bleska komentáře u knih

Velmi zajímavá kniha. Pro křesťana je velmi dobré, když vidí známé Biblické příběhy a postavy zase z jiného úhlu pohledu od významného židovského intelektuála.

13.09.2016

Asi jsem od této knihy čekala něco úplně jiného. Něco ve stylu "Jeho království" od Waltariho. Tohle jsou vlastně přepsaná evangelia do formy románu. Pro člověka, který nikdy nečetl Bibli to zřejmě může být hodně zajímavé.

16.09.2015

Dovolím si místo svého komentáře k této knize použít část jejího Závěru. Přesně popisuje o co tady jde.
"Z toho, jak boj s démony popsali Evagrius Pontský, Atanáš a Kasián poznáváme, že staří mniši měli mohutnou zkušenost v zacházení se zlým, v zacházení se stínem, s obsahem nevědomí. Ohrožení zlem popisovali mytologickou řečí jakožto útoky démonů, což jim bylo pomocí k zacházení s tím, co C. G. Jung nazývá našim vlastním stínem nebo personálním a kolektivním nevědomím. Mniši dovedli pojmenovat ohrožení, která jim z nevědomých obsahů hrozila. Nikterak je nepotlačovali, nýbrž nechali je vyplout na denní světlo, stavěli se jim a tak je zbavovali jejich nebezpečnosti. Dnes bychom v psychologické terminologii toto nebezpečí označili jinak. Avšak ani psychologie nedovede svou empirickou řečí vyhmátnout, co se za ohrožením skrývá. Mytologický jazyk ponechává za vším psychologicky srozumitelným ještě prostor pro neuchopitelné a pouze vytušitelné. Psychologie dokáže popsat pouze empiricky poznatelný odlesk skutečnosti, avšak skutečnost sama se jí vymyká. Na své cestě k Bohu prožíváme vždy znovu fascinaci zlem, zakoušíme, jak se nás snaží okouzlit. Psychologie pak popisuje, jaké psychické a fyzické jevy se přitom odehrávají. Co se ale za touto fascinací skrývá - ono tajemství zla, které se odráží ve všech náboženstvích, filosofiích a mýtech všech národů, to se psychologickému bádání trvale vymyká.
Mytologická řeč starých mnichů si nenárokuje dokonalé proniknutí těchto věcí, chce člověku jen podat pomocnou ruku, aby s nimi dokázal správně zacházet. C. G. Jung se domnívá, že mnoho neurotických poruch je způsobeno tím, že v našem nevědomí existují obsahy, pro něž dnes není pojmenování. Jsou tedy neoslovitelné a nevypověditelné, proto nemohou přejít do vědomí. Vznikají tak zdánlivě nepodložené fobie, obsese, hypochondrické představy, přepjaté názory atd."

24.05.2014

Tak nějak nevím, co si počít s hodnocením této knihy. Danu Medřickou jsem milovala a stále miluji, vždyť její práce je tady pořád s námi. Je to jedna z nemnoha českých hereček a herců, kteří narodit se za oceánem, by měli z Oscarů plot.
Proto jsem se těšila na to, že se o ní dozvím i něco "navíc". Ale mám dojem, že víc bych se o Paní Daně dozvěděla, kdybych se znovu podívala třeba na Měsíc nad řekou. Začátek knihy vypadal slibně, to když Paní Dana vypráví o svých rodičích, zvlášť o své mamince, a o svych začátcích u divadla. Jakmile ale do toho začnou vstupovat citace dopisů, nebo vzpomínky různých lidí, začne být vše dost nepřehledné. Můj celkový dojem prostě není dobrý. Tato mimořádná osobnost by si jistě zasloužila lepší zpracování.

Hodně prospěšná kniha pro "hledající". Je dobré klást si otázku - v jakého Boha věřím...? Jak má víra ovlivňuje můj postoj k lidem?

Jeden úryvek z knihy: "Z monoteistické pozice dovedené do svých logických důsledků nelze o podstatě Boha nijak hovořit. Nikdo se nemůže domnívat, že by věděl o Bohu cokoli, co by mu dovolovalo kritizovat či odsuzovat jeho bližní nebo tvrdit, že jeho vlastní představa Boha je jediná správná. Náboženská nesnášenlivost, která vlivem takových tvrzení vzniká a je pro západní kulturu tak charakteristická, z psychologického hlediska vychází z nedostatku víry nebo nedostatku lásky a měla pro náboženský vývoj zničující důsledky. Vedla k nové formě modlářství. Boží obraz, ne ze dřeva ani kamene, ale ze slov, je vztyčen, aby jej lidé v této svatyni uctívali."

21.08.2013

Jsem z této knihy trochu rozpačitá. Čekala jsem informace o Hildegardě z Bingenu. Takových konkrétních informací je tam poskrovnu. Chápu, že je těžké zjistit něco konkrétnějšího o člověku, který žil ve středověku... ale stejně. Kniha je pojatá hodně zeširoka, značná část se zabývá dobovými reáliemi, tím, co hýbalo společností ve které se Hildegarda pohybovala. Co hýbalo církví. Také je tam dost informací o různých církevních činitelích....
Asi největší přínos kniha pro mě měla v tom smyslu, že lidé jsou stejní skrze všechna staletí... Víra-nevíra, stále se hádají, perou a žerou... potom člověk není až tak moc znechucený tím, co se děje v církvi i dnes, protože to ani jinak v lidské společnosti nejde.

20.08.2013

Cesta k Bohu vede skrze moje nitro. Proto je pro věřícího člověka sebepoznání nutností. Ovšem proč je kniha zařazena do kategorie esoterika, astrologie, okultismus, když je úzce spjatá s křesťanstvím to nevím....

"Náboženství nemělo tendenci vytvářet lidi hledající a pátrající, nemělo tendenci utvářet čestné pokorné lidi, kteří věří, že Bůh je vždy nad nimi. Nejsme soustředěni na to velké tajemství. Náboženství mělo spíše tendenci utvářet lidi, kteří si myslí, že mají Boha v kapse, lidi s rychlými, jednoduchými, snadnými odpověďmi. Proto také tak velká část Západu opouští náboženství. Lidé vědí, že velké tajemství nemůže být tak snadné a jednoduché. Jestliže je velké tajemství opravdu Velké Tajemství, povede nás k paradoxu,
k temnotě, po nikdy nekončících cestách. O tom je tato knížka. To je modlitba."

15.08.2013

Vřele doporučuji. Co dokáže jeden člověk?

29.01.2013