Bee
komentáře u knih

Po dočtení trojky jsem se dalšího dílu nemohla dočkat, ale po čtyřiceti stránkách jsem to odložila a dočetla to až po roce a půl. Tak nějak mi tohle nesedlo, nevím, jestli to bylo změnou prostředí nebo absence známých postav.. Části, které se odehrávaly na škole, mě bavily, ale Rosino putování po Rusku pro mě bylo nic moc. Každopádně čtu dál, takže to až tak hrozný být nemohlo :)


O prvním dílu jsem tvrdila, že měl obrovský potenciál, který zůstal nevyužitý. Autorka si to nejspíš šetřila na díl druhý. Ten je naprosto parádní, co se děje týče. Vulgarismy mi nijak nevadí, ale co neskousnu je vztah mezi Adamem a jeho babičkou. Za tu "babku" dávam o hvězdu míň, protože to je na mě trochu silný kafe.


Je to ohromný námět, i když uznávám, že to taky není nic extra novýho. Chvílemi mi to ale připadalo, jako bych se vrátila do dětských let a četla Správnou pětku od Blytonové. Autorčin styl mi tak nějak nikdy nesedl, připadá mi, že píše pro mladší generaci, i když to tak nejspíš není zamýšleno.
Nedočkáme se zde sice nijak briliantího stylu psaní, ale děj má správný spád. Hlavní postava je mi sympatická a navíc se mi líbí její schopnosti. Rozhodně jsem si oblíbila i další obyvatele institutu a jak už je vám předem jasné, můj favorit je Gabriel. Naprosto mě okouzlila ta jeho tajemnost, odtažitost a to, jak je "zlej". Naproti tomu Rob je pro mě postava, která by tam ani nemusela být. Ta jeho svatost mě občas vytáčela k smrti.
Zápletka byla sice jednoduchá, ale nemyslím si, že to nějak negativně ovlivnilo knihu. Rozhodně se chystám na další díly, i když přesně vím, kam to bude směřovat a vůbec se mi to nelíbí. Autorka opět nezklamala a řítí se na nás další milostný trojúhelník a ani teď to nebude nijak originální. Vidím naprostou podobu mezi bratry Salvatorovými a Gabrielem s Robem.


Nic podobného jsem snad v životě nečetla a najednu stranu doufám, že už ani nebudu. Nádherně napsaná kniha, která má hloubku. Nic smutnějšího jsem zatím nečetla.


Stmívání je příjemná knížka, ačkoliv Belliny myšlenkové pochody mi občas dávaly fakt zabrat. Hlavně i proto, že mi připadá jako naprosto nereálná lidská bytost, plus k tomu přičteneme její občasné "hrdinské chování", a je to. Líbí se mi nový náhled na upíry, ačkoliv mi tam pár věcí přišlo opravdu podobných s Interview s upírem, ale přeci jenom se nedá vymyslet nic úplně nového, co by alespoň trochu odpovídalo upírům.
Největší chybou bylo knihu zfilmovat. O bezhlesném zírání na sebe a pozorování tváře toho druhého se přecejen líp čte, než se na to kouká.


Říct o Procitnutí, že je to zvláštní kniha, je opravdu slabé slovo. Dialogy místy stojí za nic, možná je to i tím, jakým způsobem je kniha psána, ale námět byl skvělý a kupodivu je mi sympatická hlavní hrdinka. Uvidím, jestli změním názor, až si ji přečtu i česky. Doufám, že další dva díly budou ještě lepší :)


Kromě pár knih jsem od Blytonové přečetla všechno. A z nějakého důvodu je tohle moje nejoblíbenější knížka od ní. Doteď si pamatuji, jak jsem ji s vykulenýma očima četla u babičky za peřiňákem :)


Původně jsem chtěla dát hvězdy čtyři, ale nakonec se mi kniha rozležela a začala jsem vidět i nějaké ty mouchy.
Hate List ukazuje, kam až může zajít šikana a opět vykresluje typicky predátorské prostředí americké střední. Tady už bohužel se špatným koncem a čtenář dostane náhled do mysli jednoho z obviňovaných.
V některých situacích jde autorka opravdu do hloubky, až mě to překvapilo a opravdu silně to ve mně zarezonovalo, ale některé postavy jsou nedotažené a nejdou tak úplně do hloubky, jak by bylo potřeba. Konec jako vystřižený z amerického středoškolského filmu se mnou moc nehl, protože mi do celkové atmosféry knihy moc nezapadal.


