přečtení rozhodně stojí.

10 03.01.2019

Docela dobrá kniha o dávném tajemství, lásce a intrikách. Na detektivku je podle mého názoru příliš pomalá, spíše bych ji označila za psychologický román, ale nijak špatný. Líbilo se mi společně s hlavními postavami pomalu pronikat do spletitých mezilidských vztahů v rámci malého ospalého městečka a uvažovat, kdo je klaďas a kdo záporák. Zajímavé bylo i nahlédnutí do praxe pana oceánografa, ale upřímně řečeno se mi kniha nedokázala dostat zcela pod kůži, pohltit mě a zaujmout natolik, že bych klidně celou noc četla, jen abych se dozvěděla, jak to dopadne. Všechny postavy včetně těch hlavních mi přišly zvláštním způsobem odtažité vůči čtenáři, jako by ukazovaly jen jednu část ze sebe a tu druhou před sebou navzájem i před čtenářem tajily. Po delší době od přečtení už se mi ani ke knize nevybavují žádné emoce. Kniha není na dovolenou nebo na dlouhé zimní večery špatná, zároveň to alespoň pro mě není srdcovka, ke které bych se ráda vracela. 60%.

5 03.01.2019

Velmi dobrá a pro mě v mnohém rozporuplná kniha. Kundera mě mnohokrát přesvědčil, že je kvalitní autor a umí psát. Líbily se mi pasáže s hlubšími, až existenciálními myšlenkami a způsob vykreslení šedého a jistým způsobem odosobněného života v minulém režimu. Na druhou stranu jsem během čtení knihy měla problém s tím, že jsem se do žádné postavy nemohla vcítit, pochopit ji, souhlasit s ní,nebo se s ní ztotožnit. Ani jedna postava mi nebyla sympatická. Zároveň mě však kniha donutila přehodnotit svůj postoj a zamyslet se nad tím, zda je vůbec posláním knihy, aby se čtenář našel v jejích postavách. S odstupem času u mě došlo k zajímavému jevu: kniha se mi rozležela v hlavě a vlastně se mi zalíbila natolik, že se k ní dodnes vracím. Kundera se nesnaží čtenáři vlichotit líbivým dějem a sympatickými postavami. Ukazuje je v jejich nepřikrášlené nahotě, slabosti i ubohosti. Příběh pak předkládá vyobrazení života postav v jakési vnější i vnitřní vyprázdněnosti a na mnoha místech vyznívá až depresivně. Zároveň je právě v tom jeho ryzost a opravdovost. Pokud ještě vezmeme v potaz literární zručnost autora, stává se z Nesnesitelné lehkosti bytí velmi zajímavý literární počin, který rozhodně stojí za přečtení.

13 03.01.2019

Kniha mě bavila a myslím, že kdybych ji četla v mladším věku, Hetty by se stala mou absolutní favoritkou mezi knižními hrdinkami pro svůj úžasný temperament a osobnost. Teď už jsem na příběh nahlížela trochu dospělejším pohledem a možná proto mě mrzelo, že některé věci v příběhu nebyly úplně domyšlené, nebo vyzněly do ztracena. Každopádně jsem po přečtení litovala, že J.W. nepíše knihy v podobném duchu zaměřené na starší a dospělé čtenáře (páni, jak mě by bavilo číst trilogii o milostném trojúhelníku Hetty, Jema a Bertieho! O tom, koho z nich si nakonec vybere a jak s ním bude žít :-)). Musím se smířit s tím, že J.W. je především dětská autorka a některých věcí se v jejích románech zkrátka nedočkám. Vím, že existuje moře knih pro dospělé na podobné téma, ale prostě nejsou tak krásně napsané. Ještě musím vypíchnout hezké ilustrace a grafickou úpravu knihy. Podtrženo sečteno: jedná se o skvěle napsanou a čtivou knihu, na kterou navazují další (neméně kvalitní) díly. Rozhodně doporučuji.

