Anne Leyyd komentáře u knih
Moc nadějí jsem této knize nedávala, ale můžu s klidem prohlásit, že se rozhodně řadí k těm lepším románům z červené knihovny. Líbil se mi autorčin styl psaní, postavy i příběh. Humorných scén bylo také dost, Al neměl chybu :D Samozřejmě určité části byly předvídatelné, ale to se u tohoto žánru tak nějak očekává.
Velmi se mi líbil epilog :D Sice jsem onu tajemnou postavu uhodla hned, ale i tak... spokojenost u mě převládá.
Z četby této knihy jsem měla trochu obavy, protože jsem si nebyla jistá, zda dosáhne kvalit své předchůdkyně Zítra začnu nový život! Zcela zbytečně.
Gilles Legardinier mi tímto svým románem jen potvrdil, že je opravdu Pan spisovatel, mistr vypravěč, který do svých knih vždy přimíchá onen důležitý prvek, který mnoho spisovatelů přidat nedovede - totiž abyste se s knihou v ruce a odehrávajícím se příběhem ve vaší hlavě cítili pohodlně, příjemně... zkrátka aby vám s knihou bylo dobře.
Příběh Andrewa byl sice úplně jiný než předchozí román, ale autor mu propůjčil mnoho z toho, čím udělal knihu o Julii tak skvělou: pěkně promyšlený příběh, sympatické hlavní postavy, báječný lidský humor (zase jsem brečela smíchy :D), romantickou zápletku, důraz na přátelství, velmi příjemné prostředí krásného domu a okolí a spoustu dalšího.
Kniha snad může místy - především v dialozích s hlavní postavou - působit trochu jako kupa úvah a zamyšlení na různá témata, ale i tento aspekt jsem si užila a sama získala zase spousty citátů a námětů k dalšímu přemýšlení.
Tedy celkově: velmi milý, odpočinkový příběh se sympatickými postavami, u kterého si odpočinete a současně se zasmějete. Rozhodně doporučuji těm z vás, kterým se Zítra začnu nový život! líbilo a autorův příjemný styl psaní vás zaujal. Nemůžu dát jinak než 5 hvězd a těším se na další Legardinierovu knihu :-)
Neměla jsem do této knihy velké chuti - popravdě jsem se do ní pustila jen díky možnosti využít nabídku audioknihy zadarmo. Musím říct, že velkou zásluhu na kladném hodnocení má nepřekonatelný Martin Stránský, kterého spolu se Sašou Rašilovem považuji za jedny z nejlepších dabérů současnosti. Takhle jsem měla pocit, že mi knihu vypráví sám Booth z mého veleoblíbeného seriálu Bones :-)
Kniha sama o sobě je jedním slovem... šílená. Ze začátku jsem měla dojem, že autor je jednoznačně cvok. Následně jsem dospěla k závěru, že je tak trochu geniální a velký dříč, protože dát dohromady to, co dal tady... navíc tak, aby to tak fungovalo... Pořád jsem tak trochu na vážkách, co si o ní myslet, ale příběh mě zaujal víc, než jsem čekala a opravdu jsem se pobavila. Nejvíc se mi líbily části z Herbertem Einsteinem :D A konec byl naprosto nečekaný... Jsem zvědavá na film...
Hodnocení na 3 3/4 hvězdy.
Jak tuto knihu zhodnotit? PROBLEMATICKY.
Na začátku jsem byla v šoku a zděšeně opakovala: Cože? Cože? Cooo?
Vyděsila mě rychlost, s jakou se autorka do děje opřela, že jsem se ani nedovedla zorientovat. To, jak jedna nepatrná věc určovala druhou a než jsem se stačila rozkoukat, byli jsme úplně jinde. Pak se to nějak uklidnilo a já si začala na tento zvláštní styl psaní zvykat. Příběh byl zajímavý, a ačkoliv jsem byla hrůzou bez sebe z chování německých vojáků stejně jako německých občanů, nějak jsem s hlavními hrdiny jakžtakž soucítila. Nicméně jak už psali další čtenáři - NEDOVEDLA JSEM SI K HRDINŮM VYTVOŘIT ŽÁDNÉ SILNĚJŠÍ POUTO, což je naprosto DIAMETRÁLNÍ ROZDÍL OPROTI MĚDĚNÉMU JEZDCI!!!
