barnajka komentáře u knih

(2. část komentáře)

Děj příběhu byl sice místy předvídatelný (ale to asi v každé knížce) a některá rozuzlení jste prostě 'věděli' už dávno před tím, než k nim 'oficiálně' došlo, ale ani tak pro mě příběh neztrácel na atraktivnosti a děj mě ani na vteřinku nenudil, nepřestal bavit a ani jsem nepociťovala tendence přeskakovat stránky.
Tady si silně uvědomuju, jak významnou roli má pro celkovou čtivost díla (ne)kvalita jeho překladu: mistr slova dotáhne dílo k naprosté dokonalosti, zatímco překladatelské kopyto zmrší původní myšlenku k nepoznání. Proto bych ráda vyslovila svůj veliký dík vydavateli i samotným překladatelům, že se tohoto úkolu zhostili tak zodpovědně.
Málokdy mám potřebu se ke knihám v dohledné době vracet, ale u tohoto titulu jsem cítila silný absťák prakticky okamžitě po dočtení, takže určitě jsem Amírův příběh nečetla naposledy. :-) ♥

5 31.12.2019

(1. část komentáře)

Už když jsem se dostala ke scénce, kde se Hasan přiznává ke 'krádeži' Amírových hodinek jen proto, aby bábá Amíra nezapudil, pochopila jsem, že právě začínám číst asi jednu z nejkrásnějších knížek, která se mi kdy dostala do rukou.♥

Po pomalejším rozjezdu, kdy jsem se prvních několik stran vůbec nemohla začíst (což ale není vina knihy, nýbrž moje), mě ten příběh naopak tak pohltil, že jsem úplně přestala vnímat nejen realitu kolem sebe, ale málem i svoje základní fyziologické potřeby. :-)) Je to silný příběh o kráse afghánských lidí a krutosti představitelů jejich země; o tom, co se stane s krásnou, pokojnou a vzkvétající zemí, když se moc dostane do rukou špatných vládců.
Upřímně mě dojalo, jak jsou Afghánci čestní lidé se smyslem pro spravedlnost, úctu ke druhým a kupodivu i k ženám - nebo alespoň před převratem to tak bylo... pak už bohužel následoval jen úpadek na všech frontách: ekonomické, kulturní a především té morální.

Při čtení jsem se postupně přestala bát islámu jako takového - dál tvrdím a vždycky tvrdit budu, že to není náboženství pro mě (to ostatně není žádné :-P), ale čím víc jsem četla, tím víc mi příběh pomáhal odpojovat mou médii a veřejným míněním 'zdeformovanou' mysl a dívat se na muslimy jinou - empatičtější - optikou. Utvrdila jsem se ve svém odvěkém přesvědčení, že být muslim automaticky neznamená být špatným člověkem nebo dokonce teroristou: vždycky je to o konkrétních lidech, jejich vyznávaných hodnotách a o tom, co si ze svého náboženství pro sebe vypíchnou: jestli nechají zvítězit tu všeobjímající lásku a šíření dobra, a nebo naopak propadnou fanatismu a ve své zaslepenosti budou ničit a zabíjet vše, co jim bude stát v cestě.
Pochopila jsem, že napříč národy a náboženským vyznáním jsme všichni nakonec 'jen' obyčejní lidé - a žádný obyčejný člověk přece netouží po válce, zabíjení a ubližování... všichni přece chceme být 'jen' šťastní, mít svou rodinu a svůj DOMOV: ten náš nedobytný hrad a nedotknutelné útočiště.
Příběh mi ukázal, že muslimové žijí vlastně úplně stejný (a přesto tolik jiný!) život jako křesťané nebo my, ateisté: taktéž milují své rodiny, vidí se ve svých dětech, a jejích hlavními uznávanými hodnotami jsou mír, slušnost a úcta. Obzvlášť ta rodičovská láska k dětem a obecně silně zakořeněný smysl pro rodinu, mě chytly za srdce asi nejvíc. O to je potom smutnější, co i s těmito základními city a hodnotami dokázal provést Tálibán, který překroutil a zničil vše, co se jen překroutit a zničit dalo - a z kdysi krásné země tak udělal horoucí peklo na zemi.

Překvapilo mě, jak moc často jsem se v tomto příběhu našla - byť žiju v úplně jiné době, jiné kultuře a i můj život je plný jiných zvratů, 'odboček' a zápletek.
Překvapilo mě, jak moc podobné jsou touhy obyčejných muslimů a nás lidí z ostatních částí světa.
Překvapilo mě, jak moc se mnou celý příběh emočně zamával a jak blízká mi tou svou 'národní' i 'individuální' náturou byla většina postav.
Amír mě sice zpočátku dost štval a byla to pro mě taková ta 'napřesdržku' postava ;-) (zvlášť poté, jak podle a zbaběle se zachoval k Hasanovi)... ale právě v kontrastu s tou Hasanovou bezmeznou a bezpodmínečnou oddaností a dobrotou jsem si s gradujícím dějem dokázala postupně zamilovat i toho Amíra a často jsem se přistihla, jak se uvnitř sebe snažím pochopit a 'omluvit' jak Amírovy činy, tak i pohnutky, které ho k nim vedly.
U postavy Amíra mě napadlo, jestli se autor nenechal lehce inspirovat svými vlastními osudy (emigrace do USA, záliba v tvůrčím psaní atd)... ale po důkladnějším prostudování životopisu p. Hosseiniho tam žádnou větší paralelu nevidím, tak případná podobnost byla asi jen čistě náhodná. :-)
Ze všech postav mi byl samozřejmě nejsympatičtější andělsky dobrý a šlechetný Hasan, ale dost mě potrápilo i vlastní morální dilema, kdy jsem se snažila na moment vžít do ředitele sirotčince a bohužel jsem nebyla schopná jednoznačně rozhodnout, jestli ho mám považovat za postavu zápornou nebo kladnou... a co mě děsilo asi nejvíc: nebyla jsem si jistá ani sama sebou, že bych se na jeho místě zachovala 'správně' (protože co je v tomto případě 'správné': obětovat pár dětí a alespoň těm ostatním zachránit život, a nebo rovnou odsoudit k smrti celý sirotčinec?).

Co se ještě těch postav týče, tak "Lovec draků" byl pro mě trošku netypický tím, že narozdíl od většiny knih, které jsem kdy četla, nebyla prakticky žádná z hlavních postav (snad až na Hasana) skrz naskrz kladná: ať už Amír, bábá, Rahím nebo Amírova láska Sorajja - ti všichni měli i své stinné stránky, své kostlivce ve skříni a své temnější já... a o to pro mě bylo zajímavější poznávat jejich charaktery víc a víc do hloubky, a opravdu mě bavilo zamilovávat se do nich postupně. :-)
Hodně na mě zapůsobily i popisy krajiny Amírova dětství v Afghánistánu a taky líčení pocitů uprchlíků na cestě do Pákistánu - chtě nechtě jsem tu cítila silnou podobnost s dílem "Mořská modlitba"... a zároveň je toto jedna z mála pasáží, kde se autor možná podprahově snaží působit na city a 'sluníčkářsky orodovat' za emigranty ze současné uprchlické krize (jinak na mě dílo jako celek působí vyváženě - tj. jsou tam dost naturalisticky popisovaný jak kladné, tak i záporné stránky islámu a života v jeho područí).

6 31.12.2019