1 03.01.2019

Kniha nebyla špatná, ale zároveň mě nezasáhla, jako některé jiné knihy od této autorky. Při čtení jsem si pořád říkala "jo, kéž by se problémy daly řešit takhle snadno!", ale vzhledem k tomu, že je určena spíš pro mladší čtenáře, je pochopitelné, že to chce happyend. Spíše doporučuji.

03.01.2019

Skvělá kniha o prolínání světa fantazie dospívající Violet a reality, s níž je občas těžké se vyrovnat. Řekla bych, že Půlnoc je jedna z nejtemnějších knih od Jacqueline Wilsonové, což rozhodně není vada na kráse. Naopak, celý příběh má příjemně tajemný podtón a finále knihy je dobře vykonstruované. Je velmi snadné vžít se do pocitů Violet, které oscilují mezi světem dětí a dospělých i mezi nezměrnou láskou a zároveň strachem ze staršího bratra. Doporučuji všem, kteří měli nebo ještě mají raději svůj bohatý vlastní svět fantazie, než holou a šedou realitu.

2 03.01.2019

Milá kniha o dospívání jednoho netypického britského puberťáka. Bavila mě kdysi a baví mě i teď. Je pravda, že Adrian není klasický puberťák, ale "rozumný hoch", který se snaží zachovat si dekorum, ač s ním cvičí hormony, všechno je tak nové a lidi kolem jsou tak šílení :-). Když jsem byla taky puberťačka, tenhle jeho druh pozérství mě trochu rozčiloval (a v tomhle ohledu mi byl sympatičtější jeho punk kamarád Nigel), ale přes to všechno si mě jeho líčení nástrah a utrpení dospívání získalo. Doporučuji mladším i starším čtenářům.

3 02.01.2019

Příjemná kniha s osvěžujícími, snadnými a chutnými recepty. Nepoučující, do ničeho nenutící, pouze ukazující určitý životní postoj. Co je na knize podle mě nejlepší, je ta lehkost a zdání jisté bezstarostnosti, s níž je psaná. S některými věcmi v knize jsem naprosto souhlasila, s jinými méně, u některých jsem se zasmála. Ohledně váhy se domnívám, že to není tak jednoduché, jak to autorka staví, ale v zájmu celkového optimistického vyznění knihy jsem ochotna jí to odpustit. Podle mého názoru mají Francouzky zkrátka jiné geny než my Slovanky a z toho těží (ty jejich večeře v 10 večer, plnotučné sýry a víno plné cukru…z každého výletu do Francie jsem se vrátila o pár kilo bohatší a musela se pak otáčet, abych se dostala na původní váhu) :-). Kniha může být pro mnohé z nás inspirací ale právě v té radosti ze života a určité porci požitkářství, která se nevztahuje jen na jídlo, ale na celý život. Doporučuji na rozptýlení chmur a posílení zdravé dávky sebevědomí.

2 02.01.2019

Jako dítě a náctiletá jsem knihy od Jacqueline Wilsonové zbožňovala a byla jsem schopná přečíst je za jedno odpoledne a potom znovu a znovu, dokud jsem neznala celé pasáže zpaměti. První láska je určena všem holkám, jejichž věk končí na -náct a jejichž středobodem světa se postupně stávají kamarádky a samozřejmě kluci. Přečetla jsem celou triologii a musím říct, že Sally, Naďa a Magda si získaly mé srdce (vždyť kdo z nás se v tom věku netrápil kvůli vzhledu a neměl nejlepší kamarádky, s nimiž se řešilo skoro všechno)! :-) Pohled na dospívání mi v podání Jacqueline Wilson přišel jako jeden z nejpříjemnějších a nejpřirozenějších, které jsem četla. I teď v dospělosti mi to přijde takové miloučké :-). Doporučuji.

