Bonifác
komentáře u knih
Žízeň
Jo Nesbø
No tak jo...zase nezklamal. Ani Nesbo, ani Harry. Myslím, že všichni, kdo jednou ochutnali Harryho už ho prostě přijali za svého. A nevyvrátí to ani skutečnost, že je ženatý, relativně hodný a že je z něho učitel.
Nesbo si s námi opět hraje a svým mistrovským uměním nám chystá jedno překvapení za druhým. Vždy když už si člověk říká, že je to jasné, je opět uveden v omyl. Nesbo se neztrácí ani v velkém počtu dějových linek a zdá se, že všechny mají své místo a opodstatnění.
No a nebyl by to Nesbo, kdyby nás opět nenechal napnuté jak kšandy :-)
Já jsem smrt
Chris Carter
Já prostě miluju ty krátké kapitoly, které vždy skončí tak, že prostě musíte číst dál. A najednou zjistíte, že je půlnoc, ale nemůžete si pomoct. Mrazivá brutální knížka s výborným dějem a velmi překvapivým koncem. Propojení současnosti s minulostí bylo skvělé a nečekané.
Noční lovec
Chris Carter
Noční lovec je má první kniha od tohoto autora a musím rozhodně říct, že ne poslední. Pokud budou všechny ostatní minimálně stejně tak dobré, mám se na co těšit :-).
Děj měl spád, zápletka byla opravdu originální a musím přiznat, že někdy jsem se opravdu bála. Takže za mě čistých pět hvězd.
Hodinář
Jeffery Deaver
Opět napínavý Deaver, ačkoliv byl děj již místy překombinovaný. Nicméně, toto je první kniha od tohoto autora u které musím říci, že mi byl místy padouch i sympatický. Hodinářovi způsoby, jeho inteligence a fakt, že prakticky nikoho nezabil, z něj učinily milého zločince :-).
Blízká setkání
Petr Slavík
Mám moc ráda fotografie Petra Slavíka, a proto i takto kniha pro mě byla něčím výjimečným. Téměř ke každé fotografii je zde popsán fascinující příběh, ze kterého se nejen dozvíte jak fotografie vznikaly, ale rovněž na Vás dýchne Petrova neutuchající láska ke zvířatům a přírodě. Často se vracím k popisu fotografování vlků a vždy mám obrovskou touhu být na tichých zasněžených pláních a s fotoaparátem pozorovat tato nádherná zvířata.
Dáma v jezeře
Raymond Chandler
Doposud jsem od Chandlera četla čtyři "Marlowoovky" a musím zcela bez přemýšlení říci, že tato na mě zapůsobila asi nejvíc. Je napínavá (samozřejmě s přihlédnutím k roku, kdy byla napsána. Pochopitelně, srovnáme-li to s dnešními severskými detektivkami, je napínavost relativní) a čtivá. No a Phil Marlowe? Myslím, že už patří mezi mé oblíbené detektivy. Je přímočarý, sakrastický a klasický.
Bůh v renaultu
Michal Viewegh
Přiznám se, že mám knihy Michala Viewegha ráda, ačkoliv jsem asi jedna z mála, a to i přes to, že se neustále dozvídám, že se jedná o nejčtenějšího českého spisovatele. Domnívám se, že tato skutečnost se již dávno nezakládá na pravdě, ale i tak pro mě jeho knihy vždy budou mít v knihovničce místo.
Začátek knihy se mi četl velmi těžko, ale v druhé polovině jsem se už bavila o poznání lépe. Hlavně poslední dvě povídky mě opravdu rozesmály. Trochu už mě unavuje, jak se autor stále a stále vrací ke svému "úrazu". Nutno ale říct, že už tak činí s větším nadhledem a že si na tuto skutečnost asi budeme muset zvyknout. Proč? Inu jak sám autor napsal ve stejnojmenné povídce "protože píšu autobiograficky."
Lovec králíků
Lars Kepler
Knihu jsem přečetla se stejným zaujetím, jako předchozí od Larse Keplera. Příběh i děj byl napínavý, jen škoda, že jsme se o vrahovi dozvěděli relativně brzy. Konec dává tušit dalšímu pokračování, na které se určitě těším.
Dvě slova jako klíč
Josef Formánek
Kniha stojí na úplně jiné úrovni než Formánkovi dosavadní knihy. Je plná myšlenek, které i čtenáře nutí dívat se na život jiným pohledem. Po přečtení této knihy a po absolvování autorského čtení mám pocit, že znám pana Formánka o něco lépe.
Divoká srdce
Petr Slavík
Asi se budu opakovat, ale Petr Slavík si slova chvály prostě zaslouží. Petrovi fotky divokých zvířat jsou prostě nepopsatelné, ale snad ještě víc dechberoucí jsou příběhy, které vypráví. Kniha Divoká srdce se přímo týká Zoologické zahrady v Ústí nad Labem. A protože ve zmíněném městě bydlím a zdejší zoologickou zahradu znám jako své boty, je pro mě kniha ještě zajímavější. Znám většinu jejich obyvatel, o kterých se Petr zmiňuje. Slonice Kalu a Delhi, gepardici Jane i medvěda s přezdívkou Kájínek. O to víc jsou pro mě příběhy poutavější a dojemnější. Díky Petře za Vaši práci.
Pitná kúra
John Irving
Musím říct, že ač mám knihy Johna Irvinga moc ráda, Pitnou kúrou jsem se prokousávala jen velmi těžko a nakonec jsem ji odložila. Trumbera a všichni lidi kolem něj mi prostě nějak nepřirostli k srdci. Možná se k ní v budoucnu vrátím.