Čekala jsem na konec a opravdu byla zvědavá (a zděšená již dopředu), jak to asi dopadne. No - připravovala jsem se na VŠECHNO, jen ne to, jak to nakonec skončilo. A jak jsem JEDNÉ URČITÉ POSTAVĚ držela celou dobu pěsti, tak za tu poslední kapitolu jsem měla chuť udělat jedině 2 věci: a) OPAKOVANĚ mu vrážet jednu facku za druhou a za b) uštědřit mu bezpočet kopanců do holeně. Když už nic, tak mohl, PRO VŠECHNO NA SVĚTĚ, projevit aspoň více soucitu a pochopení!!!
NEPOCHOPÍM DO KONCE ŽIVOTA. Zmetek zmetkovská!!! AGR!!!
Každopádně kniha stojí za přečtení, ubíhá rychle a pohled na válku ze strany Němců je rozhodně zajímavý a vskutku nečekaný, hrozný a děsný, ale již patří k historii... Ale stejně. Je to děsivé i dnes.
Velice působivě, zajímavě a realisticky napsaný 1. díl série, kterou bych doporučila spíše starším čtenářům. Suzanne Collins stvořila příběh, který vás ochromí krutostí, zlem a bezuzdností lidí z jedné části světa a velkým srdcem, laskavostí a obětavostí těch druhých.
Více v recenzi: http://zefill.blogspot.cz/2015/08/hunger-games-arena-smrti-recenze-na.html
Velice zajímavý, napínavý a neskutečně čtivě napsaný příběh, který se kromě dobré zápletky může pochlubit i sympatickými, reálně vyhlížejícími hrdiny, které si oblíbíte a budete jim držet palce.
Dalším nezaměnitelným plusem je i realistický pohled na práci policistů a novinářů, včetně samotného děje založeného na skutečných událostech.
Na to, jak nadšené zvěsti o knize kolovaly, jsem z ní byla nečekaně velmi zklamaná. Katie McGarry píše čtivě a příjemně, nicméně příběh sám o sobě nemá ani zdaleka takovou hloubku jako třeba série Bez naděje od Colleen Hoover. Průměrné postavy a zbytečně nafouklá zápletka.
Knihu proto doporučují spíše jako odpočinkovější četbu pro čtenáře tak od 15 let. Pokud bych Překroč svůj stín měla shrnout v co nejkratším komentáři, pak by to byl tento „neurazí, ale ani nenadchne.“
Velmi povedený a odpočinkový příběh s upíří tématikou. I přes podobnost se slavnou Twilight ságou se mi Dvě zrcadla líbila mnohem více. Kate i Joshe jsem si oblíbila vcelku rychle, a ačkoliv bych ocenila trochu pozvolnější rozjezd jejich vztahu, nemůžu jinak než dát 4 hvězdy. Především za velmi čtivý a příjemný styl psaní, jímž ho Karolína Limrová čtenářům podala.
