betania
komentáře u knih
Iluminace
Mary Sharratt
Velmi čtivý příběh vpravdě renesanční světice, učitelky církve, viděno z pohledu spíše (možného) lidského prožívání, než duchovního a teologického.
Druhá část byla hodně "z rychlíku" což je škoda.
Živé světlo
Wilhelm Hünermann
(SPOILER) Je dobré si uvědomit KDY autor psal (před 2. vatikánským, CO byla jeho profese (kněz) a PRO KOHO psal (pro mládež/děti) a pak vás nepřekvapí to, co mě .
Psáno je to takovým tím „katolickým žargonem". Ideální rodina (jak jinak, zbožná) hlavní hrdinky. Už ve třech letech oznámí Hildegarda, že chce do kláštera. Žádné vnitřní boje, které svádí každý křesťan, není jasné jak z tak „poslušné“ až servilní dívky může vyrůst tak zásadní světice. Kniha je plna stereotypů o mužích, ženách, dětech, kněžích, škatulky a ne skuteční lidé. Příběh bez hlubšího psychologie postav, hlavně té hlavní.
Je to psáno zoufale naivně, všichni jsou vlastně hodní a cesta k Bohu je zalitá sluncem.
Úrovní spíš na rovině životů svatých (od mládí svatí, chodili a dělali zázraky).
Svou dokonalostí lezla mi "zdejší" Hildegarda na nervy prakticky od 20 stránky.
Hildegarda do kláštera jako dítě nechtěla. Život v poustevně byl dost nalakovanými na růžovo, ale nemohl být (i když Život reklůzy Jutty byl objeven až v roce 1991). Jak sestry pekly perníčky a zdobily stromeček… Dramatický vztah k Richarde není naprosto vytěžen a není ani pochopitelný v momentu, kdy Richarda opouští společenství sester. Hildegarda je spíš lehce mimózní a sem tam asociální šprtka jejíž vidiny jsou o aktuálním politickém dění spíš než žena s vizemi a slabostmi, kterou si vyvolil Bůh.
V druhé části knihy je to jen road show staré jeptišky... jezdí a káže.
Mnohem lepší je kniha Iluminace.
Manuál pro moderní mámy
Susanne Mierau
Knihu jsem podpořila finančně, aby byla vydána. I já jsem trochu zklamaná, protože manuál by měl být víc " to do". Toto je spíš lehce nesourodý popis vývoje, stavu, ano, vede k zamyšlení, ale tím to končí.
Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě
Maryanne Wolf
Kniha je psána v sadě dopisů, tematicky rozdělených, což umožňuje zachovat systematickou strukturu a zároveň promluvit k čtenáři osobně.
Představení výzkumů, týkajících se čtení, vývoje řeči a vlivu nosičů, ze kterých čtenář čte. V mnohém popisovaném jsem se poznávala a byla to pro mě kniha, která mě přiměla se zamyslet. Závěrečné dopisy by pak měli přečíst především nastávající rodiče a rodiče malých dětí.
