Átina-- komentáře u knih
Četla jsem v originále (vydání z r. 1937). Sama jsem si říkala "Co to čteš, to bude brak, nic jiného" . Musím ale říct, že se kniha čte docela dobře, je svěže napsaná.
Ale ovšem - žádná velká literatura to není.
Odpad! -- Lépe než "vitr300" bych to nevyjádřila. Autor ze sebe dělá ubožáka, který žádá všude vše zadarmo a pokud to snad nedostane tak, jak si představoval, vyjadřuje se o lidech velmi nevybíravým způsobem. Jak jsem knihu četla, narůstal ve mně pocit odporu vůči němu. Hlavně se na cestách s nikým podobným nepotkat! A zcela mě "dostal" tím, když píše, že (za tmy, v tunelu...) jezdí bez světla. --- Upozorňuji, že o zemích, kterými jel,
se téměř nic nedovíte.
Krásná kniha, poutavé osudy postav i jejich vývoj. Mistrovské, čtivé dílo. --- Můj názor je, že kdyby se všude nezdůrazňovalo, že se jedná o nedokončený román, nikdo by to nepoznal. Nedokončený opravdu není.
Kvalitní a poutavá knížka. --- Většina z nás zná dobře naše či evropské dějiny. Mimoevropské většinou méně. Člověk si uvědomí, že podobnou roli jako hrálo často v Evropě Německo, hrálo Japonsko v Asii.
Kniha je encyklopedické dílo. Ale... asi jsem nebyla správnou cílovou skupinou, i když mám velmi ráda Paříž a francouzskou literaturu. Podle mého názoru je určena nejspíš průvodcům turistů po Paříži, kteří si chtějí rozšířit obzory. Čtivá rozhodně není. Škoda, protože informace jsou zajímavé. Styl psaní se mi zkrátka nelíbil. Nás Čechy zaujme zmínka o Debureauovi, Kafkovi a Karsovi.
Námět zajímavý, začátek poutavý, ale... Čím dál, tím hůř. Připadlo mi, že si autor k dané době nic nevyhledal. Jen jeden příklad: sladili cukrem (tehdy, cha, cha). Styl a způsob psaní nesvědčí o spisovatelském nadání autora. Nedoporučuji.