Bája89
komentáře u knih
Sfinze a hlemýžďům
Michal Maršálek
Velmi milé čajové čtení. Pár slov stojí za to si poznamenat.
Asterix - Latinské citáty a jejich výklad
Bernard-Pierre Molin
Velká nostalgie. Návrat k bezstarostnému dětství a zároveň posun k nějakému sebevzdělání.
Idefix a smečka nepoddajných: Žádné slitování s Římany!
Matthieu Choquet
Takové hravé čajové čtení, které nás vrátí do dětství.
Dalekohled aneb Kdo nevěří, ať tam běží
Adolf Hoffmeister
Měla jsem jedinečnou šanci nahlédnout do tohoto literárního skovstu. A musím uznat, že se jedná o krásné hravé čtení nejen pro děti. I když i zde bychom našli nějaké mouchy.
Sbohem, vy hříčky větrné
Jean Cocteau
Tyto básně jsem četla s velkými časovými odstupy v najději, že na další straně už to přijde. Ta skvělá báseň, která mnou bude rezonovat. Občas to tichounce cinko, to ano. Jenže po dočtení přišla jen úleva, že už to mám konečně za sebou.
Žal je to s křídly
Max Porter
Knihu jsem si pořídila v Levných knihách jako rychlou záchranu při čekání v čajovně. A v podstatě jsem byla spokojená. Graficky i obsahově mě bavila. Ale obávám se, že za pár měsíců nebudu už ani vědět, o co vlastně šlo.
Poslední promítač ze Sudet
Dalibor Fonda
Odposlechnuto jako audiokniha v úžasném podání Jiřího Lábuse. Krásné, lidské, úsměvné i smutné a velmi krátké. Než se člověk/čtenář/posluchač rozkouká, tak je konec.
Iluze
Jeffery Deaver
Další případ dua Rhym/Sachsová a další audiokniha v nepřekonatelném podání Jana Vondráčka. Po Iluzi jsem sáhla v rámci letošní čtenářské výzvy a byla jsem s ní spokojenější o něco víc než s Kamennou opicí. Nicméně to dost často působilo jako kouzelnický galimatyáš, ve kterém Deaver uměl občas překvapit a povodit za nos čtenáře, posluchače i Rhyma. Přesto jsem dost bojovala s překombinovaností a těžkou uvěřitelností příběhu.
Opuštěný palác a jiné židovské pohádky
Vida Neuwirthová
Odposlechnuto jako audiokniha na jeden zátah. Krásné a plné morálního ponaučení. A jako správné pohádky ani zde se čtenář neobejde bez nadpřirozena, kouzel a podvodů.
David a Goliáš
Ivana Pecháčková
Legendární příběh o tom, jak malý kluk přepere obávaného obra. Ale to písmo je dosti nepohodlné na čtení a ilustrace patří mezi ty méně zdařilé.
Desatero přikázání
Ivana Pecháčková
Vskutku zajímavý počin. Je to takový katechismus pro prťata. A zrovna desatero, tento morální kodex je věc, která nás doprovází životem ať už jsme věřící či ne. Navíc je zde málo textu a povedené ilustrace.
Záhada tří čtvrtin
Sophie Hannah
(SPOILER) Za mě asi nejpovedenější Poirot od Sophie Hannah. Konečně na mě nepůsobil jako karikatura sebe sama. A oproti dvěma svým předchůdcům příběh šlapal docela dobře. Autorka se dokonce vyvarovala i svého vnitřního puzení k překombinovanosti, jenže ten vrah. Nebo spíše jeho motiv. Ten celý příběh shodil z útesu. Velmi neuvěřitelné a v konečné fázi zjistíte, že vlastně o nic nešlo a nic se nestalo. Škoda. Odposlechnuto jako audiokniha v nepřekonatelném podání Vasila Fridricha.
Sherlock Holmes - Hitlerův posel smrti
Petr Macek
Tohle bylo moc "špatný". Opravdu bylo nutné vytahovat tyto dva seniory v pokročilém věku do tak zběsilého a překombinovaného dobrodružství? Byl to galimatyáš všeho, na co si čtenář jen vzpomene. Indická vražedkyně, britská nacistka, dokonalý mladý tajný agent, komunisti a jako třešnička na dortu samotný Hitler. Knihu jsem opět odposlechla jako audioknihu a doposlechla ji jen ze setrvačnosti než z touhy vědět, jak to celé dopadne. Nechala jsem se zlákat názvem, který ve mně od začátku vzbuzoval nedůvěru a skepsi. Bohužel veškeré mé obavy a lehké předsudky se naplnily. Vrcholem všeho byla představitelka mladé Audrey, kterou četla naratorka věkem blížící se spíše Holmesovi.
Želva, o které se nikdo nezmiňuje
Jiří Voskovec (p)
Československá meziválečná avantgarda mě fascinuje, co si jen pamatuju. Prakticky okamžitě dostávám intelektuální Pavlovův reflex. A tady jsem měla možnost poznat Jiřího Voskovce zase trochu jinak. Některé jeho texty jsou tak krásně dadaisticky hravé, ale jiné mě naopak úplně obtekly bez jakékoli emoce, naopak koláže mě hodně bavily. Jedná se vskutku o velmi zajímavý průřez jeho tvorbou. Po dočtení v mně přetrvával pocit spokojenosti a vůně dob dávno minulých.
Syndrom mizející plíce
Miroslav Holub
Mé první setkání s autorem. Po knize jsem sáhla hlavně díky názvu, který mě zaujal. A tak jsem si řekla, že by to mohlo být další dílo na mé cestě hledání lásky k poezii. Přiznám se, že mě oslovila jen hrstka básní. Pohřby, Pieta, Hodiny, Časoprostor a nejvíc asi 1751.
1751
Tohoto roku Diderot začal publikovat
encyklopedii a v Londýně byl založen
první ústav pro choromyslné. Takže začalo
rozpočítávání na rozumné, kteří se halí
do slov, a nerozumné, kteří si rvou
z těla peří.
Básnící se museli učit provazochodectví.
A méně bystří klauni začali pro jistotu
vydávat předpisy o normalitě.
Rytíři krále Artuše
Vladimír Hulpach
Všichni známe legendu o králi Artušovi, ale tohle bylo trošku jiné. Často velmi špatně stravitelné protože to přeci známe a bylo to trošku jinak nebo ne? Poslouchala jsem jako audioknihu a byla jsem z toho poněkud rozpačitá. Nemůžu říct, že by se mi to vysloveně nelíbilo, ale taky nemůžu říct, že by se mi to líbilo.
Jednadvacet
Toyen (p)
Co člověk může napsat k tak jedinečnému dílu? Snad jen, že je to skutečný poklad v mé knihovně. Zkrátka krásné, hravé, inspirativní a hlavně odvážné pokoukání. Toyen skutečně předběhla v hanbárnách i Adinu Mandlovou.
Příliš vysoká očekávání
Karolina Hošek
Rozmohl se nám tady takový deníkový nešvar. Nezdá se vám? Po knize jsem sáhla nejen kvůli čtenářské výzvě, ale i díky vábivé obálce s proprietami mého dětství, které způsobují až chronickou nostalgii. Jenže autorka mnohdy až moc tlačí na vtip, který se nedostavuje. Leda tak letmé pousmání. Přesto se našlo pár míst (asi šest), kde jsem se od srdce zasmála. Ukazuje se, že i já jsem měla od knihy příliš vysoká očekávání, která se nedostavila. A jediná emoce, která se na konci dostavila byla radost z toho, že mám dočteno.