Pokud chcete romantiku s kapkou nadpřirozena, rozhodně neuděláte chybu, když si Dvě zrcadla přečtete ;-)
Knihu vám doporučuji všemi deseti! Máte-li rádi fantasy s příměsí tajemna, duchů, romantikou a opravdu velmi pěkným psychologickým vývojem postav stejně jako s do detailu propracovaným a vypilovaným světem - rozhodně Kostičas zařaďte na to-read seznam ;-)
Styl psaní Samanthy Shannon mi sedl naprosto perfektně a já si užívala a hltala každou stranu. Nejvíce jsem ocenila, jak vše dokázala spojit do komplexního, propleteného, ale perfektně fungujícího celku, po jehož dočtení zůstanete zírat a budete chtít jediné… - The Mime Order aneb 2. díl :-)
Začátek je trochu náročnější, ale pokud budete v silné spolupráci se slovníčkem pojmů, který je vzadu, nebude tápat tolik a tak dlouho + navíc jak se do děje ponoříte, brzy přestanete vnímat, že sem tam pojmu nerozumíte. A pak už ani nebudete vědět jak a budete se chytat všude ;-)
Bezvadná psychologie postav. Především Strážce a Paige, kdy jsem opravdu JÁSALA nad tím, že si Samantha dala tu námahu a neodflákla tu psychologii, na které to všechno stojí :-)
Po dočtení putovala Samantha Shannon do mých oblíbených autorů a Kostičas do oblíbených knih + knih, které jsem si musela pořídit do vlastní knihovny. Ještě pořád nad ním váháte? :-)
Pokračování velmi zdařile navazuje na předchozí knihu a pěkně si DRŽÍ SVOU LAŤKU. Postavy Emmi i Lea za oba díly prochází pěkným vývojem, což čtenář může velmi dobře sledovat a příběh tak působí mnohem reálnějším dojmem.
Vřele vám knihu (i sérii) doporučuji. Kvalitní, oddechové, milé, inteligentní čtení, které vám BUDE MALOVAT ÚSMĚV na tvář ještě dlouho poté, co sérii dočtete.
Nemám co vytknout, a proto je 5 hvězd opravdu právem zasloužených :-)
Ač mám k Tygrovu osudu výhrady (především ke Kelsey a k „bezchybnému“ plněné úkolů), dávám plný počet hvězd. Proč? NEMŮŽU jen tak hodit za hlavu detailní DŘÍČSTVÍ a lásku k příběhu, kterou do každé strany vetkla Colleen Houck. I tento díl byl zajímavý, bohatý na detaily, popisy bojových scén, chrámů, mytických bytostí...
Pokud se vám líbily předchozí díly, rozhodně na tento nezapomeňte. Přimhuřte nad Kelsey všechny oči a užijte si konec, který… se tak nějak k této sérii hodí :-)
A co se týče Kelseyina výběru polštáře? Jsem spokojená ;-) Ten druhý si totiž... nezasloužila ;-)
Knihu vám VŘELE doporučuji. I přestože vás nedostane do kolen tak jako Měděný jezdec, musím přiznat, že mám Lenku a Josefa svým způsobem opravdu MNOHEM raději než Taťánu a Alexandra. Možná, že když si to přečtete, pochopíte proč :-)
Krásný smutný příběh, který se vám vryje do paměti už jen proto, že jeho hlavní linie se skutečně stala, že to není fikce. Čímž je pro mě Ztracená manželka ještě mnohem silnější a současně neuvěřitelnější. No řekněte, napadlo by vás to? Že to skončí tak, jak to skončí? Že je to vůbec možné? Upřímně - mě ne. A vidíte, přece to tak je :-)
Velmi povedený 1. díl série, kterou mám opravdu ráda. Pokud bych ji měla shrnout co nejkratšími slovem, pak by to bylo „milá“. Zář je velmi milá a příjemná četba, která, pokud přijmete její poselství a trošku naivní (říkám trošku, protože v sobě vlastně obsahuje tak nějak utopii) styl uvažování a chování hlavní hrdinky, tak vás jistě nezklame a užijete si ji.
Doporučuji těm, kteří máte rádi young adult, odpočinkovou četbu a nevadí vám odkazy na náboženství v andělském světě. A také těm, kteří se perete za lásku, naději, víru a dovedete si cenit i maličkostí ;-)
Recenze zde: http://zefill.blogspot.com/2014/04/zar-recenze-na-knihu.html
ARE YOU KIDDING ME? To byla věta, která mi zněla v hlavě, zatímco jsem listovala knihou.
Upřímně přiznávám, že první věta mě vážně pobavila, na třetí stránce jsem pozdvihla obočí, po 1. prolistované kapitole jsem si byla jistá, že knihu zavřu a vyhodím ji z okna (dobře, tak ne - byla z knihovny. JEŠTĚŽE TAK! Dát za tohle peníze, tak si pak vlastnoručně nafackuju.)
