Tomáš Halík

Tomáš Halik - Krize moderního křesťanství | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK
Večer s Tomášem Halíkem se odehrál 3. října roku 2022 ve Velké aule Filozofické fakulty UK.

https://www.youtube.com/watch?v=pvKSPaR_oxw
Tomáš Halík - Církev bez zdí
O lidech na okraji církve
Září 2021

https://www.youtube.com/watch?v=PU15lOsR-CQ
Podle posledního sčítání obyvatel ubyla v ČR katolické církvi třetina věřících. O čem to vypovídá? Je v dnešní postmoderní době možné ještě populaci dělit na věřící a nevěřící? V dějinách dochází k proměnám vztahu mezi vírou a náboženstvím. Má nenáboženská víra budoucnost? Přednáška navazuje na mezinárodní interdisciplinární výzkumný projekt Faith and beliefs of Unbelivers, jehož je Tomáš Halík hlavním řešitelem a na jeho novou knihu Odpoledne křesťanství. Přednáší prof. PhDr. Tomáš Halík Th.Dr., Dr.h.c.
Záznam přednášky proslovené v Městské knihovně v Praze 11. dubna 2022.

https://www.youtube.com/watch?v=rHrbcj447Ys
Premiéra: 20. 12. 2022
Čo sa skrýva za pojmom Boh? Je to panovník, alebo zraniteľný priateľ ľudí? Je niekde nad nami, alebo všade naokolo? Aké je tajomstvo smrti?
hosť: Tomáš Halík, kňaz

https://www.youtube.com/watch?v=tElMCRaqze0&;ab_channel=t%C3%BD%C5%BEde%C5%88

Tomáš Halík mne neustále přitahuje hloubkou svého pohledu. Byť často klopýtám, při čtení
jeho textů, vím, že to není jeho vinou. Umožnil mi, abych se významně posunul kulturně, nábožensky a učí mne poznávat touhu po dialogu bez předsudků.
Jsem hrdým Čechem i díky tomu, že máme mezi sebou nepřehlédnutelné významné myslitele.
Mezi ně řadím i Tomáše Halíka. Má jenom jeden velký hendikep - opravdu mu to myslí.
A to, že může mít třeba i ten nějaký lidský nedostatek?
Proboha, kdo ho nemá?

Často poslouchám na Čro2 pořad "Jak to vidí", kde vystupuje i pan Halík a došel jsem k závěru, že tento člověk je především fascinován sám sebou...

Je mým přesvědčením, že cokoli se dá vysvětlit stručně a tak, aby to pochopil i debil.

Nečetl jsem Halíka ještě celého, ale dosud jsem v žádné jeho knize nevyluštil odpověď, kterou od každého věřícího očekávám na prvním místě — odpověď na otázku: "Jak to víte?"

Dokud mi pan Halík tuto odpověď nedá, skeptické principy mi velí odstrčit jeho tvorbu do koše coby smutný testament zbytečně vyplýtvaného lidského života.

Jeho knihy i veřejná vystoupení představují jakýsi specifický kulturně-náboženský mor. Sebeoslavné krasožvanění, které (tu otevřeně, tu skrytě) prosazuje (neo)modernismus, synkretismus a relativismus. Katolík, který bere svou víru vážně, se mu vyhýbá širokým obloukem a stydí se za něj.

Tomáš Halík je zajímavá osobnost. V katolické církvi patří k zastáncům konzervativních názorů. Přesto je, pro svou otevřenost a toleranci k představitelům jiných náboženství a dokonce bezvěrcům, mnohými katolíky vnímán jako ďábel a zrádce víry.
Na druhé straně je vnímán jako flanďák a intelektuál, který nerozumí problémům normálních lidí.
Ano, jeho knihy nejsou pro každého, ale kdo je naladěn na rozjímání nad tématy, která se "nezabývají všedními problémy", a ptá se po smyslu života, tomu pan Halík bude ochotným průvodcem. Neprozradí vám odpovědi na vaše otázky, ale ukáže vám, jak si na ně nalézt odpověď sami.

„Posláním víry není utišit naši žízeň po jistotě a bezpečí, nýbrž naučit nás žít s tajemstvím. Víra je odvážný, riskantní krok naší svobody za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž zpupnosti rozumu; dát prostor víře předpokládá osvobodit se od iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a převést ji do svého vlastnictví a režie.“

„Zbožnost je pro mne otevřenost pro nezmanipulovatelné tajemství života.“

V souvislosti s páně Halíkem se mně pokaždé vybaví hláška z jednoho filmu. Hospodyně se tam hádá s knězem a nakonec říká: "Nevím, kdo má pravdu, nevím, jestli Bůh existuje nebo ne, ale jedno vím jistě: vy kněží jste měli vždycky hrozně keců."

Více na: http://www.databazeknih.cz/diskuze-o-knize/naplivu-na-vase-hroby-16021

Právě jsem si ujasnila otázku nošení muslimských šátků v Evropě. Halík tvrdí, ať si je nosí, nebudeme jim to zakazovat, nebuďme jako oni. Ale není to z jejich strany egocentrické? Neměli by s pokorou (když už mluvíme o Halíkovi) přistupovat k naší kultuře a přizpůsobit se našim zvykům? A ne prosazovat SVOJE zvyky? Víte, jak to myslím? Nepodřizujme se něčímu egocentrismu. To vnímám jako hrozbu.

Když jsem před sedmi lety konečně dokázala otevřít své srdce Stvořiteli, bylo všechno jasné a krásné. Trvalo to asi dva roky. Pak přišlo období sestupu zpátky na "pevnou" zem. A objevila se otázka, co si se svým objeveným křesťanstvím-katolictvím mám vlastně počít? Začala jsem hledat tam, kde jsem to znala dobře i předtím. V knihách. Knihy profesora Halíka na mě ale působily spíš odstředivou silou. Bylo to zřejmě jeho až příliš velkou medializací, jeho sebejistým vystupováním a nevím čím ještě. Tak jsem brala jednu knihu za druhou od jiných autorů a stále nenacházela to pravé, a dostávala se do čím dál většího zmatku vzhledem k různé úrovni křesťanských autorů. Nakonec jsem si řekla, že to s ním aspoň jednou "zkusím". (Když už toho tolik napsal, že.) Teď můžu s upřímností říct, že díky jeho knihám se má víra stále víc zakořeňuje a rozrůstá. Vím, že nemusím mít obavu z úzkého obzoru křesťanství, protože to žádný obzor nemá. Překračuje všechny obzory, hranice, a naše tak hodně lidské představy o víře. Tyto myšlenky čerpám z knih Tomáše Halíka.

S knihami Tomáše Halíka mám jeden obecný problém - jsou tak sofistikované a někdy až školometské, podané spíše jako vysokoškolská skripta, až je problém v nich dohledat to jádro (stejně jako ve vysokoškolských skriptech). Většinou pak zjistím, že jde vlastně o banální myšlenku, nebo že si autor dokonce sem tam odporuje, ale když ono to těmi fundovanými slovy vypadá tak poučeně. Stokrát raději si přečtu něco od Hobizala nebo Lukeše, ti dokážou podat podobné myšlenky, ale lidsky přístupnějším a věrohodnějším způsobem.