asanita komentáře u knih
V případě této knihy je nutné říct, že jsem nejprve zhlédla film a až poté jsem přečetla knižní zpracování. Tato skutečnost mi však ani trochu nevadila, jelikož mě Markovo deníkové vyprávění vtáhlo natolik, že jsem na film skoro ani nevzpomněla. Mark má spoustu vlastností, které stojí za zmínku a to například neutuchající optimismus a schopnost zlehčit jakoukoliv životně nebezpečnou situaci, což se právě na Marsu rozhodně hodí. Vyzdvihnout mohu třeba pojmenování kabelu jako "můj šťastný kabel" (nebo tak nějak), vtipné bylo také používaní jednotek pirát-nindža nebo "velmi obsáhlé" zprávy v morseovce pro NASA. Technické popisy mi vůbec nevadily, podle mě naopak ke knize patřily. Stejně tak ke knize patřily pohledy z NASA a také kapitoly ukazující život na Hermesu. Zkrátka a dobře - nenechte se od čtení Marťana odradit jen kvůli tomu, že je kniha vlastně sci-fi, může vám toho totiž nabídnout mnohem více.
Román hodnotím jako velmi povedený, jelikož zobrazuje autentické situace, kterými si museli projít vojáci během 1. světové války. Dále si myslím, že coby kniha s antimilitaristickým poselstvím, plní dílo svou úlohu dobře. Postavy čtenáři rozhodně přirostou k srdci a události zachycené v románu odhalují zbytečnou smrt těchto mladých lidí a nesmyslnost války jako takové.
Skvělá kniha. Děj typicky letní a příjemný, zápletka ovšem minimální. Ale komu to vadilo? Mně rozhodně ne. Kniha byla vyprávěna příjemným pohodovým stylem. Objevily se zde dost různorodá témata od přátelství a první lásky, až po drogy, intriky, alkoholismus a dokonce i politiku. Autorka navíc rozhodně ví, jak vymyslet postavy, které si člověk od začátku oblíbí. Já zkrátka nemám knize co vytknout a myslím si, že pokud hledáte nějakou oddechovější knihu, tak byste měli sáhnou právě po Mém životě u sousedů.
Román 451 stupňů Fahrenheita je jednoznačně nadčasový, protože se v něm nachází spoustu témat, nad kterými se můžeme zamyslet: konzumní toxická společnost, která natolik zpohodlněla, že tím trpí vztahy mezi lidmi, pálení knih a zákaz jejich čtení, vývoj charakteru člověka, jemuž se podaří uvědomit si, co se děje pod pokličkou a něco s tím dělat. Kniha je navíc psána jazykem, který člověka vtáhne a nepřestane číst, dokud není až na jejím konci.
Můžu s čistým svědomím říci, že takto optimistickou knihu jsem už velmi dlouho nečetla. Hans Rosling se v průběhu celé Faktomluvy snaží změnit čtenářův pohled na svět, přičemž zároveň popsal, jak si poradit s jednotlivými lidskými instinkty. Překvapilo mě, jak špatně jsem si vedla v testu na začátku knihy (zjistila jsem, že by mě porazili i šimpanzi), a proto jsem tento test dávala vyplnit i dalším lidem, kteří si nakonec vedli podobně jako já.
Bavily mě příběhy Roslinga, na nichž demonstroval, o čem celá kapitola bude. Dále oceňuji rozdělení obyvatel podle příjmových úrovní namísto tradičního dělení na země 1., 2. a 3. světa, stránky https://www.gapminder.org/ spolu s Dollar Street a všechny různorodé grafy. Po přečtení knihy jsem také zhlédla záznam z TEDu, abych mohla vidět Hanse Roslinga „v akci“. Tuto knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět skutečná fakta o aktuálním světě a nebaví je být dále oběťmi médií.
Velmi poutavý příběh stejně jako V šedých tónech a Potrhaná křídla, kterým provázaly nezapomenutelné postavy (líbilo se mi obzvláště střídání jednotlivých pohledů). Autorka skvěle zachytila atmosféru 2. světové války během putování protagonistů k lodi Wilhelm Gustloff a při popisu krutostí čtenáře opravdu nešetřila. Zároveň se ale v knize objevuje zvýšená ochota ostatních si během války pomáhat, takže se tyto dva kontrasty navzájem vyvážily. Popis jak se hrdinové dostávali na loď byl také ohromný a plavba jakbysmet.