Tak tohle byla naprostá bomba. Potom, jak skončilo Šest vran, jsem se nemohla dočkat Kazovy satisfakce. Trochu jsem se toho obávala, protože první díl byl úžasný hlavně co se atmosféry a postav týče. Tahle série prostě stojí na postavách a ty jsou naprosto, ale opravdu naprosto, úžasné. Skvěle spolu fungují, neustále se o nich dozvídáte nové věci a nejde si je nezamilovat. Autorka tu zároveň dokázala udržet tu bezvadnou atmosféru Ketterdamského podsvětí, která na mě zapůsobila už v prvním díle a to je prostě bomba. Dějově mě to neskutečně bavilo, hlavně tedy Kazovo plánování a to, jak se celá situace vyvíjela. Nezažila jsem ani chvíli nudy a nejlepší na tom je, že ačkoliv konec byl fakt luxusní, tak těch top momentů tam bylo mnohem víc. Autorka si to nešetří jen na úplný konec knihy, ale dostáváme to pěkně po dávkách. Za mě jedna z nejlepších knih letoška.


Kniha mi sedla už anotací a trochu jsem se obávala, aby mě to moc nezklamalo. Musím ale říct, že mě autorka opravdu hodně překvapila. Obrovský podíl na tom má zajímavá hlavní postava, se kterou autorka výborně pracuje. Je to hodně citlivě psané a opravdu jsem to Lex věřila. Zároveň tomu nechybí trochu toho milostného dramatu, ale ne moc a nestává se to středobodem celého příběhu, což by byla ohromná škoda. Líbí se mi, jak Lex celou situaci zpracovává a snaží se pochopit, proč se stalo to, co se stalo. Opravdu silný příběh, a dobře zpracovaný.


Musím už v úvodu říct, že pro mě to byla trochu náročnější četba, ale naprosto, naprosto perfektní. Od začátku, až do konce. Většinou dokážu v knihách tak nějak odhadnout, co se stane, a valná většina "šokujících" odhalení mě fakt nešokuje, ale tady si člověk není jistý ničím. Opravdu.
Je to nejspíš i stylem psaní, kdy se autorka zmíní o něčem naprosto šíleném a hlavní postava to bere za normální jev, což vás nutí uvažovat, co všechno je skutečné a co není. Je to chaotické a postavám se těžko dostanete na kobylku, ale to právě ještě víc dokresluje celou atmosféru knihy.
Co mě trochu zaráželo, byl přístup Alexiných rodičů, a to považuji za dost nedotažené, ale výsledný dojem to určitě nekazí. Pro mě něco nového, konec si nejspíš umím vysvětlit pěti různými způsoby, takže paráda.


Nápad je geniální a když jsem si přečetla anotaci, musela jsem tu knihu okamžitě získat. Nicméně mě to poměrně dost zklamalo, příběh na mě působil dost mělce, nedokázala jsem se sžít s žádnou postavou. Možná to způsobil styl psaní, který vlastně nedovoloval jít úplně tak do hloubky, jak bych potřebovala. Samotný závěr jsem očekávala již někde v počátku knihy, takže mě to ani nepřekvapilo. Je to rozhodně příjemná oddechovka, ale vracet se k ní nejspíš nebudu.


Četla jsem autorčinu předchozí sérii a naprosto jsem si jí zamilovala, takže jsem sáhla i po téhle knize. Trochu jsem se bála, že to bude jako přes kopírák, ale byla jsem příjemně překvapená, když jsem se setkala s poměrně odlišným typem hrdinky. Je tam jistá podobnost v lehce pohnutém osudu, ale tím to končí. Je pravda, že tato postava mi sice úplně nesedla, ale děj mi to vynahradil. Líbí se mi, že Feyre není přehnaná silačka a odvaha sama. Ve světě, ve kterém se ocitá, je jenom slabý člověk a na základě toho se vše odvíjí, což je příjemná změna, i když radši čtu z pohledu nakopávače zadků. Co se týče světa, do kterého autorka postavy umístila, nemám co vytknout a bavilo to. Další díly určitě číst budu. Několikrát :)


Když se mi Vidořád dostal do rukou, byla jsem nadšením bez sebe. Předchozí díl končil, jak je u sérií už zvykem, dost mlhavě, takže jsem byla zvědavá. Ani tentokrát mě to nezklamalo. Svět, který autorka vytvořila je komplexní a naprosto nový, takže se to čte skoro samo. Společnost vidoucích ve mně zanechala parádní dojem a líbí se mi, že tu máme spoustu postav s vlastním příběhem, někdy dost zamotaným, což jen přidává již zmíněné komplexnosti. Shannonová pracuje s postavami poměrně dobře a myslím, že zvládla i jejich množství. Prohnilost jasnovidecké společnosti je úžasná a prostředí celkově má takovou zvláštní atmosféru. Líbí se mi dokonce i vzhled postav. Paige jako hlavní postava mě baví, její povaha se postupem času vyvíjí a mění a s tím autorka pracuje také dobře.
Co se děje týče, ubíhalo mi to skoro samo. Četla jsem, že ho mnoho lidí považuje za zbytečně natahovaný, ale s tím já absolutně nesouhlasím. Naopak mi připadalo, že je to skvěle zmáknuté, postupně se nám odkrývají další a další informace o společnosti, ve které se děj odehrává, a vše to působí jako předehra k něčemu velkému, což přišlo. A mně se to moc líbilo. Kniha si celou dobu udržela tu zvláštní, ponurou atmosféru a to je za mě velké plus. Představa čekání na další díl je pro mě hrozná.


