Annie1999 komentáře u knih

Dávám čtyři hvězdy.
První za atypického hlavního hrdinu - Charlie Mortdecai je sice arogantní, nabubřelý a zhýralý, na druhou stranu má však jistý šarm, kterému jsem propadla.
Druhá je za břitký humor.
Třetí za nezvyklý děj, který pomalu hraničil se surrealismem.
Čtvrtá je za vykreslení vedlejších postav - Jocka, paní Sponovou, Martlanda a taky za toho taxikáře Buda.

Pátou hvězdu už dát nemůžu. Možná nemám dostatečně vysoké IQ na to, abych se ke konci neztrácela a dokázala si spojit souvislosti. A negativum taky je, že má kniha pokračování. Je trochu zklamání, že protagonista je očividně nesmrtelný.
Taky mě přestalo bavit držet knihu v jedné ruce, v té druhé svírat mobil s Google vyhledávačem a na kolenou nechat balancovat slovník.

(Avšak díky Bonfigliolimu jsem zjistila, že Kingova série Temná věž byla inspirována Browningovou Childe Roland to the Dark Tower Came. Za to kniha získává malé bezvýznamné plus.)

4 14.02.2016

Kniha byla zajímavá, pro děti (spíše do 10 let) by byla asi strašidelná, já se při četbě musela usmívat. Příběhy mi připadaly takové... milé než strašidelné, ale co, nespadám přímo do věkové kategorie. Pro mě taková jednohubka slupnutá za jedno odpoledne.
Největší dojem na mě udělal příběh "Nenech brouka žít - a uvidíš!" Při tom mi možná přejel trochu mráz po zádech. Avšak "Zloděj vzpomínek" je opravdu hezký příběh, při jehož četbě se mi na rtech usadil úsměv...

4 20.05.2014

Jako vždy jsem od autorky čekala čtivý příběh plný stvůr a vražd a toho jsem se dostala. Obyčejně bych knize dala pět hvězdiček, ale nakonec to neudělám, protože mě na příběhu štvala jediná věc. Hlavní hrdinka.
Anita Blake, nekromantka a holka, co se kolem ní musí všechno točit. Od třicáté kapitoly mi přestala být sympatická úplně a měla jsem chuť na každé stránce jí vrazit. Co jsem na ní nejvíce v minulých dílech oceňovala, byla svoboda. Teď je z Anity žárlivá mrcha, která je na většině věcí závislá (např. - možný spoiler - Jean-Claudeově těle, Richardovi, zbraních, Dolphovi...).
A trošku mě mrzelo, že autorka nerozvedla více minulost ostatních postav, třeba Damiana, Nathaniela, Ashera nebo Cherry (dobře, přiznávám, myslím, že by mě zajímal jenom jejich příběh, ale musela jsem si najít nějaké oblíbené postavy, abych knihu neodhodila :D )
Ale protože oceňuju děj plný záhad a napětí, patří stále Laurell Hamilton k mým oblíbeným spisovatelkám :)

4 10.01.2014

Kniha s podtitulem "Manuál urbanisty začátečníka" nás provází velmi známým místem - městem. Osamu Okamura dal dohromady seznam problémů, se kterými se město jako živý organismus potýká - brownfieldy, gentrifikací, monofunkčností, zhoršující se kvalitu životního prostředí... - a všechny tyto černé petry skvěle zachytili David Böhm a Jiří Franta za pomocí ilustrací a papírového města. A i když se jedná o město fiktivní, je člověku známé - za těmi industriálními parky vidí ty, se kterými bojuje jeho město, místo prázdných domů z papíru vidí tu opadanou omítku a špinavá vysklená okna, která míjí každý den.

Tato kniha nemá řešit problémy. Má na ně upozornit, aby si jich lidé všímali, aby je nepřehlíželi. Navíc v této době, kdy se potýkáme s covidem, většina věcí je pozastavená a nejede na svých klasických 100%, je tato otázka velmi příhodná: "Co nyní dělat?"
Vrátit se ke status quo, k rostoucímu městu, které ale není udržitelné, protože tento způsob pouze město rozbíjí a degeneruje, místo aby ho zdravě rozvíjel? Využít situace a pokusit se konečně řešit problémy?

Aby mohl být problém vyřešen, je nutné si ho nejprve definovat. Osamu Okamura, David Böhm a Jiří Franta nám problémy, se kterými se město potýká, definovali v podobě skvěle zpracované knihy. Nyní už je na nás, jak budeme postupovat.

3 17.02.2021

Dalí v devátém umění.

3 16.07.2018

Zweig
aneb kdyby Woolfová mužem byla.

3 04.01.2017

S tímto typem dramatu jsem se setkala prvně a naprosto jsem mu propadla. Cením si toho, když spisovatel dokáže vytvořit úžasně napjatou atmosféru s minimem postav; a když k tomu přidáte jakousi ponorkovou nemoc - jelikož vše se odehrává v obývacím pokoji a nikde jinde - víte, že jste se setkali s mistrem. (Nyní mě napadá pouze jediné dvě knihy, které fungují na podobném principu, a těmi jsou Misery a Osvícení) Každopádně házím zasloužených pět hvězd, jelikož krutost i bolest jsou upřímné a syrové a každá postava má svůj jedinečný příběh.

POZNÁMKA S MOŽNÝM SPOILEREM:
Nejprve jsem četla české vydání, vzápětí zhlédla film a nakonec se mi do ruky dostala tato kniha v angličtině. A jak ve filmu, tak i v původním jazyce je scéna, kdy Jiří mluví s Drahunkou a ona slyší zvonky... Tato scéna následuje po scéně, kdy Nick s Martou hrají "hupky hupky na hostitelku" a předchází třetímu jednání.
Takže teď vyvstává otázka, zda skutečně v českém vydání celá tato scéna chybí, nebo jsem tuto část nějak přehlédla...?

2 21.07.2017

Nijak zvlášť mě to nezklamalo. Nějak jsem tušila, že Stephen King u povídek nemá zas takové kvality jako u knih, u něho vždy trochu trvá, než se příběh pořádně rozjede. Přesto jsem doufala v lepší výsledek, za povídku "N." bych dala čtyři hvězdičky samo o sobě, ale protože poslední příběh, který jsem četla, byl "V úzkých" (povídky jsem četla na přeskáčku), kvalitu trochu strhlo dolů... Zkusím si přečíst něco ze starších povídek, mám pocit, že ty byly lepší...

2 20.01.2014

Poezii nemám načtenou a nejsem schopná rozpoznat dobrou poezii od špatné. Proto mým jediným hodnotícím kritériem je, zda mě zasáhne.
S touto sbírkou se to nestalo. Téměř. Dvě básně ve mně něco probudily. Ale než se to stihlo ukotvit, byl ten pocit pryč.

- strana 11 a 42 -

1 23.09.2020