Noc zpovědníka přehled

18.02.2024

První pokus číst Halíka nevyšel. A stal se i posledním, protože jeho „akademičnost“ je stále více rozpoznatelné předvádění. Ufff zahlcení super -znalostmi i -pojmy vč. řady oblíbených slov např. „frapantní“, jež by se dala říci lidštěji... Potřeba autora se vyslovit ke všemu ok, ale jak se vyslovuje! Viz citace. Souvětí na stránku, i dvě, v němž se autor dostane od A do Z, od Z do A a pak fronta dalších od-do nejsou zkouškou pozornosti čtenáře, ale spíše zkouškou inteligence, i víry.

Nepřihlédnout na srozumitelnost pro lidi, to už je na křesťana, který by měl slovem šířit evangelium/víru, tak to by bylo lépe psát si pro sebe... Dílko psané za ztišení? pandemie kovidu nepandemie kovidu to nadzvedne z letargie lidskosti, i víry. Jaké mám doporučení po této knize? Během studia teologie znám dostupnější autory, bez urážky - bez ohledu na tituly či postavení v církvi - takže tohoto autora buď jen poslouchat, nebo ani to:o(

CITACE: „Děti, které tráví denně hodiny podivnou duchovní masturbací při počítačových hrách“ nebo „kultovní knihy katolického romantismu 19.století sadomachistické fantazie Kateřiny Emmerichové.“

19.09.2022

V této knize je prezentována jedna z dle mého názoru nejúžasnějších náboženských myšlenek, která mi denně, vlastně téměř trvale pomáhá prožívat život se všemi radostmi a starostmi, a sice myšlenka o malé víře. Snad se mi zde povede popsat o co jde, doufám, že jsem pana prof. Halíka pochopil správně:
Běžně se věřící člověk modlí aby měl více víry, pevnější víru, větší víru a ještě větší víru, a tím mohl zdolávat starosti a pochybnosti, které na něj ze všech stran doléhají. Realita je potom dosti často taková, že čím chceme větší víru tím více na nás doléhají pochybnosti a náš život (mnohdy nejen náboženský) je potom stále bojem mezi narůstajícími pochybnostmi a tzv. velkou vírou, která tyto pochybnosti zatlačuje do podvědomí. A potom se nám jednoho dne v nějaké krizi najednou ty pochybnosti z podvědomí vyřítí a způsobí nám v duši pravý chaos, bohužel mnohdy i s dopadem na naše okolí.
Pan prof. Halík má pro nás skvělý návod, jak těmto situacím zabránit - prostě ty pochybnosti klidně nechat v našem vědomí, ať si tam dělají co chtějí, narůstají, řvou, syčí, zuří apod., a těmito barvitě se projevujícími pochybnostmi nechat stlačovat naši víru někam do nitra, ať je tato víra klidně menší, a menší, ale až v té největší hlubině. A právě tím, že v našem nitru je tato malá víra, tak už tam není místo v podvědomí pro zatlačení pochybností, které jak už jsem výše napsal, s naprostým klidem můžeme nechat v našem vědomí. Proti takovéto v našem nitru usazené malé víře mají totiž minimální šanci (nemám odvahu napsat, že žádnou). Je ale zapotřebí drobná střelná modlitba: "Pane Bože, prosím Tě, pomáhej mi udržet mou malou víru."
Kdyby pan profesor Halík nepřišel už na nic než na tento geniální návod jak zacházet se svou vírou, naprosto by to stačilo dle mého názoru stačilo k tomu, aby byl zařazen k největším myslitelům.