Anne Leyyd komentáře u knih
Zajímavý námět to bezesporu byl, ale mě si nezískal. Spousta nedořešených věcí (nejen konec), spousta otázek a nikde odpovědi. Postavy i příběh sám měly potenciál udělat z toho opravdu velmi dobrou knihu, ale pro mě se jim to nepovedlo.
Za sebe tedy knihu doporučuji spíše těm, kteří mají rádi nedořešené prvky, melancholický nádech příběhů a „nemasné neslané“ postavy.
Tahle kniha se četla velmi pěkně. Originální nápad, příjemné postavy, jiné přímo děsivě a opravdu příšerné.
Jsem ráda, že se konečně našla autorka young adult, která neměla potřebu roztahovat příběh do více částí. KONEČNĚ!
Příběh mě trochu zklamal, protože to, co postavám došlo až na samotném konci, DOŠLO MĚ PRAKTICKY HNED, když se stala ona „jedna událost“. Trochu jsem doufala, že si autorka připravila ještě nějaké jiné rozuzlení, ale neee. Kniha se tak nějak trochu vlekla, až teprve v poslední čtvrtině se děj konečně rozjel a já jen hleděla a opravdu napjatě čekala, co bude dál. Co se týče romantiky, no, tak tu taky aby člověk doloval z ničeho. Grrr.
Pokud se ale zamyslím nad příběhem z toho hlubšího hlediska, co se autorka knihou snažila říct, tak MÁ SVOU SÍLU a skutečnou hloubku. Věčnost… je to opravdu taková výhra? A kdybychom si mohli vybrat, zvolili bychom si ji hned? Nebo je lepší to nechat na NĚKOM jiném?...
Filosofické myšlenky a rozhodně námět k zamyšlení! Za což jsem autorce přičetla body navíc.
Za sebe tedy dávám takové slabší 4 hvězdy. Pokud jste už přečetli více dystopií, young adult či postapokalyptických příběhů, pak si dovolím tvrdit, že Počátek vás do kolen nedostane, ale líbit se vám bude ;-)
Ke knize jsem se dostala proto, že jsem hledala další knihu s dystopickou tématikou a tato mě přímo praštila do očí. Navíc námět byl více než jen slibný. Už jsme tu měli omezení svobodné vůle, zavržení lásky, diktátorské vůdce a společnosti, avšak společnost, která by byla závislá na tom nejzákladnějším prvku, jaký lidské tělo potřebuje? Ne, to tu ještě nebylo. Takže jsem se na Dech vrhla s chutí a zvědavostí.
Musím říct, že Dech se řadí jistě mezi „ty lepší“ z dystopií a to především díky velmi zdařilému, reálnému a působivému zpracování.
Kniha je psána z pohledu všech 3 hlavních hrdinů. Často se stane, že i když se spisovatel snaží sebevíc, nedovede od sebe řádně odlišit vypravěčský styl jednotlivých postav, což ovšem nebyl případ Sarah Crossan, které se to povedlo přímo BRAVURNÍM způsobem.
Všichni 3 hlavní hrdinové byli velmi sympatičtí a po tolika jasných a předvídatelných dystopických hrdinech, byli pro mě tito osvěžující změnou.
Styl autorčina psaní je poutavý, nezabíhá do zbytečných detailů, postupuje soustavně kupředu, nikde se příliš nezdržuje, takže pokud se do knihy začtete, nudit se rozhodně nebudete.
Několik zvratů v knize mě upřímně VELICE překvapilo.
Co mě trochu mrzelo, tak byl konec. Ten mi přišel kapku USPĚCHANÝ, hlavně 2 poslední kapitoly. Uvítala bych trochu více rozpracovanosti a aspoň o 3 stránky navíc, ale… co se dá dělat? Koneckonců to je detail.