Ale přece jsem se rozhodla dát jí JEŠTĚ šanci a prolistovala jsem ji. Když jsem se nakonec dostala k xtému rande hlavních hrdinů, a kousek si zase přečetla, tak jsem knihu zaklapla a došla NADOBRO k názoru, že ji zítra valím vrátit. Šla bych dneska, ale mají už zavřeno.
TO JAKO VÁŽNĚ MYSLÍTE VÁŽNĚ? Jsem ochotná přimhouřit oko, pokud se hlavní hrdina chová jako debil v prvních částech knihy, jsem ochotná přimhouřit oko, když hlavní hrdinové mluví jako dlaždiči v prvních částech knihy ALE ne POŘÁD. To bych pak četla se zavřenýma očima. Vážně NECHÁPU, jak někomu může připadat vtipné, že se hrdina chová jako HOVADO (a to opravdu) a ani ho nenapadne mluvit o určitých věcech s trochou úcty.
Čili buďme upřímní - jsou to autorova slova. Nad stylem mluvy Nicka Spaldinga jsem jen třeštila oči, protože je to buran. Nezlobte se na mě. Já MÁM ráda humor, opravdu ano!!! Miluju inteligentní komedie, situační humor, anekdoty, miluju inteligentní knihy a autory, kteří UMÍ podat humorné situace bez toho, aniž by POŘÁD, ZAS A ZNOVA, mleli o sexu a pohlavních orgánech tak nechutně jako tady „mistr“ Spalding.
Opravdu bych ráda zjistila, na jaké úrovni emoční inteligence (a inteligence obecně), se Spalding pohybuje, protože to rozhodně nemůže být vysoko. Neustálé narážky na tělesné pochody, pohlavní orgány a nechutné řeči o sexu? Že by koprolálie skřížená s obesedantním myšlenkami a navíc ještě říznutá zastydlou pubertou?
Pokud v knize bylo něco dobrého, tak minimum a oproti těm hrůzám, na které jsem při prolistovávání narazila - a že jsem neprolistovala stylem 3 stránky a dost - mi nestojí za to ji číst. To ten čas věnuju 100x raději něčemu jinému.
A ještě mě dorazila tahle věc, že je kniha označena jako "BESTSELLER K POPUKÁNÍ" - VÁŽNĚ??? Stav inteligence a vkusu těch, kteří knize tohle označení dali bych označila slovy Sherlocka Holmese: „Má IQ pouliční lampy.“ A za sebe dodávám, že ZHASNUTÉ.
Pokud hledáte opravdu inteligentní a romantickou knihu současně, kde JE humor a je VHODNÝ a INTELIGENTNÍ, a ne nechutný, tak sáhněte po „Projekt manželka“ od Simsiona Graemea. Kromě humoru v sobě nese normální pohled na sex se stejně vysokou mírou úrovně ve vyjadřování, jaká tématu přísluší. Vedle ní se tenhle brak může jít zakopat ke kompostu.
Tak jsem to nevydržela a dočetla to :D Musím říct, že to byla opravdu SKVĚLÁ kniha, kterou vřele doporučuji jak ženám, tak mužům. Velice inteligentně napsaná, milá, vtipná, svižná.
U jiných knih jsem sledovala, jak se pomalu sunu dál a stránky pomalu ubíhají, tady jsem žasla, že jsem byla na straně 40 a najednou (jak to?) strana 130! Neskutečné. Neuvěřitelné - jak by řekl Don :-)
Moc se mi líbil autorův styl psaní, v němž se nebabral v detailech, postupoval vpřed, přeskakoval nudnější části prostým opisem, takže se neustále něco dělo.
S charakterem, jakým byl Don, jsem se nikdy nesetkala – neskutečně ORIGINÁLNÍ, milý a prostě ACH! I když mě ze začátku vytáčel (tím způsobem, že znát ho naživo, tak bych padla, nicméně v knize jsem to užívala), že jsem jen kroutila hlavou, tak postupně jsem si ho zamilovala a následně mu držela pěsti jak divá.