Když jsem se ke knize konečně dostala, byla jsem nadšením bez sebe, protože sérii Legenda nejde nemilovat. I přes slibný začátek pro mě kniha byla zklamáním. Zpočátku mě to zaujalo, protože to bylo něco nového a čekala jsem nový, vymakaný svět. Náběh tam byl, ale potom už to šlo z kopce, a myslím si, že za to můžou postavy. Hlavní postava je taková nemastná, neslaná. O Adelin se vlastně dozvíme jen to, k jakým povahovým rysům má sklony, ale nějak pro mě jako postava postrádá hloubku. Ostatní mi přišli naprosto mělcí, bez osobnosti, jen jako křoví k hlavní hrdince, a to je velká ztráta pro děj. Knih jsem dočetla jen tak tak a docela mě to mrzelo, protože předchozí autorčiny knihy byly neodložitelné. Zkusím další díl, třeba se to zlepší.


Jako první jsem před pár lety viděla filmové zpracování a rok co rok na něj koukám znovu. Takže když jsem konečně narazila na knihu, neváhala jsem a pustila se do čtení. A nezklamalo mě to.
Líbí se mi, že můžeme vidět hlavní postavy "růst" a vyvíjet se. Dostáváme takový průřez životem a zároveň i vztahem obou protagonistů a jako velké plus musím zmínit, že to vůbec není žádný slaďák od Nicholase Sparkse, to by totiž celý tenhle příběh zkazilo. Je to psáno realisticky a zábavně, u některých pasáží jsem se smála neuvěřitelným způsobem. Nechybí tu samozřejmě i negativní chvíle v životech postav, ale to patří k životu a je to tu pojato tak, jak to je. A to se mi líbí.
Co se týče závěru knihy, nemělo to chybu, autor stále pokračuje v realistickém duchu a tak nějak mi to tady sedlo. Určitě doporučuji k přečtení.


Kniha mě bavila od začátku do konce. Za návrat Erika jsem byla opravdu ráda, nemělo to chybu. Bylo to dost napínavé, i když to bylo poprvé, co jsem to rozuzlení viděla přicházet někdy od poloviny knihy, vůbec mi to ale nevadilo, bavilo mě to stejně. Joonna je prostě týpek a bez něj by ty knihy nejspíš nestály za nic. Každopádně ten konec mě naprosto dostal, jsem zvědavá na další díly.


Tak na tohle jsem se opravdu hodně těšila a nezklamalo mě to. Autorka má opravdu zvláštní styl psaní a trošku mi tu nesedla ta er forma, ale to už je věc preferencí. Postavy jsem si oblíbila už v prvním díle, některé víc, jiné zase míň, ale jsou perfektní. Námět knihy by v rukou jiného autora asi nebyl tak parádní, ale Julianna Baggot si s tím skvěle poradila, svět který vytvořila je prostě úžasný - i když si nejsem jistá, co to vlastně vypovídá o mně.
Rozjezd knihy je takový pomalejší, ale pak to určitě stojí za to. Atmosféra je celou dobu naprosto geniální, dalšího dílu už se nemůžu dočkat.


Tohle byla kniha přesně podle mého gusta a musím říct, že byla naprosto dokonalá. Je sice krátká a psána poměrně jednoduše, jenže si myslím, že zbytečné natahování by Dárci jen uškodilo. Myšlenka knihy je perfektní a přiznám se, že jsem ji ještě nebyla schopná pustit z hlavy. Ač nejsem fanda takových konců, uznávám, že jiný by se tam prostě ani nehodil. Určitě je to perfektní kniha na zamyšlení a já se k ní ještě několikrát vrátím.


Popravdě se přiznám, že po předchozích dílech, který byly fakt našlapaný, jsem očekávala něco trochu víc, ale i tak mě to bavilo, tak jako mě baví valná většina autorčiných knih. Díl mi připadá slabší i co se týče postav, ale i tak jsem jim to věřila a bavili mě.
Co se děje týče, máme tu míň akce, ale i tak se posuneme dál, Sydney s chladnou hlavou řeší, co se vyřešit má, akorát ten Adrian byl lehce plonkovej. Hlavní zápletka je zřejmá už od začátku - najít Jill, ale máme tu, jak už je zvykem, i několik vedlejších linií, což si myslím, že je dobře a Mead to zvládá skvěle. Čtení mě bavilo a hrozila jsem se konce, ale když jsem dočetla, byla jsem naprosto spokojená, i když bych zvládla dalších 20 dílů, ale tak už to prostě je. Rozhodně stojí za přečtení celá série.