Příběh skočil uzavřeně – tedy ne právě v tom nejlepším či nejvíce nervy drásajícím, ovšem i přesto se MOC těším na pokračování, které snad vyjde brzy a knihu VŘELE DOPORUČUJU, zvláště milovníkům dystopií ;-)
Průměrná kniha, která může zaujmout spíše mladší a (nebo) nenáročnější čtenáře. Postavy mi nebyly právě sympatické a příběh celkově podle mého názoru také nebyl právě dobře uchopen.
Své čtenáře si kniha jistě získá, ale za sebe hodnotím 2 hvězdami. Dýchání pod vodou nebyla vyložená katastrofa, ale opravdu jsem čekala MNOHEM víc.
Na tuhle sérii jsem se moc těšila, protože mě zaujaly opravdu KRÁSNÉ obálky a pak taky anotace, která vypadala slibně. Nejdřív jsem se do ní pouštět nechtěla, protože tady byla dost silná pravděpodobnost, že v ČR nevydají zbývající díly. Ovšem teď už to snad vypadá o něco nadějněji a tak jsem se do ní pustila.
První díl mě sám o sobě zaujal a líbil se mi, ovšem ne tolik, jak jsem čekala a doufala. Trochu mi přišlo, že už toho bylo příliš v sobě - náš svět, svět víl, navíc rozdělený na dvory a pak ještě ke všemu onen Železný král, což nebyla metafora (jak jsem se domnívala). No, nemám problém s fantasy, kde se spojuje svět lidí a svět pohádkových říší, ale v tomhle podání mě to… nějak neuchvátilo. Ačkoliv oceňuji fantazii Julie Kagawy, která se zde opravdu VYŘÁDILA.
Nicméně příběh jako takový se mi líbil. Postava Meghan je hrozně sympatická. Milá, správná holka s otevřeným srdcem, tvrdohlavá a ochotná obětovat svoje pohodlí a mnohdy i život pro záchranu bratra. Navíc to není žádná moula, která si sedne na zadek, když se kolem ní projde Zimní princ. Takže tuto hrdinku jsem si opravdu oblíbila.
Co se týče Puka, tak toho též. Vtipálek, provokatér, do všeho spadne a ze všeho se dostane. Někoho takového by snad chtěl mít každý za kamaráda.
A Ash? No, ledová výsost je kapitola sama o sobě. Poněkud netradiční romantický hrdina, který by s klidem zabil hlavní hrdinku. Ne moc častý jev, a proto je tak originální, jak jeho postava, tak příběh. Někdy jsem opravdu měla chuť ho přetáhnout pořádnou bichlí po hlavně, aby se KONEČNĚ vzpamatoval. Fakt mi lezl někdy na nervy, OVŠEM má v sobě něco… něco podmanivého, kvůli čemu se na něj nejde zlobit dlouho. I když tedy za ten konec ode mě dostal další ránu po palici.
Celkově - zajímavý nápad, trochu bych ubrala se splácáváním všeho dohromady, avšak na 2. díl jsem se vrhla se zvědavostí a nedočkavostí. Takže pro ty, co mají rádi fantasy, rozhodně doporučuju a pro ty, kteří mají rádi netradiční hrdiny (viz Ash) a opravdu pořádné hrdinky (viz Meghan) též ;-)
Kniha mě zaujala námětem, ale nečekala jsem od ní něco extra. Po dočtení jsem si ale musela poopravit názor.
Příběh byl napsaný velice svižným stylem, až jsem se divila, jak letěl kupředu. Ty věci, které mě moc nezajímaly, byly nastíněné spíše v popisu – autorka se držela hlavní dvojice, což bylo super. Takže práce mluvčího i strážce pěkně odsýpala a nebylo nutné něco ZDLOUHAVĚ a NUDNĚ řešit.
Alden a Rose byli velmi sympatické postavy, které jsem si oblíbila, ale musím podotknout, že se ještě nedostali do toho bližšího kruhu, kde se já jako čtenář s nimi sžiju a strachy o ně si okusuju nehty.