Rosie byla skvělá. Ženská jaká má být. Velice sympatická hrdinka, která Donovi skvěle sekundovala. A pro mě tak vytvořili naprosto NEZAPOMENUTELNÝ pár, na který budu VELMI ráda vzpomínat. Jsem si jistá, že se ke knize ještě vrátím a mám silné nutkání si ji pořídit do vlastní knihovny.
Takže pokud váháte, zda se do Projektu manželka pustit – prosím vás, NEVÁHEJTE. Nebudete litovat, to mi věřte ;-) Předtím, než knihu zavrhnete, tak si zodpovězte otázku, kolik opravdu INTELIGENTNĚ napsaných románů jste četli? Pokud jen pár nebo žádný, je příběh Dona a Rosie ideální a rozhodně byste ho neměli minout! ;-)
Plný počet hvězdiček naprosto zasloužený.
Tahle kniha je vážně skvělá a děkuji Madeleine z blogu Cz-books, že mě k jejímu přečtení inspirovala!
Opravdu velice originální, neotřelý příběh vyprávěný JEN a ZÁSÁDNĚ pomocí e-mailů. Utíká neskutečně rychle, je svižný, vtipný. Navodil mi skvělou náladu a opravdu jsem se nemohla přestat usmívat :-)
Hlavní postavy jsou skvěle promyšlené, styly jejich psaní odlišné, takže nehrozí, že byste si je spletli. Jejich stránky a povahu odhalujete postupně, což je skvělé, jelikož vás mohou překvapit – což se u mě STALO!
Příběh sám je ve své podstatě prostý, přesto má punc novoty, něčeho neznámého, co jsem ještě nikdy nečetla a co jej činí ve své podstatě tak NOVÝM a NEOKOUKANÝM.
Pokračování si MUSÍM přečíst co nejdříve, jelikož ten konec! No to je o nervy! Opravdu vřele doporučuju všem, kdo mají rádi humor, romantiku, originální postavy. Určitě nebudete zklamaní, navíc se knížka čte skoro sama ;-)
5 hvězd plně zasloužených.
Tato kniha je opravdu velmi, velmi zajímavá, čte se přímo sama a myslím, že se u ní nikdo nebude nudit. V dnešní době se totiž všechny názory ohledně segregace černochů a bělochů zdají neskutečné, jen jako špatný sen nebo vtip. Tato kniha nebyla první, která mě před toto téma postavila, nicméně jsem i přesto NEMOHLA věřit, že to takhle opravdu bylo. A při tom – o co jde!? O barvu kůže!
Co se týče stylu psaní, tak byl příběh podán jednoduše. Nikde se nezdržoval a uháněl dopředu. Za sebe bych možná uvítala v některých scénách trochu zvolnění, zvláště v těch, které byly šťastnější, nicméně… to může být jen můj názor.
Vyprávění slečny Isabelle bylo velmi zajímavé, nicméně pohled na Dorri, která ji cestou doprovázela rovněž. I ona měla svůj život, rodinu a problémy, které musela řešit, takže po celou knihu vlastně sledujete osudy 2 žen, které jsou v něčem velmi odlišné, ale v dalším jsou si STRAŠNĚ podobné. Zkrátka mě nenudilo vyprávění ani jedné a byla jsem zvědavá, jak se se svými starostmi i radostmi na konci obě vypořádají.
Příběh jako takový se mi velmi líbil, nicméně mě na jednu stranu HROZNĚ štval. Proč? Úzce to souvisí s tím, co jsem si z knihy odnesla. KOMUNIKACE. Prostá, obyčejná komunikace mezi 2 lidmi. Neskutečně prosté, nicméně v této knize téměř nemožné.
SPOILERY
Opravdu jsem málem bušila hlavou do zdi nad tím, jak je MOŽNÉ, že přes veškerou silnou lásku, kterou k sobě Robert a Isabelle chovali, nebyl ani jeden z nich schopen se za tím druhým podívat dříve než za PÁR LET, tím spíš že od sebe nebyli půl světa, ale jen několik desítek mil. Já chápu, že tam hrozilo nebezpečí, ale tak, do prkýnka, kdybych já někoho milovala a váhala, jestli se vdát podruhé nebo ne… tak bych si nejprve zjistila, jak je na tom ten můj první manžel. NE, tohle jsem prostě nepochopila a nemohla být dojatá, když si to pak KONEČNĚ po takové DOBĚ, vyříkali.
