Archeix komentáře u knih

Od první strany autentické vyprávění o životě letců ve válce. Kapitoly ve volném sledu zachycují výrazné scény ze života posádky bombardéru a líčí tak mimořádné přátelství kluků, lásku k Angličance umocněnou nejistou budoucností či furiantství mužů majících statisticky mizivou šanci přežít; po nezdařeném posledním letu pak osud těžce zraněného, který je nevyhnutelně čím dál tragičtější. Intenzitu prožívané zkušenosti umocňuje zvolení hlavního hrdiny za vypravěče. Vynikající dílo, které důsledně využilo klasické postupy činící román čtivým a kterému se přes svou střídmost (jen 250 stran) podařilo v úplnosti vylíčit zkušenost letecké války.

7 08.03.2013

Klasická viktoriánská detektivka autorky, která s tím, o čem píše, nemá žádné zkušenosti. Příběh, jehož podnětem byla tehdy známá písnička o černoušcích, je slušně promyšlen: jednotlivé postavy jsou výraznými typy, způsob zabíjení je přes omezené možnosti pestrý, prostředí a příčiny zabíjení tajemné, přes uvedení řady stop košatost příběhu nedovolí čtenáři odhalit vraha. Čtenář si tak ani nevšimne, jak je to v mnoha případech přitažené za vlasy: Armstrong sedne na lep vrahovi, aniž by ho napadlo, že daný nápad skrytého pachatele nijak nenapálí a že vrahem může být i ten, kdo celý plán vymyslel; vrah sehraje mrtvolu tak dobře, že si žijícího těla (dýchá, není strnulé) v dlouhé scéně nikdo nevšimne; páchají se sebevraždy, aniž by pro ně byl přesvědčivý důvod. Celé to bohužel působí příliš vymyšleně.

3 08.03.2013

Tento cestopisný román je autorovým pokusem „napsat pravdivou knihu, aby poznal, jestli tvářnost nějaké krajiny a obraz událostí jednoho měsíce obstojí, jsou-li vylíčeny podle pravdy, v soutěži s dílem, jež vytvořila fantazie.“ Ani jedna postava či příhoda není proto smyšlená a dílo je velmi blízké reportáži. Má menší spád, jednotlivé události jsou navlékány za sebe jako korálky a jejich prostřednictvím se čtenář autenticky seznamuje s tím, jak obtížné bylo ulovit určité zvíře v zemi, která byla Hemingwayovi ve 30. letech úkrytem před důsledky hospodářské krize a zhoršující se politickou situací té doby.

„Ona je to sice rozkoš, honit se za něčím, po čem člověk už dlouhou dobu silně touží, i když ho to vždycky znova přelstí a přechytračí a i když mu každý den přináší nový nezdar. Hlavně že si může lovit a hlavně že má pokaždé, když si vyjde, vědomí, že se dřív nebo později štěstí obrátí a jemu se dostane příležitosti, po které prahne. Ale přestává to být rozkoš, když má vymezený čas, během něhož musí svého kudu dostat, nebo ho už nedostane vůbec a třeba ho ani nezahlídne. Takhle by lov vypadat neměl.“

3 30.11.-0001

Na románu je vidět, že vznikl spojením a rozšířením povídek o pašerákovi Harrym Morganovi, do nichž byl v závěru zakomponován protikladný příběh spisovatele Richarda Gordona. Skládá se totiž z několika volně souvisejících událostí, jež jsou vyprávěny různými vypravěči, a působí tak značně nesourodě. Přesto je čtenářský zážitek z větší části silný, protože úsečný styl Hemingwayova vyprávění s charakterem Harryho Morgana i charakterem příběhu souzní dokonale.

„Člověk,“ řekl Harry Morgan, dívaje se na oba dva. „Jeden člověk sám nemá. Teď už nikdo sám ne.“ Ustal. „Ať je sám jako pěst, člověk sám nemá tu nejmizernější a nejzkurvenější šanci.“
Zavřel oči. Trvalo mu dlouho, než to ze sebe dostal, a než k tomu poznání přišel, stálo ho to celý jeho život.

3 30.11.-0001