Barakoudel komentáře u knih
Ve čtvrté třídě utrpením, na vysoké škole odměnou.
Nečekala jsem, že mě při druhém čtení knížka natolik pohltí a zasáhne. Když jsem ji brala do ruky, úplně jsem cítila prvotní odpor z povinné četby. Teď, po přečtení, cítím hrdost. Hrdost ke své rodné obci, ke Štorchovi jako pedagogovi.
Nápad, přečíst si knížku znovu, mi vnukl pan docent Horák, který ji doporučil zejména z pohledu krajinářského. Nejen dějepisně jsou Lovci mamutů velmi hodnotní. Jsou zde přesně odpovídající popisy krajin a fauny kvartéru! Páni. Jak si před sto lety mohli vědci bez moderních metod zvládnout tak přesně vykreslit časy už dávno minulé?
Moc mě také bavily jednoduché a všeříkající obraty, kterými je děj protkán. Např. "Sob barví vodu." Jazyk a příběh je tolik odlišný od dnešních titulů! Odlišný v nejlepším slova smyslu.
Wow.
Četla jsem před čtyřmi lety a stále nezapomínám. Díky konceptu deníku jsem děj hltala v průběhu prváku na vysoké i mezi náročným studiem a ještě náročnějšími zkouškami.
Co mi to dalo?
Obdiv autorovi, který dokázal psát deník z pohledu jiné osoby, doby a prostředí.
Námět na to, jak jinak se dá psát vlastní deník.
Krásný příběh z Mykén a Kréty vykreslených na základě faktů. Mykéňané byli opravdu mistři v akrobacii na býcích. Dokládá to také četnost publikací zaměřených na tělovýchovnou činnost.
Ohromující popisy otevírání lebek a dalších lékařských praktik.
A především nezapomenutelný příběh samotné hlavní postavy, která provází čtenáře dobrými i špatnými časy svého života.
Některé, pro mnohé zbytečné, pasáže mi přijdou jako důležité k dokreslení dané doby a historie Egypta. U mě zafungovaly jako velmi přínosná reklama zvyšující zájem o Egypt z dob velkých faraonů.
Na Malém princi mě velmi upoutala všudypřítomná zasněnost a rádoby dětská prostořekost/upřímnost. Je hezké, že příběh v každém vyvolá smíšené emoce, každý v něm vidí něco jiného a může si to napasovat pokaždé na situaci jemu vlastní. Příběh na mě působí jako záhada, která osloví každého čtenáře tím, že si ji může zakódovat podle sebe. Nepřímé, ale oslovující.
Na druhou stranu mi velmi nelahodí ta extrémní komerce, která se ozývá z každého knihkupectví a každé strany. Máte rádi Malého prince? Kupte si papírový kapesník s jeho motivem, dostanete k tomu jako dárek párátko ze stromu, na kterém seděla sama hlavní postava! Ne, to opravdu ne. Jsem ráda, že jsem knížku četla v době, kdy nepropadla takové komerci a "merči".
První knížka od Colleen Hooverové, se kterou jsem se od začátku dost trápila. Nebavila mě, vadila mi hlavní hrdinka. Na konci knížky jsem ale dospěla pochopení a náhled na knížku se mi naprosto převrátil vzhůru nohama. Děkuji za další náhled do těžké reality.
Často prohledávám katalogy nově vydaných knih. Mám pocit, že mě jejich obsah jen zřídkakdy překvapí. Tato kniha mě překvapila téměř na každé druhé stránce, a to nepatří mezi knihy vydané po roce 2 000. Asi přehodnotím, kde knihy vybírat.
Knihy, které dokládají historickou událost, ač v tomto případě některými fakty přibarvenou, jsou pro mě jako magnet. O to víc si knížky cením, že byla napsaná jistou, neotřelou rukou. Příběh ve mě vzbudil na každé stránce jinou paletu emocí a pocitů. A hlavně ve mně vzbudil zájem. Zájem o okolí Čachtic a historické skutečnosti období Alžběty Báthoryové i jejích poddaných.
Pane Nižnánsky, děkuji.
