ArnyK0 komentáře u knih
Já patřím k těm, kteří si Staříka i Analfabetku vychutnali a nemohl jsem se dočkat, kdy Zabiják vyjde a s jakou absurditou se nám Jonasson pochlubí tentokrát, jenže.
To že je příběh psaný stejným vzorcem, by mi určitě nevadilo, to jsem přece jen očekával.
Nevadily by mi ani postavy, někteří mi byli naopak určitým způsobem sympatičtí, stejně tak jako například Holger (ten hloupej).
To, co mě ale maximálně zklamalo, byl úplně uhnilý příběh, něco tak nudného jsem už nějakou dobu nečetl. Místo smíchu jsem se několikrát přistihl jak u knihy klimbám a dočíst jí, bylo pro mě skoro za trest.
A to jsem si naivně myslel, že by to mohla být má kniha 2016..
Až na stěží uvěřitelné rozuzlení jak zápletky, tak i amnézii hlavního hrdiny jsem si titul vychutnal do sytosti. Popis prostředí, studená atmosféra ostrova a napínavý děj je to, co mě na knize bavilo, a kvůli čemu právě teď otevírám Muže z ostrova Lewis.
Víc než dekadentní, místy až téměř zvrácená ale v důsledku výborná záležitost! Bavily mě kurzívou psané povídky, nebo spíš takové prology, které předcházeli dění v budoucnosti. Nejvíce mě zaujala ta o sadistickém hospodáři a také povídka o skrývání židů v řiti nahé blondýnky, u jejíž rozuzlení jsem se musel pousmát. Také mě bavily myšlenkové pochody třísetpadesátiletého Geoffa a otázka jeho postavení v lidské společnosti a neméně i příběh jednoho rajčete. Kniha ovšem v sobě, i přes menší počet stránek skrývá mnohem víc. Po celou dobu čtení jsem si musel v hlavě neustále pokládat otázku: Co kdyby se současné migrační, sociální, finanční a jiné problémy vyhrotily do stádia podobné knižní realitě v období občanské války? Opravdu by mě dokázal můj nejlepší kamarád či přítelkyně nebo dokonce rodinný příslušník v době mravní krize zmasakrovat, jen kvůli mému odlišnému názoru?
Připadám si jako pstruh, na kterého se přisála mihule potoční a pozvolna mě vyjídá.
Zoufale krátké (v ekvivalentu s cenou knihy), ale obě povídky mě bavily a kresby paní Menschik byly příjemným zpestřením.
Stejně jako první díl, čtivý, napínavý příběh, poctivé popisy chladné krajiny a zajímavý námět. Co mi ale bohužel zkazilo celý dojem, bylo stejně jako ve Skále, naprosto odbyté zakončení celého děje. Konec trilogie si nechám nejspíš na později.
Jen u jediného autora se mi příběh líbil natolik, že ještě před dočtením prvního dílu jsem běžel do knihkupectví a zakoupil si pokračování. A byla to trilogie Milénium od Stiega Larssona. Ačkoliv Adler-Olsen podle mého názoru nedosahuje Larssonových kvalit, byla kniha velmi čtivá, postavy dobře popsané a děj napínavý. Doufám a věřím, že Zabijáci a další příběhy z oddělení Q mě nezklamou a budu z nich stejně nadšený. Nezbývá mi tedy nic jiného, než otevřít první stránku a zjistit to!
(SPOILER) A teď schválně, komu tedy nakonec patřila ta poslední kostra?)). Já ty jeho snové příběhy hledání sebe sama prostě žeru!
Být člověkem je většinu času dost na hovno. Videohry jsou jediná věc, která činí život snesitelným.
Jako hráč nemůžu jinak než knihu doporučit. Povedený román.