Příběh za přečtení rozhodně stojí, protože představuje zase nový a jiný pohled do světa duchů. Celkově se mi nápad opravdu líbil, trochu mě teda štvala ta TOTÁLNÍ podřízenost ze strany strážce, ale každý svět má svá pravidla, že?
Děj nabral spád, který jsem nemohla odhadnout a to trapné klišé, kterého jsem se obávala, se nekonalo. Takže děj jsem předvídat nemohla a toho si na knihách opravdu moc cením.
Tudíž 4 hvězdy jsou podle mě opravdu zasloužené. A pevně doufám, že CooBoo vydá i pokračování. I kdyby už nebyli Alden s Rose hlavními postavami - svět rozřešení duší a strážců a mluvčích mě opravdu zaujal a ráda bych si z jeho prostředí přečetla ještě něco.
Na knihu mě navnadil pochvalný komentář Stephenie Meyer. Musím říct, že pokud bych byla mladší a ještě nečetla moc příběhů s tématem, kdy se hlavní hrdinka či hrdina stane něčím nadpřirozeným, asi bych si tuhle knihu zamilovala. Jenže už jsem starší a podobných příběhů jsem četla více, tudíž můžu více srovnávat – takže z mého pohledu:
námět to byl ZAJÍMAVÝ, ale byla jsem poněkud zklamaná z velmi lehkého stylu psaní autorky. Ocenila bych hlubší úvahy a více rozvité (nebo propracovanější) postavy.
Hlavně co se týče Davida – to je opravdu do slova a do písmene ZLATÝ HOCH. Jestli takoví kluci ještě existují… tak by to bylo super! :-) Lezlo mi na nervy, jak se pořád červenal :D A pak taky naprosté zbožňování Laurell. Já chápu, že ji má hooodně rád, ale taky občas by si mohl dupnout, protože takhle se z něho stává hadr na holi. Pevně doufám, že se v dalších dílech trochu vzpamatuje.
Jinak jsem měla pocit, že se tam tak nějak všechno plácalo dohromady. Artuš a víly… no, nevím no :/
Příběh to byl pěkný, takový odpočinkový. Pokud jste mladší, pak si to určitě přečtete, jste-li už starší, pak nečekejte nic světoborného…
Zkrátka – být mladší, tak jsem z toho asi na větvi, ovšem za moje „nynější já“ je to za 3,5. Další díl si přečtu, ale spíš jen proto, že nemám ráda neuzavřené série, do kterých se pustím.
OBSAHUJE SPOILER
Na pokračování působivé Nadpozemské jsem se opravdu moc těšila, nicméně musím říct, že jsem byla TROCHU zklamaná.
Děj se tak nějak pomalu vlekl, byla tam sice spousta nových informací a zjištění, ale prostě už to nebylo takové jako u 1. dílu, kdy jsem s napětím čekala, co se stane dál, jak si Clara poradí s Tuckerem nebo Christianem a pro koho se rozhodne.
Cynthia Hand rozhodně píše i v této knize poutavě a barvitě, ale něco mi tu zkrátka chybělo.
Celkově na mě 2. díl působil poněkud smutně. Ono se ani není co divit, když tam MUSEL někdo umřít, ale přece jen bych uvítala aspoň střídavě veselejší pasáže. Ten konec sice nebyl úplně depresivní, jenže když se stále dokola řeší smrt, pohřeb a nejistota, která sálala ze všeho, na co Clara pohlédla… bylo to prostě smutné a bez radosti.
Odhalení, kdo je Clara ve skutečnosti, jaké poslání měl Jeffrey a jak do toho všeho zapadá Samjeeza bylo napínavé a opravdu zajímavé a nečekané. Byla jsem ráda, že jsem se trefila, když jsem si už od 1. dílu tipla, co je posláním Claryiny mamky :-)
To, jak se všechno nakonec „vyřešilo“ mě teda dožralo, protože jsem prostě pro Tuckera a vývoj typu „nechám tě jít, beze mě ti bude líp“ už mi leze na nervy. Opravdu.