Něžně háčkovaný čas už svým názvem mluví o něžném příběhu. Díky sladce vylíčenému prostředí je čtenář vtažen do nádherné krajiny okolí Jičína a Železnice, což je pro mne jako rodačku z okresu Jičín o to cennější. Uchvátila mě naprostá obyčejnost postav jak v jejich jednání, tak v jejich slangové mluvě. Příběh je pohyblivou fotografií obyčejného života, ke které se fotograf vždy rád vrátí. Nadčasová četba!
Smekám také klobouk před ilustrátorem Otakarem Čemusem, jehož perokresby zachycují nejen samotné momenty děje, ale i střípky okolí oněch dvou městeček.
První díl mě vskutku uchvátil. Moc mě bavilo číst o učení mladého hraničáře. Jak se krok po kroku prokousával skrze obtížně nabyté dovednosti s kousavými a sarkastickými poznámkami svého učitele v zádech. Tento díl hodnotím jako zatím můj nejoblíbenější.
Při přednáškách z Fylogeneze a systému bezestrunných zazněl s humorem z úst pana docenta odkaz, že "knížka Ferdy mravence je základní entomologická literatura, takže kdo nečetl, urychleně přečíst." Pravděpodobně nečekal, že se toho někdo doopravdy chytí. Zprvu jsem knížku brala jako velmi zajímavě zpracovaný podklad k učení. Pak jsem se ale začetla a dostala do děje takovým způsobem, že jsem knížku zhltla během třech dní. Opravdu povedená knížka, včetně krásných ilustrací. Klobouk dolů! Snad jednou budu mít možnost knížku do ruky vzít znovu a číst ji nahlas pro malá a zvědavá ouška.
Po sérii thrillerů byla tahle knížka rozhodně skvělou volbou. Miluju příběhy a tenhle něžný příběh dvou nití, které se v závěru svážou, ve mně vyvolal mnoho nepopsatelných pocitů, z nichž se většina zaryla hluboko do paměti. V soudobé literatuře je těžké najít knížku, která by se vyhnula scénkám jako z červené knihovny, proto pro mě byla tato knížka opravdu příjemným čtením. Autor dokonale líčí krásy krajin a míst, díky čemuž se čtenář ocitá na stejných místech, jako postavy samotné. Oči nezůstaly suché. Rozhodně ji nečtu naposledy.
Bohužel jsem se k této knize dostala až poté, co jsem četla většinu knih vydaných po roce 2005. Knížka je strhující, děsivá a nenechá čtenáře spát, dokud ji nepřečte.
(SPOILER) Vrhnout se do 970 stran, to už člověka musí ta knížka opravdu bavit. A baví, nutí číst dál, ale o 200 stran méně by příběhu taky neublížilo. Nicméně u Galbraitha to tak asi je - co jedna "Cormoranovka", to alespoň o 100 stran víc.
Co se příběhu týče, musím přiznat, že by mě rozuzlení opravdu nenapadlo. Celou knížkou se tak nenápadně plíží, je všudypřítomné a přece tiché. Lehce mi tam ale neseděly tři věci:
- některé pokusy a "náhody" při dohledávání určitých svědků,
- některé příliš přeastrologizované části, které mě mátly a frustrovaly (stejně jako hlavní postavy, takže to asi byl záměr autorky pro důmyslnější pochopení pocitů hlavních postav),
- ke konci knížky příliš mnoho postav, ve kterých jsem se už začínala ztrácet.
Pocit z knížky mám ale dobrý, však to bych ji jinak nezhltla za týden. Příběh mě dokázal vtáhnout, odreagovat, donutil mě přemýšlet nad dějem a těšit se na další vývoj.
Bylo mi asi 12, když mi knížku doporučila tehdejší nejlepší kamarádka. Obě nás natolik pohltila, že jsme místo klasického chození ven, a rozebírání kdejakého klepu, plnily bobříky jako o závod. Přály jsme si tehdy vstoupit do skauta, ale obě nás vytěžovaly jiné kroužky, tak z našeho přání sešlo.
