Bája89 komentáře u knih

Půlnoční palác byl opět překvapením. A musím přiznat, že velmi příjemným. Výlet do Kalkaty přinesl čtenářům nový, i když chvílemi předvídatelný příběh, který měl jeden velký zvrat, který jsem nečekala. Asi jsem měla dávat větší pozor. Přesto mě tahle knížka hodně bavila, i to její zběsilé tempo, kdy jsem měla jeden okamžik strach, že Ian nestihne svou loď do Anglie. Zafón byl mistrem mystických příběhů se zlomenými a pokřivenými padouchy. Ke štěstí už mi chybí jen nesehnatelná Marina a mám celou jeho sérii pro mládež přečtenou.

3 29.10.2020

Deaver je králem rozvleklých začátků a ďábelských konců, které doprovází jeden zvrat za druhým. Kam se poděla stará dobrá klasika tří zvratů? No nevadí, tohle je prostě jízda. Opět jsem si dala audioknihu v podání Jana Vondráčka, jehož Rhyme nemá konkurenci.

7 29.10.2020

Ideální víkendové dobrodružství během sychravého podzimu. Julesovi se podařilo vykreslit ničivou sílu Vynálezu skály naprosto dokonale. To, co za jeho života bylo pouhým výplodem autorské fantazie je dnes skutečností. Z utopie se stala realista.

12 18.10.2020

Z téhle knihy jsem měla velké obavy. Nebudeme v Londýně, nebude tam Peter. O čem chce Ben vůbec psát? Ale už na začátku se ukázalo, že obavy byly zbytečné. Tobias Winter je docela fajn čarodějnický učeň a je zajímavé vnímat jeho lehký mindrák z Petera, který ani netuší, že nějaký Tobi Winter existuje. Moc jsem se bavila. A navíc mi od začátku vrtá hlavou, zda hlavní hrdina Trevíru Tobi se jmenuje schválně prakticky stejně jako Peterův pes Toby nebo je to jen kouzlo nechtěného, a propos, co na to řekne Tobias, až se to dozví, nebo tato skutečnost jen tak vyšumí v ději? Bylo to prostě krásné podzimní pohlazení na duší.

3 18.10.2020

Tahle kniha pro mě byla velkým zklamáním. Slyšela jsem na ní tolik chvály, a když jsem se k sbírce nakonec dostala, tak jsem zjistila, že tudy ty vlaky nepojedou. Neříkám, že celá byla špatná, jako celek mě neuchvátila, ale našlo se tam pár světlých míst. Zkrátka mi nesedla.

9 18.10.2020

Leonard Cohen jako spisovatel, no to byla novinka. Kniha je vizuálně moc hezky zpracovaná a já si ji docela užila. To, co na mě uvnitř čekalo jsem vskutku nečekala. Originální texty a jistá autobiografická přiznání čtenáře mnohdy překvapí. Někdy se zarazíte a říkáte si, zda to byla skutečnost nebo jen fabule. Příjemné bylo i to, že s postupným čtením prožijeme s Leonardem dvacet let jeho života.
"Dokážu toho spoustu zdržovat....a tak se mi podařilo zdržet tuhle knihu až do 21. století."

5 18.10.2020

Závěr příběhu byl jeden velký a nečekaný zvrat. To se autorovi nedá upřít, ale ruku na srdce, to jsem vážně jediná, komu přišlo, že se ten děj děsně vlekl? Tanečníka jsem si dala jako audioknihu v podání Jana Vondráčka (přiznám se, že on byl hlavní motivací Tanečníka doposlouchat), ale kdyby se mi dostal do ruky jako kniha, asi bych ho brzy odložila. Ale zase ať nejsem škarohlíd, přesto mě to tak nějak bavilo a teď mám rozposlouchané Prázdné křeslo. Lincoln si mě získal a jako audio k úklidu, vaření nebo háčkování je k nezaplacení.

5 18.10.2020

Zločin lorda Artura Sevilla jsem si vychutnala jako audioknihu, i když doma v knihovně mám i klasickou knihu. Nicméně v audio verzi exceloval Viktor Preiss. Příběh je docela zajímavý, ukazuje určitý pohled na tehdejší společnost, které měla slabost pro esoteriku a věřila šarlatánům a kartářům. Je vtipný, jak tomuhle klamu propadne i pragmatický gentleman.
Zločin lorda Artura Sevilla je příjemná jednohubka, která patří mezi ty lepší povídky.

3 18.10.2020

Přiznám se, že dočtení Pozůstalých básní byla výzva. Poezie není můj šálek čaje, ale Melancholičtí upíři se ukázali jako velmi příjemné čtení. Za zmínku stojí také Štyrský a Toyen, které jsou připomínkou slavných surrealistů, ale pak už to bylo jen o letmých záblescích, zajímavých slovních spojeních a také o přeskakování proletářských básní, na které jsem neměla nervy. Nezvalova tvorba dvacátých a třicátých let byla čtenářsky velmi přívětivá, ale pak už to pro mě, nestálo za moc.