Obraz Doriana Graye byl rozhodně zajímavý román, jelikož zpracovával známý faustovský motiv zase o trochu jinak a navíc se autor snažil propojit literaturu s uměním/obrazem. Obraz představoval vlastně takový rychlý vhled do duše Doriana a na jeho chování a dodával příběhu určitou hororovou atmosféru (např. když Dorian viděl, jak se obraz poprvé mění). Wilde odmítal spojení umění a morálky, takže zobrazuje nemorálnost viktoriánské Anglie v těch nejvyšších vrstvách, přičemž ukazuje úpadek a zkaženost společnosti a člověka v ní a také to, jak jsou někteří lidé snadno zmanipulovatelní. Líbí se mi, že si z knihy každý může odnést něco trochu jiného, protože vždycky záleží na tom, zda se soustředíte spíše na vývoj Doriana, nebo na různé názory Henryho, nebo jen na smyslové prožitky v knize či na stárnutí a úpadek člověka celkově.
Hodnotná kniha od autora Marťana, která mě rozhodně nezklamala. Jazz byla zajímavá hrdinka a samotný systém pašování zboží na Měsíc mě velmi zaujal. Od knihy jsem se doslova nemohla odtrhnout a vyvrcholení v samotném jejím závěru mě opravdu nadchlo. Oceňuji také popis bydlení na Měsíci jako takové spolu s každodenním životem tamějších obyvatel.
Před přečtením Sapiens bych nevěřila tomu, že je možné shrnout dějiny lidstva na přibližně 500 stran a zároveň všechny klíčové události podat zajímavě a z různých perspektiv. Nyní jsem se ale přesvědčila o tom, že to možné je. Oceňuji především začátek knihy, kde autor popisuje evoluci rodu Homo a to takovým způsobem, který jsem ve škole rozhodně nezažila.
Stařec a moře je nepochybně novela, jež stojí za přečtení, poněvadž autor pracoval s množstvím nadčasových témat. Myslím tím například boj člověka s přírodou nebo opovrhování starými lidmi, se kterým se můžeme setkávat dennodenně. Dílo nám navíc ukazuje, čeho všeho může člověk dosáhnout, pokud je pracovitý, vytrvalý a odhodlaný a že lidská víra a hrdost jsou pro člověka velmi důležité v jakémkoliv věku. Podle mě má novela co nabídnout všem věkovým kategoriím, jelikož starší lidé si díky ní mohou uvědomit, že jsou stále schopni dosáhnout velkých věcí a mladí lidé zase to, že jim toho starší lidé mohou spoustu předat a že se toho od sebe tyto dvě, zdánlivě velmi rozdílné, skupiny lidí mají hodně co učit.
Tato novela mě velmi zaujala, jelikož na poměrně malém prostoru dokázal autor skvěle vykreslit charakter hned několika postav a zároveň upozornit na problémy amerického Jihu, hospodářskou krizi, rasismus a na to, jak může být život mentálně postiženého člověka těžký. Navíc nám kniha ukazuje, jak je v životě důležité držet při sobě a jak si mohou charakterově a vzhledově rozdílní lidé velmi rozumět, což rozhodně platí dodnes. Steinbeck v celé novele rozvíjel sen George, Lennieho a Candyho o koupi vlastního hospodářství a bezstarostného žití, ve kterém by všichni tři byli svobodní a oproštěni od všech svých starostí. Vzápětí však narážíme na krutou realitu, kdy zjišťujeme, že některé sny zkrátka vyplnit nelze, což platí samozřejmě i v dnešní době.
Kniha se mi četla dobře, chápu, že se Molière proslavil především mezi chudinou, protože v díle hrají sluhové důležitou roli. Hlavní postavy byly skvěle charakterizovány a téma hry je velmi nadčasové, jelikož lakomce kolem sebe vidíme dodnes.
Pýcha a předsudek je román, který sleduje svět středostavovských vrstev žijících na venkově, jimiž citelně neotřásly napoleonské války a ke kterým nedoléhal ohlas počátků průmyslové revoluce. Tématem knihy je ziskuchtivost, touha po vyšším společenském postavení, pokrytectví a faleš a zároveň postavení žen ve společnosti a sňatky bez lásky. Velmi se mi líbil charakter Elizabeth, která se nebála postavit lady Catherine de Bourgh nebo odmítla sňatek s panem Collinsem. Také mě zaujala ironie, jež prostupuje celou knihou a celková komičnost každodenních situací v rodině Bennetových.
Román Zbabělci nám ukazuje poslední dny 2. světové války z pohledu Dannyho Smiřického, jenž se nijak moc neliší od ostatních mladých lidí. Hlavní hrdina se zajímá především o jazz, lásku a kamarády a do událostí „revoluce“ je vržen spíše náhodou či proto, aby se mohl ukázat před Irenou a kamarády. Danny se i přes tuto skutečnost v některých událostech v knize zachoval mnohem statečněji než jiní zbabělci popisovaní v díle, a proto mi nepřipadal tak povrchní, jak se to o něm často říká/píše. Ano, neměl moc plánů do budoucna a žil spíše přítomným okamžikem, ale kolik mladých lidí to dnes má jinak?