Pokud má knížka i v dnešní době nějaký potenciál, pak je to právě potenciál k tomu, vytáhnout děti ven a nenásilně je donutit všímat si přírody. Kéž Bobří řeka žije dál.
Takhle jsem asi úplně nechtěla, aby končil druhý díl. Jak se mám pak učit na státnice a zkoušky, když mě to táhne k Hraničářům? Velmi povedené, poutavé dílo, které mě nutilo poslouchat stále dál. Líbí se mi ve světě hraničářů. Ztratit se v jejich příběhu, na chvíli zapomenout na ten svůj.
Poslechnuto jako audiokniha.
V domnění, že se bude jednat o průměrnou knížku, do jejíž čtení se budu muset nutit, aby mi knížka jen tak neležela v knihovně, jsem začala Eragona číst téměř bez jakéhokoli očekávání. Chyba. Nechápu, jak jsem se mohla Eragonovi tak dlouho vyhýbat.
Je neuvěřitelné, že Christopher Paolini napsal tak kvalitní příběh v 15 letech. V mých očích se jedná o příběh velmi důmyslný, poutavý a napínavý. Velmi se mi líbilo, že téměř cokoli, co zmíní autor na začátku, je později vysvětleno. V příběhu je také velmi příjemně líčena krajina a okolí, jímž Eragon prochází a není zapomenuto na citovou stránku postav, jež zatáhne čtenáře do děje, až si dost možná i popláče. Mapa Alagaësie se velmi hodila k dokreslení představy o tom, kudy postavy putují.
Co také nemohu opomenout je velice kvalitní korektura (pouze jeden překlep v celé knize!), jež nenarušuje čtenářský komfort.
Snad budu moct i k dalšímu dílu napsat podobně optimistickou recenzi.
Nečekané, napínavé a dobře promyšlené. Vděčná jsem taky za zápletky Florina a Bey.
Sparks podruhé nezklamal. Příjemná četba, která mi sedla v každém řádku. Četla jsem dokonce při vaření. V jedné ruce knížku, ve druhé vařečku. Až tak mě příběh pohltil! Divím se, že nemám poslední stránky zvlněné, ne však od vaření. Nádherný, srdcervoucí příběh.
Volání kukačky byla jedna z mých prvních knih detektivního žánru, možná proto ve mně zanechala silnou stopu. Postavy Robin a Cormorana jsou jedny z mých nejoblíbenějších!
Páni!
Příběh mě šokoval hned v první kapitole a napětí vzrůstalo s každou další přečtenou stránkou. Čtu často thrillery z lékařského prostředí, takže mi tam některé skutečnosti hodně neseděly, škoda, že to v téhle rovině Colleen nedotáhla k dokonalosti.
Co se ale psychologie postav a příběhu týče, nemám slov. Opravdu šílené téma dokázala Colleen velmi dobře zpracovat, že si až jeden říká, zda je doopravdy při spisovatelském nahlížení na svět možné přemýšlet tak moc odlišně.
A co mě mile pohladilo po duši - konečně jsem v textu neobjevila žádnou hrubku ani překlep! (Což se mi u překladu Colleeniných knih stalo zatím prvně. )
V tomto případě jsem nemohla zavřít oka, dokud jsem nepřečetla poslední stránku. Příběh zasazený do Afriky mě pohltil zcela a nekompromisně. Dost možná si ji přečtu znovu.
Vagón plný informací a podnětů k přemýšlení. Odborné biologické téma zapracované do velmi čtivé podoby. Propletený život rozplétá myšlenky, úhle pohledů, rozšiřuje obzory a mnohdy nechává čtenáře v údivu zamrznout v daném okamžiku.
Ze začátku mi dělalo problém se na knížku naladit, měla jsem pocit, že se jedná spíše o filozofování nad daným tématem. Pro nezbytnost doložení neznáma však byly tyto pasáže nutné a na tok myšlenek autora jsem si později zvykla. Spíše jsem v dalším čtením narážela na opačný problém (nešlo knížku odložit). Oceňuji také doložení veškeré odborné literatury, kterou autor využil, ale nezapojil do textu pro plynulejší čtivost textu.