Na závěr celé série se vážně těším a DOUFÁM, že se Clara vzpamatuje, dá si dvě a dvě dohromady a bude s Tuckerem. Christian je sice hodný hoch a všechno, ale zkrátka neee :-)
Na pokračování jsem se vrhla s chutí a to, co jsem při četbě prožívala, se od 1. dílu moc nelišilo.
Opět mě nadchla absolutní propracovanost, hledání indicií mi připadalo vážně skvělé, úplně jako v detektivce, romantická linka se už taky (KONEČNĚ!) nějak hnula a byla více patrná a já lituju jedině toho, že se hned nemůžu vrhnout na 3. díl.
Jinak mám po dočtení pořád stejné stanovisko – příběh se mi opravdu líbí, jsem hrozně zvědavá, jak to dopadne, ale myslím, že podruhé si knihy už číst nebudu. Styl psaní je táhlý, klidný. U většiny kapitoly mě jejich začátek moc nebavil, ani se mi do nich nechtělo, ale po pár desítkách vět mě každá kapitola hrozně zaujala a já chtěla jen jediné – ČÍST DÁL A DÁL AŽ NA KONEC!
Psychologickou stránku autorka zvládla stejně bravurně jako tu technickou. Opravu si myslím, že kdyby někdy nastala podobná situace (jako na Universu), tak že by se lidé chovali PŘESNĚ takhle. Je to sice smutné, ale takoví asi jsme. Nevděční, věčně nespokojení. Na těch, kteří se o něco snaží, hledáme jen mouchy… No, opravdu knihy dávají podnět k zamyšlení.
Syn mi přišel sympatičtější než v 1. díle a oblíbila jsem si ho mnohem víc.
Pevně doufám, že „Všechny barvy Země“ tuto krásnou, propracovanou, a beze sporu s láskou psanou sérii, zakončí důstojně, dobře a že UŽ NEBUDE TOLIK MRTVÝCH! Jinak klobouk dolů, protože sama si nedovedu představit, že bych zabila tolik postav… To chce odvahu a tu Beth Revis rozhodně má.
Knížka se mi moc líbila. V jednoduchosti je kolikrát skryto více geniality než ve všech možných vykonstruovaných složitostech. Přečteno za hoďku a něco.
Určitě velmi dobrý způsob, jak změnit pohled na život a najít Nový Sýr. Rozhodně inspirativní, ale chce to odvahu… Upřímně musím říct, že střídám Leňa a Beňa – podle toho, jak se mi kdy chce… No, budu se snažit být více Beňem :-)
Na tuhle knížku jsem se taky hrozně těšila a jsem moc ráda, že mě nezklamala. Spíš naopak, předčila má očekávání, úplně mě nadchla.
Tak jako u téhle knihy, jsem se už dlouho nenasmála (naposledy u Smaragdu). Někdy jsem doslova smíchy brečela :-)
Julie mi přišla hrozně sympatická, fajn holka se srdcem na správném (pravém) levém místě. Občas mi její nápady a přirovnání přišly vážně až moc trhlé, jindy jsem se v ní dokázala vidět – ale ať tak či tak, bavilo mě to neskutečně :-)
Opravdu jsem se vůbec nenudila. Kniha je psaná svižným stylem, velmi příjemným, milým. Až se mi nechtělo věřit, že to napsal muž. Na druhou stranu možná proto na mě působila tak dobře, pokaždé jsem si říkala, jak se do nás žen dokázal dobře vžít…
Některé věci mě přiměly i k zamyšlení, a ačkoliv jsem o G. Legardinierovi nikdy předtím neslyšela, určitě bych si ráda ještě nějakou jeho knihu přečetla. Líbilo se mi, že v knize rozvinul více osudů postav a nezaměřoval se čistě jen na ústřední dvojici. Skvěle to všechno propojil. Hlavní linka byla zřetelná, nicméně se do ní přidávaly i další, což děj celkově nijak nerušilo, spíš naopak – obohatilo jej to.
