bleska diskuze u autorů

Když jsem před sedmi lety konečně dokázala otevřít své srdce Stvořiteli, bylo všechno jasné a krásné. Trvalo to asi dva roky. Pak přišlo období sestupu zpátky na "pevnou" zem. A objevila se otázka, co si se svým objeveným křesťanstvím-katolictvím mám vlastně počít? Začala jsem hledat tam, kde jsem to znala dobře i předtím. V knihách. Knihy profesora Halíka na mě ale působily spíš odstředivou silou. Bylo to zřejmě jeho až příliš velkou medializací, jeho sebejistým vystupováním a nevím čím ještě. Tak jsem brala jednu knihu za druhou od jiných autorů a stále nenacházela to pravé, a dostávala se do čím dál většího zmatku vzhledem k různé úrovni křesťanských autorů. Nakonec jsem si řekla, že to s ním aspoň jednou "zkusím". (Když už toho tolik napsal, že.) Teď můžu s upřímností říct, že díky jeho knihám se má víra stále víc zakořeňuje a rozrůstá. Vím, že nemusím mít obavu z úzkého obzoru křesťanství, protože to žádný obzor nemá. Překračuje všechny obzory, hranice, a naše tak hodně lidské představy o víře. Tyto myšlenky čerpám z knih Tomáše Halíka.

Milý Honajzi, kdyby o mě někdo napsal, že jsem Halíkův klon, brala bych to jako obrovskou poklonu! Tomáš Halík je v českém katolicismu zjevení, které dokázali ocenit většinou spíš v zahraničí. Přerostl malé české obzory a to se u nás neodpouští. To až teď, po předání Templtonovy ceny, možná, bude o jeho myšlenky a úvahy zájem i v našich kalných katolických vodách, kde se stále jen vzdychá po dobách dávno minulých, ale výzvy moderní doby a problémy současného člověka se přehlížejí jako nepodstatné. Výsledkem je, že stále víc narůstá zájem o duchovní cesty východu, a křesťanství se bere jako něco, co je dobré tak pro babičky v důchodu.

Někteří katolíci u nás prostě nepřekousnou, že Duch svatý si opravdu vane jak chce, a že nebere pražádné ohledy na to, co si o tom myslíme. Možná by stálo za to, nejprve zhodnotit ovoce jeho práce, než budeš takto odsuzovat. "Po ovoci je poznáte" píše se v evengeliu. A stovky mladých (a nejen mladých) pokřtěných a každou mši svatou plný kostel je myslím dost dobrý výsledek jeho snažení. Ač nejsem akademicky vzdělaná, Halíkovy, ani Váchovy knihy mi těžké nepřijdou. A že jsou moudré? Co to je moudrost v dnešním světě? Myslím, že ani jeden ani druhý by nechtěli, aby se jejich knihy označovaly slovem "moudré". Napadají mě spíš slova jako - vyzývavé, burcující, provokující, skandální, buřičské? A teď si tak vzpomínám, jenom matně, že těmito slovy byl před asi 2 tisíci lety častován i jeden skoro neznámý kazatel pocházející z Galileje.