Beoudine
komentáře u knih
Lord Jim
Joseph Conrad
Opojná, sebezpytující meditace ve společnosti jedné velmi uvěřitelným způsobem ztrápené duše. Joseph Conrad je skutečná spisovatelská třída.
Štěstí Rougonů
Émile Zola
Jako začátek ságy zajímavé, jsem zvědavý, co přinesou následující díly a očekávám, že se kvalita bude stupňovat.
Exorcista
William P. Blatty
Po pročtení hrstky zdejších komentářů zjišťuji, že jsem asi jen jedním z mála, kdo po knize Exorcista sáhl, aniž by byl dříve zasažený filmovým zpracováním.
Navzdory možná jen povrchní podobnosti jsem se nemohl zbavit potřeby srovnávat během čtení exorcistu s Rosemary má děťátko od Iry Levina. Možná proto, že z žánru hororového příběhu s křesťanskou mytologickou tematikou, odehrávající se v moderní době, jsem asi nic dalšího nečetl. Každopádně Rosemary pro mě vyšla jako o krapet sugestivnější, ačkoli to bylo jen o fous. Poslední část se samotným vymítáním dokázala i mou věčně studenou krev nepříjemně rozehřát.
Lenost
Jiří Maršálek
Tento román má přesně to, co by introspektivní vyobrazení vnitřních machinací poničené duše mělo mít - autenticitu a především nebanální myšlenkovou hloubku.
Četl jsem svého času celou řadu knih, zaměřených na pozvolný či rychlejší rozpad osobnosti (namátkou třeba Hamsunův Hlad, Dostojevského Dvojník) a řekl bych, že mám v tomto žánru určitou oblibu.
Lenost se mezi těmito tituly ani zdaleka neztrácí, jelikož nabízí opět něco nového z hlediska přístupu i skrze netradiční směr, kterým se hrdinův vnitřní vývoj ubírá. Věcně elegantní a místy snad i trochu básnické práci s jazykem se také nedá nic vytknout.
Antikrist
Friedrich Nietzsche
Celkově tu snad Nietzschemu skutečně už docházel dech a všudypřítomná nas*anost a zahořklost z textu vyloženě čiší (a místy i obtěžuje), ale opět je tu hrstka tak neotřelých a skrz naskrz geniálních úvah, že jen kvůli nim stojí za to se s tou knihou na pár hodin zapomenout v křesle u krbu.
Satanské tango
László Krasznahorkai
Díky uhrančivému a hypnotickému filmovému zpracování Satántanga jsem našel cestu i k autorovi knižní předlohy. A jsem opravdu vděčný, že se tak stalo. Bohužel u nás zatím vyšly jen dvě autorovy knihy a já pevně doufám, že se časem objeví i nějaká další.
Démon alkohol
Jack London
Neznám skutečný záměr Jacka Londona, se kterým ke knize přistupoval, ani nevím, do jaké míry je zpracování autobiografické. Nicméně... pokud skutečně jedním z cílů tohoto románu bylo vymanit některé čtenáře z osidel alkoholu, tak u mě pohořel na plné čáře - ta romantika mě naopak od začátku do konce pobízela k tomu, abych se vydal zpít do němoty do nejbližší paluše s prvním ošuntělým vandrákem, kterého tam potkám! Opravdu, nezáleželo na tom, jak barvitě se autor snažil vykreslit ty obludné kocoviny a spálená hrdla, protože já jsem během čtení toužil být stejně opojený, stejně rozervaný, sedřený a stejně romanticky netečný, jako sám hlavní hrdina.
Z područí islámu
Ayaan Hirsi Ali
Významná sonda do míst, která já (jakožto omezený a zpátečnický Evropan) stále a klidně i proti své vůli budu vždycky brát jako "druhou stranu barikády".
O lásce
Anton Pavlovič Čechov
Mistr krátké prózy. V této publikaci se nachází většina těch nejlepších povídek, které jsem kdy četl. A kupodivu jsou to právě ty nenápadné a děsivě prosté příběhy, které svým umem dokázal Čechov prodat úplně nejlépe. Mým osobním favoritem je právě povídka Angrešt. Tak kraťounká a bez jakékoli výbušné pointy, přesto dokonale odrážející Čechovovu genialitu.