Knihu můžu vřele doporučit – velmi příjemné, odpočinkové čtení. Žádná trapná slaďárna, příjemný román a to nejen pro ženy ;-)
Po úchvatném prvním díle, jsem se s chutí vrhla na další. Vzhledem k tomu, kde ten první díl skončil, jsem čekala, že to bude asi trvat poměrně delší dobu, než začne akce.
A nespletla jsem se. Oliver si dokonale pohrála s prostředím, s tím, jak se Lena musela překonávat, s novými postavami a jejich příběhy se systémem jak „Nežádoucí“ přežívají… Bylo to propracované, dotáhnuté… ale kapku ehm NUDNĚJŠÍ. Když jsem za sebou měla oněch 100 stran začátku, byla jsem nesmírně ráda.
Poté se však děj začal ZLEPŠOVAT a ZLEPŠOVAT, až jsem to zase hltala. Každé slovo :-) Julian mi ze začátku neseděl, připadal mi prostě jako malý kluk, ale postupně si ke mně našel cestu, takže jsem si jej pak oblíbila. Ke konci mi zase tekly nervy a říkala jsem si, že jestli to ZASE skončí tak dechberoucně jako Delirium, asi mě klepne. Skončilo to tak, jak to skončilo. V tom nejlepším, ale přece jen to nebylo v tom, když šlo o život, za což jsem Oliver děkovala. Každopádně jsem nesmírně (vážně hrozně moc) zvědavá na Requiem.
Upřímně musím ale říct, že kdybych byla Lenou (na tom úplném konci knihy), tak si v klidu omdlím, a poprosím oba dva přítomné, ať mi dají chvíli svátek :-)
Krásná, procítěna, poučná, otevřená kniha dotýkající se snad všech témat života… Taky jsem si díky ní na pár věcí udělala lepší názor :-)
A jak už někdo psal ve své recenzi - kdyby bylo více tak „nemocných“ jako Marcelo a bylo více takových mužů s jeho srdcem a hlavou… Svět by vypadal docela jinak. Vím jistě, že se ke knížce v budoucnu ještě vrátím :-)
Tahle kniha mě hodně překvapila. Byla velice čtivá, s dobře vystavěnými postavami, uvěřitelným a realistickým dějem. To, co Ondřej dělal, mě sice napadlo hned, ale i tak... jsem doufala, že se pletu. A celkově vzato jsem vážně nečekala, že se mi dílo od slovenské autorky natolik zalíbí.
Co ale musím vytknout, tak poslední 2 kapitoly. Tomuto příběhu by vůbec neuškodilo, kdyby byl třeba o 50 stran delší. Tyto kapitoly mi přišly useknuté od zbytku knihy. Jakoby autorka celou dobu psala svým nastaveným tempem a pak za ní někdo přišel a řekl, že se musí vlézt pod 200 stran, a tak to musí rychle ukončit. Velká škoda!!!
Takže nebýt tohoto rychle useknutého konce, dala bych hvězd 5, nicméně takto dávám 4.
SPOILER
A fakt mě štve, že jsme se nedozvěděli, jak to nakonec dopadlo s Ondřejem.
Čteno jedině kvůli skvělému seriálu :-)
Autor píše velmi dobře, svižně postupuje měsíci a roky a čtenář se při četbě rozhodně nenudí.
Jelikož to napsal muž, tak se mi moc nepodařilo vytvořit si k postavám osobnější vztah - postrádala jsem kapku hlubší prodchnutost postav, kterou do psaní umí zasadit autorky, jinak ale nemám co vytknout.
Co bych ale doporučila těm, kteří se do této série chtějí pustit, tak aby se nejprve mrkli na 1 - 2 epizody seriálu, protože těch postav je tam fůra a bez toho, že jsem viděla seriál jako první, bych se rozhodně nedovedla tak dobře orientovat.