Zbytek knihy jsem četla se zaťatými zuby, jelikož když se konečně věci začaly vysvětlovat a přišla jsem na to, kolik postav toho před druhými vzájemně tajilo, jímala mě hrůza. Kolik lidí v tom příběhu zemřelo, aniž by měli vyřešené záležitosti, či věděli, že za to či ono, vděčí tomu a onomu!!!
Avšak jako POUČENÍ je takto kniha ukázkovým příkladem. A proto prosím vás (i sobě si to říkám a budu říkat dál) MLUVTE. Když je problém, řešte ho s dotyčným a nenechávejte to na „později“. Jasně, vzpamatujte se, vzchopte se, seberte síly, ale ŘEŠTE to a mluvte. Protože bez komunikace - bez toho, aniž bychom chtěli říct to, co nám leží na srdci nejvíc a necháme to plavat, jednou budeme sedět s hlavou v dlaních na posteli a říkat si: „Proč jsem to a to neudělal/a jinak? Proč jsem to nechal/a zajít tak daleko? Proč?“
Každopádně ale knihu doporučuji, a to zvláště těm, kteří máte rádi silné příběhy podle skutečných událostí ;-)
Tuto knihu jsem začala číst spíš jen ze zvědavosti a na doplnění kubulínských dystopií. Musím přiznat, že jsem se do ní musela dost nutit a nakonec mě od jejího úplného odložení před dočtením zachránily jen povzbudivé komentáře od holek tady pode mnou.
Co se týče příběhu tak nebyl špatný. Zase jsem se dostala do stavu, kdy jsem si říkala, že pokud by toto byla 1. kniha s dystopickým námětem, tak by se mi líbila mnohem více.
Začátek mě celkem nudil, nedělo se nic převratného – vlastně ano, dělo, ale popsané tak zvláštním způsobem, že jsem necítila skoro žádné napětí nebo něco, co by na mě ze stránek přeskočilo. Spousta POPISŮ, a to jak toho, kde se Linda nacházela, tak toho, na co myslela. Málo dialogů. Docela mě to štvalo, samé delší odstavce!
Jak se objevil Oren, tak už to bylo lepší, ale… Po dočtení musím říct, že jeho postava a její pojetí bylo zajímavé, nicméně jako mužského hrdinu si jej do sbírky originálních a nezapomenutelných charakterů rozhodně NEZAŘADÍM. Spíše slabší průměr.
Postava Lindy se mi líbila více. Byla zajímavá, houževnatá, žádná chudinka sedící na zadku… ALE někdy jsem narážela na její… hloupost? Na druhou stranu těžko ji takto soudit, pokud nežila nikde jinde než ve městě a nikdy neviděla přírodu, oblohu atd…
Jako nejoriginálnější výtvor autorky hodnotím bzučilky a Zinku. Její postava byla VELMI zajímavá, nepředvídatelná, procházela vývojem...
Celkový příběh byl poněkud PLYTKÝ. Docela dobře jsem odhadla, co se bude dít dál. Jedno překvapení mě tam sice vyvedlo z míry, ale jinak… Všechno se tak nějak vleklo, akce poskrovnu, romantiky ještě méně, vtipu naprosté minimum, a samotný konec? – jen slabé vlnky oproti bouřím, které se třeba děly v Legendě, kde jsem si málem okousala nehty.
2. díl si asi přečtu, ale jen pokud si to nerozmyslím a budu na něj mít čas. Pokud bych se nedozvěděla, jak to celé skončí, přežiju to bez úhony na rozdíl třeba od nevědomí, jak to dopadne v Roztříštěné :-)
Takže za mě 3 slabší hvězdy. Ovšem pokud s tímto žánrem dystopií začínáte, asi bych to na začátek doporučila. Sami potom však nejspíš dospějete k názoru, že jsou lepší knihy.
