azuzajda komentáře u knih
Kdyby to šlo, dala bych čtyři a půl hvězdy. Knížka je velmi čtivá. Je dělená na krátké kapitoly a tak nutí člověka přečíst ještě jednu a další a další - až zjistí, že je na konci. Po prvních dvou rozjezdových kapitolách mě příběh vcucnul. Drsné promíchání osudů. Reálie z Baťových továren jsou zajímavé a je dobře, že byly připomenuty - Baťa by myslím byl fenomén i v dnešní době. Malý mínus dávám za předvídatelnost děje a za téměř pohádkový závěr - zlo bylo potrestáno a všichni žili šťastně až do smrti ... Ale i tak jsem zaslzela.
Jedním dechem čtená kniha - vždycky jsem si říkala, že dočtu kapitolu a na chvíli ji odložím, jenže v posledních řádcích té předchozí se stalo něco, co mě donutilo pokračovat. Zvlášť ke konci jsem do ní byla tak ponořená, že jsem občas komentovala nahlas - “pane bože”, “to ne” a podobně ... Knížka vlastně nekončí ani poslední větou - představovala jsem si Jindřino zklamání ... Nesouhlasím, že knížka nezanechá žádný pocit, v některých situacích jsem přemýšlela, jak bych se na Václavově místě zachovala já ... Za mě opět výborná knížka paní Mornštajnové, kterou jsem náhodou objevila před pár týdny, když jsem její tři knížky dostala k narozeninám. Díky za ně.
Poznání č. 1: pokud nechcete vypadat jako panda, před čtením téhle knížky se nemalujte. Poznání č. 2: uslzené oči, trhavé pohyby ramen, kvílivé zvuky způsobené zbytečnou snahou o potlačení smíchu v kombinaci s rouškou přes ústa můžou způsobit, že si vaši spolucestující ve veřejné dopravě budou myslet, že jste se právě dozvěděla smutnou až tragickou zprávu. Opak je pravdou - tahle knížka se Zuzce Hubeňákové opravdu povedla a v mé knihovně určitě půjde do sekce proti trudomyslnosti.