Kniha 1984 působí velmi nadčasově a příběh je také strhující, přestože žijeme v jiné době, než ve které byla kniha původně napsána. Autor nutí člověka zamyslet se nad spoustou věcí a zároveň soucítit s Winstonem během jeho mučení. Člověk poté stojí před otázkou, co by se asi nacházelo v jeho místnosti 101 a co všechno by v ní nakonec byl ochoten přiznal. Během čtení knihy se také můžete zamyslet nad výroky jako: "svoboda je otroctví", "nevědomost je síla" a "válka je mír", které Vás provází celým dějem knihy spolu s pohledem Velkého bratra, který všechno vidí.
Temná hmota mě bavila a její čtení jsem si vyloženě užívala. Autor totiž zvolil zajímavý námět, jemuž se po celou dobu věnoval, přičemž však čtenáře příliš nezatěžoval technickými popisy. Hlavní hrdina byl také poměrně sympatický a v průběhu děje jsem mu přála jen to nejlepší. Proč tedy nehodnotím plným počtem hvězd? Přijde mi, že se autor snažil knihu natolik zaplnit akčními scénami, až děj působil příliš nuceně. V Temné hmotě se navíc nachází hned několik nelogičností a těžko uvěřitelných zvratů (jako například to, že Daniela Jasonovi okamžitě uvěří jeho příběh a poté, společně s Charliem, odjede pryč). Celkově však knihu hodnotím kladně a už se těším na četbu dalšího sci-fi thrilleru od Blaka Crouche.
Báječná léta pod psa s nadhledem zobrazují události od roku 1962, kdy se narodil Kvido, až do Sametové revoluce roku 1989 pohledem jedné obyčejné rodiny se všemi jejími starostmi i radostmi. Všechny postavy byly popsané vcelku pěkně, ale i tak si myslím, že největší změny se daly pozorovat na Kvidově otci, když se z neprůbojného muže stal světákem a poté přišel obrat, kdy začal trpět depresemi a paranoiu. Uklidnit nás může alespoň to, že se po Sametové revoluci pravděpodobně jeho stav trochu zlepšil. Bavilo mě střídání dramatických a humorných momentů, v jejichž důsledku kniha nevyzněla ani příliš vážně, ani přespříliš vtipně. Forma románu působila také velmi zajímavě, jelikož části psané formou divadelního scénáře nebo Kvidův deník, zobrazující stěhování na Sázavu, knihu zajímavě ozvláštnily.
Tuto pohádku jsem přečetla jedním dechem a velmi mě zaujala. Chování slavíka bylo opravdu obdivuhodné a konec díla mě hodně překvapil, přestože jsem to, v případě Oscara Wildea, rozhodně mohla čekat.
Knihu V zajetí geografie jsem přečetla jedním dechem a opravdu mě bavila. Autor všechny informace podal přehledně, srozumitelně a v (často i historických) souvislostech, za což má u mě nemalé plus. Líbilo se mi, že v knize objasnil i některá aktuální témata jako například konflikty na Blízkém východě, anexi Krymu nebo vztah Číny a Tibetu, takže se díky autorově popisu orientuji ve světovém dění alespoň o trochu lépe. Znalosti, které jsem získala při čtení kapitol o Latinské Americe a Africe, mi zase pomohly při zvládnutí učiva na zeměpis.
Na druhou stranu mě ale mrzelo to, že v knize rozhodně nebyly popsané všechny regiony, přičemž absence Kanady, Austrálie a Nového Zélandu mi přišla nejvíce problematická. Také kapitoly o USA a Západní Evropě byly dle mého názoru mírně odbyté, jelikož jsem se v nich téměř nic nového nedozvěděla.
Celkově ale knihu hodnotím kladně, protože si myslím, že byla poutavým úvodem do geopolitiky a snad si díky ní brzy přečtu další knihu s podobnou tématikou.
Jostein Gaarder se svou knihou Sofiin svět započal dech beroucí pouť dějinami filosofie, která se od antiky až po dnešní dobu táhne napříč celou knihou a spolu se sympatickou Sofií (a tajemnou Hildou) jste každou kapitolou poučováni o filosofech a myšlenkových směrech dané doby. V knize nacházíte spoustu zajímavých citátů a myšlenek a v ději se posouváte dál a dál. Všechny myšlenky autor srozumitelně vysvětlil a navíc je zasadil do poměrně širokých souvislostí, takže se vše dá bez problémů pochopit. S knihou se určitě nad otázkami v Sofiiných dopisech nesčetněkrát sami zamyslíte. Myslím, že čtení této knihy rozhodně změnilo můj pohled na svět a alespoň trochu mi v některých oblastech otevřelo oči, za což jsem rozhodně ráda. Zkrátka už neležím přímo na pokožce králíka a jsem na chloupku o něco výše. Tuto knihu jsem stoprocentně nečetla naposledy.