Booky komentáře u knih
Davida Baldacciho mám ráda. Zamilovala jsem si agenty Tajné služby, ale po dočtení poslední stránky První rodiny, poslední zlomové události, která, jak jsem doufala, se nikdy nestane, mě přepadlo zklamání. Od Chytrému napověz, kdy se vedlejší linie začala ubírat směrem k jednomu z agentů, se ona lehkost prvních dvou knih rychle ztrácela. Sice obsahovala Baldacciho typickou propletenost a propracovanost, jenž vás nutí knihu odložit jen v těch nejnutnějších případech, ale zároveň ji toho hodně chybělo. Nedostatek dramatických okamžiků, kde jediný Zlomek vteřiny mohl znamenat definitivní konec a oněch příjemných, někdy až úsměvných momentů mezi hlavními postavami, tomuto čtvrtému pokračování uškodil. Oproti ostatním ze série působila nejdepresivněji.