BarboraJir komentáře u knih
Málokdy čtu knihy tohoto typu - normální příběhy normálních lidí (ačkoliv toho sexu tam přeci jen bylo na normální lidi trochu moc). Takže jsem chvíli ani nevěděla, jestli se mi to líbí. Ale jelikož jsem 400stránkovou knihu přečetla za 3 dny a ty postavy mi asi budou i chybět, tak se mi to asi líbilo :)
Jasně, to že někdo vyhraje Pulitzera, neznamená, že je dobrý rodič. Ale stejně to potěší: Hemingway ráno vstal, dal dítěti láhev, to si hrálo v postýlce, a šel pracovat. Pak si vzal kočárek do kavárny a psal, zatímco dítě spalo nebo pozorovalo. Když bylo starší, tak spolu potom diskutovali, co vidělo. Tahal dítě do Alp, ale do Španělska (30. léta) ho nebral a nechal u chůvy. Od mala ho tahal s sebou na večírky s přáteli (pravda, nemám mezi přáteli Picassa, Scotta Fitzgeralda ani Ezru Pounda, ale i tak jsou zajímaví...) V tomto se mi kniha líbila. Ale jinak si k němu stále hledám cestu, nějak pořád nemůžu přijít na kloub tomu, proč je tak slavný, ale ještě mu dám šanci.
Teda, nějak mě to neoslovilo. Nádherně poetický jazyk (tak krásný, že si od Dyka přečtu i něco jiného... tentokrát asi víc "bělohorského"), ale ten děj mě nestrhl a hlavní myšlenka mi unikala mezi prsty... Ale nejtěžší téma čtenářské výzvy splněno!
Klasická Francisovka. Postavy barvité, ale typické - ať už jde o hlavního hrdinu nebo o záporáka. Záplatka pěkná, ale včetně rozuzlení jasná pro každého, kdo od autora už dřív přečetl nějakou jinou knihu. Jako obvykle rozvláčný začátek a posledních 10% knihy, kdy nejde odložit (když jsem v jedenácti letech četla Smrt favorita, nechtělo se mi ho odkládat ani kvůli rozbalování dárků na Štědrý den). Rozvláčné to možná ale připadá jen mě - nečtenáři detektivek - nebaví mě přemýšlet, kdo asi je vrah a rozřešit případ, proto knihy nečtu. Na druhou stranu, v těch dvanácti jsem francisovky četla kvůli těm koním (kterých tam ani moc není), Expert ale vyniká v popisu výroby a ochutnávání vína, whiskey, brandy a ginu tak, že vás to nutí otvírat bar. A taky se člověk v tomto oboru lecčemu přiučí, což se pro dospěláka, buďme upřímní, hodí víc než ti koně :-)
Velmi podrobné a vzhledem k malé propracovanosti tématu v současné době stále platné...
Každý, kdo chce studovat dějiny žen v českých zemích, by měl touto knihou začít...
Možná to je tím, že už jsem dlouho nečetla pořádnou čtivou a akční urban fantasy, ale jestli je toto jedna ze slabších autorových knih (jak naznačují recenze), tak bych chtěla vidět ty lepší :-) Opravdu doporučuji, čte se to samo.
Caesar je srdcová záležitost, přivedl mě ke Connu Igguldenovi. Je to dokonalý autor, děj je strhující, postavy žijí vlastním životem. S historickými fakty nakládá poněkud volně, ale jelikož vždy zachovává ducha a atmosféru doby a má bezvadně nastudované reálie, má na to jako romanopisec plné právo.
Jednoznačně nejlepší knižní série nejlepšího autora historických románů. Škoda jen, že české překlady vycházejí zrovna v tomto případě tak pomalu...
Druhý díl je ještě o dost lepší než první, ten se trochu rozjížděl pomaleji. Vála růží je opravdu skvělá série od autora. Doporučuji doplnit četbu o krásně stručné a srozumitelné shrnutí historických fakt (https://www.databazeknih.cz/knihy/valky-ruzi-33441) a o Shakespearova Richarda III., protože po přečtení této série už konečně budete vědět, kdo je v té hře kdo :-)
(Ale počkejte si až na české vydání čtvrtého dílu. Zatím dle mého názoru překlady této série, na rozdíl od Čingischána, vychází docela svižně)
Conn Iggulden je dokonalý vypravěč a jeho postavy žijí vlastním životem. Přitom sice užívá licenci romanopisce při práci s historickými fakty, ale vždy jeho romány odpovídají duchu a atmosféře doby a to je moc dobře. Caesar je pro mě srdcová záležitost, protože mě k autorovi přivedl. Čingischán nemá mezi historickými romány obdoby. Válku růží bych se ale nebála postavit na stejnou úroveň. První díl je trochu méně živý, ale od druhého dílu se to rozjede a nedá odložit.