02.01.2019

Na úvod musím podotknout, že jsem se ke knize dostala náhodou a nejsem zrovna typ čtenáře motivačních knih, ale i když jsem se snažila ke knize přistupovat naprosto objektivně, zklamala mě a nijak mě nemotivovala (ha - jak přiléhavé) vrhnout se hlouběji do neprobádaných končin tohoto druhu literatury. Kniha na mě působila jako snůška blábolů a bezobsažných frází. Sdělování těch nejprostších banalit, jako by se jednalo o nějaké magické tajemství. Dost mě navíc popouzí životní strategie, kterou kniha doporučuje: musíš věřit, že je všechno super a bude to super. Prostě fakt nesnáším logiku (spíš ne-logiku) ve stylu "Když se s tebou bude letadlo řítit k zemi, zatáhni si záclonky a usmívej se, jako by se nic nedělo." Text na mě působil velmi křečovitě a až otravně. Na druhou stranu uznávám, že jsem ve svém postoji dost pevná a k tomu, aby mě autorka donutila začít věřit, že člověk může cokoliv a všechno je bezva a žůžo, by zřejmě bylo potřeba mnohem většího kalibru v úrovni přesvědčování. Ponoukání čtenáře k tomu, aby se díval na svět skrz růžové brýle a věřil ve šťastné zítřky bez ohledu na realitu, přičemž všechno bude díky jeho přístupu už navždy zalité sluncem a duhou s jednorožci, k tomu prostě nestačí. Někdo má tenhle přístup rád - fajn, já mu to neberu. Takovým lidem by se kniha líbit mohla. Jen to není pro mě a tato kniha je toho jasným důkazem.

2 02.01.2019

Moje první kniha od této autorky. Nebyla špatná, četla se snadno a rychle, ale pro mě spadá do škatulky "sejde z očí, sejde z mysli". Nápad mi přišel zajímavý, hlavní hrdinka byla celkem sympatická (chápavě jsem se zasmála nad jejími mnohými nedorozuměními a nejrůznějšími trapasy), ale na druhou stranu mě trochu iritoval silně předvídatelný děj a v tomto ohledu také natvrdlost hlavní hrdinky. Jedná se tedy o velmi lehké volnočasové čtení, ideální pro krácení času v dopravních prostředcích nebo v čekárně u lékaře, ale hlubší poselství v ní nehledejte.

1 02.01.2019

Jedna z nejúžasnějších knih, které mě v pubertě ovlivnily. Kniha je výborně napsána, čte se jedním dechem a je to jedna z těch, které navždy uvíznou v paměti. Poutavě, civilně a bez příkras autorka popisuje v mnoha ohledech šílené reálie každodenního života v socialismu. Nenásilně a bez hysterie přitom předkládá čtenáři neskutečně silnou a drásavou společenskou kritiku minulého režimu. Rozhodně knihu doporučuji všem, zejména mladým lidem, ideálně jako povinnou četbu :-). Snad si díky ní začnou vážit toho, že žijí tady a teď, stejně jako já, když se mi tehdy v patnácti letech dostala poprvé do ruky.

11 02.01.2019

Velmi povedený životopis jedné z největších ikon 20. století. Anthony Summers nechává čtenáře nahlédnout do života krásné, komplikované a nešťastné mladé ženy. Vychází přitom z oficiálních a podložených informací, ale zároveň velmi pečlivě a nezaujatě prostřednictvím řady rozhovorů ověřuje (nebo naopak vyvrací) nejrůznější hypotézy, které se vyrojily během života, nebo až po smrti slavné herečky. Celkový obraz ještě dotváří poutavé vykreslení kontextu – nechybí nastínění doby, v níž se odehrával život Marilyn, stejně jako vylíčení praktik filmových studií, a například i mezilidských vztahů v polovině minulého století. Na knize nejvíce oceňuji právě fakt, že se autor snaží o co nejobjektivnější zobrazení života legendární MM, aniž by ji soudil, nebo podsouval čtenáři konkrétní názor. Menší množství fotografií mi nevadilo, myslím, že kniha vznikla za jiným účelem, než ukazovat známé fotky Marilyn. Kdo si chce prohlédnout fotografické materiály, navíc dnes najde řadu jiných zdrojů. Kniha se mi velmi líbila a všem doporučuji.

5 02.01.2019