A tleskám tvůrcům seriálu, protože to bylo mistrovské převedení knihy na obrazovky. Jedno z nejlepších jaké jsem kdy viděla.
K této knize jsem se dostala díky filmu, který patří k jedněm z mých nejoblíbenějších. Po dočtení musím říct, že toto je zřejmě 2. případ, kdy byl film lepší než kniha.
Autor píše velmi svižně a příběh letí kupředu - možná až moc rychle. Uvítala bych, kdyby se vztah mezi hlavní postavami odvíjel trochu víc pozvolna, přišlo mi opravdu velmi rychlé to, že logicky uvažující Arthur uvěřil během jediného večera v existenci ducha z jeho šatníku. Chyběla mi také trochu psychologie postav a opravdu pozvolnější rozvíjení jejich vztahu... Jinak ale oceňuji některé myšlenky, které si rozhodně vypíšu - tohle musím autorovi nechat, zakomponoval do příběhu spoustu životních mouder.
Filmové zpracování z námětu vytěžilo to nejlepší a ještě kupu navíc přidalo. Takže celkově bych to zhodnotila tak, že jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale jednou to bohatě stačilo a těším se, až se zase mrknu na film :-)
Knihu hodnotím tak na 3,5 *
K této knize jsem se dostala přes seriál, který mě dostal, protože u mě vyvolal takovou škálu silných emocí, jako už dlouho (snad od Prison Break) žádný. Tak jsem si řekla, že zkusím i knihu, ale naštěstí jsem si předem přečetla názory jiných čtenářů a smířila se s tím, že to bude "slabší" a zaměřeno spíše na postavy a jejich vztahy.
Tudíž vezmu-li tuto knihu spíše samostatně a s menším očekáváním, pak jsem si ji užila. Autorka píše svižně, čtivě a dobře. Postavy jsou zachycené vcelku dobře (na to, jak málo stran kniha má) a líbilo se mi střídání pohledů 4 postav. Také se mi líbilo, jak autorka propletla činy všech hlavních aktérů tak, že činy všech ovlivnily všechny... A upřímně musím přiznat, že (na jednu stranu) po těch šílených eskapádách v seriálu jsem si tento oddechový příběh celkem vychutnala :-) I když mi samosebou chyběl třeba Lincoln, Kane i Abby :-)
Takže dávám tak 3,5 *
Vím, že spousta čtenářů nebyla spokojená, ale mě tento poslední díl vážně bavil, líbil se mi, zasmála jsem se u něj a konec byl dle mého názoru super. Sice bych vytkla některé drobnosti (blíže v recenzi), ale v zásadě jsem OPRAVDU spokojená na 5 * :D ;-)
Mimochodem - poslední 3 Arthurovy věty NEMĚLY chybu :D :D :D
No, jsem opravdu na vážkách, co si o tomto pokračování i příběhu celkově myslet.
Co bylo naprosto skvělé a bezkonkurenční, tak Penryn. Tak super, bezva, sympatickou, logicky uvažující hlavní hrdinku, aby člověk FAKT pohledal. Ideální hlavní postava, nevím, co bych na ní vytkla.
Příběh byl zajímavý, bezesporu, ALE vyřadit z děje hlavní mužskou postavu s tím, že se objeví až několik desítek stran před koncem... to mi prostě přijde jako chyba a jednoznačně to pro mě celou knihu dost degradovalo a při četbě to otupilo můj zájem.
A nakonec samozřejmě "třešnička na dortu" v podobě NEVYDANÉHO závěrečného dílu. Opravdu, co víc dodat?! ACH JO!
Knížka malá rozsahem, ale maximálně bohatá obsahem. Spousta podnětů k zamyšlení na téma vděčnosti, se kterou se v každodenním životě tak často dokážeme míjet. Rozhodně doporučuji! Vím jistojistě, že jsem si ji nečetla naposledy.