Jak jsem psala v komentáři k předchozímu, 1. dílu série, tak jsem z něj nebyla nadšená tak, jak jsem čekala, že budu. Proto jsem k pokračování přistupovala poněkud s rezervou, i když se zvědavostí.
Musím ovšem říct, že jsem byla VELMI NEČEKANĚ PŘÍJEMNĚ překvapená. Železná dcera se mi líbila mnohem víc. Daleko více akce a dobrodružství, napětí a romantiky. Nebylo tam již tolik přebíhání mezi všemi světy, postav taky bylo tak akorát a děj byl prostě skvělý - měl spád, žádná nuda. Dost mě mrzelo, že mé dvě oblíbené postavy zemřely… :-(
Byla jsem ráda, že se kniha KONEČNĚ více věnovala vztahu mezi Meghan a jeho královskou ledovostí (tohle označení je zkrátka SKVĚLÉ! :-) ) Puka mi bylo trošku líto, ale myslím, že se přes to přenese.
Jinak co se týče Ashe, tak toho jsem zase chtěla párkrát proplesknout, ale ten konec… wau. To jsem na něj hleděla jak zjara. Až mě dojal.
Trochu jsem se bála toho, že tento díl skončí otevřeně, naštěstí se tak nestalo. To však nic nemění na tom, že bych si velmi ráda přečetla CO NEJDŘÍVE pokračování. Pevně doufám, že se Knižní klub rozhodne tuto skvělou sérii dovydat, protože jinak by to byla hrozná škoda.
Pokud vás Železný král také nějak neuchvátil, zkuste si přečíst ještě Železnou dceru, třeba vás překvapí tak, jako mě ;-)
Na pokračování skvělé Legendy jsem se MOC těšila. Začátek mě nějak extra nezaujal, až jsem si říkala, co se s Marií Lu stalo, že to bylo takové… nijaké. Nicméně asi bylo potřeba vyřešit určité drobnosti - jako třeba Dayovu nohu, plán na získání Edena, přidání se k Patriotům…
Teprve od chvíle, kdy se June setkala s novým Elektorem, tak mě to začalo OPĚT zajímat a vtahovat do propracovaného děje. Anden se mi sice v Legendě moc nezamlouval, myslela jsem si, že to bude nějaký náfuka s chtíčem po moci, ale to mě tedy překvapil a HODNĚ. Velice sympatická postava a dobrý charakter. Skoro se mi nechtělo věřit, že je synem svého otce…
Musím přiznat, že mě části s June tentokrát zajímaly mnohem víc, než ty s Dayem. Přišlo mi, že se v nich děje mnohem více. Celkový vývoj děje jsem nečekala ani omylem. Záchranná akce byla o ústa a já držela pěsti jak June a Dayovi, tak taky Andenovi, aby dostal možnost to těm zmetkům pěkně vytmavit.
Thomas byl - no, nevím, co si myslet. Je to lump, ale ne ten typický, kterého byste zazdili. Docela by mě zajímalo, jak to s ním bude dál. Aspoň pár desítek let ve vězení by mu určitě bodlo…
Co mě ale dožralo, tak tedy byl konec. TENHLE KONEC by měli zakázat. Neskutečné!!! Opravdu jsem čekala cokoliv ale TOHLE NE! Na jednu stranu mi to připadalo podobné jako v jiných knihách a filmech, ovšem na stranu druhou, kdo by tohle čekal právě TADY, že? A zase se stalo to, co v příbězích tak NESNÁŠÍM: zatajování důležitých informací, před jednou z postav. Tohle opravdu nemám ráda a maximálně mě to štve, jenže s tím nic neudělám…
Pevně doufám, že z toho Marie Lu nakonec neudělá tragédii, protože to by mě asi mrsklo. Na pokračování se strašně těším a věřím, doufám a přeju si, aby to dopadlo DOBŘE!!!
Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale protože Marii Lu přece jen věřím, tak dávám 5.