Marek Vácha

http://i-kanon.cz/2020/11/26/co-vi-marek-vacha-o-studentkach-filozoficke-fakulty/

Neznám, nevím a jak tu tak čtu komentáře, musím si přečíst.

Také mám pár, byť jen letmých, osobních zkušeností. Lehce na úrovni profese. Nevím, jaké konkrétní má Lector. Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Říkala již klasik, Božena Němcová.
Marek Orko je poctivě smýšlející a hledající skaut, kněz, biolog a etik nejen profesí.
Chápu názor "Halíkův klon" už méně "tvůrce katolického kýče". Sama ne vždy s jeho názory souzním. Ty poslední "koronavirové" jsou však velice trefné i přesné.
Díky za ně. Stejně tak za jeho pohled na eutanazii.

Marek prostě umí a dokáže vybrat to nejpodstatnější. A z vlastabrouckova asi mluví prostá závist.

Zatím mám přečteny dvě knihy a v obou uhodil hřebíček na hlavičku. Díky.

Čtu Nevyžádané rady mládeži. Dárek od dcery s podpisem autora. Několikráte v životě jsem měla možnost se s ním osobně setkat, už to považuji za dar života.
Přímo od mé věkové kategorie se asi ani neočekává nadšený souhlas s touto konkrétní knihou. Máme za sebou přece jen příliš dlouhý úsek jiné cesty, naše mládí vzdorovalo "proti všem" za totality. Naše hranice určoval režim, ale neznáme diktát novodobých médií. Přesto věřím, že tyto věty mají moc zatřást těmi, komu jsou prvotně určeny, i námi, mnohem staršími.
Kniha není otřesná, je otřásající a to JE velký rozdíl.

Mimořádný autor a mimořádný člověk - vzdělaný, živý, se srdcem na dlani. Doporučuju jak jeho knihy, tak i osobní setkání!

Marek Orko Vácha je podle mého názoru člověkem velmi vzdělaným i zbožným - a to je vzácná kombinace. Navíc má opravdu dar psát, dar promlouvat k srdci. Spojuje v jedné osobě biologa a kněze. Jeho knížky mě velmi obohacují.

Skvělý autor, charismatický a velmi skromný a pokorný člověk, přitom neskutečně vzdělaný a já vůbec nechápu, jak stihne všechny aktivity, kterými obohacuje nás všechny. Jeho přednášky jsou skutečně zážitkem a jeho vnímání Božího díla - přírody ve mně budí srdce užaslého Božího dítěte.

Milý Honajzi, kdyby o mě někdo napsal, že jsem Halíkův klon, brala bych to jako obrovskou poklonu! Tomáš Halík je v českém katolicismu zjevení, které dokázali ocenit většinou spíš v zahraničí. Přerostl malé české obzory a to se u nás neodpouští. To až teď, po předání Templtonovy ceny, možná, bude o jeho myšlenky a úvahy zájem i v našich kalných katolických vodách, kde se stále jen vzdychá po dobách dávno minulých, ale výzvy moderní doby a problémy současného člověka se přehlížejí jako nepodstatné. Výsledkem je, že stále víc narůstá zájem o duchovní cesty východu, a křesťanství se bere jako něco, co je dobré tak pro babičky v důchodu.

Někteří katolíci u nás prostě nepřekousnou, že Duch svatý si opravdu vane jak chce, a že nebere pražádné ohledy na to, co si o tom myslíme. Možná by stálo za to, nejprve zhodnotit ovoce jeho práce, než budeš takto odsuzovat. "Po ovoci je poznáte" píše se v evengeliu. A stovky mladých (a nejen mladých) pokřtěných a každou mši svatou plný kostel je myslím dost dobrý výsledek jeho snažení. Ač nejsem akademicky vzdělaná, Halíkovy, ani Váchovy knihy mi těžké nepřijdou. A že jsou moudré? Co to je moudrost v dnešním světě? Myslím, že ani jeden ani druhý by nechtěli, aby se jejich knihy označovaly slovem "moudré". Napadají mě spíš slova jako - vyzývavé, burcující, provokující, skandální, buřičské? A teď si tak vzpomínám, jenom matně, že těmito slovy byl před asi 2 tisíci lety častován i jeden skoro neznámý kazatel pocházející z Galileje.

Nemůžu si pomoct, ale tohle je prostě Halíkův klon, se všemi jeho zápory. Mnohé rádoby vznešené myšlenky zabalené do mnoha cizích slov a podivně, ale vědecky vypadajících větných spojení, jejichž myšlenky jsou však prosté a někdy až nijaké. Některá moudra bych dokonce nečekal, že z pera vypouští katolický kněz, ale spíše nějaký člen new age sekty. Řekl bych, že stejně jako u Halíka jde jen o současný filozoficko-nábožensko-multikulturní hype, a podobně prázdný. Vsadil bych se, že mnozí, kteří se nad jeho knihami rozplývají, je často ani nedočetli (jako je tomu u mnoha Halíkových knih, jak jsem zjistil), neb jim přišly těžké ke čtení, tak jen moudře pokývali hlavou, a aby sami nevypadali jako blbci, řekli, jak moudré knihy to jsou.