Aurinie.P. komentáře u knih

K téhle knize jsem se už několikrát vrátila. Pro mě osobně nesmírně inspirativní. Kdo chce skutečně pracovat sám na sobě by tuto knihu neměl vynechat. Jistá průprava psychologií je ke čtení výhodou. Skvělé jsou jako vždy kazuistiky.

29.10.2023

Když jsem knihu vzala do ruky v mládí poprvé, jen s minimální znalostí jungovské analytické psychologie, brzy jsem jí odložila, jelikož mě vůbec neoslovila a prakticky jsem jí nerozuměla. Po letech už s jistou znalostí psychologie to byla lahůdka a ráda se k ní vracím. Pro mě osobně nesmírně inspirativní. Je škoda, že od Marie-Louise von Franz nejsou v češtině vydané i její další skvělé knihy, které jsem četla v angličtině.

29.10.2023

Citace z diplomové práce věnující se recenzím této knihy po jejím prvním vydání na začátku 90. let:


...
Z uvedených důkazů tedy jasně vyplývá, že dílo Češi v dějinách nové doby bylo soudobou odbornou veřejností přijato negativně. Ve výše uvedených recenzích lze nalézt několik jednotících prvků, tudíž se dá usuzovat, co autoři kritik označili za hlavní nedostatky. Téměř u všech recenzentů je jasně řečeno, že pasáže 19. století jsou v publikaci až příliš zjednodušené. V Podivenovi naprosto chybí jakýkoliv pohled na český národ zvenčí, což mu nesmírně škodí, neboť vytržený z evropského kontextu se pak vznáší ve vlastní bublině spekulací a dějin „jako by“, jak o nich ve své recenzi pojednává Otto Urban. Téměř vždy také zaznívá názor, že období první republiky je v publikaci zpracováno lépe, toto vyjádření ale rozmetává profesorka Olivová ve své podrobně zpracované kritice.

Dalším výrazným bodem, kterému se věnují téměř všechny zmiňované kritiky, je Podivenův nekritický postoj k Němcům. Mnoho kritiků si uvědomuje, že za tímto postojem autorů Podivena stojí idea Bernarda Bolzana, bohužel neschopnost odpoutat se od této myšlenky udává ráz celému dílu v jeho kritičnosti Čechů a nadřazování Němců, a to i na místech, kde k tomu již není vhodný prostor a výkladu to pouze škodí. Není proto divu, že byli autoři Podivena chápáni jako tendenčně proněmecky orientovaní.

Doktor Balajka, profesorka Olivová i doktor Kořalka také upozorňují na zkreslené podání významných osobností, ať už se jednalo například o Karla Havlíčka Borovského nebo Edvarda Beneše, které si v Podivenovi vysloužili pouze odsudky.

Je nutno podotknout, že si většina kritiků uvědomovala, že dílo je poplatné době, ve které vzniklo, tudíž že autoři nemohli použít ke své práci ani kritický aparát, ani heuristické metody, a podle toho na něj také nahlíželi. Bohužel tak rozsáhlé omyly, kterých se autoři Podivena dopustili, nemohly být odbornou veřejností odpuštěny, a to ani z toho hlediska, že se nemělo jednat o odbornou publikaci, ale spíše o soubor úvah. Právě v tomto Podivenově pochybení spatřuji jeden z hlavních důvodů, proč se knize dostalo tak mohutného ohlasu a odmítnutí, počet omylů byl příliš velký.
...
Diplomová práce „PODIVEN“ a jeho recepce v české společnosti, 2018