3 18.10.2020

Obskurně bizarní záležitost. Hodně mě bavila, ale musela jsem ubrat hvězdu za bezpatkové písmo, které činilo čtení vskutku náročným. Jako bych očima zvedala závaží. Co se týče příběhu, tak ten mě nesmírně upoutal. Nepředvídatelný, logicky nelogický, zábavný, chvílemi lehce šokující a docela překvapivý. Vian si se čtenářem hraje jako kočka s myší. Cítila jsem tam absurditu typu, na jakou jsem před lety narazila v Grandhotelu Budapešť a ten je zařazen mezi mé top ten filmy. Ale je pravda, že ač má tahle útlá knížečka pouhých cca 60 stran, tak jsem ji četla měsíc. Byl to boj, ale krásný!

4 22.09.2020

Příběh začínal velmi slibně. Zápletka se rozjela jako na horský dráze, ale ten konec byl takový nedodělaný. Po dočtení jsem si říkala, že by to sneslo ještě pár stran. Přesto to bylo velmi příjemné čtení, které mile překvapilo. Hlavní hrdinka mě bavila, ani nevím jestli kvůli celému životnímu příběhu nebo jen kvůli jejímu netradičnímu zaměstnání. Co si bude, i díky tomu si Flynnová zaháčkuje čtenáře hned na začátku, protože chcete vědět, co se z toho vlastně vyklube.

6 02.09.2020

Krásný, smutný až srdceryvný příběh o matce, která odmítla opustit svých pět dětí, i když věděla, že ji čeká jistá smrt. Helen Hannemannová byla lidsky a hlavně charakterově nesmírně silnou ženou, která striktně odmítla vzdát se svých vlastních děti a navíc pomáhala v Osvětimi i dalším dětem. Nelze jinak než ji obdivovat. Osvětimskou ukolébavku jsem si dala jako audioknihu a upřímně? Musela jsem si ji dávkovat.

10 26.08.2020

Poplatné době až to bolí. Rozhodně nebyl dobrý nápad začínat s Nezvalovou tvorbou zrovna touhle rudou hrůzou. Další děs mě jímal, když jsem se vzadu v knize dočetla, že to mělo v prvním vydání 50 000 výtisků. Asi do každé soudružské domácnosti jeden Zpěv míru. No jen doufám, že narazím na toho opěvovaného Nezvala.

Obskurní a zároveň fascinující záležitost nadupaná intertextuálními odkazy, ze kterých dostávám intelektuální Pavlovův reflex. Akční, krvavé, napínavé, předvídatelné i překvapující. Charles a Genevieve jsou báječná dvojice. Kniha se mi četla sama, ač velmi pomalu a rozvláčně. Existuje možnost, že bychom se dočkali pokračování?

4 15.08.2020

Vizuálně i obsahově velmi zdařilá záležitost. Lidské, poetické a kouzelné. Rychle čajové čtení o muži, který svůj život zasvětil sázení stromů. Muži, který se natolik ponořil do svého úkolu, že ho bez povšimnutí minuly i dvě světové války.

20 15.08.2020

Tuhle Bílou velrybu jsem dostala ještě jako malá holka. Byl to dárek k narozeninám od mé platonické lásky. Opatrovala jsem ji jako oko v hlavě, ale nikdy nečetla. Až do chvíle, kdy se mi narodil bráška a já mu z ní začala číst. Byla to jeho vlastní volba, podotýkám. Až tehdy, po mnoha letech jsem docenila cenu tohoto daru. Bílá velryba je vskutku silný příběh o nenávisti až za hrob, ale i přátelství a životě. "Říkejte mi Izmael."
Čtvrtou hvězdu dávám z ryze sentimentálních důvodů.

5 11.08.2020

Kdo by nemiloval Nautilus a kapitána Nema? Snad každé dítě sní o takovém dobrodruství. Nebo aspoň já. Když se k příběhu vrátíme očima dospělého, tak je nám svým způsobem Nema líto a částečně i profesora Arronaxe. Tolik objevů, dobrodružství a divů, které nestihli spatřit. Kéž bych se mohla vydat aspoň na jednu plavbu, zkoumat mořské dno a útroby Nautilu.
Na druhé straně jsou Verneovo futuristické vize, kterými předběhl svou dobu. Až člověk začne debatovat se svým červíčkem v hlavě, jestli náhodou necestoval v čase.

20 07.08.2020

Pět mrtvých starých dam jsem si pustila jako random audioknihu a nestačila jsem zírat. Místo abych pracovala, tak jsem napínala uši a poslouchala. Narazila jsem na nečekaně dobrou detektivku, která mě chytla hned na začátku. Doktor Klein a Mechthilda (to jméno mě hodně baví) si mě naproto získali. Už u jejich prvního telefonátu zastřiháte ušima a víte. Zkrátka milá, vtipná a napáditá detektivka ze staré školy. Neodolala jsem a už se poohlížím po tištěné verzi. Nutně ji potřebuju.

17 07.08.2020

První dvě kapitoly byly naprosto skvělý. Ale pak už to byla smršť informací, který jsem nedokázala udržet v hlavě. Po dočtení jsem měla pocit naprosté vymletosti a nebyla schopná ani říct o čem jsem vlastně četla. A to jsem se všude chlubila, že mám rozšířené oxfordské vydání.

Kniha je skvěle napsaná. The Queen jsem měla vždycky ráda, ale po přečtení této knihy jsme se do nich definitivně a celoživotně zamilovala. Hromada faktů a zajímavostí umožní i nám "mlaďochům" nahlédnout do života legendy jako Freddie Mercury. Po dočtení si jen smutně vzdychnete a řeknete si: "škoda ho, kluka šikovnýho".