Audrina komentáře u knih
S autorem jsem se poprvé setkala u knihy Den co den, kde mě naprosto nadchnul. Možná proto jsem měla od knihy až moc velká očekávání. Příběh má sice necelých 200 stran, ale já ho četla tři dny, protože jsem se nedokázala absolutně začít.
Příběh se zajímavou tematikou, ale mě osobně zvlášť nezaujal
Musím říct, že příběhy princezny Mii jsou mojí srdcovkou. I když jsem už odrostla cílové skupině těchto knih, ráda se k nim vracím a zvlášť k tomuto poslednímu. Mám pocit, že Mia je tady konečně rozumná. Sice si v sobě pořád zachovala část svého bláznivého já, ale na druhou stranu se chová i logicky a rozumně. I když je knížka plná klišé a přehnané romantiky, já ji mám nesmírně ráda a ještě raději se k ní vracím.
Přjde mi, že se knihy o Narnii díl od dílu zlepšují. Pouze mám trochu problém s náboženským propojením, které Lewis používá skrze lva Aslana
Kdo miluje tuhle nesmrtelnou pohádku bude nadšen. Pro mě je Kráska a zvíře naprostou klasikou, kterou mohu vidět pořád. Tím, že byla kniha napsaná opravdu přesně podle filmu se nejednalo o nic přelomového, ale spíš jde o letní oddechové čtení.
Kniha nebyla špatná, četla se dobře a rychle odsýpala. Pouze mi trochu vadila povaha hlavní hrdinky a její povrchnost, trvalo ji strašně dlouho než prozřela, ale naštěstí si chybu uvědomila.
Srovnání s předešlou knihou je nevyhnutelné. Bohužel v tomto případě, vycházejí Slepí ptáci jako poražení. Ve svém žánru se jedná o výborně napsanou a čtivou knihu, ale chybí tam to něco, abych ji označila za výbornou. Stejně jako u knihy Pět autorka pracuje se zajímavým vzorcem obětí, ale tentokrát to jaksi nestačí. Celou dobu knihy vlastně policisté nemají vůbec nic a vše najednou zacvakne až na posledních šedesáti stranách, což mi trochu kazí dojem z celého příběhu.
Nejsem psycholog, ale navíc mi připadalo chování hlavního viníka nemožné. Nemyslím si, že by takovýto člověk mohl žít léta v klidu, ale to je spíš moje domněnka.
Určitě stojí za přečtení a nepřinese zklamání, bohužel ani velké ovace.
Tento díl předlouhé ságy je celkem smutný. Je tu spoustu smrti, války a umírání, zvlášť některé osudy jsou opravdu tragické. Autorka stále dokazuje, že historické romány jsou její parketa, nesmírně ji obdivuji za bravurně zvládnutá historická fakta, navíc jako žena nesklouzává k přehnaně romantickým příběhům.
Jediné, co mi lehce vadí, je fakt, že už asi šestou knihu v kuse čteme pořád o těch samých hrdinech...už by to chtělo nějakou obměnu, ale chápu, že autorka 19. století miluje, takže s námi pár dílů vydrží. Naštěstí snad budou vystřídání mladší generací Morlandů.