Anodyne komentáře u knih
Na můj vkus kniha k celé problematice přistupuje až příliš suše a učebnicově, mnohdy s chladnými výčty bez dostatečného poukázání na praxi. S pohledem na všechny zdroje a neustálé citace to i působí jen jako výtah. Na všech stranách je tak spíš vhled to všech relevantních témat, které se týkají lží, nic však není zrovna nějak vysvětleno tak, abych v tom osobně viděl nějaký přínos.
V závěru mě i celkem překvapilo, že autorka doporučuje dále spíše knihy týkající se behaviorální ekonomie - kdo chce víc vědět o odhalování lží a logice za tím, Joe Navarro je rozhodně lepší, v případě více obecného zájmu o chování lidí ve společnosti, poslouží např. Dan Ariely (ten je rozhodně i čtivější) nebo Tim Harford.
Kniha obsahuje zajímavé informace, ale na druhou stranu až příliš mnoho vaty. Myslím si, že celých 204 stran by se dalo shrnout i v delším článku.
Myšlenky v knize jsou strukturovány přehledně, nicméně si myslím, že mnohé rady jsou vyloženě přepálené a mohou spíš výsledně uškodit než pomoci, pokud by někdo věřil opravdu všemu, co v této knize je. Z mnohých rad jsem měl navíc takový dojem, jako by autor přečetl několik management knih a chtěl napsat něco, co bude hlásat přesně pravý opak.
Dokázal jsem se dočíst jen do čtvrtiny knihy a konec, ztracena jakákoliv snaha pokračovat dál. Naprosto nezajímavý děj, slabé popisy a naprosto nezajímavé postavy.
Neslabší díl knížního Diabla - obsahuje nesympatické postavy a celkově je děj nudný i po snaze o šiřší záběr (zhruba v půlce knihy je mnohem větší časový posun). Průměrné fantasy.
Mohlo to být průměrné fantasy o pavoučí invazi, ale Zayl s Humbartem úroveň posunuli o výše. Krom toho i čtvrté Diablo (Knaakovo třetí) nabízí nové sympatické postavy z rodu Nesardo - Selene a Sardaka.
Při čtení knihy jsem měl podobné pocity jako samotný Santiago. V první polovině jsem se snažil do knihy vložit emoce a snahu o čtení, podobně jako on se snažil ulovit rybu. (spoiler alert) V druhé půlce už jsem byl podobně zoufalý jako rybář a jen jsem doufal, že už knihu co nejdříve dočtu (podobně jak on doufal, že už se co nejdřív vráti do města smířen s tím, že je bez ryby). (spoiler end)
Mám již dvacet knih k maturitní četbě a pro tuhle jsem měl předpoklad, že jí nahradím nějakou slabší z výběru, ale v žádném případě. I přes poměrně krátkou délku tahle četba pro mě byla spíše utrpením (unuděním) a rozhodně ji nedoporučuji.
Chris Wooding prokazuje inspiraci v H.P. Lovecraftovi, ačkoliv jako vykrádačku bych to rozhodně neodsoudil. Celkem zajímavé, chytlavé a napínavé, postavy hlavně nejsou nesmrtelné a čtenář se může opodstatněně bát o jejich život.
Temná strana je pro mě příjemným překvapením, stojí za přečtení. Nápad skvělý a provedení by také nebylo špatné (akorát z úvodu jsem měl mylný dojem, že kniha bude o Slendermanovi), jen mě zklamalo krátké a poměrně slabé vykreslení postavy policisty Shawa, jehož chování se mi nechtělo moc věřit. Možná proto si dovolím nedát plný počet hvězd, ale také proto, že mě výsledně kniha nedonutila nad ničím přemýšlet a do měsíce na většinu děje zapomenu.