Nechce se mi hodnotit jinak než průměrně. Na čtení české poezie jsem se dala teprve letos, tak asi budu hodnotit spí zpětně, až něco načtu. Ten malebný jazyk mě ale nadchl...
Tak trošku mě z těch úvodních citátů v knize zamrazilo, ne že ne. Ale tak takový hezký přehled, jako vždy u Havrana, když si člověk chce nějaké historické téma oživit nebo se jen jako laik lehce poučit. To knihy z edice "Dny, které tvořili české dějiny" umí. A hezky se vejdou do kabelky.
Hlavní myšlenka mi unikla - mělo to být asi varování před půjčováním na úvěr, ale to už snad od minulé finanční krize víme všichni, že to je průšvih. Do toho spousta nesmyslných bizarních věcí většinou nechutných nebo oplzlých nebo jinak "na efekt." Spousta samoúčelných a izolovaných hnusáren a vulgarit... fakt odpad. Nevadí mi, když je kniha drsná, když obsahuje vulgárí či nechutné pasáže, pokud to má v textu své místo. Tohle bylo jen hnusné a nic víc...
Tak z bulvárního stylu psaní pana Čechury člověku vždycky cukají koutky. U tohoto tématu to snad ani tolik nevadí. Dalo se to. Poctivá pozitivistická monografie, kde bych ale to slovo "pozitivistická" rozhodně nebrala jako pozitivní hodnocení. I ten nejpoctivější pozitivista (ostatně i autor alespoň lehce nadprůměrné bakalářky) by měl zvládnout zasadit dvoji studii do širšího kontextu. To Čechura nedělá. Člověk si tu čte na téměř 600 stranách lechtivý případ za případem - vzhledem k tématu se to čte pěkně. Pro pobavení fakt doporučuji. Ale poučení? Člověk ani nemusí být historik, aby po dočtení měl v hlavě víc otázek než odpovědí. A to se po přelouskání knihy tak tlusté, že se ani nevejde do přebalovací tašky fakt nehodí...
Napsáno čtivě, ale jinak mi přišlo, že píše o věcech, které by každý rodič/pedagog měl pochopit zdravým rozumem. Nedozvěděla jsem se (na rozdíl od jiných knih od stejného autora) z této publikace nic převratného.
Autor své myšlenky poměrně často opakuje, takže to, co se při přečtení první knihy zdálo originální a skvělé, už tolik nepřekvapí. Na druhou stranu je to psáno velmi čtivě. A je také zajímavé sledovat, jak se kdysi převratné a novátorské názory na výchovu dětí, mateřství a porod odráží v praxi matek v našem desetiletí.
První díl zoufale nevyspělý, druhý díl odhalil neoriginalitu jak děje, tak světa, ve kterém se příběh odehrává. Třetí díl byl zdlouhavý. Ale dočetla jsem je všechny a to o něčem svědčí, špatné knihy odložím a nedočtu, k Eragonovi jsem se nakonec vždy vrátila, protože mě zajímalo, jak to s ním dopadne, takže nejde o špatnou knihu, spíš lepší průměr. Čtvrtý díl byl super, nabitý akcí a Galbatorix, když se konečně dostal na scénu, se jako záporák skutečně povedl. Jen doporučení pro všechny, jakmile skončí poslední akční scéna, nečtěte dál, následující asi 4 nebo pět kapitol je zcela k ničemu, a jen ukazuje, jak se autorovi prostě nechtělo hrdiny opouštět. Pak to zkazí dojem z knihy...
Moc nechápu tu kontroverzi kolem knihy. Na základě toho jsem čekala buď knihu plnou drsného humoru, který slabší povahy nezvládnout nebo knihu tak vtipnou, že se potrhám smíchy. Nekonalo se ani jedno. Kniha se pěkně čte, otvírá témata, o kterých by se mluvit mělo, ale dojem na mě nezanechala.
Jediné kontroverzní je to, jak z Hitlera udělali vlastně takovou sympatickou figurku (ale na druhou stranu je zde jeho charakter vylíčen velmi dobře), ale to už tu taky bylo - stejně jako komické postavy nacistů v amerických či fancouzských filmech.
Čekala jsem víc, ale čtení to bylo příjemné a chvílemi jsem se i zasmála nebo dokonce zamyslela.
První a závěrečná část (až na jistou utopičnost toho zakončení) geniální. Část věnovaná disidenství mi přišla poněkud zdlouhavá. Přesto oceňuji jednoduchý a výstižný jazyk, kterému rozumí i laik (což u politologických ani filozofických textů rozhodně není samozřejmostí!)